Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Padlí andělé nepláčou - 38. kapitola - Brusle a led

28.06.2010 (16:15) • Hanetka • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 4042×

Kapitola  38. –  Brusle a led

Lucifer seděl se zrakem přikovaným k pekelnému periskopu a napětím nebyl schopen se hnout. „U všech rohatých čertů, u všech pekelných kotlů a řetězů, proč jenom v tomhle případě máme pořád takový pech?“ láteřil v duchu a snažil se rozdýchat šok. Můžou čerti dostat infarkt? Náhle si nebyl jistý, jestli čerti vlastně nemají srdce. Vždycky si myslel, že ne, nač by jim taky bylo, ale něco, nějaký dříve netušený sval mu teď bušil nejen v hrudi, ale skoro až v krku, a po čele mu stékal studený pot. „Až tohle jednou skončí, budu potřebovat nervové lázně,“ pomyslel si ponuře. Napjatě čekal, jak scéna odehrávající se před jeho šokovaným zrakem dopadne, a svolával všechny rohaté na pomoc, aby to tajemství nebylo prozrazeno. Nesmí si vzpomenout! Nesmí! Ze všeho nejméně by se mu teď hodilo, aby si Edward vzpomněl, že byl kdysi anděl. Na chvíli odtrhl oči od okuláru periskopu, promnul si je a zase se přilepil k hledí.

xxxx

Bella stála jako solný sloup a v tu chvíli se v ní svářilo hned několik pocitů. Dobře viděla, jak po Agnesiných slovech Edward zdřevěněl a ztratil docela hlas. Myslela to jako vtip, tu svou poznámku o křídlech, ale pak si dala dohromady ty Edwardovy zmatené vize, které se mu zjevovaly, zrovna když byl s ní, a když spolu… Uvědomila si, co by to mohlo znamenat, a žárlivost jí najednou projela jako šíp  uvnitř se jí všechno sevřelo. Je nesmrtelný? Je! Je krásný? Je! Mohla si ho nějaká labilní exaltovaná holka splést s andělem? Klidně! Ale proč by tvrdil, že ji nezná? A že neví, jak se na tom obrázku ocitl? Můžou upíři trpět ztrátou paměti?

Když ji přešel první šok, uvědomila si, že by jí to vlastně mohlo být jedno. Jak je to dlouho? Skoro století. I kdyby to tehdy byl Edward… uplynulo tolik času, a všichni z jeho rodiny svorně tvrdí, že nikdy o žádnou dívku nestál. Tak co by znamenala tahle, když si ji ani pořádně nepamatuje? A i v té básničce je, že to bylo jen jednou. Moment, jak to tam bylo? Pro jeho lásku já dala se mu v plen, pro jeho lásku, však jedinkrát jen. No vida, jedinkrát. A v Belle se začal šířit pocit úlevy, jako když zjara taje sníh.

Když se Edward trochu probral z toho šoku a našel ztracenou řeč, odkašlal si.

„Ehm, Agnes, Marjorie Finniganová byla tvoje praprateta? A kdy vlastně žila?“

„Prapra nebo praprapra, už přesně nevím,“ pokrčila rameny Agnes. „Táta pochází po mužské linii od nějakých irských přistěhovalců, a Marjorie byla dcerou prvního Finnigana, který kdysi přijel do Ameriky. Bydleli v New Yorku. Myslím, že se narodila někdy kolem roku 1900 nebo tak nějak. Jsem jí prý podobná.“

„No, jako člověk jsem v New Yorku nikdy nebyl,“ zamračil se Edward. „Narodil jsem se sice v roce 1901 a Carlisle mě přeměnil v roce 1918, takže jsme žili ve stejné době, ale je to divné, to bych si ji snad přece pamatoval. Ale to jméno je mi vážně povědomé a tvoje podoba mi taky připadala známá…“

„No,“ pronesla Bella s trochou sarkasmu v hlase, přece jen v ní ještě dozníval záchvat žárlivosti. „Třeba se ti o ní zdálo. Třeba jsi ji ve snu vážně navštěvoval jako anděl, kdo ví?“ pokrčila rameny. „Pojď, Ness, půjdeme dolů. Nemá cenu si s takovou hloupostí lámat hlavu.“ pustila Agnes před sebe, ale než stačila vyjít za ní, chytil ji Edward za ruku a přitáhl k sobě.

„Počkej, Bell. Snad bys nežárlila? Já ji opravdu nemohl znát. A přece víš, že miluju jen tebe a nikoho jiného.“

Díval se na ni s tak prosebným výrazem a z jeho očí sálala taková upřímnost, že se za sebe zastyděla.

„Já to přece vím,“ pohladila ho po tváři a přitulila se k němu. „A i kdybys ji znal, nejspíš by mi to bylo jedno. Není důležité, kým a s kým jsi byl kdysi. Důležité je, kým a s kým jsi teď. Jsi, jaký jsi. Proto tě mám ráda, proto tě miluju víc než svůj život.“

Na to Edward už neměl žádnou odpověď, a tak ji k sobě přitiskl, cítil její srdce tlouct na své hrudi a měl pocit, že to jeho znovu ožilo a tluče ve stejném rytmu. S Bellou se vždycky cítil znovu živý, zranitelný, ale šťastný.

„Uvidíme se zítra?“ zvedla k němu Bella obličej po chvíli. „Charlie zase jede do Seattlu, budeme samy doma. Mohli byste přijít oba s Jakem, vsadila bych se, že on se přižene za Ness stoprocentně. A nechce se mi hrát si na třetího.“

„Rád bych, Bell, ale musíme všichni na lov. Už jsme dlouho nebyli, a Carlisle začíná být trochu nervózní. Tady kolem jsme zvěř už dost vyplašili, protože pořád lovíme okolo, a chce tentokrát jet trochu dál. Ale neboj,“ pohladil ji po vlasech, „když vím, že je Charlie pryč, do večera se vrátím. Nemám dobrý pocit z toho, nechávat vás samotné.“

„No počkej, přece ti upíři tady už dávno nejsou,“ namítla Bella. „Stejně jsem už chtěla říct Jakeovi, že ty hlídky jsou zbytečné. Ta stopa dávno vychladla, bylo to přece někdy těsně po Silvestru, když jste je tu cítili, a od té doby nic. Copak tudy dřív neprocházeli nomádi?“

„Dřív mi na nikom tak nezáleželo,“ usmál se Edward. „Nediv se, že si tě hlídám. Víš, jak tvoje krev voní mně, a pro jiné to bude skoro stejné. A oni nemají takovou motivaci ke zdrženlivosti jako já.“

„No, ještě aby měli,“ zasmála se Bella, „vztah s jedním upírem mi úplně stačí. A ten lov neodbuď, už ho potřebuješ,“ pohladila ho prstem po kruzích pod skoro černýma očima. „Je vidět, že máš žízeň, a nechci, abys to kvůli mně přeháněl.“

Když sešli za Agnes dolů, děvčata se začala chystat k odchodu. Agnes se nemohla dočkat Jakea a tak Bellu popoháněla, že se skoro ani nestihly rozloučit.

Bella se alespoň otočila ve dveřích na Edwarda: „Tak zítra večer.“  To už Agnes seděla v autě a netrpělivě na ni mávala.

„Samozřejmě,“ odpověděl. „A vy dvě na sebe dávejte pozor.“

Díval se, jak odjíždějí a náhle měl pocit, jako by se loučil navždy.

„Neboj se, budu se po nich zítra koukat,“ položila mu ruku na rameno Alice, která za ním vyšla ze dveří.

„Jestli budou s Jakem, tak nic neuvidíš,“ posteskl si.

„Jestli budou s Jakem, budou v bezpečí a nebude to potřeba,“ opáčila Alice a vrátila se zpátky do domu.

xxxx

„Tak, mládeži, co chcete dělat zítra?“ zeptala se Bella Jakea a Agnes. Seděli v obývacím pokoji, dojídali už druhou mísu popcornu, právě dokoukali třetí film a Jake už nejmíň počtvrté řekl, že musí domů. Agnes, která seděla vedle něj na pohovce, se k němu tulila a on se pořád nějak nedokázal odlepit a skutečně vyrazit směr La Push.

„Nevím,“ zamyslela se Agnes. „Co budete dělat vy s Edwardem?“

„My s Edwardem nic. Musí s rodinou na lov, takže jsem na zítřek osiřela.“

„Na lov? Brrr,“ otřásla se Agnes. „Nějak si to neumím představit.“

„Já taky ne,“ usmála se na ni Bella. „Edward mě u toho nikdy nechce. Prý by se nemuseli ovládnout.“

Jake vyprskl smíchy. Představa Edwarda lovícího Bellu se mu zjevila před očima jako scénka z grotesky a ten nápad mu připadal tak směšný, že se neudržel. Teď už si nedokázal představit, že by Edward Belle ublížil.

„Co se směješ?“ praštila Bella Jakea, který se smíchy dusil, polštářem z pohovky. „Kdo ví, co ve vlčí podobě děláte vy! Copak vlci neloví?“

„No loví,“ přiznal Jacob, „já se ale radši nadlábnu doma. A rozhodně bych nelovil vás dvě. Jednak mám jiný chutě, a jednak jste na pořádný jídlo moc hubený.“

Holky vyprskly a tentokrát se do něj pustily polštáři obě. Jake se smíchem utekl z pohovky a zamířil ke dveřím. „Vážně už musím jít. Zítra bych měl mít hlídku, ale pokusím se uvolnit alespoň na odpoledne.“

„To jsme chtěly jít bruslit,“ vzpomněla si Bella. „Tak za námi když tak přijď k řece.“

„No nevím, Bello, už se otepluje. Led už nemusí být pevný. Jsi si jistá? Radši si vymyslete jiný program.“

„Uvidíme. Ještě to promyslím.“ Bella se zvedla a odnesla do kuchyně mísy od popcornu, zatímco Agnes šla vyprovodit Jakea před dům. Když se vrátila, celá zrůžovělá, Bella se na ni usmála.

„Docela vám to klape, viď?“

Agnes trochu zrudla, ale pak s nadšeným úsměvem přikývla. „Klape. A Jake je úžasný. Takového kluka jsem nikdy zatím nepotkala.“

„Já vím,“ souhlasila s ní Bella. „Je to můj nejlepší kamarád. Vždycky při mně stál a dokázal mi pomoct. Nemohla ses zamilovat do nikoho lepšího. Teda když nepočítám Edwarda,“ dodala honem, aby nedošlo k mýlce.

Agnes se rozesmála. „Jsme to ale dvojka, co?“ ušklíbla se na Bellu vesele. „Jedna se zamiluje do upíra a druhá do vlkodlaka. Ještě před týdnem bych nevěřila, že existují pohádky, a najednou jsem uprostřed jedné z nich.“

Druhý den ráno volal Jake, že odpoledne asi přece jen nebude moci přijít. Agnes byla zklamaná, ale domluvili se na večer, a Bella věděla, že to už by měl být i Edward zpátky, a těšila se na večer ve čtyřech. Dopoledne proběhlo v klidu, děvčata si uvařila oběd a čas jim utekl rychle, ale odpoledne se nesnesitelně vleklo. Bella se přistihla, že obě s Agnes sledují hodiny a hypnotizují ručičky, jako by je mohly přinutit pohybovat se rychleji.

„Tak dost,“ rozhodla se. „Tady bychom se ukousaly, než kluci přijdou. Vstávej, vyrazíme na ty brusle, ať nám to rychleji uteče.“

Agnes se zarazila. „Bello, ale Jacob říkal, že led už taje… Nevím, jestli bychom měly…“

„Nesmysl,“ opáčila Bella. „Ještě předevčírem v noci mrzlo. A Mike taky říkal, že led ještě drží. Ale abys měla klid, zavolám mu a zeptám se.“

Zmizela v předsíni a Agnes slyšela jen nezřetelný hovor. Za chvíli se Bella objevila ve dveřích.

„Idiot,“ ulevila si. „Myslí si, že když se ho ptám na led, říkám si o rande. Jak může být tak domýšlivý?“ obrátila oči v sloup. „To nic. Tvrdí, že led u mostu je pevný dost. Jdeme.“

Nedala už Agnes další prostor k protestům, oblékla si bundu, čepici a rukavice, popadla brusle, vyrazila ven a křikla na Agnes: „Dělej, vyvezu auto z garáže. Zatím se obleč, čekám venku!“

A Agnes nezbylo nic jiného než poslechnout.

Mike Newton pokládal sluchátko se škodolibým úsměvem. Tak, jen ať si to Swanová zkusí, příště s ním jednat takhle. Neřekl jí, že led je sice ještě pevný, ale že u mostu ho podemílá malý potůček, který u něj do řeky ústí. Místní si na to dávali pozor, ale Bella tu tak dlouho nežila. Loňská zima byla skoro bez sněhu a ledu a předtím sem jezdila jen v létě. „Však ono jim neuškodí, když se trochu namočí, princezny,“ ušklíbl se Mike a pustil to z hlavy. Cítil se spokojený, vždyť pomsta je tak sladká!

xxxx

V tu chvíli události ve Forks sledovaly troje dychtivé zraky. Luciferovy v periskopu se blýskaly nadšeným dychtivostí. Jeho lusknutí mělo mít konečně očekávané účinky. Zbaví se Belly a Edwarda bude mít na háčku jako bělici. Spokojeně se zachechtal a sledoval děvčata, jak si obouvají brusle a rozjíždějí se po ledě směrem k mostu. Ještě kousek, pomyslel si a samou dychtivostí se mu zkroutily prsty na té noze, co na ní neměl kopyto.

Petrovy oči od nebeské brány scénu sledovaly se starostí a obavou. Tohle nečekal, ale účinky pekelného lusknutí změnit nemohl. Ne přímo. Pak ho něco napadlo, nepozorovaně foukl směrem k La Push a Jake byl náhle propuštěn z hlídky dřív. Bleskově dorazil domů, a vytočil číslo ke Swanovým domů. Když to nikdo nebral, zaklel, oblékl se, popadl brusle a vyrazil k řece. „Snad to stihne,“ zadoufal Petr a stiskl oba palce pro štěstí.

A Samielova očka byla vyvalená ve zděšené úzkosti. Bál se. Za tu dobu v nebi si Bellu docela oblíbil. Byla po čertech pěkná a čertovsky chytrá, a smrt jí už dávno nepřál. Tu divnou náklonnost, které se zprvu bránil, přisuzoval zásahu Edíkovým šípem, zbavit se jí nedokázal a už vlastně ani nechtěl. A teď bezmocně sledoval, jak se děvčata blíží k místu se ztenčeným ledem, a tiše kvílel úzkostí.

xxxx

Edward běžel lesem jako střela a zoufale se snažil ještě přidat.  Před chvílí ještě s celou rodinou pronásledovali stádo srn. Emmett sice chvíli trucovitě trval na medvědech, ti se ale právě probouzeli ze zimního spánku a většina medvědic měla mladé, a tak mu to Carlisle zatrhl.  Alice vedle něj běžela ladně jako gazela, ale ve chvíli, kdy skočila po jedné ze srnek, připomínala spíš geparda. Odraz, skok a už ji měla. Ladným, ale přesným pohybem jí zlomila vaz a chystala se pít. To všechno Edward viděl periferně koutkem oka, a právě se sám chystal skolit svou kořist, když Alice ztuhla, upustila ulovenou srnu a oči se jí rozšířily úlekem. A když si Edward v její mysli přečetl, co viděla, co se má stát, nečekal ani vteřinu a vyrazil na cestu domů jako šíp. Nezdržoval se s autem, věděl, že přímou čarou lesem tam bude mnohem dřív; byli ale hodně daleko a nemohl si být jistý, že dorazí včas. Prokličkoval mezi smrky, přeskočil v letu potok a dál se řítil zasněženým lesem jako oživlý blesk.

Jacob právě docházel k mostu, když z řeky uslyšel dívčí výkřik a zlověstné zapraskání. Upustil brusle a rychle vyběhl ze zatáčky. A zděšeně sledoval scénu, která se před ním odehrávala. Agnes ležela na popraskaném ledu a zoufale se snažila zachytit ruku Belly, která se propadla do velké rozšiřující se trhliny. Držela se odlamujícího se kraje jednou rukou a druhou marně natahovala směrem k Agnes, ale nedosáhla tam. A vzápětí jí sklouzla i ta druhá, další kus kry se ulomil, Bella ztratila poslední oporu a nad její hlavou se zavřela ledová voda.

Předchozí *   Shrnutí * Další

Autor: Hanetka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Padlí andělé nepláčou - 38. kapitola - Brusle a led: