Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Our Academy - 17. kapitola

04.01.2012 (16:30) • Kajushqa1 • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 1694×

Bella

Ani si nejsem jistá, kdy mi došlo, že něco není v pořádku. Asi když už jsem třetí den ráno opět zvracela. Ten těhotenský test jsem si zašla koupit hned po tom. Ano, to byla první věc, která mě napadla a která byla dost pravděpodobná. Všechno by pak dávalo dokonalý smysl. Já si ale byla jistá jedinou věcí, nesmím být těhotná, ne teď.

Už asi potřetí jsem se podívala na těhotenský test, který jsem držela v ruce jako ortel smrti. Ještě stále jsem nezjistila výsledek. Každá další vteřina mě ubíjela a já nevěděla, jak dlouho to ještě vydržím. Nejvíc mě štvala ta nejistota. Ta neskutečná nejistota, která mě zabíjela zevnitř.

Když jsem si ten test kupovala, bylo to čistě jenom pro ověření, že mám asi jen nějakou virózu, ale čím blíž se výsledek blížil, tím víc jsem si byla jistá, že musím být v tom.

Nad dětmi jsem nikdy moc nepřemýšlela. Pořád jsem si říkala, že na takové myšlenky mám dost času. Navíc jsem si byla jistá, že být matkou je někde úplně dole na seznamu mých priorit.

Zajímalo mě, jaká matka bych asi byla. Pravděpodobně strašná. Když jsem byla mladší, nepostarala jsem se ani o pitomou rybičku v akváriu. Asi před rokem jsem pěstovala kaktus. Po pár týdnech zvadl. Ne, na mateřství jsem jednoduše nebyla připravená ani náhodou. Nepamatuju si ničí narozeniny, o nic se nejsem schopna postarat a nemám žádnou zodpovědnost.

Zato Edward. Ten by byl asi dokonalý táta. On byl totiž dokonalý ve všem. Dokázala jsem si ho lehce představit jako milujícího otce, který by bral svého syna ven, aby společně hráli fotbal. Nebo jak brání svou dceru před veškerým zlem a zahrnuje ji láskou a dárky. Tak jak to člověk vídá v reklamách na dokonalou rodinu.

Sama sebe jsem si ovšem v žádné z těch situací nedokázala představit. Možná to bylo tím, že jsem ještě nebyla tak moudrá a zkušená životem jako Edward. Ono za těch sto let pár zkušeností a užitečných rad do života získáte.

Ani jsem nevěděla, proč nad Edwardem jako otcem vůbec přemýšlím. I kdybych byla těhotná, byla jsem předem rozhodnutá, jak s tou vědomostí naložím. Půjdu na interrupci. To jediné v mém věku a v mé situaci dávalo nějaký smysl. Cítila jsem, jak část mé mysli tiše zaprotestovala.

Zhluboka jsem se nadechla pro odvahu a sílu a pomalu zvedala těhotenský test k úrovni mých očí. Jasně jsem viděla, jak se mi nervozitou klepou ruce. Zaostřila jsem a spatřila rozsudek. Dvě čárky. No sakra.

Šokem jsem upustila test a ruka mi spadla podél těla. Tušila jsem to, ale teď, když jsem to měla potvrzené, získalo to ten pravý důraz. Důraz, který mě málem srazil na kolena a vytvořil mi knedlík v krku. Měla jsem chuť křičet, kopat a bůhvíco ještě. Ano, vím, že takhle se většina žen nechová, když zjistí, že jsou těhotné. Jenomže tohle jsem byla já. Sedmnáctiletá, párty milující, nezodpovědná holka.

Ano, přiznávám, můžu si za to sama. Já za to nesu zodpovědnost. Za blbost se platí. Možná bych občas měla prvně myslet, než hned jednat. Ovšem v přítomnosti Edwarda mi vždy mozek odjel na dovolenou a svědomí si dalo dvacet. Jediné, na co jsem pak mohla myslet, byl on a nikdo jiný.

Byla jsem rozhodnutá, že půjdu na interrupci, ale považovala jsem za správné říct o tom Edwardovi před tím, než to udělám. Byla jsem si jistá, že se mnou bude souhlasit. Samotná představa, že bychom spolu vychovávali dítě, byla směšná.

Teda ne, že až budu starší, tak bych s ním děti nechtěla. To neznělo špatně, ale teď jsem na nic takového neměla ani myšlenky a byla jsem si jistá, že Edward taky ne. Navíc jsme spolu pouze tři měsíce. Děti měly přijít mnohem později. A taky, že přijdou, protože půjdu na potrat, a tím se všechno vyřeší. Mně samotné to v tu chvíli znělo hrozně.

Věděla jsem, že před začátkem vyučování už Edwarda nestihnu, a tak jsem se rovnou vydala na první hodinu. Zbývaly poslední dva týdny do začátku prázdnin a ve všech předmětech se psaly závěrečné testy. Edward se se mnou poslední týden učil, abych to všechno zvládla. Přece jenom, jako profesor mi mohl dát užitečné rady, které mi při nějakých testech slušně pomáhaly. Dnes už mi zbýval poslední, a to z biologie.

Sotva přišel profesor do třídy, všem byly rozdány papíry se zadáním a začalo se pracovat. Opravdu jsem se snažila soustředit na písmena přede mnou než na alarmující nápis, který jsem měla v hlavě a na kterém bylo červenou lihovou fixou napsáno zřetelně slovo dítě. Test šel stranou a já opět musela přemýšlet nad tím, co jsem se před chvílí dozvěděla.

Nakonec jsem jakž takž test napsala. Doufala jsem, že nedostanu horší hodnocení než B, ale nemohla jsem si být ničím jistá, neboť jsem byla dost nepozorná. No, jeden předmět mě snad nezabije. Ze všech ostatních jsem dostala hodnocení A, a tak jedno B nebo C, by mi ublížit nemělo.

S těžkou hlavou jsem se vydala na další hodinu a snažila se nepřemýšlet nad svým těhotenstvím.

Alice

Jasper a já jsme spolu byli opět dokonale šťastní. Opět jsme byli perfektní. Byli jsme přesně takový pár, za který nás všichni považovali. Byla jsem si jistá, že se nám už nic nemůže postavit do cesty. Už budeme v pořádku. Nečekají nás žádné problémy či překážky. Všechno bude už navždy dokonalé.

V posledním měsíci jsem byla pořád ve skvělé a optimistické náladě. A kdo vlastně nebyl? Konec školního roku byl doslova cítit a vidět na každém kroku.

Profesoři si místo výuky rezervovali letenky na Havaj, Bali a další ostrovy. A ti profesoři, kteří se stále pokoušeli vést výuku, pohořeli. Neznala jsem jediného žáka či žákyni, kteří by se teď ještě pilně učili. Sice jsme ještě psali nějaké závěrečné testy, ale většinu z nich jsme měli za sebou.

Nikdo už se o školu pořádně nezajímal. Každý plánoval prázdniny a snažil si sám sobě vymyslet ten nejzajímavější a nejlepší program jen proto, aby pak v září mohl všem, jako každý rok, vyprávět o tom, co dělal.

Můj plán na prázdniny byl jasný. Jasper, Jasper a ještě jednou Jasper. Byla to skvělá příležitost, jak se poznat ještě lépe. Já sice většinu času mívala dojem, že už ho znám jako své oblíbené lodičky, ale stále tam bylo pár věcí o něm, které jsem ještě zcela nechápala. Když jsem Jasperovi před pár týdny sdělila svůj plán, byl nadšený.

Začneme tady na Floridě, a pak poletíme do Evropy. Nejprve do Anglie, pak do Francie, Španělska a nakonec Itálie. Poté se vrátíme zpět domů, tak akorát na čas, abychom zde mohli být na zahájení školního roku. Přiznávám se, že jsem tu romantickou cestu plánovala ještě předtím, než jsme spolu vůbec začali chodit. No, nikomu není žádné tajemství, že jsme se s Jasperem milovali dávno předtím, než jsme spolu začali chodit.

Seděla jsem na jeho posteli a čekala, až se vrátí z kuchyňky ve společenské místnosti a přinese nějaké nachos a colu. Já vím, já vím. Je to nezdravé a jíst bych to neměla, ale občas jsme to tak s Jasperem dělali. Lehli jsme si na jeho, nebo na mou postel, pustili jsme si nějakou romantickou komedii a při tom se cpali nezdravým jídlem. Takové chvilky jsem milovala.

Ostatně jako každé jiné chvíle strávené s Jasperem. Cítila jsem, že ho miluji celou svou existencí, celou svou duší. Možná, že by mě to mělo děsit, nebo bych se měla bát, že když ho ztratím, ztratím tím i sama sebe. Jenomže, kdo nic neriskuje, ten nic nezíská a já bych všechno riskovala pro lásku. Tím jsem si byla naprosto nepodmínečně a nenavratitelně jistá.

Pak jsem uslyšela zvuk, který většinou oznamuje, že vám přišla nová zpráva na mobil. Jenomže to nebyl můj mobil. Byl to Jasperův mobil. Podívala jsem se, odkud ten zvuk vycházel, a zjistila jsem, že je v kapse jeho kalhot, které měl vytažené venku. Pořád to byl kluk, což znamenalo, že neumí udržovat dokonalý pořádek a čistotu jako já. Na druhou stranu, musím uznat, že poté, co jsme spolu začali chodit, se po mé prosbě jeho úklid zlepšil.

Jeho mobil opět zazvonil a opět tím hlásil příchod nové zprávy. Kdo mu to pořád píše? Ta nevědomost byla dost nepříjemná a já to chtěla za každou cenu vědět.

Ne, Alice, to nemůžeš, ozvala se část mého já.

Alice, to můžeš, je to tvůj přítel, máš právo vědět, s kým si píše, řekla mi ta druhá, kterou jsem chtěla poslechnout mnohem víc, než tu správnou.

Ano, věděla jsem, že dělám hroznou chybu, ale potřebovala jsem to vědět za každou cenu. Ani jsem pořádně nevěděla proč. Jediné, na co se má mysl soustředila, byl jeho mobil, na který přišla už třetí zpráva.

Opatrně jsem Jasperův mobil vytáhla z kapsy jeho černých kalhot, které ležely na pohovce, a podívala jsem se na displej.

Všechny tři zprávy byly od jediné osoby, a to Jane. Pocítila jsem zuřivost. Tohle už vůbec nebylo správné, ale otevřela jsem první zprávu, kterou od ní dostal před třemi minutami.

Takže dneska v šest u tebe?

Stálo tam. Cítila jsem se, jako kdyby mnou projel ostrý nůž. Když jsem se ho ptala, co chce podniknout večer, řekl mi, že jde někam se spoluhráči fotbalu. On mi lže. A neexistoval žádný jiný důvod, proč by mi lhal, pokud by mě s tou holkou nepodváděl. Celá představa o naší dokonalé společné budoucnosti se rozpadla jako domeček z karet. Všechno, po čem jsem kdy toužila, bylo najednou pryč. Cítila jsem, jak mi roste knedlík v krku.

Už jsem neměla sílu číst si ty další dvě zprávy a jeho mobil jsem mu dala zpět do kapsy u kalhot. Těžkým krokem jsem šla pryč z jeho pokoje a doufala jsem, že nikoho nepotkám. Neměla jsem sílu se s ním teď setkat tváři v tvář. Rozhodla jsem se, že k němu večer po šesté přijdu a jednoduše je přistihnu. Věděla jsem, že se k tomu budu muset donutit. Kdybych mohla, předstírala bych, že o ničem nevím, a dál s ním byla v našem naoko dokonalém vztahu, ale já jsem taková nebyla. A bylo mi jasné, že kdybych to zkusila, nevydržela bych to ani hodinu.

Bylo rozhodnuto, večer je přistihnu. Teď jenom nahodit úsměv a předstírat, že všechno je pořád naprosto dokonalé.

Bella

Edwarda jsem celý den nepotkala a ani jsem neměla možnost jít za ním mezi přestávkami. Teď mě ještě čekal trénink roztleskávaček a až teprve potom jsem měla čas za ním zajít. Poprvé v životě jsem se chtěla na nějaký hloupý trénink vykašlat. Já jsem těhotná proboha, správně bych ani neměla vrhat salta. Na druhou stranu, brzo už těhotná nebudu, takže se nemám pořádně na co vymluvit.

Cestou mě zastavila dívka, ovšem z moudrosti v jejích očích bych ji nazvala spíše ženou. Upírka, napadlo mě hned.

„Mohla byste mi říct, kde najdu profesora Masena?“ zeptala se mě.

Tím mě překvapila, ale nějak mi to nevadilo. Možná je to jeho stará známá, co já vím. Není to moje věc.

„Ve druhém patře má kabinet, pravděpodobně bude tam,“ řekla jsem jí.

„Děkuji moc,“ řekla a usmála se.

V šatnách jsem se potkala s Rosalie, Rachel a Alice. Rachel byla poslední měsíc jakási přešlá. Všichni jsme věděli, že je to kvůli Damonovi. Jenomže ať už si s ní chtěl promluvit kdokoliv, vždy tu osobu jen odbyla a řekla, že je naprosto v pohodě a že nemá důvod být v nepořádku.

Kolikrát jsem to zkoušela sama, ale nedala mi možnost být tam pro ni. Zdálo se, že se všechny snažila od sebe co nejvíce dostat. Dalo se to čekat. Když někomu otevřete své srdce, těžko se pak dostáváte z toho, když se zraníte.

Rosalie nás tentokrát ani moc nemučila a nechala nás jít o deset minut dřív. Rychle jsem si dala sprchu a oblékla se. Hned potom jsem pádila do Edwardova kabinetu. Řekl mi, že dneska bude tam a uzavírat známky. Taky jsem byla zvědavá na tu upírku, která ho hledala, chtěla jsem vědět, kdo to je. No, hlavní důvod mé návštěvy jeho kabinetu byl celkem jasný. Jsem těhotná a jdu na potrat, co tomu říkáš? No dobře, takhle to na něj nevybalím, ale nějak mu to budu muset říct.

Zaklepala jsem na dveře a vešla dovnitř. Hned jsem spatřila Edwarda za stolem a tu upírku, která stála u stolu naproti němu. Něco spolu řešili a vypadali, že se i trochu hádají.

Edward si mě hned všiml. Ta upírka se otočila směrem, kterým směřoval jeho pohled, a usmála se. Poprvé jsem měla možnost si ji pořádně prohlédnout.

Na první pohled vypadala velice elegantně. Černé sáčko měla oblečené nad tyrkysovým tričkem s výstřihem, který ale nebyl příliš hluboký. Tričko měla zastrčené do vypasované černé sukně a na nohou měla tyrkysové lodičky s otevřenou špičkou na deseticentimetrovém podpatku.

Krásné dlouhé hnědé vlasy se jí vlnily až do tří čtvrtin zad. Její obličej byl krásný. Všemu tomu dominovaly její zlaté duhovky. Byla vegetariánka, stejně jako Edward.

Postavu měla štíhlou, ale byly zde zachovány i typické ženské tvary, které ji dělaly prakticky dokonalou.

„Bello, teď ne,“ začal Edward, ale pak se zastavil, jako kdyby něčeho litoval.

„To je ona?“ zeptala se Edwarda ta upírka. Edward neodpověděl.

Otočila se zpátky na mě. Došla až ke mně a nastavila ruku na potřásání.

„Ahoj, já jsem Diana Masenová a ty musíš být ta dívka, která spí s mým manželem."

Chci poděkovat všem, kdo povídku čtou a stále ji komentují. Blížíme se ke konci první série a já doufám, že se vám povídka stále líbí. Díky. Kajushqa1

Autor: Kajushqa1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Our Academy - 17. kapitola: