Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Otisknutí

14.02.2010 (16:15) • verka123 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2322×

Otisknutí

Tak a jsem tady. Po dlouhém uvažování a přemýšlení, kdy mě napadaly samé stupidní nápady, jak to udělat, aby maminka byla šťastná a mohla cestovat s Philem, mě napadl nápad. Budu bydlet u svého táty ve Forks. Bože, to už jsou léta, co jsem tam byla naposledy. Jaký to tam asi bude, co se tam vše změnilo? Vzpomněla jsem si na malého kluka, asi o 2 roky mladšího než jsem já, se kterým jsem si hrála jako malá v blátě, ale na jméno si bohužel nevzpomenu. No uvidíme. Letadlo už bude přistávat. Tak do toho!

Můj táta Charlie na mě čekal hned u východu, málem jsem ho nepoznala.

„Bells, zlato, jsem tak rád, že už jsi tady. Nemohl jsem se dočkat. Neboj, bude se ti se mnou líbit!“ nadskakoval radostí.

„Já vím, tati, taky jsem se na tebe moc těšila,“ ujistila jsem ho, ale byla to pravda. Opravdu jsem se na něj těšila. Bylo mi tu vždycky moc příjemně.

Odvedl mě ke svému policejnímu autu, naložil mi tašku do kufru a mohli jsme vyrazit. Celou cestu táta nepromluvil ani slovo. To nevadí, neměla jsem moc náladu si povídat. To ten let mě unavil.

Dům byl pořád stejný, přesně takový, jak jsem si ho pamatovala. Odnesla jsem si tašku do svého pokoje. Všechen nábytek zůstal na stejném místě. Je vidět, že sem táta moc nechodil.

V tom jsem uslyšela, že někdo troubí. Vykoukla jsem z okna a uviděla Charlieho přítele Billyho a nějakého kluka, co ke mně stál zády. Rozhodla jsem se, že je půjdu pozdravit, když už tu budu nějaký čas bydlet. Musím poznat pár nových tváří, abych tu nebyla jen s tátou.

Charlie mě zahlídnul a zavolal mě k sobě.

„Pojď sem, Bello, pamatuješ si Billyho?“

„Jistě, pamatuju. Jak se máte Billy?“

„Ale jo, mám se dobře. Pamatuješ si na Jacoba? Hrávali jste si spolu jako malí,“ usmíval se Billy.

V tu chvíli se stalo něco, co nedokážu vysvětlit. Když se na mě Jacob podíval, vypadalo to, jakoby ztratil řeč, koukal na mě upřímně, bez jediného mrknutí. Jako kdyby viděl něco, co nikdy v životě neviděl. Připadala jsem si trochu trapně a samozřejmě jsem zčervenala. Billy si toho také všimnul.

„Jacobe!“ odkašlal si a šlehal z jednoho na druhého pohledem. Myslím, že ho to taky zaskočilo. Jacob se vzpamatoval.

„Ahoj, já jsem Jacob. Promiň mi to, Bello. Jen jsem tě málem nepoznal.“

Cítila jsem se stále trochu nesvá.

„To je dobrý Jaku, taky jsem nevěděla, kam tě zařadit,“ usmála jsem se na něj.

Bylo to fakt zvláštní, ale na jednu stranu mi to bylo příjemné, jak se na mě díval.

Dostala jsem od táty auto. Sice jako z roku raz dva, ale bylo moje. Moje první auto.

Můj první den ve škole. Byla jsem překvapená, jak se ke mně chovali přátelsky. Hned u oběda jsem seděla s bezva partou. S Angelou, Jess, Ericem, Mikem a Tylerem.
Venku bylo dneska slunečno. Vnímala jsem ten teplý vzduch. Teprve, když se trochu zatáhlo, zaposlouchala jsem se, o čem se holky baví.

„Dneska je pěkně, Cullenovi budou určitě zase někde na výletě. Ach jo, to není fér. Taky bych chtěla, aby mě rodiče vzali kempovat,“ stěžovala si Jessika.

„O kom to mluvíte, holky?“ nedalo mi.

„O dětech pana a paní Cullenových. Vždycky, když je takhle pěkně, tak někam zmizí. Jezdí kempovat a tak,“ vzdychla Jess.

Chtěla jsem jí navrhnout, že bychom někdy my dvě a Angela mohly jet kempovat, ale řekla jsem si, že se ještě tak moc dobře neznáme.

Když jsem přišla domů, tak byl táta ještě v práci. Udělala jsem si úkoly, uvařila jsem večeři a rozhodla se jít projít. Bylo tu fakt nádherně. Šla jsem se projít do lesa. Ani jsem nepostřehla, že jsem si docela dost zašla.

No jsem zvědavá, jak teď trefím domů.

V tom jsem cítila, jakoby mně někdo pozoroval a v tom se něco nade mnou objevilo, ani nevím, co se stalo. Seběhlo se to tak rychle a najednou přede mnou stál obrovský vlk a vrčel na něco.

Celá jsem se klepala strachy a nemohla uvěřit vlastním očím. Něco tak velkého jsem nikdy ještě neviděla. Šel z něho strašný strach, chtěla jsem utíkat, ale nohy mě zradily a nemohla jsem se ani hnout.

V tom se něco stalo.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15