Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Our life is a secret! - 7. kapitola

06.04.2010 (10:00) • Esaiel • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2988×

Our life is a secret! - 7.kapitola

Bella stála v podvečer na chodbě a povídala si s Penny, když koutkem oka zahlédla Edwarda. Otočila se, aby ho pozdraviĺa, nadšením celá bez sebe.

„Edwarde! Ahoj, miláčku. Přišel jsi dnes dřív, než jsem čekala.“ Bez úsměvu se podíval na ni a pak na Penny.

„Co tady venku děláš?“ zeptal se zamračeně.

„Šla jsem ti koupit noviny,“ odpověděla Bella a ukázala na noviny, které měla zastrčené v podpaží.

„Když jsem se vracela, potkala jsme Penny, která mě vyprávěla o -“

„Máš hotovou večeři?“ přerušil ji Edward a dál přehlížel Penny, jako by ji neviděl a netušil, že existuje. Její rozzářený úsměv pomalu pohasínal.

„No ještě... ještě úplně ne. Ale nebude to dlouho trvat,“ ujistila ho, celá nervózní.

„Nemyslela jsem, že přijdeš domů tak -“

„Jdi dovnitř.“ Edwardova slova byla strohá a odměřená, jeho oči metaly blesky.

Bella si v duchu řekla, že Edward hraje tohle divadlo pouze pro Penny. Na tohle byl Edward dobrý. Mírnější žena by mohla být strachem bez sebe z pohledu, který na ni vrhal. Penny přistoupila blíž, zřejmě odhodlána vystoupit na její obranu.

„Hele, uklidni se, to já jsem se s ní zapovídala,“ řekla Edwardovi. Ten ji ale okázale ignoroval.

„Bello, domů,“ zopakoval a pokynul hlavou ke dveřím bytu. Bella nahlas polkla a podívala se na Penny.

 „Nic si z toho nedělej, on se uklidní. Je mu jen horko  a je unavený a -“ šeptala.

„Bello! Zalez už konečně do toho bytu!“ zařval Edward. Trhnula sebou jako splašený zajíc a cupitala ke dveřím.

„Už jdu, Edwarde. Já si myslela, že k večeři udělám pečené kuře. Ty máš přece pečené kuře rád,“ řekla a slova se z ní řinula, jak se ho snažila uklidnit.

„A bramborovou kaši a omáčku. A jako moučník bychom si mohli dát-“ Dveře bytu se za nimi s bouchnutím zavřely, oni zůstali sami v obývacím pokoji a Penny venku. Bella věděla, že Penny bude poslouchat, takže ji vůbec nepřekvapilo, když na ni Edward dál křičel, jako kdyby ještě stále měli publikum. Vžila se do vlastní role a ze strachu nesnesitelně kvílela a hlasitě se bránila. Nechtěně nadskočila, když Edward bouchnul pěstí do zdi a nařidil jí, aby zapadla do kuchyně.

 Nasupeně na něj koukala přes rameno, když spěchala do vedlejší místnosti. Aspoň kdyby na něm nebylo vidět, jakou mu to dělá radost, pomyslela si trochu rozmrzele. Slyšela puštěnou sprchu, když prostírala stůl a šla do ledničky pro studený kuřecí salát, který připravila už odpoledne. Věděla, že Edward bude v otm horku hladový a unavený a rád si dá něco lehkého, ale vydatného. Celý den tady neměla co dělat, takže jí vůbec nevadilo připravit mu večeři.

Když Edward přišel s mokrými vlasy do kuchyně, převlečený ze špinavých šatů do šortek a čisté košile, právě nalévala čaj do dvou velkých plastikových pohárků s ledem. Pokynula rukou směrem ke stolu.

„Večeře je hotová. Sedni si a dej se do toho,“ vyzvala ho. Podíval se na ni překvapeně, ale spokojeně.

„Páni, to ale vypadá dobře.“

„Myslela jsem, že po tom dnešním horku nebudeš mít chuť na další těžké jídlo,“ přisvědčila. Edward si právě nakládal jídlo na talíř a vůbec se nezdálo, že by mu to vadilo.

„Já se nestačím divit, Swanová. Je ohromující, co všechno jsi byla schopna připravit za sto dolarů,“ zamumlal, když ochutnal salát. Bella pokrčila rameny a pokoušela se zakrýt svou radost z tohoto komplimentu.

„Jsem zvyklá levně vařit. Než jsem byla povýšena na špionku, žila jsem z pochůzkářského platu,“ namítla tiše. Zašklebil se.

„Nikdo nám nikdy neslíbil, že zbohatneme, když budeme poctiví policajti.“

„Ne, ale mně už se vede dobře.“

„Jo, mně myslím taky. Pro nás je to samozřejmě jednodušší, protože jsme svobodní. Ženatí kluci, kteří musí živit rodinu si stěžují, že sotva vyjdou,“ vysvětlil. Bella opět pokrčila rameny.

„Chce to jen vědět, jak rozdělit peníze,“ nesouhlasila. Potřásl hlavou.

„Nic. Jenom doufám, že Didier měl spolehlivé informace. Nerad bych absolvoval tohle všechno pro nic za nic.“

„Zahrnuje „tohle všechno“ taky byslení se mnou?“ zeptala se Bella zdvořile. Hlasitě se rozesmál.

„Tahle večeře mě tak báječně naladila, že bydlení s tebou mi momentálně připadá jako dobrovolná aktivita.“ Přivřela oči a potřásla hlavou po jeho vzoru.

„Jen si na ro nezvykej, Cullene. To rychle skončí.“

„To neznamená, že si nemohu užívat tvou péči, dokud trvá.“

„Jasně, ale celý víkend vaříš ty. Moje velkorysost dál nesahá.“

„Stejně jako tvůj pulovr,“ zamumlal Edward a díval se na vyrudlý pletený svetřík, který těsně obepínal její vypouklé břicho.

„Nemohu uvěřit, jak realisticky ta věc vypadá, dokonce i v těsné blůze - vždyť i já bych uvěřil, že je to pravé.“

„Že jo, taky si myslím,“ souhlasila Bella a podívala se dolů.

„Penny mi dnes řekla, že už jsem „úplně na rozsypání“.“

„Ona sama už taky. Kdy to čeká?“´

„Za čtyři nebo pět týdnů. Říkala, že byla dnes u lékaře a ten jí řelů, že to bude s největší pravděpodobností v termínu, ne-li dříve.“

„Je z toho rozrušená?“ ptal se. Bella potřásla hlavou, když si vzpomněla na podivný výraz v očích té ženy, když spolu hovořily o jejím děťátku.

„Ne, vypadala smutně.“

„Ona ho prodá,“ řekl Edward s jistotou. Edward odstrčil svůj vymetený talíř, pohodlně se opřel o židli a spokojeně vydechl.

„Bylo to skutečně moc dobré, díky, Swanová.“

„Rádo se stalo.“

„Podařilo se ti dnes potkat některého z ostatních sousedů, Swanová?“ Bella zavrtěla hlavou.

„Byl to klidný den. Myslela jsem si, že někoho potkám, až půjdu pro noviny, ale viděla jsem akorát dvě malé děti ve druhém patře. Dole jsem potkala místní a pozdravila ji, ale ta jen něco zamumlala a šla dál.“

„Ta je skutečně milá, že jo?“ přitakal Edward. Bella se zahihňala.

„Jo, opravdu.“

„Řekla ti Penny o ostatních nájemnících něco zajímavého?“ tázal se dál. Bella pokrčila rameny.

„Včera o nich něco říkala. Že jsou většinou staří lidé s pevným příjmem, kteří se bojí opustit své byty. Nebo opuštěné matky na vládní podpoře, které se snaží vychovat příliš mnoho dětí bez pomoci otců. Penny je teď vůči mužům velice zahořklá. Je pochopitelné, že si myslí, že mě opustíš a že budu dítě vychovávat sama.“ Edward přikývl.

„To jsme ale přece chtěli, aby si myslela, že?“

„Ano.“ Bella dojedla a natáhla ruku po čaji.

„Edwarde - ty bys něco takového neudělal, že ne? Myslím opustit své dítě.“ Zamračil se.

„Určitě ne. Nemohl bych opustit své dítě, kdybych nějaké měl. I kdybych z nějakého důvodu nemohl žít s jeho matkou. Ujistil bych se, že je o mé dítě dobře postaráno. Finančně, tělesně, citově. Nemám rád chlapy, co nadělají děti a potom utečou.“ Bella přikývla, potěšena jeho důrazností.

„Čekala jsem, že řekneš něco podobného.“

„A co ty? Dovedeš si představit okolnosti za kterých bys vlastní dítě vyměnila za peníze?“ zeptal se na oplátku.

„Ne,“ řekla Bella, aniž by o tom uvažovala.

„Možná, že nikdy děti mít nebudu, ale můžeš se vsadit, že kdybych je někdy měla, nic by mě nepřimělo dítě prodat.“ Edward se jí na chvíli zkoumavě díval do obličeje, pak jeho pohled sklouzl dolů na její břicho a on se usmál.

„Juniorovi se muselo ulevit, když to slyšel,“ řekl a obrátil tím jejich rozhovor v žert. Bella s touto změnou ochotně souhlasila. Pohladila si vystouplé břicho.

„Junior se mi pomalu začíná líbit, skutečně. Velice hezky se chová. Dělá mnohem méně potíží než většina lidských dětí.“

„To říkají všechny pyšné maminky,“ ujistil ji Edward.

„Doufám, že si uvědomuješ, že to dítě je z poloviny moje,“ varoval ji.

„Doufejme, že povahově bude po mně a ne po tobě,“ zamumlala, jednu ruku stále opřenou o vypouklé břicho.

„A bude vypadat jako já,“ ironicky odvětil Edward a udělal pózu manekýna. Bella zakoulela očima.

„A bude mít tvoji skromnost, doufám?“

„Samozřejmě,“ přisvědčil. Potřásla hlavou.

„Dobře, že já a ty spolu nebudeme mít děti, Cullene. Ti malí ubozí tvorečkové by pravděpodobně zdědily to nejhorší po nás obou. Samozřejmě, ty bys mohl přispět mnohem více špatnostmi než já, ale -“

„Hele! To mě štve.“

„Fakta jsou fakta, Cullene,“ řekla sladce.

„Jednou, Swanová...“

„Ano?“

„Jednou bude mít někdo nad tebou navrch a já jsem si pevně předsevzal, že to budu já,“ prohlásil stroze.

„Ne v tomto životě, Cullene.“ Potřásl hlavou a vstal od stolu.

„Pomůžu ti uklidit kuchyň. Potom stěží vydržím pár hodin u televize, než se svalím do postele.“

„Skutečně vzrušující plány,“ zamumlala poťouchle, když brala svůj talíř.

„Já jsem doufala, že mě dnes večer vezmeš tancovat.“ Edward zaúpěl.

„Kdybys věděla, kolik tun stavebního materiálu jsem dnes natahal, nemohla bys to říct ani v legraci.“

„Ty už se mnou nikdy nikam nepůjdeš,“ zakvílela, vracejíc se do své role zpět, jen aby zjistila, co jí odpoví.

„Vím, že se za mě stydíš, protože jsem taková tlustá a ošklivá.“ Edward po ní hodil zmuchlanou papírovou utěrku, ale pokračoval ve hře.

„Mlč a kliď se mi z cesty, slyšíš?“ křičel.

„Jak si má chlap odpočinout po těžký celodenní práci s ženskou, která pořád jenom ňafá? Ňafy, ňafy,naf - a nikdy nezmlkne.“

„Ty už mě nemáš rá-á-ád!“ stěžovala si Bella, zatímco umývala nádobí a stavěla ho do odkapávače vedle dřezu.

„Krucinál!“ zakřičel Edward v krajním rozhořčení. Vytáhl si z ledničky plechovku se sodou  a zamrkal na ni přes rameno.

„Já se jdu dívat na televizi.“

„Nechceš k tomu sušenky?“ zašeptala Bella.

„Trhni si!“ dodala nahlas.

„To zní slibně,“ odpověděl šeptem a potom zařval:

„Zavři už konečně zobák, jo?“

Vyrazil k obývacímu pokoji a cestou si otevíral plechovku s limonádou. Bella po něm hodila hliníkovou pínev - hlučnou ale nerozbytnou. Ta dopadla s patřičnou ránou na podlahu s linoleem a minula Edwarda o několik centimetrů. Ten se na ni vyděšeně podíval, ale pak se zazubil, než zmizel. Bella s úsměvem utřela desku kuchyňského pultu, nabrala si hrst sušenek z kredence a připojila se k Edwardovi, aby strávila další tichý večer u rozmazané televize. Ke svému překvapení zjistila, že hádky s Edwardem se vlastně obrátily v legraci.

Autor: Esaiel (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Our life is a secret! - 7. kapitola: