Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Otisknutí - kapitola 7.

24.02.2010 (08:00) • verka123 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1306×

„Bello, zlatíčko moje, tak moc jsi mi chyběla,“ objímala mě, až jsem nemohla dýchat.
„Ty mě taky, mami. Chtěla bych ti někoho představit. Tohle je...“ nestačila jsem dopovědět.
„Moc mě těší, Edwarde. Tolik jsem o tobě slyšela a jsem ráda, že tě poznávám,“ a strkala Jakovi ruku na seznámení.
„Mami, to je Jacob, můj nejlepší přítel. Edward nemohl přijet, něco mu do toho vlezlo,“ opravila jsem ji.
„Aha, moc se omlouvám,“ vypadala zmateně.
„Nic se neděje, taky mě moc těší. Jmenuji se Jacob Black,“ usmál se na ní.
„Jsi pořád stejná, mami,“ smála jsem se její zbrklosti.
„Tak pojďte, děti, Phil čeká venku,“ popohnala nás.
Přivítali jsme se i s Philem a jeli jsme domů. Mámin dům byl větší, než ten táty a navíc v každém pokoji byla vlastní koupelna. Tady by se mi opravdu líbilo, bylo tu krásně a to moře. Už od mala jsem milovala oceán.
„Tak tohle je tvůj pokoj, drahoušku,“ usmívala se na mě Renee.
Vešla jsem do pokoje a zůstala stát s otevřenou pusou.
Pokoj byl velký, obrovská postel s nebesy - do žluté barvy stínována, hned u postele byly noční stolky. Na pravé straně stůl s počítačem a Hi-Fi věží, na levé straně byl šatník, ale ne ten co mám doma, připomínal mi Alicin velikostí i obsahem a všude bylo plno plyšáků, o kterých Renee věděla, že miluji. Ale to nejhlavnější bylo, že jsem tam měla svojí vlastní koupelnu s vanou a sprchovým koutem.
„Páni, mami, ten je nádherný,“ vydechla jsem v úžasu.
„Tak co, libí?“ zadoufala.
„Líbí? Mami, to je krása. Děkuji moc,“ odpověděla jsem.
Podívala jsem se na Jaka a byla překvapená z jeho výrazu. Ten výraz jsem viděla jen jednou a to v tu dobu, co jsme se poprvé po dlouhé době viděli a on se do mě otiskl.
„Renee, to je nádhera. Úplně jsem ztratil řeč,“ pochválil ji.
„Děkuju, Jaku, jsi milý,“ usmála se na něj mamka, „tak a teď pojď ty, ukážu ti, kde budeš bydlet.“
Odvedla ho do pokoje pro hosty, byl o něco menší než ten můj, ale vypadal také moc hezky.
„Mami, kdo ti s tím pomáhal? To není možné, jak to k sobě všechno ladí,“ nechápala jsem.
„Já myslela, že ti to řekli. Edward mi dal číslo na Esme. Říkal, že je v tomhle oboru ta nejlepší a měl pravdu. Přijela i se svojí dcerou Alice a přes víkend to bylo hotové. Alice trvala na tom velkém šatníku a za vlastní náklady nakoupila oblečení, jako pozornost od ní, že se prý doma stydíš a nic od ní nechceš,“
„No, to mi opravdu zapomněli říct. No počkej, Alice, já ti dám,“ mluvila jsem si naštvaně pro sebe.
Jacob to ale slyšel a rozesmál se nahlas. Renee koukala z jednoho na druhého a nechápala.
„To nic, toho si nevšímej, mami. Esme je vážně šikovná a talentovaná,“ řekla jsem.
„Půjdu něco připravit ke svačině, zatím si vybalte a odpočiňte,“ oznámila nám.
Po jejím odchodu nastalo ticho, ani jeden z nás nevěděl, co říct. Nakonec mě něco napadlo.
„Co kdybychom si zašli po svačině někam projít? Třeba na pláž,“ zeptala jsem se.
„To zní skvěle,“ usmál se.
„Pokud jsi ale unavený, tak to necháme na jindy. Zítra je taky den,“ zkusila jsem.
„Ne, dnešek je perfektní,“ řekl smutně.
„Copak se děje? Lituješ toho, že jsi se mnou jel?“ bála jsem se.
Začínal mi dělat starosti.
„Ne, to ne. Jen strašně závidím Edwardovi. K čemu mi to je, že jsem se do tebe otiskl a že jsi mi určená, když ty mě nechceš a chceš být raději s ním,“ odpověděl.
„Jaku,“ nenašla jsem vhodná slova, jak mu vysvětlit, že i on je pro mě důležitý, pomalu stejně jako Edward.
Šla jsem k němu a pevně ho objala.
„Ty víš, jak moc mi na tobě záleží a jak moc tě mám ráda, tak si nekaž ty dny, co tu budeme spolu tím, že budeš přemýšlet nad hloupostma,“ poprosila jsem ho.
„Já vím, Bello, ale je to pro mě deprimující. Kdybys jen věděla, jak moc jsem k tobě poután, tak pak by jsi možná pochopila.“
Podívala jsem se mu do očí a chtěla mu říct, ať se přestane trápit, ale jeho pohled mě odzbrojil. Nikdy jsem si nevšimla, jak krásné jeho oči jsou, bylo to jako bych se topila v hlubokém vesmíru a měla jsem najednou chuť ponořit se do nich a už se nikdy nevynořit.
Jake asi vycítil změnu v mém chování, pohladil mě po tváři a potichu mi řekl:
„Bello, miluji tě!“
Cítila jsem, jak bojuje sám se sebou a chystal se mě políbit. Zavřela jsem oči a čekala. Bojovala jsem sama se sebou, ale moje druhé já po jeho polibku toužilo...
V tom ale vešla Renee, odskočili jsme od sebe a já se k ní otočila zády, aby neviděla, jak se ještě celá chvěji. Nejhorší na tom bylo, že já po tom polibku také toužila. To už se nesmí opakovat. Vždyť miluji Edwarda, tak co se to, sakra, se mnou děje.
„Neruším? Jen jsem vám chtěla říct, že svačina už je hotová,“ řekla a zmizela ve dveřích.
Ani jsem nečekala na Jaka a šla hned za ní.
„Mami, počkej na mě,“ zavolala jsem na ni.
„Tak pojď, zlatíčko,“ počkala na mě.
„Jen jsem ti chtěla říct, že to tak není, jak si myslíš. Jake je můj nejlepší kamarád, i když jsou jeho city jiné než moje, protože já miluji Edwarda,“ řekla jsem.
„Mně ale nemusíš nic vysvětlovat. Hlavně, abys v tom měla jasno ty,“ odpověděla mi.
„Já v tom mám jasno,“ řekla jsem váhavě.
„Nezní to moc přesvědčivě.“
„Mami, ty to nechápeš!“ vykřikla jsem na ni, až jsem se zastyděla. Ona přece za to nemůže.
„Promiň mi to, mami, jsem nějaká podrážděná. Asi z toho letu. Půjdu se projít. Do večeře jsem doma, kdyby se Jacob ptal, kde jsem, tak mu, prosím, nic neříkej!“
Vyběhla jsem ven a šla podél pláže. Bylo tu opravdu moc krásně, oceán se třpytil od zapadajícího se slunce. Rackové nade mnou zpívali a mě bylo najednou příjemně, všechno ze mě spadlo a já se cítila plná života, svobodná a naprosto vyrovná.
Vyšplhala jsem na skálu a koukala na západ slunce. Bylo to dokonalé, jak Slunce měnilo barvu do rudých červánků, až se pomalu ztratilo tam někde v dáli na konci, kde oceán končí a nebe začíná. V tom jsem si všimla, že někdo měl stejný nápad jako já. Viděla jsem jen siluetu, ale poznala jsem ho hned. Seskočila jsem ze skály a šla za ním.
„Nádhera, co?“ řekla jsem mu.
Musel o mě vědět, protože ho moje přítomnost nepřekvapila.
„To máš pravdu, tohle u nás jenom tak neuvidíš, furt tam prší nebo je zataženo. Tady bych si zvykl hned,“ odpověděl a stále koukal do dáli.
„Jaku, to co se dneska málem stalo se nesmí opakovat!“ řekla jsem mu mimo téma.
„Neboj, Bello, já tě slyšel. Jsem jen kamarád a ten koho miluješ je Edward,“ odpověděl zase smutně, „jen se bojím toho, že to prostě nezvládnu a budu muset zase odejít!“
„Ne, to ne, prosím, to už ti znovu nedovolím. To raději odejdu sama. Stejně mě to jednou čeká, až... až... se to jednou stane a budu jako on,“ dodala jsem.
Jacob najednou začal strašně rychle dýchat, celý se třásl, zavřel oči a bylo vidět, že se snaží ovládnout. Asi po pěti minutách se uklidnil a zase se na mě podíval.
„Bello, ty víš moc dobře, že tohle nedovolím. Nechci se o tom teď bavit, nerad bych ti ublížil.“
„Ale pochop, že to nemůžeš stále ignorovat a doufat, že se to nestane, protože to není pravda. Stane se to a oba to moc dobře víme, tak se konečně podívej pravdě do očí!“
„Bello, teď a tady ne!“ odsekl mě, otočil se a šel pryč.
Skvělý, to ta dovolená pěkně začíná. Měl pravdu, neměla jsem to takhle kazit.
„Jaku, počkej!“ rozeběhla jsem se za ním.
„To ti to nestačilo? Je ti to málo?“
„Mrzí mě to, máš pravdu a moc se omlouvám. Nebudeme se o tom bavit tady, nezkazíme si prázdniny. Chci, aby to byly tvoje nejlepší okamžiky se mnou, abys měl na co vzpomínat,“ usmála jsem se na něho.
„Ty jsi děsná, nechceš mi ublížit a ubližuješ mi pokaždé, jak to jen jde. Já tě nemít tak rád, asi bych tě už zaškrtil,“ usmál se na mě poraženě.
Věděla jsem, že mám prozatím vyhráno a bouře je zahnána. Zase se na mě usmíval a byl to ten starý Jacob, co ho znám. Dováděli jsme na pláži, cákali na sebe vodu a smáli se snad všemu.
„Jaku, musíme se vrátit nebo Renee zešílí, jsme tu první den a už se vracíme za tmy,“ smála jsem se.
„Máš pravdu, mám hlad jako vlk,“ řekl a začali jsme se tomu smát.
Domů jsme přišli za tmy. Renee na nás čekala i s Philem, ale nevypadala naštvaně.
„Jak bylo venku? Večeři máte už studenou. Teď už aspoň vím, že když řekneš: „Na chvíli,“ že je to na zbytek dne a část večera,“ vzdychla Renee.
„Jsme byli na pláži, koukala jsem na západ slunce a bylo to úžasný, tohle si nenechám ani jeden den ujít,“ ubezpečila jsem ji.
„To víš, že jo. Pojďte se raději teď navečeřet. My už jsme jedli, protože kdybychom čekali na vás, tak se asi dneska nenajíme. Jinak ti zvonil skoro celé odpoledne mobil, Bello.“
„Do háje, já zapomněla,“ a běžela jsem pro něj.
Jistě, asi deset zmeškaných hovorů od Edwarda a dva od táty. Asi mu musel dát na mě číslo Edward. Vytočila jsem hned táty číslo.
„Bells, no konečně. Začínal jsem si o tebe dělat starosti i o Jaka. Jak se tam máte? Jakej byl let, co Renee?“ bombardoval mě otázkami a já na ně postupně odpovídala.
„Tati, budu muset končit. Ráda jsem tě slyšela a zase se ozvu, neboj se. Mám tě ráda a pozdravuj Billyho od Jaka a řekni mu, že je v pořádku,“ rozloučila jsem se a zavěsila.
Uff, tak tohle by jsme měli. Ani jsem nestačila vyhledat Edwarda číslo a už mi opět volal.
„Ahoj broučku,“ pozdravila jsem.
„Bello, mě se tak ulevilo. Celý den se ti snažím dovolat a ty nic. Už jsem chtěl nasednout na první letadlo a letět za tebou. Bál jsem se o tebe. Ty tam nemáš signál, že jsi mi nezavolala?“
„Moc, se omlouvám. Let byl poklidný, jen Jacob ho snášel špatně,“ rozesmála jsem se, „nemá rád lítání a to mi řekl, až když mi ukázal, co všechno snídal,“ smála jsem se furt.
„Jsem rád, že se tam bavíš,“ odpověděl mi.
„Ale no tak, snad furt nežárlíš,“ nechápala jsem.
„To víš, že ne. Pozdravují tě tu všichni.“
„No vidíš, to jsi mi připomněl. Jak to, že jsi mi neřekl o renovaci domku, ve kterém bydlí mamka a dělala ho Esme s Alice, která si neodpustila ten obrovský šatník s tolika zbytečnými věcmi?“ zeptala jsem se.
V dáli jsem slyšela Alice, jak říká, že jsem nevděčná a všichni se tomu tam smějí.
„Nesměl jsem, mělo to být překvapení,“ bránil se.
„Dobře,“ vzala jsem ho na milost.
„Co Renee a Phil, jak se mají. Je hodný Jacob?“ zeptal se mě.
„Mají se dobře, mamka je šťastná, že tu konečeně jsem. Mám nádherný pokoj, jen škoda, že ho mám tady a ne ve Forks. No a Jake?“ odmlčela jsem se.
„Ten je hodný, moc se mu tu líbí. Dneska jsme byli na pláži, podívat na západ slunce a moc mě mrzí, že jsi tu nemohl být se mnou ty. Chybíš mi strašně.“
„Neboj se, to uteče,“ snažil se mě utěšit.
„Já vím,“ usmála jsem se pro sebe.
„Rád jsem tě slyšel. Buď opatrná. Miluji tě!“ loučil se se mnou.
„Já tebe taky. Zatím ahoj,“ a zavěsila jsem.
Šla jsem do jídelny se konečně navečeřet. Jake už měl snědeno, povídal si s Renee, co jsem pochopila, tak asi kam se chystá na vysokou. Jakmile jsem vešla, tak se přestali bavit a otočili se na mě.
„Tak co, je vše v pořádku?“ zeptala se mě Renee.
„Jo, je,“ usmála jsem se.
Sedla jsem si ke stolu a pustila do večeře. Renee mi udělala moje oblíbené Houbové ravioly, ale ani nevím, jak chutnaly. Byla jsem myšlenkami jinde. Přemýšlela jsem, jaké to asi bude, až přijedu domů a hlavně jaké to bude jako upírka. Jak dlouho asi nebudu moct navštívit Renee nebo ona mě. Bála jsem se toho, ale chtěla jsem být s Edwardem. Není nikdo, kdo by mi v tom zabránil. Podívala jsem se na Jaka a on se na mě zazubil. Tak někdo tu je, ale Jakovi se to nepovede. Je to můj nejlepší přítel a pokud mě miluje tak, jak mi tvrdí, časem to pochopí a stejně mi odpustí. Nerada bych o něho přišla.
Ani jsem si nevšimla, že na mě Renee mluví.
„Tobě to nechutná? Za celou dobu jsi nepromluvila a sotva jíš,“ zajímala se.
„Ne, je to výborné, jen jsem se zamyslela,“ odpověděla jsem jí.
„Aha, tak to jo,“ oddychla si.
„Bella, přemýšlí nad nesmrtelností, co?“ trefil se do černého Phil.
Zrovna jsem se napila a tak mi z toho zaskočilo.
„Bello, ty jsi trdlo, co?“ smála se mi Renee.
„Promiň, jen jsem špatně spolkla,“ vysvětlila jsem.
Jake měl z toho druhé Vánoce, smál se mi, ale zřejmě mu to všechno došlo.
„Raději si půjdu lehnout, jsem hodně unavená. Dobrou noc,“ popřála jsem jim.
„Já půjdu taky, počkej na mě, Bells!“ zavolal na mě Jake.
Doběhl mě a celý jen zářil.
„Co se s tebou děje?“ nechápala jsem.
„Nic, nic. Dobrou noc, Bello,“ políbil mě na tvář a zmizel ve svém pokoji.
Jen jsem tam stála a koukala. Zavrtěla jsem hlavou, šla se vysprchovat a do postele.

Najednou jsem byla v lese a cítila se ztracená, bylo mi zle. Nemohla jsem dýchat. V tom se vedle mě objevil Jake v podobě vlka. Zmizel za keřem a přišel jako člověk.
Když jsem ho uviděla, tak jsem se rozplakala.
„On odešel,“ zmohla jsem se jen na tohle, opřela se o jeho hruď hlavou a plakala dál.
Vzal mě do náruče a nesl mě zřejmě domů.
„To bude dobré, už jsem u tebe. Postarám se o to, abys zapomněla,“ utěšoval mě.

Teď jsem byla v La Push a cítila se dobře a překvapivě šťastně. Ani jsem si nevzpomněla na tu prázdnotu, co jsem pociťovala před malou chvílí. Stála jsem u domu Blackových a byl tu i Charlie. Šel ke mně a usmíval se.
„Bello, vypadáš dobře. Je vidět, že ti prospělo strávit nějaký čas u Renee. Jsem moc rád, že tam byl s tebou Jacob, alespoň jsi tam měla přítele,“ řekl nadšeně.
„Jo, tati, bylo to tam fajn. Je mi dobře, za vše děkuji Renee a hlavně Jakovi.“
Vyhledala jsem ho očima a usmála se na něho.

Zase mi všechno zmizelo a byla jsem u našeho horského pramene. Nebyla jsem tu sama, byl tu se mnou Jake. Něčemu jsme se smáli, ale nepamatuji si čemu. Jakův pohled byl jiný, než je teď, byl šťastnější.
„Bello, jsi kouzelná,“ smál se mi a pohladil po tváři.
Najednou se přestal smát a zadíval se mi do očí. Šťastná jsem byla i já. Pomalu se ke mně naklonil a políbil.

V tom jsem se probudila.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15