Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Our Academy - 18. kapitola

10.01.2012 (16:15) • Kajushqa1 • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 1746×

Bella

„Ahoj, já jsem Diana Masenová a ty musíš být ta dívka, která spí s mým manželem.“

Ten ledový klid a elegance, se kterým tu větu pronesla, mě docela dost vyděsil. Hned na to si ale moje mysl poskládala její slova dohromady. Manželem. Edward je její manžel. Ne, to není možné. To nejde. Prostě ne. Edward by mi to přece řekl, nebo ne?

Nechala jsem tam Dianu Masenovou, nebo-li Edwardovu údajnou manželku, viset s napřaženou rukou a rychle jsem vyšla z Edwardova pokoje. Potřebovala jsem přemýšlet. Všechno se zdálo až příliš nereálné, příliš zvláštní. Prostě jsem si nedokázala představit, že Edward má manželku. Manželku, která ho zřejmě miluje, a se kterou zažil mnohem víc, než kdy se mnou.

Šla jsem dál, neznámo kam. Mé nohy mě vedly a já je nechala. Byla jsem až příliš v šoku, abych přemýšlela nad tím, kam jdu. Bylo možné, že jsem cestou do pár lidí narazila, bez pozdravu jsem minula své přátele. Nevím, neměla jsem nejmenší tušení, co se dělo při mém pochodu.

Zastavila jsem se až u dveří svého pokoje. Asi jsem tam automaticky šla, protože tady pro mě znamenal bezpečí. Bezpečí, které mi nic jiného nemohlo poskytnout. Mohla jsem tam klidně myslet a vše si pořádně probrat v hlavě. Rychle jsem otevřela dveře a hlasitě a rychle je za sebou zabouchla.

Hned, jak jsem osaměla, opřela jsem si hlavu o dveře a zhluboka vydechla, jako kdybych mohla všechno zlé dostat ze sebe.

Manželka. Prostě mi to nedávalo smysl. Ani jednou se o ní nezmínil. Možná, že žili odděleně, co já vím. Na druhou stranu, proč by za ním pak jezdila a takhle si ho nárokovala? Nic jsem nechápala. Pořád jsem byla příliš v šoku na to, abych si mohla vše rozumně promyslet.

Neubránila jsem se bohužel myšlenkám, které mě děsily. Možná mi o své manželce neřekl, protože já jsem pro něj byla jen způsob, jak trávit volný čas. Jenom pobavení, které potřeboval, zatímco jeho manželka byla pryč.

Ne, to není pravda, nemůže být. Kolikrát jsem od něj slyšela, že mě miluje. Takhle dobře to nemůže zahrát nikdo, ani upír. Odmítala jsem věřit tomu, že by Edward byl špatný. Ne, určitě je to jinak a on mi to vysvětlí.

Nějak jsem si nedokázala představit, že bych se tam teď vrátila a žádala po něm okamžité vysvětlení. Nechtělo se mi tam. Nechtěla jsem znovu potkat dokonalou Dianu Masenovou, která vypadala jako jeho skvělá polovička.

Ano, ať už jsem si to chtěla přiznat nebo ne, Diana byla perfektní a já vedle ní vypadala pěkně uboze. Prostě jsem se nemohla vyrovnat té bezchybné eleganci, inteligenci a kráse, která z ní čišela na kilometry daleko. K Edwardovi se úžasně hodila. Nemluvě o tom, že vypadala, že má miliony zkušeností ze života.

Na druhou stranu, já jsem Edwardovi mohla nabídnout svou lásku a oddanost. Taky jsem mu mohla dát jedinou věc, kterou Diana nemohla. Dítě.

Upírky děti mít nemohou, jejich těla se nemění. Moje ano a navíc jsem těhotná zrovna teď. Ne, nehodlala jsem to Edwardovi říct. Ne teď, nebylo by to fér a já bych neměla jistotu, že se mnou zůstal kvůli mně a ne z povinnosti.

Ano, přiznávám, měla jsem pochybnosti. Neměla jsem nejmenší tušení, co je mezi ním a dokonalou Dianou Masenovou. Nevěděla jsem nic. Proč už spolu nejsou? A jak vůbec můžu vědět, že spolu nejsou?

Někdo zaklepal na dveře. Bylo jasné, že to bude on. Kdo jiný by klepal a čekal na vyzvání?

Edwardovi bylo jasné, že mi to musí vysvětlit a místo toho, aby počkal, než za ním přijdu sama, raději riskoval a šel on ke mně. Nemohla jsem se ubránit příjemnému pocitu, že to kvůli mně dělá.

Lhal ti, připomněla mi část mé mysli. To je pravda, nikdo se přece nezapomene zmínit o tom, že je ženatý a rozhodně ne Edward. Ani jsem si v tu chvíli nebyla jistá, jestli s ním mluvit chci.

Povzdechla jsem si a otevřela mu dveře. Nemělo cenu být hysterická, či dětinská a odmítat s ním mluvit. Musela jsem ho nechat, aby mi to alespoň vysvětlil. Měl na to právo.

„Ahoj,“ řekl a vešel dovnitř.

Aniž bych mu odpověděla, zavřela jsem za ním dveře. Edward se posadil na postel a já si automaticky sedla vedle něj. Bylo neuvěřitelné, jak moc jsem to všechno měla zažité. Edward byl část mě, kterou jsem v jeho přítomnosti musela poslouchat. Jinak to snad ani nešlo.

Trochu jsem se bála toho, co mi řekne, ale nemělo cenu se schovávat. Musím znát pravdu

„Jak už víš, byl jsem přeměněn kolem roku 1920. Diana byla přeměněna deset let po mně. Neznali jsme se a předtím se nikdy nepotkali. Jednoho dne jsem dostal pozvánku na jakýsi ples, který se konal ve Volteře. Jak víš, tam sídlí naši vládci. Pozvání jsem přijal, Itálii už jsem chtěl nějaký čas navštívit.

Tam jsem se s Dianou potkal poprvé. Bylo to roku 1979. Okouzlila mě, byla nádherná a já se do ní postupně začal zamilovávat. Společně jsme procestovali Itálii.

Po pár letech jsme se vzali. To bylo roku 1985.“

Zalapala jsem po dechu. Co se, proboha, mohlo pokazit po dvaceti letech manželství? Jistě, upíři chápou čas úplně jinak, ale tohle nedává smysl. Navíc ten pohled, jaký Edward měl, když o Dianě mluvil, mě trochu znepokojoval.

„Asi před rokem a půl jsem zjistil, že mě podvádí. Ukončil jsem to a odjel pryč. Žádost o rozvod jsem nepodal, nepřipadalo mi to důležité, vždyť jsme přece upíři.

Když jsem se zamiloval do tebe, dávno už jsem k Dianě nic necítil. Byla jsi pro mě jenom ty, nikdo jiný. Diana sem přijela, protože to chce urovnat. Chce, abychom se k sobě vrátili. Vysvětlil jsem jí, že jsem teď s tebou, ale ona to nechce slyšet. Možná to bude chvíli trvat, ale nakonec ji dostanu zpátky do Chicaga,“ řekl Edward a podíval se na mě s nadějí v očích.

Nebyla jsem schopná Dianu pochopit. Kdo by podvedl takhle dokonalého chlapa, jako je Edward? Asi to vážně nemá v hlavě v pořádku.

Usmála jsem se na Edwarda a pohladila ho po tváři. Byl to pro mě už tak známý pohyb, který mi ale nikdy nezevšedněl.

„Miluju tě,“ řekla jsem mu a políbila ho.

„Já tebe taky,“ řekl Edward a dal mi pusu na čelo.

„Takže, jak to teď bude?“ zeptala jsem se ho.

„No, musím to s Dianou vyřešit, takže se asi tak týden nebudeme moci vidět. Ona by pak mohla něco udělat, třeba o nás říct řediteli, to by nebylo dobré. Nechci ji dráždit. Umí být docela vypočítavá mrcha, když chce,“ řekl Edward a já smutně vydechla.

Týden. Celý týden bez něj. Ještě, že pak spolu strávíme celé prázdniny. Tím si to dokonale vynahradíme.

„Dobře,“ řekla jsem nakonec.

Edward mě naposledy políbil, pak se zvedl a odešel. Pořádně jsem si oddychla. Nic nekončí, to je dobře. Už spolu dávno nejsou, nebyla jsem pro něj jenom zábava. Myslí to se mnou tak vážně, že to nadobro ukončí se svou ženou. Já ho vážně miluju.

Alice

Musela jsem se přímo nutit k tomu, abych šla k Jasperovu pokoji. Nechtěla jsem zjistit, že mě podvádí. Nechtěla jsem ho vidět s jinou holkou.

Bylo mi jasné, že po tomhle večeru už nic nebude stejné. Já nebudu stejná. Už teď se ve mně něco zlomilo a já se z posledních sil držela při plném a racionálně myslícím vědomí.

Nechtěla jsem tomu věřit. Jasper mě přece nepodvádí, tak to určitě není. Teď vejdu do jeho pokoje a bude tam jen on. Lehneme si do jeho postele a pustíme si horor, při kterém se budu bát a on mě bude utěšovat ve svém pohodlném náručí.

Zastavila jsem se přede dveřmi jeho pokoje. Chvíli jsem tam stála a sama sebe se sažila přesvědčit, abych sáhla na tu kliku a otevřela ty zatracené dveře. Ten kus tenkého dřeva, který mě odděloval od pravdy.

Zhluboka jsem se nadechla a zaklepala, než stačil Jasper říct dále, dveře jsem otevřela a vrazila dovnitř.

A pak jsem to spatřila. Jane seděla na jeho posteli a on vedle ní. Povídali si a smáli se. Něco leželo mezi nimi. To už jsem si nestačila prohlédnout, protože jediné, co jsem byla schopna vnímat a vidět, byly jejich veselé obličeje. Bylo to, jako kdyby se mi vysmívali.

Ve chvíli, kdy jsem vešla, oba vzhlédli a překvapeně se na mě podívali. Přistihla jsem je. To zjištění mnou projelo jako zpomalený vlak. Cítila jsem, jak se mé srdce bortí na miliony miniaturních kousíčků, až z něj nezbylo nic jiného než pouhý prach.

„Alice, co ty tady?“ zeptal se mě vesele Jasper.

To na mě vážně zkouší tohle? To snad není možné. I přesto, že jsem chtěla věřit tomu, že se nic neděje. Viděla jsem je spolu na posteli, a to mi stačilo k tomu, abych udělala to, co jsem udělala.

Zabouchla jsem za sebou dveře a nenávistně se podívala na Jane.

„Nechápu, jak si můžeš myslet, že mi můžeš Jaspera jen tak přebrat. Já s ním chodím, jsem jeho přítelkyně. Ty se tváříš, jako kdybys byla ta nejmilejší holka pod sluncem, ale ve skutečnosti jsi jenom pěkná mrcha a děvka, která přebírá ostatním holkám jejich kluky. Nejsi ani moc hezká a rozumu si taky moc nepobrala, takže nechápu, co na tobě vidí. No, připrav se na to, že já tě zničím a budeš si přát, aby ses na Jaspera nikdy ani nepodívala,“ křičela jsem na tu mrchu, které se při mém proslovu změnil výraz na ublížený, a nakonec se rozbrečela.

Zvedla se z Jasperovy postele a utíkala pryč, rychle za sebou zabouchla dveře a na mě se ani nepodívala.

„Jane, počkej,“ zavolal za ní Jasper, ale ona už ho neslyšela.

Ucítila jsem osten bolesti. On ji volal zpátky. Neuvěřitelné.

„Co tohle mělo znamenat?“ vyjel na mě Jasper.

Vážně se mě na to ještě musí ptát? Jak si to vůbec dovoluje? On mě podvede a ještě se mě ptá, co to má znamenat?

„Podvádíš mě s ní, a tak jsem si to vyřešila po svém,“ řekla jsme mu chladně, ale vevnitř jsem brečela zradou.

„Cože?“ zeptal se mě překvapeně.

„Četla jsem tu zprávu. Psala ti, že se sejdete v šest u tebe. No, je deset minut po šesté a ona právě odešla,“ řekla jsem mu a cítila, jak se mi do očí začínaly drát ty proradné slzy.

„Kdybys byla opravdu dobrá ve špehování svého přítele, kterému máš důvěřovat, přečetla by sis všechny tři zprávy, které mi Jane poslala. Dozvěděla by ses, že nikdo jiný neměl čas, a tak mi pomáhá s dárkem pro tebe,“ řekl Jasper a já si poprvé pořádně prohlédla to, co leželo na posteli. Podlouhlá sametová modrá krabička a v ní ležel na bílém podkladu zlatý řetízek. Přesně takový, který bych si vybrala já.

A sakra.

„Jaspere, já...,“ začala jsem a chtěla mu to vysvětlit.

Zastavil mě jediným pohybem ruky.

„Alice, nenamáhej se,“ řekl a já pocítila vlnu strachu. Strachu z toho, co bude.

„Jaspere, prosím, já se omlouvám.“ Chtěla jsem opět začít, ale on zakroutil hlavou.

„Prostě odejdi,“ řekl.

Nechtěla jsem to vzdát. Ne, nesmí to skončit. Nemůže se se mnou rozejít. Šla jsem až k němu a pokusila se ho chytit za ruku.

Vytrhl se mi a podíval se na mě chladným pohledem.

„Odejdi, hned,“ řekl a já se zatřásla nad chladem a opovržením, kterým ta dvě slova pronesl.

Po obličeji mi stekly první slzy a pomalu jsem odešla z jeho pokoje. Nebyla jsem schopna se pořádně nadechnout. Jenom jít, jít pryč. Někam, kde budu moci být sama.

Bella

Po večeři na mě v mém pokoji čekalo malé překvapení v podobě Diany, která v pohodě seděla v křesle a tvářila se, jako kdyby se nechumelilo, jako kdyby mi nevlezla bez povolení do pokoje.

„Co tady děláte?“ zeptala jsem se jí a zavřela dveře. Alice jsem od tréninku neviděla a nevěděla jsem, kde je, to byl ale teď můj poslední problém.

„Prosím tě, tykej mi. Možná, že jsem stará duševně, ale pořád je mi dvacet,“ řekla Diana a usmála se.

Z praxe jsem věděla, že když se někdo chová tak mile, obyčejně něco chce. V tomhle případě mi bylo úplně jasné, co chce Diana.

„Bello, já ho miluju,“ začala.

„Proto jsi ho podvedla?“ zeptala jsem se jí.

Diana se zasmála, a pak zakroutila hlavou.

„Tohle ti řekl? Neuvěřitelné. Rozešli jsme se před půl rokem, protože jemu vadilo, že jsem moc cestovala kvůli své práci. Chtěla jsem ho nechat vychladnout a dát mu čas. Nevíš, jak jsem byla překvapená, když jsem sem přijela a on mi oznámil, že je s tebou,“ řekla a já se na ni překvapeně zadívala.

„Lžeš,“ řekla jsem okamžitě bez rozmýšlení.

„Věř, čemu chceš, ale já říkám pravdu. Pro Edwarda jsi byla jako náplast na ránu, ale neber to nějak špatně. Bello, já proti tobě nic nemám. Naprosto chápu, proč ho miluješ. Je to přece Edward. Ten dokonalý Edward. Nevěděla jsi, že je ženatý. Neřekl ti to, to dává smysl. Ale on je můj manžel a vyrůstal v době, kdy bylo manželství bráno jako vážná věc. Bylo posvátné a lidé se nerozváděli. Ne jako v dnešní době. Edward bere manželství velmi vážně a dříve nebo později si vybere mě, jako vždy,“ řekl a já se pozastavila na její poslední větou.

„Jak to myslíš s tím vždy?“ zeptala jsem se jí.

„Vážně si myslíš, že jsi první? Občas máme problémy,“ řekla Diana.

Najednou jsem si nebyla tolik jistá Edwardovou láskou.

„Jsem tady jen proto, že nechci, aby ses zranila. On ti ublíží, vždycky to tak dělá. Nelžu ti, myslím si, že jsi velice inteligentní mladá dívka, a že si nezasloužíš, aby tě někdo zradil,“ řekla Diana.

Ať už jsem chtěla nebo ne, jejím slovům jsem byla schopna uvěřit. Měla v sobě jakousi mateřskou stránku a opravdu to vypadalo, že mluví vážně. Ne, nesmím jí věřit, chce jenom Edwarda zpátky, nic víc.

„No, vzhledem k tomu, že ti zřejmě řekl ne, jinak bys tady nebyla, tak chce zůstat se mnou. Já o něj nepřestanu bojovat,“ řekla jsem jí a ona si povzdechla.

„Je to tvoje volba a já ji respektuji,“ řekl Diana.

Když odcházela, napadla mě jedna věc.

„Můžu mu dát něco, co ty ne. Dítě,“ řekla jsem jí. Já vím, bylo to ode mě hnusné, ale já tuhle hru nezačala.

„Já vím. To je pravda. Ale s Edwardem jsme těsně předtím, než jsme se pohádali, přemýšleli o adopci a on se tím nápadem zdál být docela nadšený. Nezáleží tolik na tom, čí to dítě je, ale s kým ho s láskou vychováváš. Pak je jedno jestli je tvé krve nebo něčí jiné,“ řekla Diana a zavřela za sebou dveře.

Zalapala jsem po dechu a v šoku se posadila na postel. Asi jsem právě začala bitvu o Edwarda, lásku svého života.

Autor: Kajushqa1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Our Academy - 18. kapitola: