Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Označená 9. kapitola

Kirsten Stewart by Jitule

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Označená 9. kapitolaStřípky minulosti. Tak by se to dalo nazvat. Moc se omlouvám, ale Můzák mě opustil. Je to hrozně krátké, já vím a taky vím, že mě utlučete pantoflema, ale berte ohledy, na to, že Můzák si odjel do Ostravy za Shindeen. Shindeen ví, o čem mluvím. ;) PS: Věnováno všem věrným čtenářům a Shindeen.

12.03.2011 (12:30) • dcvstwilight • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 3362×

Označená 9. kapitola

(Čekám, čekám, stále čekám, až přijdou střípky minulosti.)

Sny. Jsou to jen přeludy věcí, co jste zažili za několik posledních dní nebo věcí, co si přejete zažít.  Já takovéto pocity zažívám neustále. V jednu chvíli se raduji, v druhou se zase klepu strachy. Opět se mi zdál sen o těch neznámých osobách. Tentokrát jsem dokázala rozlišit, jestli je to muž nebo žena. Stáli proti sobě. Na jedné straně stála skupinka menší, ale vypadali celkem uvolněně. Byla tam jedna osoba, kterou bych tam už i čekala. Nebudu se divit, že tam byla Alice. Držela se za ruku Jaspera. Nevím proč, ale v poslední době ho ve svých snech vídám pořád. Skupina v pláštích se posunula více dopředu a já tak mohla bezpečně vidět, kdo to je. Volturiovi. Ano. Jsou to oni.

Nejlepší na tom všem bylo to, že tentokrát jsem nebyla ta, která vše pozoruje. Já byla soba, co se zúčastnila. Byla jsem ta, co stála proti nim. Proti Alice! Já stála proti Alice! To není možné! Jak to? Začala jsem hystericky křičet a posadila se na posteli.

Křičela jsem asi hodně, protože když jsem se posadila, všimla jsem si, že nade mnou sedí Alice a ptá se mě, co se mi stalo. Co se mi zdálo. Já ji ale nevnímala. Seděla jsem celá zkoprnělá. Lepkavý pot mi ztékal z čela proudy. Přemýšlela jsem nad tím, co se mi zdálo. Je to snad něco, co se má stát? Je to snad něco, co se stalo? Střípky minulosti? Je to něco, čeho se bojím? Pořád jsem Volturiová, není se čemu divit. Budu se muset někomu svěřit, s mým největším tajemstvím. S tím, co mě tíží nejvíc. S mojí nevyřešenou minulostí. Třeba ji Alice dokáže rozluštit. Třeba ví něco, co by se mohlo stát vodítkem k mé minulosti. K mé rodině, k mému srdci. Středu vesmíru.

Alice se mnou zaklepala, abych se probudila. Konečně jsem ji začala vnímat.

„Renesmé? Renesmé! Koukej se vzpamatovat. Jdi zase spát, protože zítra večer je ten ples a ty nesmíš mít kruhy pod očima. Musíš se pořádně prospat. Je teprve jedna hodina ráno. Na tebe je to ještě brzy,“ řekla mi Alice rázně. Má pravdu. Je brzo.

„Dobře, Alice. Jen se mi něco zdálo. Už je to dobré, díky,“ omluvila jsem se a zase si lehla do polštářů. Pak jsem si ale uvědomila jednu věc, musím si s někým promluvit, s někým, komu věřím. Sedla jsem si na postel a koukla na Alicina se vzdalující záda.

„Alice?“ Otočila se ke mně čelem a čekala, co potřebuji. „Musím se ti s něčím svěřit,“ vysvětlila jsem jí. Už jsem se nadechovala, že začnu, ale něco mi bránilo. Nemohla jsem mluvit. V krku jsem měla knedlík a nic mi z něj nevyšlo. Ani jedna hláska.

„Povídej. Já nikomu nic neřeknu, budu mlčet jako hrob. Mně si klidně můžeš vylít srdce,“ řekla a dál čekala, jestli jí něco povím.

„Víš, Alice… Má se to takhle. Já se nejmenuji Carliová. Já jsem ve skutečnosti Renesmé Carlie Volturi,“ řekla jsem na začátek a čekala, jak zareaguje. Jen se dál dívala s kamennou tváří a dál poslouchala. Nic to s ní neudělalo. Jen čekala. Vyprávěla jsem tedy dál.

„Přijela jsem sem jen proto, že jsem chtěla už být taky volná. Aro ze mě chce udělat následnici svého trůnu, ale já nechci. Neustále čeká, jestli si to rozmyslím, ale já nechci strávit zbytek života zavřená v hradbách Volterry. Kvůli tomu jsem odjela z celé Itálie. Jenže to není to nejdůležitější. Já totiž… Jak už víš, jsem poloupír. Docela mě překvapilo, když jste to poznali. To jsem ale dál neřešila. Jenže mě nejvíc tíží, že já neznám svou rodinu. Nikdy jsem nepoznala matku, ani otce. Nikdy jsem nepoznala, jestli mám tety nebo strýce…“

V tu chvíli mě Alice utnula: „Nad takovými věcmi nemůžeš teď přemýšlet. Jsi unavená, tak spi. Povíš mi to ráno, ano?“ Jen jsem němě přikývla. Lehla jsem si zpátky na postel a usnula.

Tentokrát se mi zdál sen o víle. Vzpomněla jsem si na pohádku, kterou mi četla maminka, když jsem byla malá. Nepamatovala jsem si maminčinu tvář, hlas a ani vůni. Nepamatovala jsem si nic. Jen že mi ji kdysi vyprávěla. Nerozeznala jsem ani tu místnost, ve které jsme byly, ale poznala jsem pouze ten skvělý pocit bezpečí. Pocit, že na světě nejste sami. Že tam je někdo, kdo na vás čeká. Čeká, až zjistíte, že to je on, koho potřebujete.

Pohled Alice

Renesmé se zdál nějaký sen. Křičela, chvíli brečela. Já jsem to nemohla vydržet. Chudák holka, musela si toho prožít už hodně. Má stejný problém jako já. Tedy podobný. Já svou rodinu poznala, ale nepamatuji si ji. Ona ale vlastně taky. Ona nás poznala, ale nepamatuje si nic. Nepamatuje si hlasy, tváře, místnosti, ani oblečení, co měla na sobě. A že ho vystřídala hodně. Nepamatuje si na Quileuty, a ani na samotné vlky. Nepamatuje si na Charlieho, na nikoho.

Když jsem přišla k ní do pokoje, uhodily mě všechny ty pocity. Nejsem Jasper, a ani nemám stejný dar jako on, ale ty pocity byly znatelné. Stres, smutek, zloba, strach a bolest. Renesmé mi po chvíli začala vyprávět svůj příběh, který jsem znala do posledního detailu. Byla jsem unesená, když jsem ho slyšela z úst někoho jiného. V tu chvíli se mi v hlavě zrodil plán, jak Renesmé nenápadně, hlavně nenápadně, ukázat, kdo je její rodina. Ukázat, kam patří, kde je doma, kde ji přivítají s otevřenou náručí.

Renesmé mi vše řekla a mně bylo jasné, že to před ní nemůžeme už dlouho tajit. Musí se dozvědět pravdu, ať se jí to líbí nebo ne. Ples bude skvělou příležitostí. Do teď jsem si nemohla dovolit nosit svůj náhrdelník, ale on se čirou náhodou hodí k mým šatům na ples. No co? Fialová jako fialová.

Pomalu jsem začala spřádat plán na odhalení minulosti zakryté pod černou clonou mraků.

______________________________________________________________________________________________________________

Ahoj. Chci se zeptat. Mám vás napínat dál nebo už už se mám začít stáček k odhalení pravdy? Vím, je to teprve 9. kapitola, ale ten děj mi přijde... zvláštní. Nemám to celé přepsat? Není to uspěchaný? Prosím, pomozte mi. Děkuji.

 



« Předchozí díl Následující díl »

Autor: dcvstwilight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Označená 9. kapitola:

 1
2. DarkFireflies
01.10.2011 [13:21]

DarkFirefliesSkvělé Emoticon
Na Alice jsou vidět ty "tetičkovské" city.
Tleskám! Emoticon

1.
Smazat | Upravit | 20.05.2011 [20:20]

ano, je to moc pěkné. děj má to správné tempo Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře