Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Our life is a secret! - 2. kapitola

20.03.2010 (11:45) • Esaiel • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2709×

Our life is a secret! - 2. kapitola

Na všech nárožích postávaly hloučky pobudů. Bella se podívala z Edwarda na dům a zase zpátky. Zhluboka se nadechla a nasadila zoufalý, uštvaný výraz, který jí předepisovala role. Ani to nebylo těžké. Správkyní budovy byla žena kolem padesáti, obarvená nazrzavo, deset kilo nadváhy. Její nesouměrný obličej se snad nikdy neusmál. Bella si pomyslela, že je to snad tím, že ji nikdy nepotkalo nic, čemu by se vůbec mohla zasmát.

Řekli jí, že se jmenují Edward a Isabella Queenovi a že je vyhodili včera z podnájmu, takže nemají kde bydlet. Edward jí vysvětlil, že mají dost peněz, aby mohli zaplatit nájemné na měsíc dopředu, ale že nechtějí podepisovat žádnou smlouvu.

Bytná se jim představila pouze svým příjmením jako paní Morisová, uvěřila jejich příběhu velmi rychle - zvláště, když Edward sáhl do kapsy a vytáhl svazek zmačkaných bankovek, aby jí zaplatil nájemné na první měsíc. Zdálo se, že jí to vyhovuje mnohem více než smlouva o podnájmu. Bella pochybovala o tom, že by se k ní nájemnící hrnuli. Morisová jim řekla, že v domě s patnácti byty jsou volné tři, všechny v jednom patře.

„Ve třetím patře,“ dodala a pohlédla na Bellina vypouklé břicho.

„A v domě není žádný výtah.“ Nic nenamítala, když se chtěli nastěhovat okamžitě. Pouze pokrčila rameny, schovala nájemné do otlučené plechovky a dala Edwardovi klíč.

„Druhý byt vpravo. A nedělejte tady nepořádek,“ spílala.

„My tady nejsme nadlouho,“ ujistil ji Edward a zvedl chvástavě bradu.

„Jakmile se postavím na nohy a budu mít prachy, jdem odsud.“

„Tohle říkají všichni, hochu,“ odpověděla paní Morisová znuděným, skeptickým hlasem.

Bella, která měla na paměti svoji roli, ho začala hájit:

„Můj Edward nás odsud dostane. Teď se nám to trochu zkomplikovalo, ale jakmile si najde práci, odstěhujeme se i s miminkem na lepší místo.“

Edward na ni vrhl zlobný pohled.

„Mlč, Bello.“

Bella pokorně zmlkla. Hrála svou roli dobře. Vždycky.

Když Bella vyšla nahoru, byla celá zadýchaná. Přála si jen shodit tu objemnou výstroj, která vážila téměř deset kilo. Byt byl v každém ohledu tak špatný, jak očekávala. Mrňavá kuchyň byla tak špinavá, že se Bella otřásla při pomyšlení, že by měla sníst cokoli, co by z ní pocházelo. Obývací pokoj byl zařízený odrbanými křesly s konferenčním stolkem a starým gaučem. Ložnice byla právě tak velká, aby se do ní vešla hrbolatá manželská postel, vražená mezi zdí s vybledlými tapetami potřísněnými od much. Bella raději blíže nezkoumala hrozivé skvrny na potrhaných matracích.

Edward si povzdechl, pročísl si rukou husté vlasy a přinutil se k úsměvu.

„Ahoj, miláčku, jsme doma,“ řekl ledabyle a čekal, co to s ní udělá... A ono nic.

Když si přinesli své věci, Bella se ze všeho nejdříve pustila do úklidu bytu. Řekla Edwardovi, že ji nic nedonutí k tomu, aby žila na takovém smetišti, byť jen přechodně, a nepokusila se té špíny zbavit. Edward pokrčil rameny, uvelebil se na rozbitém gauči a otevřel si noviny. Sousedé uslyšeli první hlasitou hádku „Queenových“ během následující půl hodiny. A nebyla inscenovaná.

Nakonec Edward pomáhal s úklidem, což Belle poskytlo vnitřní zadostiučení. A vůbec jí nevadilo, že neustále tiše sliboval strašlivou odvetu.

„Koupelna je čistá,“ oznámil o několik hodin později, když vstoupil do kuchyně, kde ona právě vyčistila umaštěný sporák.

„Co chceš, abych ještě udělal? Nemám třeba vydrhnout zdi kartáčkem na zuby? Nebo položit nový koberec?“

Ignorovala jeho sarkasmus, místo toho se sladce usmála a odvětila lehkým tónem:

„Ne, myslím, že je to všechno... Zatím.“

Narovnala se a opřela si ruku o bolavá záda. Svůj těhotenský postroj si odložila, když začala uklízet. Nosila ho však celé dopoledne a potom dělala dvě hodiny namáhavou práci, takže byla unavená a celá rozlámaná.

„Nevím jak ty, ale já mám hlad jako vlk,“ podotkla do ticha.

„Já nevařím,“ řekl Edward, aby ji provokoval.

„Rozhodně ne potom, co jsem drhl ten odporný záchod.“ Na jeho slova jen pokrčila rameny.

„Tak si dáme sendviče. Přinesla jsem chleba a sekanou. Pak si rozdělíme vaření a domácí práce. To je fér, ne?“

„Chystáme past. Nezařizujeme si dům!“ Povzdechl si hlasitě.

„Ale stejně tu budeme muset jíst a spát alespoň několik týdnů. A nevím, proč bychom měli žít jako čuňata, když pracujeme.“

Edward spráskl ruce a uštěpačně se na ni podíval.

„Nikdy bych nevěřil, že jsi taková domácí puťka, Swanová. Jak je možné, že tě ještě neulovil žádný „šťastný“ muž a nezavřel do kuchyně, kde by se ti kolem sukně motalo spousta malých miláčků?“ Zlostně se na něj při těch slovech podívala.

„Zatím jsem nenašla muže, který by stál za to, abych s ním žila, proto! A nikdo mě nikdy nezavře do kuchyně!“ Edward se pobaveně zasmál.

Ozvalo se zaklepání na dveře bytu a oba ztichli. Edward pohlédl na Bellinu štíhlou postavu pod objemnými mateřskými šaty.

„Schovej se v ložnici - já otevřu,“ nařídil a vzal si pivo z ledničky.

Jeho světlé vlasy byly rozcuchané, tričko ušmudlané a džíny na kolenou potrhané. Už několik dnů se řádně neoholil. S pivem v ruce přesně zapadal do role, kterou měl hrát. Bella utíkala do ložnice, aby si co nejrychleji vzala těhotenský postroj pro případ, že by se musela ukázat tomu člověku, který byl za dveřmi.

Edward se zamračeným výrazem ve tváři otevřel.

„Co se děje?“ zavrčel podrážděně a naprosto přesvědčivě.

Jeho první dojem ze ženy na chodbě byly natupírované černé vlasy, silně nalíčené tmavé oči, těžká vůně levného parfému... Teprve později si všimnul, že je ve vyšším stupni těhotenství. Přehodila si nalakované vlasy přes rameno.

„Vy jste ten chlápek, kterýmu patří ten hněděj křáp, co je zaparkovaný na mým místě?“ vyjela na něj. Zvedl obočí.

„Nevěděl jsem, že se tu parkovací místa přidělujou!“

„Každej ví, že místo u popelnic je moje,“ řekla útočně.

„Jestli tam ještě jednou zaparkujete, tak je možný, že najdete vypuštěná kola!“

„Madam, upozorňuju vás, že nemám rád výhružky.“

„A já vás, že nejsem žádná madam,“ odsekla a nenechala se zastrašit jeho hrozivým tónem tvrdého chlapa.

„Mám tady všude plno přátel. Dobrejch přátel, víte? Víte co mám na mysli?“

„Edwarde?“ přerušila je nejistě Bella. Edward se otočil. Stála ve dveřích ložnice, její hnědé, rozcuchané vlasy rámovaly bledý umazaný obličej, těžký těhotenský postroj byl pod nabíranou blůzou, kterou měla na sobě přes těhotenské džíny. Vypadala velmi mladě a zranitelně a zdánlivě křehce - vyčerpaná těhotenstvím. Bella Swanová hrála svoji úlohu velmi dobře. Ani Edward nikdy nemohl tvrdit nic jiného, i když ho na ní mnoho věcí provokovalo.

„Co se děje?“ zeptala se a její zaražený pohled těkal z Edwarda na ženu ve dveřích.

„Něco není v pořádku?“ tázala se znovu. Edward vykulil oči.

„Je tady další bláznivá těhotná ženská. Vypadá to, že je přitahuju,“ zavrčel v odpověď. Bella se začervenala - Edward se vždycky divil, jak jen to dokáže na povel - zdánlivě dotčena jeho poznámkou, která, jak věděl, se jí nedotkla. Podívala se na rozzlobenou návštěvnici.

„Moc mě to mrzí, on to tak určitě nemyslel. Je unavený stěhováním. Mohla bych pro vás něco udělat já?“ omlouvala se. Zapadlo do své role tak snadno - omlouvala se za něj, dívala se na něj vroucíma očima plnýma úzkosti. Edward ji musel obdivovat, zvlášť, když si uvědomil, co k němu skutečně cítí.

„Právě jsem říkala tomuhle troubovi,...“

Autor: Esaiel (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Our life is a secret! - 2. kapitola: