Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Our life is a secret! - 3. kapitola

3. kapitolka... pokračování rozmluvy s ženou a první chvilky Edwarda a Belly o samotě.

„Teda pokud nechcete, aby si s ním mí přátelé, hm, tak trochu popovídali,“ dodala. Belliny modré oči se široce otevřely.

„Vy máte přátele, kteří by mu kvůli tomu... ublížili?“ Při posledním slově se jí zlomil hlas přehnanou starostlivostí.

„Já mám přátele, kteří se postarají aby takhel zmizel.“ Žena luskla prsty s nalakovanými nehty. Bella si norvózně mnula ruce.

„Už nebudeme parkovat na vašem místě, že ne, miláčku? My jsme to nevěděli.“ Edward ji hraně ignoroval. Odnesl si pivo ke gauči, uvelebil se na něm a vzal si noviny, které rozevřel na sportovní stránce. Už od nich nezvedl oči. Uklidněna Belliným ustrašeným chováním se žena trošku uvolnila.

„Tak teď to víte,“ podotkla, jako by to nebylo navýsost jasné. Bella postoupila blíže ke dveřím.

„Nechceme dělat sousedům žádné potíže. Edward -“ Ztišila hlas a rychle se podívala sněrem ke gauči.

„Edward je jenom unavený,“ zašeptala, hájíc svého partnera. Stín něčeho, co mohla být lítost, se objevil na ženině tváři.

„Jak se jmenuješ?“ zeptala se.

„Bella, tedy Isabella... Isabella Queenová. A to je můj... můj manžel Edward.“

„Manžel?“ Žena jí zjevně nevěřila - a to přesně Bella chtěla.

„Já jsem Penny nebo Polly, jak chceš. Bydlím tady přes chodbu. Když budeš chtít vědět, jak se tady cokoli dělá, zeptej se mě,“ dodala, jako by Belle prokazovala kdovíjakou laskavost. Bella podezírala Polly, že hodně z jejího postoje je přetvářka. Poznala už tolik žen, které byly jako ona - které skrývaly strach a beznaděj za zlost a násilí.

„Velice ráda,“ řekla tiše Bella a rychle se ustrašeně podívala přes rameno k Edwardovi.

„Pokud to Edward dovolí, samozřejmě,“ pronesla šeptem.

„Díky, že jsi se zastavila,“ řekla Bella s úmylsnou naivitou v hlase.

„Za co tý běhně děkuješ?“ zahulákal Edward z obýváku. Vědoma si zvědavých uší sousedů Bella zaječela:

„Jak můžeš říct něco takového! Copak si chceme znepřátelit všechny naše nové sousedy?“

„Nezůstaneme tu dost dlouho, abychom se s nimi mohli spřátelit. A já si v žádném případě nepřeju, aby jsi se přátelila s takovejma ženskejma,“ odeskl hlasitě, dost hlasitě, aby to bylo slyšet ještě tři byty okolo.

„Zdá se docela milá, “ protestovala Bella u tenkých dveří.

„Milá? Je to dračice! A všimla sis tý vrstvy make-upu? Vypadá jako děvka. A pravděpodobně taky je.“

„To nemůžeš vědět!“

„Tu si budeš držet od těla, rozumíš?“

Bella slyšela, jak se zavírají dveře na druhé straně chodby. Uvažovala, kolik z toho asi Penny zaslechla. Doufala, že dost na to, aby si ji trochu získala na svou stranu. První kontakt přišel dřív, než předpokládali. Doufali, že zbytek akce proběhne stejně hladce.

„Co si o ní myslíš?“ zeptal se Edward oc hvíli později, když si spolu sedli k sendvičům.

„Myslíš, že se s ní budeš moci sblížit?“

Bella se snažila přijít na to, jak se přes naduté vycpané bříško dostat blíže ke stolu. Nakonec to vzdala, sedla si na židli bokem a vzala is sendvič.

„Myslím, že to půjde, připadala mi trochu osamělá - možná, že potřebuje přátele. Její pozvání, abych k ní přišla, to myslím potvrzuje.“ Edward se zasmál její teorii.

„Ale ona má přátele - opravdové přátele, vzpomínáš?“ Bella se smála s plnou pusou bílého chleba a uzeného krocana. Polkla.

„Tys jí věřil?“

„Ani na vteřinu.“

„Ani já ne. Je ale pěkně drzá. Vypadal jsi pěkně neurvale, když ses na ni díval ve dveřích, ale ona ani nehnula brvou.“

„Já jsem vypadal neurvale?“ Zdálo se, že je spokojen. Bella se zašklebila.

„Ano, pane macho. Vypadal jste neurvale - možná jste ji i oblafnul.“ Zvedl obočí a vypadal trošku dotčeně.

„Kdo koho oblafnul? Já jsem neurvalec, Swanová.“

„Ale, jaká náhoda, já taky,“ odvětila lehce a znovu se zakousla. Hlasitě se rozesmál a ona jeho smích opětovala. Podívali se na sebe, zaskočeni vzácným okamžikem společně vnímaného humoru. Pak je vyrušil zvýšený hlas a zvuk rozbíjeného skla. Zdálo se, že hluk přichází z bytu přímo nad nimi. Oba se automaticky podívali nahoru.

„Další rodinná hádka,“ komentoval Edward. Bella sebou trhla, jakmile se rozezněl rozzuřený ženský křik.

„Myslíš, že nás bylo také tak slyšet?“

„To doufám, tak by to mělo vypadat,“ odpověděl a pokrčil rameny. Povzdechla si.

„Bylo by nádherné dostat zas jednou úkol na úrovni. Byldet opět v nóbl bytě, nechat si servírovat službou vybrané lahůdky a pohybovat se ve společnosti báječně bohatých džentlmenů.“

„To bys nikdy nezvládla.“

„Párkrát už se mi to podařilo,“ odsekla uraženě.

„Připusť si Swanová, že nezapřeš dělnickou kolonii. Vsadím se, že tvůj otec byl stavení dělník - anebo možná mechanik,“ popichoval ji s úsměvem.

„Že mám pravdu viď?“

Upřeně se zadívala na papírový talíř a pohrávala si s posledním kouskem sendviče.

„Nevím, možná,“ zašeptala a zbledla.

„Co tím myslíš, že nevíš?“ Zamračila se na něj, když tu otázku položil.

„Nevím, kdo byl můj otec, dokonce si ani nepamatuju na svou matku. Zbavila se mě, když jsem ještě byla v plenkách. Ale byla bych schopna splnit další úkol na úrovni, kdybych ho dostala. Jen počkej a uvidíš.“

„Ale ano, já ti věřím,“ připustil Edward a jeho úsměv zmizel.

„Děláš svou práci velmi dobře, Swanová. Pravděpodobně bys to zvládla.“ Edward potichu dojedl. Nepromluvil, dokud envyhodil papírovy talíř do hnědého pytle a nevypláchl sklenici od mléka, kterou odložil do dřezu.

„Bello?“ zeptal se tentokrát nejistě.

„Ano?“

„To co jsem řekl o tvém otci - no - hm - mrzí mě to. Víš nevěděl jsem -“ Odkašlal si, při omlouvání byl velmi neohrabaný. Zamračila se a soustředila se na práci. Neřekla mu nic o své minulosti, aby nevyvolala jeho soucit. Neměla ráda, když jí projevovali soucit. Edward ani kdokoli jiný. Dokonce ani nevěděla, proč mu to neřekla. O svém dětství mluvila jen málokdy.

„Zapoměň na to. Nestojí to za řeč. Myslíš, že bychom dnes večer měli svést ještě jednu slovní btivu?“ dodala, aby změnila téma. Zavrtěl hlavou.

„Nebudeme to hned první den přehánět.“ V jeho očích se objevil náznak uličnictví.

„Nepředvedeme jim raději místo toho divoké milování?“ Nenáviděla se za to, že zčervenala, když to vyslovil.

„Myslím, že ne.“

„To by určitě posílilo naši věrohodnost,“ hájil se Edward a znovu se usmál.

„Co myslíš, Swanová, umíš napodobit hlučné vyvrcholení?“ Vrhla po něm vzteklým pohledem.

„S tebou bych to musela napodobit - ale ne dnes v noci. Bolí mě hlava.“

„Někteří chlapi by takovou příležitost využili,“ zamumlal. Schválně se k němu otočila zády.

„Dej mi pokoj, Cullene. Myslím, že jsi se dnes předvedl jako macho dostatečně. Jsme unavená. Jdu si lehnout.“

„Připrav se na to, že spíme spolu. Nic na světě mě nedonutí spát na hauči s těmihle zabijáckými péry.“ Bella se jeho slovům ušklíbla.

„Pořád bys mohl spát na zemi.“

„Pokud se obáváš o svou ctnost, tak si lehni na zem ty.“

„Já se neobávám o svou ctnost, Cullene. Chci se jen pořádně vyspat a ty možná chrápeš, jako když řeže pilou.“ Edward potlačoval smích.

„Nechrápu, Swanová. Jednou jsem byl celou nco vzhůru, abych se o tom přesvědčil.“

Ušklíbla se nad jeho starým vtipem, ulevilo se jí, že sporný bod byl relativně ve vší slušnosti vyřešen. Ona a Edward budou spát v jedné posteli. Velká legrace. Už spala v náklaďácích, hotelech, autobusech, skladištích, ušmudlaných motelech. Patřilo to k její práci. Ale nikdy nespala s Edwardem Cullenem. A z nějakého důvodu ji to nepřipadalo jako ta nejhorší možnost.

Autor: Esaiel (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Our life is a secret! - 3. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text: