Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Our life is a secret! - 4. kapitola

4. kapitolka - jakpak se Belle spí v jedné posteli s kolegou Edwardem? A co na to oba ráno? Dočtěte se... Prosím o komentíky, ať můžu zase začít co nejrychleji pisálkovat!

„Jsem tady, abych pomohla chytit lumpy, Cullene, ne abych podněcovala tvou zvrácenou fantazii.“ Propukl v ohromný smích.

„Kdo řekl, že jsi v mých představách, Swanová?“ Pohodila hlavou.

„Některé věci se nemusí říkat,“ vyprskla. Smál se a zvedl obě ruce.

„Tak jo, vyhlašme na dnešní noc příměří. Jsem příliš unavený, než abych se tě pokoušel zdolat.“

„Na to nebudeš nikdy dost odpočatý, ale jestliže chceš, jsem ochotna příměří vyhlásit.“ Rychle zhasl světlo nad postelemi, takže byla místnost osvětlena jen zvenku, ubohou řídkou náhraškou záclony na jediném okně totiž hojně pronikalo.

„Na pravé nebo na levé straně?“ ptal se.

„Na pravé,“ rozhodla se s přimhouřenýma očima bezmyšlenkově.

„Fajn.“ Vlezl si na levou stranu postele a uvelebil se na tenkém polštáři. A pak se přes rameno podíval k místu kde stála.

„Ty si nepůjdeš lehnout?“

„Oh, ano, jistě...,“ odkašlala si. Stálo ji to více úsilí, než očekávala, aby se přiměla udělat ty tři kroky, které zbývaly od dveří koupelny k posteli, a vklouznout pod přikrývku vedle Edward. No tak, Swanová, je to jen Cullen. Kroutila hlavou vyvedena z míry svým chováním.

„Máš ty svoje kšíry po ruce? Pro případ, že by se něco stalo uprostřed noci a my museli vyjít ven?“ zeptal se Edward již ospalým hlasem.

„Ano. Leží tady vedle na podlaze. Pokud to bude nutné, rychle se do nich nasoukám, i když si nedovedu představit, co by se mohlo stát.“

„Ani já ne, ale člověk nikdy neví. Je dobré být vždy připraven. Ostatně bys v nich měla stát,“ dodal s lehkým nádechem smíchu.

„Ani náhodou. Nikdy bych nebyla v té věci schopná spát,“ zamručela Bella roztrpčeně.

„Těhotné ženy to dělají pořád.“

„Ano, ale já jsem nesmírně vděčná, že nejsem skutečně těhotná.“

„Myslíš, že někdy budeš?“ zaznělo trochu zvědavě.

„Samozřejmě to v dohledné budoucnosti nepředpokládám.“ K tomu, aby otěhotněla, by bylo třeba dvou - a v jejím životě už hezky dlouhou dobu nebyl nikdo, koho by si pustila po téhle stránce „k tělu“.

„A co ty? Ty v brzké době plánuješ rodinu?“ zeptala se, aby se odpoutala od bolestných myšlenek a vzpomínek.

„To sotva. Od té doby, co se Natasha před půl rokem odstěhovala, jsem s nikým nešel na dvě schůzky po sobě. Zdá se mi, že každá, kterou jsem v poslední době potkal, byla buď horká hlava nebo hubatá ženská. Vypadá to, že všechny dobré holky už jsou rozebrány.“

„Skutečně? A do které z těch kategorií patřím já?“

„O tobě jsem nemluvil, hovořil jsem o těch, se kterými jsem se sešel. Ale kdybych tě měl zařadit do jedné z těch kategorií...“ Nechal větu nedokončenou. Přesně věděla, kam by ji zařadil. Prudce vydechla nosem a otočila se k němu zády. Edward se usmál, patrně potěšen, že měl konečně projednou poslední slovo. Ani za deset minut už klidně spal a Bella si v duchu slibovala, že mu to taky vytmaví.

V noci se Bella probudila jen jednou. Ke své hrůze zjistila, že je přitisklá k Edwardovým teplým zádům, jako ke kamnům. Díkybohu se zdálo, že spí, schoulen kolem křivky jejího těla jako kdyby se k ní tulil. Odtrhla se od něj, zalezla na úplný okraj postele a navzdory zimě se donutila ani nepohnout. Neklidně prospala zbytek noci. Pořád si hlídala, aby se neposunula ani o píď. Nechtěla ani pomyslet na ty narážky, kterými by ji častoval, kdyby se probudil a našel ji k sobě přitulenou jako kotě.

Bella se ráno probudila v posteli sama. Edward seděl u flekatého stolu, popíjel kávu z otlučeného hrnku a četl si otrhanou knížku. Pořád měl na sobě trenýrky, ale teď si k nim vzal i bílé tričko. Když si Bella šla kolem něj pro kafe, snažila se nedívat ani na svalnaté nohy ani na rozložitou hruď, kterou odhaloval výstřih a tak raději sledovala strop.

„Bré ráno,“ zamumlala.

„Kde máš své břicho?“ zeptal se a zamračeně se podíval na její útlý pas.

„Počkej až vypiju kávu, než mi začneš nadávat, ano?“

„Já si jen myslím, že bys ho měla nosit - člověk nikdy neví -“

„Podívej se, Cullene, já vím, co mám dělat.“ O patro výš se ozval dusot.

„Bože, jak já to tady nenávidím,“ povzdechla si.

„Ještě tady nejsi ani čtyřiadvacet hodin. Skutečně to budeš nenávidět až to tu skončíme.“

„Děkuju ti, že se snažíš rozjasnit moje ráno,“ zamumlala a nalila si kávu do hrnku. Edward si hluboce povzdechl a zvedl ruku ve smířlivém gestu.

„Oukej, to stačí. Náš úkol je dost hrozný sám o sobě, nemusíme si ho znepříjemňovat tím, že se jeden do druhého budeme pořád strefovat.“

„Souhlasím, ale tys začal,“ neodpustila si.

„Oukej, možná jsem začal - promiň,“ přiznal. Zvedla obočí.

„To byla omluva?“

„Nech toho, Swanová.“ Smála se do svého hrnku.

„Dobrá káva,“ řekla smířlivě. Její snaha ho upokojila.

„Máš hlas?“

„A co máme?“

„Koblihy s čokoládou nebo kukuřičné vločky. Včera měli v obchodě velice omezený sortiment,“ stěžoval si.

„Dám si koblihy, ty už jsi jedl?“ Pokrčila Bella bezradně rameny.

„Ne, já si dám taky ty koblihy.“

Oba seděli chviličku bez hnutí a čekali, že ten druhý dojde ke kuchyňské skříni. Bella to vzdala první. Konec konců, pomyslela si, když před něj stavěla papírové talířky a krabici s koblihami, Edward udělal kávu. Ale v žádném případě by si neměl zvykat.

„Jak vypadá náš dnešní rozvrh?“ zeptala se, když opatrně sklouzla na rozbité vinylové sedadlo druhé židle u vratkého stolu.

„Budu si muset začít shánět práci. Zeptám se v okolí, pohovořím s místními chlápky, zabydlím se. Ty možná budeš chtít zajít do toho koloniálního na rohu.“ Bella přikývla.

„Poprosím Penny, aby mi doporučila nějaký obchod.“ To by jí poskytlo další možnost ke kontaktu se ženou, kterou zdroje označily jako příští možný cíl těch dohazovačů dětí.

„Výborný nápad.“ Edward snědl koblihu na tři sousta a sáhl po další.

„Nezapomeň, že si všichni musí myslet, že nemáme moc peněz. Nemůžeme si dovolit žádné drahé potraviny,“ připomínal jí. Zakoulela očima.

„Nerada ti to říkám, Cullene, ale já si žádné drahé potraviny nemohu dovolit. Bůhví, kdy jsem si naposledy koupila skutečně dobrý kaviár.“ Edward vytáhl zmačkanou stodolarovou bankovku a vhodil ji na stůl.

„To by nám mělo vydržet na několik dnů,“ ohlásil. Když odcházel, držela se zpátky, aby ji nebylo vidět z chodby.

„To jsou všechny prachy, co mám!“ hulákal u tenkých dveří Edward.

„Budeš s nima muset vyjít!“ Bella nehnula ani brvou a zareagovala:

„Ale všechno nám došlo!“ kvílela.

„Nemáme ani mléko. Miminko potřebuje mléko,“ dodala a poplácala si ploché břicho. Edward trhnutím otevřel dveře, ale držel je v takovém úhlu, aby ji enbylo vidět, kdyby šel náhodou někdo okolo.

„Hele, vlez mi na záda, oukej? Řekl jsem, že je to všechno, co máme. A o tom zatracebým spratkovi už dnes nechci ani slyšet! Rozumíš?“ Bella se v duchu smála, ale nahlas kvílela:

„Ale, Edwarde -“ vzlykala.

„Ah, jdi k čertu, já budu shánět flek, abych vydělal nějaký prachy. A ty - ty si dělej co chceš!“ vyštěkl na ni, hkasitě za sebou práskl dveřmi a odešel.

Autor: Esaiel (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Our life is a secret! - 4. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text: