Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Our life is a secret! 1. kapitola

19.03.2010 (08:15) • Esaiel • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2587×

Our life is a secret! - 1. kapitola

Edwardova nálada se výrazně nezlepšila ani příští den ráno. Poručík telefonoval, když Edward vešel do jeho kanceláře. V jednom ze dvou kožených křesel proti němu seděla žena. Četla nějakou zprávu, ale když Edward vstoupil, letmo k němu vzhlédla. Měla zářivé, hnědé vlasy, zastřižené kousek pod ramena, jasné modré oči a zdánlivě jemná ústa. Neměla téměř žádný make-up, takže vypadala mladě, přirozeně a zdravě. Její oblečení působilo téměř fádně - volná černá blůzka s krátkými rukávy, které ladily s tmavými riflemi po kolena, na nohou pak měla obyčejné tenisky. Mohla být téměř kdokoliv. Ještě před deseti hodinami byla šlapka.

Edward jí odměřeně pokynul. Znervózňovalo ho, jak štíhle vypadá v tak na těle pjatém oblečení.

„Swanová,“ zabručel jí na pozdrav a svezl se na židli na opačné straně místnosti,a by mezi nimi nechal dostatek prostoru a přitom ji mohl skrytě pozorovat.

„Dobré ráno, Edwarde,“ řekla a její hlas zněl podezřele přátelsky. Raději ji rychle přejel pohledem, aby se ujistil, že na něj nic nekuje.

„Vyspal ses dobře?“ Věděl, že vypadá, jako by strávil bouřlivou noc - což byla pravda. Jak to, že vypadala tak čerstvě a zářivě, když pracovala až do rána a hned zase nastoupila tady, zatímco on se stihl vyspat a vypadal přesto tak zničeně? Ignoroval její otázku.

„Dobré ráno, Edwarde,“ pozdravil Poručík (nijak jinak mu nikdo říkat nesměl, neb jeho osobní jméno znělo dětsky), který ukončil svůj rozhovor a zavěsil.

„Poručíku, co se děje? Sám dobře víš, jak málo nám chybí k vyřešení Nolcombova případu. Ještě pár dnů a budeme to mít.“ Edward sám nechápal, co může být tak důležitého, obzvlášť pokud přivzal i tu pochybnou ženskou od CIA.

Poručík nasadil úsměv, který Edwardovi vždy připomínal úsměv pojišťovacího agenta. Uvažoval, zda by Poručík ztratil svou vyrovnanost, kdyby přímo před jeho nosem vybuchla bomba.

„Na Nolcombovi dělá dost lidí, abychom tě mohli stáhnout,“ ujistil Edwarda.

„Ostatní chlapi to tu mohou udělat.“

Edward hrozně nerad odcházel od nedokončené práce, ale věděl, že Poručík by ho neodvolal, kdyby pro to neměl vážný důvod.

„Copak máš?“ ptal se Edward s novým zaujetím.

„Dost možná podvod s prodejem dětí v západní čtvrti. Nic určitého, ale dost na to, abychom zahájili vyšetřování. Ty a Swanová budete zapůjčeni do západního okrsku. Je nám jasné, že bude trvat několik týdnů, než si zbudujete identitu - a dalších pár, než podáte zprávu. Pokud ovšem všechno půjde hladce, samosebou.“

„To mám dělat se Swanovou celý měsíc? Nebo i déle?“ zaúpěl Edward.

„Já mám o ráji taky úplně jiné představy, Cullene!“ vyjela Bella.

„Právě proto chci, abyste na tom pracovali právě vy dva společně. Jste perfektní tým.“ Usmíval se Poručík samolibě a spokojeně. Edward s Bellou na něj užasle hleděli.

„Budete hrát manželský pár v krizi,“ začal vysvětlovat Poručík.

„Stres se začne projevovat v hlasitých potyčkách, slzách, vzájemném obviňování - které budou tak hlučné, že je uslyší všichni sousedé.“

Teď na sebe Edward s Bellou jen nasupeně zírali.

Měli víkend na to, aby se připravili. Edward si měl pouze do lepenkových krabic sbalit své nejstarší montérky, zato Bellin kostým vzbudil na velitelství mnohem větší rozruch. Vidět těhotnou agentku CIA, ač jen v těhotenském postroji, to byl pro každého zážitek, měla by vybírat vstupné.

„Jsi si jistý, že mám tu věc na sobě správně?“ rozčilovala se Bella a cloumala levnými květovanými šaty.

„Vypadá to divně,“ dodala po dalším pohledu do zrcadla.

Seržant Altmann, který jí pomáhal, přikyvoval plešatějící hlavou a mumlal:

„Máš to úplně správně. A vypadá to perfektně. Je to mnohem více realistické, než jsem čekal, když jsem to viděl poprvé.“

„A váží to tunu a píchá to,“ stěžovala si Bella.

„Nejsem schopna popsat, jak legračně vypadáš,“ smála se její nejlepší přítelkyně Demetra Filreenová.

„Tisíceré díky.“ Hodila po ní Bella nevraživý, vražedný pohled.

„Počkej, až tě uvidí Edward.“ Demetra si přehodila svoje dlouhé blonďaté vlasy přes ramena a rozesmála se nanovo.

Bella zasténala a Poručík si za svým stolem cosi poznamenal do prospektů, ančež vyplnil úředně vypadající formulář a pohlédl na Demetru.

„Potřebuješ něco určitého, Filreenová, nebo tady jen tak okouníš? To nemáš nic na práci? Jsem si jistý, že se něco najde,“ oslovil ji přísně.

„Jen tady tak okouním, abych ti byla nablízku, Poručíku,“ odpověděla a obdařila ho sentimentálním úsměvem. Zavrčel a její komentář bral jako jednu z jejích typických vtipných poznámek. Bella ji ale podezírala, že říká úplnou pravdu. Už několik měsíců měla ten dojem, že Demetra si políčila právě na šéfa.

„Ty vážně nemáš nic na práci?“ zeptal se jí Poručík.

„Za žádnou cenu neodejdu z téhle kanceláře, dokud Edward neuvidí Bellu,“ namítla a potřásla hlavou se smíchem.

„Jdi, Demi. Chytni nám nějakého zločince. Jdi pronásledovat své strážnické kolegy,“ odsekla Bella. Měla Demi ráda, ale čas od času jí přece jen lezla na nervy. Jako třeba teď.

 Ozvalo se rychlé, ostré zaklepání na dveře. Edward vpochodoval do kanceláře, zíval a hladil se po neoholené tváři. Jeho bronzové vlasy byly rozcuchané a ušmudlaná košile a džíny tak zmačkané, jako by v nich právě vylezl z postele.

„Promiňte, že jdu pozdě. Já -“ Zastavil se a čelist mu poklesla. Bella se schoulila.

Začalo to pomalounku. Nejdříve se Edwardovi průzračné oči zkroutily v koutcích. Jeho pevná, většinou nevlídná ústa se zvedla prve na jedné a pak na druhé straně. Smích se valil jako tichá píseň orchestru z hloubi jeho hrudi, nabíral na síle a vyrážel ven. Poručík si povzdechl, Demetra seděla a vychutnávala si představení.

Bella sledovala dění s potlačovaným hněvem. K čertu, věděla, že takhle zareaguje! Proč nemohla mít kožené minišaty, s hlubokým výstřihem nebo i zapáchající hadry? Cokoliv, jenom ne tohle!

„Fireenová, běž za svůj plat něco dělat,“ ozval se Poručík.

Demi vylezla z kouta a posměšně energicky zasalutovala.

„Ano, pane,“ odvětila silným hlasem.

Když vycházela z místnosti, poklepala Belle na rameno.

„Drž se, Swanová.“

„Kryj si záda, Fireenová,“ odpověděla Bella na tradiční rozloučení jako vždycky.

Sotva se za ní zavřely dveře, Poručík jim vysvětlil role. Měli sehrát pár, který se nikdy nevzal a jehož štěstí bylo u konce. Přestěhovali se do velice levné čtvrti poté, co byli vyhozeni z lepšího bytu, protože neměli na nájem. Edward měl být rozladěný a neurvalý a na potkání měl každému vysvětlovat, že to dítě byla nehoda.

Od Belly se očekávalo, že ho bude zbožňovat a udělá vše, aby ho neztratila. Jejich hádky měly být hlučné a srozumitelné každému, kdo se nalézal v doslechu.

„Zvládnete to,“ řekl Poručík.

„Agentko Swanová, bude to na vás, aby jste se chovala přátelsky k ženě jménem ... eh, máte to ve spise. Náš zdroj ji označil jako další možný cíl těch dohazovačů dětí.“

Bella přikývla. Věděla, že té ženě bude muset lhát - ale pokud tak zachrání nevinné dítě před tím, aby bylo prodáno jako nechtěný kus majetku, pak bude lhát, jako když tiskne.

Autor: Esaiel (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Our life is a secret! 1. kapitola: