Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Padlí andělé nepláčou - 16. kapitola - Schůzka

06.04.2010 (20:45) • Hanetka • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 5187×

Kapitola 16. - Schůzka

Když dojeli ke Cullenovým a vystoupili z auta, Bella na jejich sídlo zůstala koukat jako u vytržení. Něco takového nečekala. Obrovský, moderní a světlý dům, jaký by uprostřed lesa nikdo nehledal, a dvě třetiny stěn byly prosklené.  Vypadal jako jedna z rezidencí hollywoodských hvězd v Beverly Hills. Edward se na ni pátravě zadíval, čekal na její reakci. Chtěl, aby se jí u nich líbilo a znejistěl, když zalapala po dechu a hlesla: „ Páni, tohle… to je váš dům?“

Nelíbil se jí? Připadal jí moc přehnaný?  Trochu omluvně odpověděl: „ Jo, je. To Esmé. Baví ji navrhovat a zařizovat domy. Celé to vymyslela sama.“

Bella se na něj nemohla vynadívat: „ Tedy, ten je ale… nádherný. Máš fakt šikovnou mámu.“

Takže se jí líbil, byla jen ohromená, s úlevou si pomyslel Edward, ale to už se otevřely dveře a vzápětí se k nim řítila mrňavá šmouha. Když se zastavila, podle rozježených černých vlasů Bella poznala Alici.

„Konečně jste tady! Tak honem, co stojíte? Pojďte dál, všichni už na vás čekají!“  vítala je nedočkavě. Pak mrkla na Edwarda  a dodala: „Kromě Denalijských. Ti jsou na lovu.“ Vrhla se Belle kolem krku a drmolila dál: „Už jsem se nemohla dočkat, kdy tě Edward přivede! Vím už dávno, že budeme kamarádky!“ Pustila ji z objetí, popadla za ruku a táhla dovnitř.

Bella měla pocit, že se ocitla v dosahu živelné katastrofy. Edward zaznamenal její omámený pohled a začal sestru brzdit:

„Jen klid, Alice, oni počkají. A nech Bellu na pokoji, půjde se mnou. Chci ji představit sám.“ Vzal z auta Bellinu tašku, došel k ní a objal ji jednou rukou kolem ramen.

„Tak pojď. A Alice si nevšímej, taková ona je pořád. Vždycky o krok napřed. Ale i ostatní se na tebe už těší.“

Alice nejdřív uraženě nakrčila nos, ale pak se její tvář zase vyjasnila, otočila se na patě a vyrazila napřed.

Bella se na Edwarda vděčně zadívala, a zatímco se vzpamatovávala z toho tornáda, co se právě kolem ní přehnalo, nechala se jím vést za Alicí, která už mezitím zmizela v domě.

Když vešli do haly, zjistili, že je čeká celý uvítací výbor. Na úpatí schodiště stáli usmívající se vysoký muž se světlými vlasy a drobná krásná žena s vlasy barvy medu. Asi Edwardovi rodiče, pomyslela si Bella. U dveří, které vedly nejspíš do obývacího pokoje, postávali Emmett s Rosalií a Jasperem a taky se zubili – ty znala ze školy. Alice stála u vchodu a zavírala příchozími dveře.

„Vítej, Bello,“ popošla k ní drobná žena od schodiště, usmívala se na ni a zlehka  ji objala. „Z Edwardova vyprávění už tě známe a mám pocit, jako bych tě i osobně znala už dávno. Já jsem Esmé a mám na starosti celou tuhle bandu,“ mávla kolem sebe v širokém gestu. „A tohle je Carlisle, můj manžel.“

„Dobrý den, paní Cullenová, pane Cullene,“ pozdravila Bella a trochu nejistě se na ně usmála.

„Říkej nám jmény,“ usmál se na ni Carlisle a stiskl jí opatrně ruku. „Sice vystupujeme v roli otce a matky tvých spolužáků, ale v lidských letech nám není zase o tolik víc než tobě. Připadal bych si strašně starý.“

„No, to ty ale nejsi, viď? Je ti jen tři sta let!“ řehtal se Emmett a Bella vykulila oči. Tři sta! Připadala si jako ve snu. Ale Edward ji už vedl nahoru.

„Pojď, uložíš si věci a budeme muset vyrazit k La Push. Stihneme to tak akorát.“

xxxx

„Petře, kvůli čemu jedou vlastně za těmi Indiány, nevíš?“ ptal se Samiel. Příležitost podat hlášení do pekla zatím nedostal a dost ho to zlobilo, ale v tuhle chvíli ho přemohla zvědavost. Dole se děly tak zajímavé věci!

„No, Quileuté chtějí dohodnout nová pravidla. Rozhodli se k užší spolupráci vzhledem k tomu, že se tam potuloval ten cizí upír. Mimochodem, o něm  ty nevíš nic? Kde se tam vůbec vzal?“

„To tedy vážně nevím,“ zadumaně odpověděl Samiel, a protentokrát nelhal. Jestli toho upíra nasměrovali do Forks Lucifer s Belialem, jemu to neřekli. To byla další věc, která ho hnětla. Bude muset vznést protest. Jak má efektivně provádět záškodnickou činnost, když není dostatečně informován o ostatních podvratných akcích? Zamračil se a v duchu poslal to věčné pekelné tajnůstkářství ke všem andělům. Intriky, podrazy, tajnosti, každý si hrabe na svém písečku, a pak, když mají spolupracovat, nikdy to nevyjde. A on to zase schytá!

A ti mladí mu to taky moc neulehčují. Donedávna v duchu jásal, když viděl, jak je to k sobě táhne, a myslel si, že hříchu podlehnou co by dup. Ale ta jejich poslední dohoda o zvolnění tempa mu pod nos moc nešla. Na to, aby se Edward přestal ovládat, byl příliš ohleduplný a svědomitý. Nejsou oba dva na puberťáky nějak moc uvědomělí? Pak si však vzpomněl na plamínky v Belliných očích, když v Edwardově pokoji spatřila tu obrovskou postel, a znovu pocítil naději. Adama taky svedla Eva, ne? Ta postel jí k tomu pomůže a jeho dny trávené na nebesích už brzy skončí.

Petr s potutelným výrazem sledoval, jak se v Samielově obličeji jako v zrcadle odrážejí všechna hnutí jeho mysli. Chvíli se mračil, rozzlobeně vraštil ježaté obočí, a pak se zase jeho čertovská tvář rozjasnila a v očích mu zasvitla škodolibá radost. „Ti čerti jsou tak průhlední,“ pomyslel si shovívavě, ale pak ho na okamžik přepadly vlastní pochyby. Přál Edwardovi a Belle jen všechno dobré a zatím byl vždy před čerty o krok napřed, dařilo se mu hatit jejich nástrahy a plány. Ale teď, když budou Edward s Bellou spolu, mu celá ta záležitost začínala dělat nemalé starosti. Jestli mají být šťastní, budou muset nějak překonat to, jak jsou rozdílní. A přeměna Belly – to rozhodně nebylo řešení, které by nebe uvítalo. Navíc ta jejich tělesná přitažlivost… Petr si vzpomněl, čeho už byl málem několikrát svědkem, a prudce se začervenal. Co s tím? Na svatbu byli ještě moc mladí, a bez ní… to by se nebi taky nelíbilo. Mohl jen doufat, že to zvolnění oba mysleli vážně. Asi se bude muset spolehnout na jejich zodpovědnost, nemůže za nimi neustále slídit kukátkem jako voyeur a posílat vějířem vítr nebo bouřky. Taky pokud by nebyli venku, vějíř by mu nebyl nic platný. Uvědomil si, že stejné starosti mají rodiče všech dospívajících na celém světě, a pocítil s nimi takovou soustrast, až se mu z toho udělalo slabo a musel se posadit.

„Děje se něco?“ zeptal se Samiel podezíravě. Přestal se utápět ve svých pochybách a koukal na Petra, který klesl na židli a tvářil se nepřítomně.

„Cože?“ vzpamatoval se Petr. „Ne, nic, co by se dělo?“  Začal se tvářit spokojeně. Před tím čertiskem na sobě nesmí dát znát, že si není jistý. Jen by ho to povzbudilo k nějakým dalším čertovinám. Usmál se na něj, zvedl kukátko a zamířil ho směrem k La Push, aby se podíval, jak probíhá schůzka s vlkodlaky.

xxxx

Schůzka proběhla poměrně hladce. Domluvili se na společných poradách a na informování ohledně každé nové skutečnosti, kterou by ať už vlkodlaci, či upíři zjistili, i na úpravě dohody o překračování hranic – pokud půjde o stopování nebo pronásledování někoho cizího, neznámého nebo nepřátelského, smějí obě strany překročit hranici, ale musejí o tom okamžitě podat zprávu. Situaci ulehčovalo i to, že smečka ve vlčí formě měla společné vědomí, se kterým Edward dokázal dobře v myšlenkách komunikovat. Denalijští se se smečkou seznámili také bez větších potíží. I když se vlkům moc nelíbil vyšší počet upírů v sousedství, skutečnost, že jde jen o návštěvu a taky vegetariánskou, je s tím smiřovala. To znamenalo, že dospěli brzy k dohodě, a Sam i Carlisle se tvářili spokojeně, dokud z Jakea nevypadla ten poslední bod.

„A ještě jedna věc. Týká se to Belly.“

Cullenovi všichni jako na povel zvedli hlavy a Edward si ji za ruku úzkostně přitáhl blíž k sobě.

„Co po ní chcete? “ zavrčel.

Jacob zvedl ruce v omluvném gestu a nešťastně odpověděl: „ Chce s ní mluvit Billy, jako zástupce rady starších. Má jet s námi.“

„Ale Bella má dnes přespat u nás,“ namítla Esmé. „Vlastně jsme ji dostali od Charlieho na starost. Nebude dnes doma a nechtěl, aby byla přes noc sama.“

„Nebojte se, nic se jí nestane, Billy ji přece neukousne,“ zašklebil se Jake. „Pak ji k vám osobně přivezu.“

Bella Edwardovi stiskla ruku a omluvně se na něj podívala: „Nezlob se. Půjdu s nimi, asi to tak bude lepší. Vyslechnu si, co má Billy na srdci, a za chvíli mě budeš mít zpátky.“ Pustila jeho ruku a přešla k Jakeovi.

Edward sledoval, jak si bere na hlavu půjčenou helmu, nasedá za Jakea na motorku, objímá ho v pase a mizí v oblacích dýmu směrem k La Push, a všechno se v něm sevřelo obavami.

To byl důvod, proč Edward tentokrát neřídil – pustil za volant svého Volva Jaspera, teď seděl vzadu, mlčel a nervozitou si div neokusoval nehty. Přemýšlel o všem, čeho byl dnes svědkem, a jeho neklid každým okamžikem vzrůstal. Tak za prvé, to, co se odehrálo při seznámení Denalijských s Bellou, ho překvapilo. To, že na ni Tanya koukala dost nevraživě a Jasper z ní cítil žárlivost, to čekal. Ale nečekal, že se Eleazar při podání ruky zarazí a bude si ji zkoumavě prohlížet. Z jeho myšlenek zjistil, že je velmi překvapený a šokovaný silou jejího talentu. Talent? Jaký má Bella talent? Eleazar ho sice umí u upírů rozpoznat, ale Bella přece není upírka. Bude se ho na to později muset zeptat.

A pak ta druhá věc. Dovedl si představit, co asi může Quileutská rada starších po Belle chtít. Moc dobře věděl, že porušují všechna nepsaná pravidla. Jakeovi sice jejich vztah nevadí, ale není sám, jsou tam taky ostatní. Jestli budou chtít, aby se ho vzdala… nevěděl, jestli by se s tím dokázal smířit. Zoufale si povzdechl.

Alice se k němu otočila z předního sedadla.

„Neboj se, Edwarde,“ řekla uklidňujícím tónem. „Sice toho moc nevidím, pokud se jedná o Quileuty, ale ať už přijdou s čímkoliv, tvůj osud by to ovlivnit nemělo. Pořád tě vidím s ní. Myslím, že si s tím lámeš hlavu předčasně. Uvidíme, s čím přijdou, a řešit to budeme pak. “

xxxx

„U všech rohatých Luciferů,“ nadával Samiel, „co se do toho ti Indiáni pletou? Prý ochrana lidského života! Co to je za vlkodlaky? Ti přece patří taky k nám, ti nemají lidi co chránit, ale zabíjet nebo měnit taky na vlkodlaky. Kde jsem se to ocitl? Tady je všechno vzhůru nohama! Upíři vegetariáni a teď ještě tohle!“

Petr s úsměvem sledoval jeho záchvat, a když se Samiel nadechoval k další tirádě, jen suše poznamenal: „Jestli to nebude tím, že to vlastně nejsou vlkodlaci.“

Samiel se zarazil. „Cože? Jak to, že nejsou? A co teda jsou?“

Petr se rozesmál. „Ty sis nevšiml, že k přeměně do vlčí podoby nepotřebují úplněk? Vždyť to Jacob už Belle vysvětlovat. Podle legendy Quileutský kmen vznikl z vlků, je to jejich totemové zvíře. A v dobách nebezpečí a ohrožení lidských životů, jaké představují třeba upíři, se v jejich bojovnících probudí schopnost měnit se v totemové zvíře, které jediné má dost síly se vypořádat s nesmrtelným upírem. Takže TIHLE vlkodlaci ke zplozencům pekel nepatří.“

Samiel zaraženě mlčel a skoro bylo slyšet, jak se mu v hlavě otáčejí kolečka. Ví o tomhle Lucifer? Vsadil by se, že ne. Na to se budou muset taky podívat. Něco takového nemůžou potřebovat. Peklo by se mohlo postarat,aby se kmen Quileutů změnil ve vymřelý, a legenda o vlkodlacích se stala opravdu jen legendou. Další věc, kterou musí dát do hlášení. Jen kdyby ten Petr alespoň na chvíli zmizel!

Ten ale nevypadal, že by se někam chystal. Spokojeně seděl na své židli u nebeské brány, ruce složené na břiše, a palci točil mlýnek.

Samiel začínal vzteky vidět rudě.

xxxx

Edward seděl u piána a hrál ukolébavku, ke které ho  kdysi inspirovala Bella. Doufal, že se tím uklidní. Vždycky měl pocit, že čas plyne rychle, rok byl pro upíry při jejich dlouhém životě jako chvilka, ale poslední dvě hodiny mu připadaly dlouhé jako století. Zaklapl víko od klavíru, přešel k prosklené zdi a zadíval se do tmy. Vtom ucítil, jak mu někdo položil ruku na rameno. Trhl sebou a pak ji poznal. Tanya!

„Nech mě být, Tanyo,“ chtěl ji odbýt, „nezlob se, ale myslím, že jsme si všechno už dávno vyříkali.“

„Já vím. Jen jsem vždycky doufala, že třeba jednou změníš názor.“ Její hlas zněl jako zvonky a Edward v něm uslyšel lítostivý podtón. Otočil se k ní a pohlédl jí do očí.

„Tanyo, já ti přece nikdy nechtěl ublížit. Jen jsem nedokázal předstírat něco, co jsem necítil.“

„A k ní to cítíš?“ zeptala se, ale než stačil odpovědět, pokračovala: „Ne, nemusíš odpovídat, já vím, že ano. A ona jistě taky. Je to na vás vidět, na každém vašem gestu, z každého vašeho pohledu to přímu čiší.“ Usmála se a dodala: „Závidím vám to. Taky bych to chtěla jednou zažít. A vybral sis dobře, Bella je krásné a milé děvče. Vlastně jsem ti chtěla popřát hodně štěstí.“ Natáhla se k němu, objala ho kolem krku  a vtiskla mu polibek na rty.

Edward zůstal chvíli překvapením bez hnutí. Pak mu došlo, co se děje, zvedl ruce a vzal Tanyu za ramena, aby ji od sebe odtrhl. Hlavou mu blesklo, jak jiný tenhle polibek je než ty, které zažil s Bellou. Necítil nic. vlastně mu to bylo dost nepříjemné. Ale než se stačil odtáhnout, uslyšel od dveří odkašlání a pak se ozvalo: „Neruším?“

V otevřených dveřích stála Bella.

Předchozí *   Shrnutí *   Další

Autor: Hanetka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Padlí andělé nepláčou - 16. kapitola - Schůzka: