Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Otisknutí - kapitola 9.

26.02.2010 (08:45) • verka123 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1206×

EDWARD
Jen jsem tam stál a pozoroval je. Kdyby mi tlouklo srdce, tak by mi asi puklo. Že já, hlupák, jsem jí s ním někam pouštěl. Před očima mi proběhly události posledních pár dní…

…Přijel jsem domů z letiště a stále jsem byl vzteky bez sebe. Co si o sobě ten Jacob vůbec myslí? Měl jsem sto chutí mu zakroutit krkem za jeho myšlenky v autě. Belle vůbec nebylo divné, že se tak usmívá. Jakpak by se neusmíval, když si Bellu představoval v plavkách a jak si to tam spolu užijí.
A ještě se mi drze smál a myslel si:

„Zavidíš co, pijavice? Neboj, já tě ve všem zastoupím!“

Snažil se mě vykolejit a málem se mu to i povedlo. Jacob moc dobře ví, že bych mu neublížil, už jen kvůli Belle. Nikdy bych jí nedokázal ublížit, na to jí moc miluji. Ona je moje světlo v tom temném světě, ve kterém žiji. Přišel jsem za ostatními do obývacího pokoje a sedl si za klavír.

„Je vše v pořádku?“ staral se Carlisle.

„Jo, je. Jen bych chtěl někdy zabít Jacoba Blacka, už mi začíná jít na nervy,“ odpověděl jsem.

„Co se stalo?“ zajímala se Esme.

„Nic nového, klasika a naschvály. Budu doufat, že až Bella bude novorozená, tak ho zabije sama,“ zadoufal jsem.

„Buď v klidu, Edwarde. Bella si je zatím jistá a její budoucnost je dokonalá. Jen nesmí myslet na toho psa, pak nic nevidím,“ zamračila se Alice.

„Já bych se rád s někým popral,“ přál si Emmett.

„Buď v klidu, zlato, počkej si na Bellu. Až bude novorozená, tak ti ukáže, kdo je tady silnější,“ smála se mu Rosalie.

Nechal jsem je samotné a šel do svého pokoje. Pustil jsem si Debussyho a relaxoval jsem. Přál bych si usnout. Spal bych celý den a celou noc. Prostě na všechno zapomněl. Už si ani nepamatuji jaký to byl pocit, ale určitě úžasný. V tom mě vyrušil telefon, vyskočil jsem z křesla a běžel k aparátu. Určitě Bella, aby mi řekla jaký měla let.

„Bello?“ vydechl jsem do sluchátka.

„Ne, tady Charlie. Chtěl jsem se zeptat, jestli se ti ozvala, ale podle toho jak jsi rychle zvedl telefon, tak taky ještě ne. Nepamatuješ si čistě náhodou číslo Renee? Někam jsem ho založil a nevím kam,“ poprosil mě.

„Bohužel ho nemám, ale dal jsem Belle telefon, aby se nám mohla ozvat a my jí,“ řekl jsem mu a nadiktoval číslo.

„Děkuji, Edwarde, jsi hodný, kdyby se ti ozvala, ať mi také zavolá. Moc se mi po ní stýská,“ vzdychl a zavěsil.

Zkoušel jsem se jí dovolat celé odpoledne a stále nic.

„Jestli se jí dneska nedovolám, tak zítra jedu za ní,“ řekl jsem rodině.

„Edwarde, neblázni, trochu ji věř, ano!“ snažila se mě uklidnit Esme.

„Jí věřím, ale tomu psisku ne,“ odpověděl jsem a zase přešlapoval po domě.
Venku už byla tma a tak jsem jí zkusil zavolat znova.

Tentokrát to konečně vzala. Jakmile jsem jí uslyšel, oddychl jsem si.

„Ahoj broučku,“ pozdravila mě.

„Bello, mě se tak ulevilo. Celý den se ti snažím dovolat a ty nic. Už jsem chtěl nasednout na první letadlo a letět za tebou. Bál jsem se o tebe. Ty tam nemáš signál, že jsi mi nezavolala?“ řekl jsem jí.

„Moc, se omlouvám. Let byl poklidný, jen Jacob ho snášel špatně,“ rozesmála se. „Nemá rád lítání a to mi řekl, až když mi ukázal, co všechno snídal,“ smála se furt.

„Jsem rád, že se tam bavíš,“ odpověděl jsem.

Kéž by mu bylo špatně i při zpátečný cestě, aby se mu příště letět nechtělo. Pomyslel jsem si škodolibě.

„Ale no tak, snad furt nežárlíš,“ zeptala se.

„To víš, že ne. Pozdravují tě tu všichni,“ zalhal jsem a snažil se změnit téma.

„No vidíš, to jsi mi připomněl. Jak to, že jsi mi neřekl o renovaci domku, ve kterém bydlí mamka a dělala ho Esme s Alice, která si neodpustila ten obrovský šatník s tolika zbytečnými věcmi?“ vyčetla mi.

Alice to slyšela a řekla: „Ta je teda nevděčná!“

Střelil jsem po ní pohledem a pohrozil jí.

„Nesměl sem, mělo to být překvapení,“ bránil jsem se.

„Dobře,“ vzala mě na milost.

„Co Renee a Phil, jak se mají. Je hodný Jacob?“ zajímal jsem se.

„Mají se dobře, mamka je šťastná, že tu konečně sem. Mám nádherný pokoj, jen škoda, že ho mám tady a ne ve Forks. No a Jake?“ odmlčela se.

„Ten je hodný, moc se mu tu líbí. Dneska jsme byli na pláži, podívat na západ slunce a moc mě mrzí, že jsi tu nemohl být se mnou. Chybíš mi strašně.“

„Neboj se, to uteče,“ snažil jsem se jí utěšit.

„Já vím,“ usmála se.

„Rád jsem tě slyšel. Buď opatrná. Miluji tě!“ raději jsem se rozloučil.

„Já tebe taky. Zatím ahoj,“ zavěsila.

Byl jsem konečně trochu klidný. Byla v pořádku a to bylo hlavní. Taky bych chtěl, aby už byla doma.

„Vidíš něco, Alice?“ zeptal jsem se.

„Ne, asi je zrovna s tím psem,“ řekla jakoby nic.

„Jaku, jestli toho nenecháš, tak ti donesu silný sedativa a zaručuju ti, že po nich usneš,“ utahoval si ze mě Emmett.

Najednou jsem cítil klid. Podíval jsem se na Jaspera a měl dobrou mysl. Emmett stále přemýšlel a promýšlel nové finty, jak skolit medvěda, Rosalie zrovna myslela na to, co si vezme zítra na sebe a Alice zase něco překládala co cizího jazyka. Carlisle s Esme zmizeli. Je mi jasné kam. Sebral jsem se a odešel někam, kde budu sám.

Šel jsem na naší louku. Vypadalo to tu bez ní prázdně. Přemýšlel jsem, co asi dělá, jestli na mě také myslí. Sáhl jsem do kapsy a vytáhl zásnubní prstýnek, co jsem jí koupil asi před týdnem. Chci jí požádat o ruku hned, jak to je půjde. Život bez ní, není život.
Najednou jsem slyšel, jak mě někdo v myšlenkách volá a rychle jsem prstýnek schoval. Byla to Alice.

„Tady jsem, co potřebuješ?“ zavolal jsem na ní.

„Jen mě napadlo si jít s tebou popovídat,“ vysvětlila mi.

„Nechápu,“ ale to už jsem viděl na co myslí a nechtěl tomu uvěřit. Úplně se ztratila Belly budoucnost, což nebylo divné jen v případě, že zrovna byla s Jakem. Navíc je půl třetí ráno a má být ve své posteli. Další rána byla, že už neměla budoucnost jako upírka po mém boku. To znamenalo, že Bella váhá nebo už se mnou nechce být a rozhodla se pro něho. Alice se na mě smutně podívala.

„Moc mě to mrzí, Edwarde. Možná je to tak lepší, on jí ochrání. S námi by moc v bezpečí nebyla, aspoň do té doby dokud by byla smrtelná. Pomysli na Vollturiovi, co by jí udělali, kdyby se o ní dozvěděli.“

Neposlouchal jsem jí, bylo to jako by mě něco uvnitř trhalo na kousky.

„Ty to nechápeš, Alice. Já jí miluji… Zabiju ho!“ rozkřikl jsem se a běžel na letiště.

Jak já ho nenávidím. Musím vymyslet, jak to udělám, aby to vypadala jako nehoda. Bella by mi to nikdo neodpustila, když si uvědomila, že ho miluje. Měl jsem štěstí, zrovna to letělo do Jacksonvillu. Let byl nekonečně dluhý, ale už ráno jsem byl na místě. Vydal jsem se rovnou k domu, nebylo těžké ho najít, pamatoval jsem si adresu, když sem jezdila Esme na renovaci. Bella jistě bude ještě spát. Přemýšlel jsem, co teď. Mám tam vrazit a třeba bych měl štěstí a načapal je. Najednou mi zapípal mobil. Bella.

Psala mi: „Lásko, dneska máme v plánu jít na pláž. Myslela jsem, že budeme s Renee spolu, ale musela do práce a Phil má trenink. Půjdeme se s Jakem vykoupat a pak se porozhlédnout po městě. Moc mi chybíš, až se vrátím napíšu ti. Miluji tě!“

Zabolelo to, bylo to jakoby mi někdo vrazil nůž do srdce. Ani odepsat bych jí v tuhle chvíli nemohl, jak se mi třásly ruce.

Bude lepší, když raději počkám.

Náhle jsem je uviděl, jak vycházejí z domu a míří na pláž. Chtěl jsem za ní běžet a políbit jí. Stál jsem od nich dost daleko, aby mě Jacob necítil, to bych přišel o moment překvapení. Šel jsem pomalu za nimi a snažil jsem být stále ve stínu. Nerad bych se tu celý rozzářil před lidmi. Sledoval jsem, jak hned běželi do vody, závodili, hráli různé hry a hlavně se pořád smáli. Chtěl bych být teď na jeho místě a takhle já si s ní užívat. Po dlouhé době se konečně vrátili zpátky na deku a když jsem viděl, jak se jí dotýká, aby jí namazal záda, byl jsem vzteky bez sebe.

V tom mi zazvonil mobil. Byl to Carlisle.

„Edwarde, hned se vrať, neudělej žádnout hloupost, které by jsi pak mohl litovat. Vrať se, synu. Moc tě prosím!“

„Carlisle, ona je šťastná a to není ani se mnou,“ řekl jsem poraženě a smutně.

„To je snad dobře, ne? Nebuď sobecký. Nebo by jsi byl radši, kdyby se trápila a byla nešťastná z toho, že je tam a ty nejsi s ní? Já si myslím, že ne.“

„Máš pravdu, ulehčím jí to. I tak to bude pro ní těžký. Nemusí mít výčitky svědomí. Jen nevím, jak na ní zapomenu. Ona je moje všechno, nevím, co si bez ní počnu.“

„Tak jsem to nemyslel, nemusíš jí opouštět. Jen jí dej čas, buď trpělivý,“ snažil se mi domluvit.

„Ne, jak už jsem řekl. Ukončím to a odjedu na nějaký čas do Denali, nebuďte z toho smutný, můžete za mnou kdykoliv přijet. Pozdravuj Esme a ať není smutná, mám vás rád,“ rozloučil jsem se a zavěsil.

Podíval jsem se za nimi a zůstal překvapně koukat, Bella už tam nebyla a Jacob na ní koukal, jak odchází z pláže domů. Překvapivě se za ní nevydal a šel na opačnou stranu. Chtěl jsem jít za ním a ukončit to, ale Bella mi byla přednější a chtěl jsem vědět, že je v pořádku, tak jsem se rozeběhl za ní. Asi po hodině vyšla ven a rozhlédla se po ulici. Málem mě zahlédla, tak jsem se schoval lépe. Zřejmě hledala Jaka a když ho nenašla, tak vyrazila do města sama. Procházel různé obchody se suvenýry. Pak zahlédla stánek s perníkovými srdci. I na tu dálku jsem přečetl, co tam stálo.

Bylo tam napsano: JSI MI VŠÍM, TAK NEBUĎ SMUTNÝ.

Zabolelo to. Byl to jako zlý sen, ze kterého jsem se nemohl dostat. Bylo to mezi nimi vážnější, než jsem myslel. On mi jí opravdu vzal, dokázal to. Někam se rozeběhla a já věděl, že běží zřejmě za ním. Nemýlil jsem se. Šla za ním na pláž. Seděl na útesu a pozoroval západ slunce. Slyšel jsem o čem se baví.

„Bála jsem o tebe,“ řekla mu.

„Potřeboval jsem být sám,“ odpověděl jí.

„Mám jít pryč?“ zeptala se.

„Ne!“

Seděli vedle sebe a zase mlčeli. Chtělo se mi křičet, ale ta bolest, co jsem cítil se nedá ani popsat.

Jakmile Slunce zapadlo zase si začali povídat. Slyšel jsem to z Jakovi mysli.

„Jaku, moc se ti omlouvám. Nebylo to ode mně fér, já vím. Prostě nevím, co mám dělat. Tady něco ode mě máš, ber to jako omluvu,“ podala mu to srdíčko.
Po rozbalení dárku se na ní podíval a pevně jí obejmul. Teď byl šťastný i on.

„Děkuji ti, strašně moc. Taky jsi mi vším. Omlouvat se mi nemusíš. Já ti to taky moc neusnadňuji. Dnes jsem potřeboval být sám. Proběhl jsem se a povídal si se smečkou. Chtěl jsem vědět, jak to doma vypadá a tak,“ řekl jí.

„Je vše v pořádku?“

„Jo, je. Něměj strach. Charlie se má prý dobře. Jinak, taky něco pro tebe mám,“ usmál se na ní.

Chytil jí za ruku a položil jí na ní krabičku. Zůstala na něho překvapeně koukat, když jí otevřela. Bylo to něco zlatého, asi nějaký retízek, ale musel se jí hodně líbit, protože jí oči jenom zářili.

„Jaku,“ vydechla.

„To máš na památku, až se jednou odcizíme. Až budeš jednou jedna z nich,“ řekl jí.

„My se nikdy neodcizíme, to ti přísahám,“ odpověděla mu pevně.

A v tu chvíli jsem cítil, že jsem jí ztratil navždy. Obejmula ho a políbila. Byl to letmý polibek, ale já už to neviděl. Musel jsem zavřít oči. Začal jsem se třást bolestí a teď mě mrzelo, že nemám žádné slzy. Po chvilce jsem je zase otevřel a viděl stejný obrázek jen s tím rozdílem, že teď Jake políbil jí a ona se nebránila. Naopak, Bella mu ty polibky vracela.

…Jen jsem tam stál a pozoroval je. Kdyby mi tlouklo srdce, tak by mi asi puklo. Už jsem to nemohl vydržet a šel za nimi. Nevím, na co myslela Bella, ale Jacob na nic nemyslel. Tedy jen do té doby, než mě ucítil. Celý ztuhl a odtáhl se od Belly. Hlavou mu proběhlo, co tu dělám a že to nedopadne dobře. Bella nechápala, co se stalo a když se podívala kam Jacob kouká, vyděšeně vydechla a omdlela.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15