Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Padlí andělé nepláčou - 5. kapitola - Ples

28.02.2010 (07:45) • Hanetka • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 6241×

Kapitola 5. - Ples

Edward šel po školní chodbě a nevnímal okolí. Před chvílí pozval na ples Jessicu… no, kdyby se mohli upíři červenat, byl by rudý až v trenýrkách. Nejdřív chvíli zírala a nemohla uvěřit tomu, co slyší, pak se na něj vrhla jako vosa na bonbón. A ty její myšlenky! „Ach bože,“ zakvílel Edward v duchu, „jak se jí pak zbavím? Tohle má tedy Alice u mě schované!“

Ponořen do svých zoufalých myšlenek právě míjel nějakou třídu, když se otevřely dveře a z nich vycouvala dívka. Volala na někoho dovnitř: „Tak ahoj, uvidíme se zítra!“ a zrovna se chtěla otočit, když do sebe vrazili. Děvče ztratilo rovnováhu a Edward ji chytil do náruče, aby neupadla, když vtom to ucítil znovu. „Sakra, už zase ona! To je dneska den!“ pomyslel si rozladěně a honem zadržel dech. Už zase měl ústa plná jedu a před očima rudý závoj. Vší silou se snažil ovládnout, a tak si ani neuvědomil, že ji ještě drží v náručí a stojí tu už hezkou chvíli.

Bella si odkašlala. „Už mě můžeš pustit, Edwarde. Děkuju, žes mě nenechal spadnout, teď by ze mě byla padlá děva,“ zažertovala a očima jí probleskl smích.

Edward se s úlekem vzpamatoval a pustil ji, jako by se spálil. „Jsi v pohodě?“ zeptal se.

„Díky tobě ano,“ usmála se na něj. „Zasloužil by sis nějakou odměnu. Zkus mě třeba pozvat na ples, možná přijmu,“ mrkla na něj.

„Ne, díky,“ odmítl příkře a otočil se k odchodu. Bella ho ale chytila za rukáv. Pohlédl na ni, už se neusmívala. Její tmavohnědé oči na něj hleděly zpod přivřených víček nechápavě a trochu naštvaně.

„Co máš za problém, Edwarde? Co máš za problém konkrétně se mnou? Pokud vím, nikdy jsem ti nezkřížila ani stéblo přes cestu. Přátelím se pomalu s celou školou a nikdo se ke mně ještě nikdy nechoval tak jako ty. Jako bych byla toxický odpad!“

Edward se zarazil. Nenapadlo ho, že jeho snaha se jí vyhnout může vypadat takhle. Copak ta holka nechápe, že se jí snaží chránit? No, vlastně nechápe. Jak by to mohla vědět? Jak by mohla tušit, že ten, s kým tady teď stojí, je krvelačná stvůra, která netouží po ničem víc než po její krvi? Ale něco jí říct musí.

„Tak to není, Bello,“ řekl tichým hlasem a snažil se šetřit vzduchem, aby se nemusel nadechnout.

„A jak to tedy je? Nemysli si, že se tě tady snažím ulovit, nápadníků mám dost. Ta nabídka byla olivová ratolest. Myslela jsem, že kdybychom se líp poznali, polevila by ta tvoje averze vůči mně. Nelíbí se mi, když mě někdo nenávidí a vyhýbá se mi, a já nevím proč.“

„Vážně to nejde. Už jsem pozval Jessicu. A věř mi, bude to tak pro tebe lepší,“ zbavil se Edward posledního vzduchu a honem se znovu otočil k odchodu. Tentokrát už ho nezastavila.

Za rohem potkal Alici s Rosalií které na něj obě naštvaně koukaly. „Ty jsi ale osel, bratře,“ pronesla  Rosalie s despektem. „Co říkáš, Alice?“

„To tedy je,“ souhlasila s ní Alice, ale pak se usmála, naklonila se k Rose a něco jí pošeptala do ucha. Rose na ni chvíli nevěřícně zírala a pak se rozesmála.

Edward je nevnímal. Znovu se ponořil do svých chmurných úvah o tom, jak se bude po plese zbavovat Jessiky. Na chvíli zalitoval, že opravdu nepozval Bellu. Vypadalo to, že s ním vážně snad chtěla jít. Kdyby moc nedýchal, snad by to vydržel. A ten pocit, když ji držel v náručí, se mu vlastně moc líbil… Byla tak sebejistá, a přitom tak zranitelná. Najednou pocítil, že by dal cokoliv na světě, aby ji ochránil.

Bella mířila k autu a taky tonula v chmurách. Hulvát jeden! Co to s ním je? Proč jí tak vadí, jak se k ní zrovna tenhle frajírek chová? A náhle se zarazila. Všechny holky básnily o tom, jaké má Edward krásné karamelové oči, prý skoro zlaté… Ale když se mu dívala do očí ona, byly vždycky černé! A přestože se nikdy ničeho nebála, při pohledu do těch očí jí přeběhl mráz po zádech. I tak ji ale podivně přitahovaly…

xxxx

„Tak Edwarde, hni sebou! Máme ještě vyzvednout Jessicu!“ ozvalo se zespoda už potřetí. Alice netrpělivě poskakovala na sedačce a obhlížela zálibně ostatní. „Letos jsem se do kostýmů opravdu trefila,“ pomyslela si spokojeně. Emmett měl na sobě bílou košili s nabíranými rukávy, úzké černé kalhoty s červenou šerpou kolem pasu, na hlavě uvázaný šátek a v uchu se mu houpala náušnice. Klapku, kterou měl mít přes oko, měl vytaženou na čelo, ale i tak vypadal jako pirát z Karibiku. U boku se mu houpala šavle a za šerpou měl zasunuté dvě zahnuté dýky. Rosalie, krásná jako vždycky, na sobě měla šaty španělské tanečnice. Neklidně podupávala nohou a dívala se směrem ke schodišti. „Nepřehnalas‘  to, Alice? Co když nakonec nepůjde?“

„Ale půjde, neboj. Viděla jsem to. Edwarde, já si pro tebe dojdu!“ znovu zvedla hlas. Jasper se uličnicky usmál. „Kostým Petra Pana mu ohromně sluší,“ pomyslela si Alice. Ona sama byla oblečená za vílu Zvonilku, Petrovu věrnou společnici.

Edward nahoře zíral do krabice s kostýmem a přemýšlel, jestli má Alici přetrhnout. Prošlo by mu to u Jaspera nebo ne? Asi ne, usoudil a s rezignovaným povzdechem se začal soukat do oblečení. Natáhl si černé úzké kalhoty, které ho obepínaly jako druhá kůže, a přidal černou lesklou saténovou košili s nabíranými rukávy. Dala se zapnout jen na tři knoflíky, takže zůstala na hrudi rozhalená. „Vypadám jak druhořadý baleťák s kocovinou,“ pomyslel si otráveně. Co to je vůbec za kostým? Nahlédl do krabice a vyndal další součást. Křídla! „Temný anděl, to se teda Alice trefila,“ odfrkl si, připnul si křídla a vyšel z pokoje. Sešel ze schodů.

„No konečně,“ přivítala ho Alice. Přivřela oči a prohlédla si ho. Fajn, takhle si to představovala.

„Tak jdeme,“ popoháněla všechny ze dveří.  „Ještě se musíme stavit pro Jessiku.“

xxxx

V pekle Belial se Samielem jen zírali. Ta holka upírská ho oblékla za padlého anděla!

První se vzpamatoval Belial. „Víš určitě, že ta holka není od nás, Samieli? Hraje nám do karet víc, než bych čekal. Takhle to budeme mít bez práce. Ale jak přišla na toho anděla? Ví snad…“

„Neví,“ skočil mu do řeči Samiel. „A od nás není, to bych ji znal. Pokušitele jsem školil všechny osobně. Ale něco je mi na ní divné, budu se muset znovu mrknout do archivu.“

„Ale tam nic nenajdeš, Samieli,“ broukal si spokojeně pod nos svatý Petr u nebeské brány a čistil sklíčka divadelního kukátka cípem svého roucha. „Aliciny vize totiž nepocházejí od vás, víš? Teď jenom, jestli to bude stačit,“ zamyslel se a povzdechl si. Neměl úplně čisté svědomí. Ale peklo taky nehraje moc fér.

xxxx

Zastavili před sálem, ve kterém se konal Halloweenský ples. Edward vystoupil a obešel auto, aby pomohl vystoupit Jessice. Sklonil se, aby jí podal ruku, a v nose ho zašimralo peří. V duchu zanadával. Jessica se oblékla za labuť, ale vypadala chudák spíš jako pudřenka křížená se pštrosem. Měla dokonce na hlavě chochol!

Vystoupila, zavěsila se do něj a spolu s ostatními vešli do sálu. Edward se rychle rozhlédl. Jestli má potkat Bellu, ať ji radši vidí dřív, než cítí. Snad se na to dokáže připravit. Nikde ji ale zatím neviděl. Sál byl nabitý studenty v nejrůznějších kostýmech a maskách, hemžili se tu Spidermani, mušketýři a krásné dámy, víly, elfové a dokonce zahlédl i dva Draculy. Málem vyprskl smíchy. Jak neuvěřitelně naivní mají lidé představy o upírech! Při pohledu na černé vlasy vybíhající na čele do mefistofelské špičky a černý netopýří plášť nevěřícně zavrtěl hlavou. A ty špičáky! Jak by asi s takovými zuby dokázali zavřít pusu? Při pohledu na tu změť masek se však uvědomil, že Bellu vůbec nemusí poznat.

Sotva vstoupili do sálu, rozlehl se okolo vzrušený šepot. Edward si doteď vůbec neuvědomil, jak ve svém kostýmu vypadá. Černé oblečení tvořilo nádherný kontrast s jeho bledou pokožkou, která zářila z rozhalené košile, a bronzovými vlasy, do kterých blýskavé osvětlení sálu házelo drobné odlesky. S nimi ve vlasech vypadal jako se svatozáří. Děvčata v dohledu měkla v kolenou a závistivě pokukovala po Jessice.

Všichni zamířili ke společnému stolu. Usadili se a nějakou chvíli se bavili pozorováním a hodnocením kostýmů ostatních. Pak se Rose s Emmettem odebrali na parket a Alice s Jasperem chvíli po nich taky. Edward s Jessicou u stolu osaměli. Jess se na Edwarda vyčkávavě dívala a čekala, že ji také vyzve k tanci. Jemu se ale nechtělo. U stolu se cítil dobře a nechtěl riskovat, že by někde na parketu nečekaně narazil na Bellu. Chvíli poslouchal, jak se Jessičiny nadějné myšlenky pomalu mění na hněvivé, pak toho náhle měla dost a omluvila se, že musí na dámy. Osaměl. Rozhlížel se po parketu, až ho zaujala skupina tančící kus od něj. Několik kluků v různých kostýmech a dívka, která k němu byla otočená zády. A taky, jako on, byla oblečená jako anděl. Ale zatímco on byl andělem temnot, ona měla kostým anděla světla. Bílé korzetové šaty s cípatou sukní do poloviny stehen, která ale při tanci vlála a odhalovala místy mnohem více z jejích dlouhých štíhlých nohou, obutých do bílých bot vysokých až nad kolena. V hnědých dlouhých vlasech měla věnec z lilií a na zádech zlatobílá křídla. A na levém rameni…tetování? Ta maličká lilie přitahovala jeho pohled jako magnet.

Teď se ta dívka při tanci ladně otočila a Edward strnul. Samozřejmě, byla to Bella. Oči přivřené, usmívala se a naplno se poddávala hudbě. Cítila ji celým tělem, stávala se její součástí. Sukně se okolo ní vlnila a po krku jí stékala kapka potu, která zamířila do úžlabiny mezi ňadry, sevřenými v bílém korzetu. Ten byl vpředu na šněrování a Edward mezi tkanicemi zahlédl její nahou kůži. Zavřel oči a polkl.

Písnička skončila a Bella i se svými tanečníky zamířila z parketu pryč. Edwarda náhle sevřel neznámý pocit. Cítil se tak frustrovaný a rozhněvaný, nejradši by ty kluky všechny roztrhal na tisíce malých kousků. Sevřel ruce v pěst a snažil se ovládnout. Nevyznal se v sobě, nerozuměl tomu.

Pak se vrátili ke stolu ostatní a Alice ho vytáhla na parket místo Jaspera. Po ní tančil s Rosalií a zase s Alicí a ani se nevšiml, že Jessica se k jejich stolu už nevrátila. Zato si toho všimla Alice. Viděla ji opodál na parketu tančit s Mikem v kovbojském úboru. Věděla, že s Mikem přišla Bella, ale ta svou pozornost dělila i mezi ostatní, tančit chodila se všemi, a tak se zhrzený Mike nalepil na stejně zklamanou Jess. Zatím jim to spolu docela vyhovovalo, jak si Alice všimla. Když Mikova pravice při tanci zabloudila mezi labutí peří do oblasti Jessičiných hýždí, nezdálo se, že by jí to vadilo. Jen se usmála a tančila dál.

Čas plynul a blížila se půlnoc. Vrcholem večera mělo být vyhlášení krále a královny plesu. U pódia stála zamčená skříňka a stolek s hlasovacími lístky, které se do ní měly vyplněné vhazovat. A taky to lidi dělali. Čtvrt hodiny před půlnocí přišli studenti z plesového výboru a skříňku odnesli k sečtení hlasů.

Ve chvíli, kdy odbila půlnoc, zahrála kapela na pódiu tuš a k mikrofonu přistoupil ředitel školy. Parket se pomalu vylidnil, všichni usedli na místa u svých stolů a dychtivě čekali, jak hlasování dopadlo. Na pódium dorazili členové plesového výboru a na červených polštářcích nesli dvě královské koruny.

Sál ztichnul.

„Milí studenti a studentky, vítám vás u vrcholu dnešního krásného večera a doufám, že jste si ho užili stejně, jako já. Jako každoročně jste si zvolili ty nejoblíbenější z vás, aby se stali králem a královnou dnešního Halloweenského plesu. A je to,“ dramaticky se odmlčel a podíval se do lístečku, jako by vyhlašoval Oskara, „Isabella Swanová a Edward Cullen!“

Sálem se rozlehl ohlušující potlesk, Edward zavřel oči a počítal do sta. Teď už chápal tu tureckou násobilku, to Alicino pochechtávání i ten kostým, ladící s Belliným do páru. Ta malá potvora to věděla!

Z pódia se ozvalo: „Prosím oba zvolené, aby se dostavili sem k nám ke korunovaci.“

Edward přestal počítat, stejně by mu nepomohlo ani počítání do miliónu. Z toho se už nevyvlékne. Postavil se a vydal se k pódiu. Z druhé strany se k pódiu blížila Bella a taky se netvářila zrovna nadšeně.

Každý z nich vystoupal po krátkém schodišti, které vedlo z obou stran nahoru, a pomalu došli až k řediteli uprostřed. Zastavili se.

Ředitel vzal z jednoho polštářku korunu a obrátil se k Belle: „Isabello Swanová, tímto vás korunuji královnou Halloweenského plesu.“ a položil jí korunu na hlavu. Pak se otočil k Edwardovi: „Edwarde Cullene, tímto vás korunuji králem Halloweenského plesu.“ Vtiskl mu korunu na hlavu a pokračoval k oběma: „ Je vaším královským právem ukončit tento ples ve chvíli, kdy to uznáte za vhodné. Gratuluji vám.“ Potřásl jim rukou, nejdřív Belle, pak Edwardovi, a i s členy plesového výboru opustil pódium. Edward s Bellou osaměli před plným sálem.

Lidé v sále na chvíli ztichli a hleděli na pódium jako v transu. Tak krásný pár ještě neviděli. Bella, nádherná, celá v bílém, provokativní a smyslná, a Edward v černé, s bronzovou zářící hlavou, krásný jako řecký bůh.

Nakonec někdo prolomil ticho. „PU-SU!“ ozvalo se, nejdřív nesměle, ale pak se přidávaly další a další hlasy. „PU-SU, PU-SU, PU-SU,“ skandoval a tleskal celý sál. Lidé vstávali, tleskali, dupali a dožadovali se polibku.

Bella na pódiu se podívala na Edwarda a zamračila se. Moc se jí do toho nechtělo. Zrovna on! Pak pokrčila rameny. „Tak jim vyhovíme, ne? Jinak nás odsud nepustí,“ řekla a přistoupila k Edwardovi blíž. Ten zadržel dech a v duchu proklínal den, kdy se rozhodl, že Alici vyhoví. Že sem chodil! A Bella, tak krásná a tak zranitelná, se k němu naklání a ani netuší, jak smrtelné nebezpečí jí tu teď hrozí. Sotva vedle ní vydrží stát a teď aby ji líbal! Jen malý, lehký polibek, slíbil si. Musím to nějak zvládnout!

Bella se zadívala Edwardovi do očí. Tak měly holky pravdu, říkala si. Opravdu je má karamelové. Vlastně ne, opravila se, spíš jako roztavené zlato. Mohla by se v těch očích utopit. V tu chvíli zapomněla, jak nevšímavě se k ní Edward od začátku choval, jak se jí vyhýbal, jak ji urazil odmítnutím. Přivřela oči a naklonila se k němu. Jejich rty se zlehka dotkly, ale oběma jako by projel elektrický proud. Bella vzdychla a pootevřela rty.

Edward náhle nevěděl, kde je. Před očima se mu mihla vzpomínka, stejná, jako tenkrát v uličce. Už nějakou dívku líbal, hladil, dokonce svlékal… Zasténal a jazykem ochutnal ten Bellin. Zvedl ruce, objal ji v pase a přitáhl si ji k sobě. Bella mu zajela rukama do vlasů a znovu vzdychla. Přivinula se k němu blíž a prohloubila polibek. Ani jeden z nich nevnímal bouřící, tleskající a pískající sál.

A pak jim došel dech. Edward se nadechl a žízeň ho zasáhla jako žhavá střela. To ho probralo. Odtrhl se od Belliných rtů a znovu zadržel dech. Bella omámeně otevřela oči a pohlédla do těch jeho. Šokovaně zamrkala. Byly černé! Pak zaslechla hluk sálu a prudce se začervenala. Odstoupila od něj a zahleděla se do davu.

„Bello, Bello!“ volal na ni nějaký člověk, mával na ni a prodíral se davem k pódiu. Bella popošla k okraji pódia a k tomu člověku se sklonila. Chvíli poslouchala, co jí říká, a pak se otočila k Edwardovi. „Promiň, musím jít,“ řekla a Edward si zděšeně uvědomil, že jí po tváři stéká slza. Pak seskočila z pódia a ztratila se mezi lidmi.

xxxx

Edward ani nevěděl, jak se dostal domů. Nedokázal uvěřit tomu, co se stalo. Co znamenala ta vzpomínka? A byla to vzpomínka? Už se mu vybavila jednou, tenkrát v Chicagu. Nebo to byl sen? Ale upíři přece nemohou spát a tudíž ani snít! Nebo ztrácí rozum? A to byla jen jedna část jeho problému. Tomu, co cítí vůči Belle, tomu už vůbec nerozuměl. Vždyť ji přece nesnáší! Dráždí ho! A zčistajasna mu vadí kluci okolo ní a líbá ji jak o život?

Najednou se do školy skoro těšil. Musí si to vyjasnit. Setká se s Bellou a všechno bude jako dřív. Určitě to bylo jen tím prostředím! Ale zvláštní bylo, že když ji viděl plakat, měl najednou potřebu ji chránit. Chtěl ji sevřít v náručí, setřít jí slzy a ochránit ji před vším smutkem světa. Nechápal to.

Ale nejhorší bylo, že Bella do školy vůbec nepřišla.

Předchozí *   Shrnutí *   Další

Autor: Hanetka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Padlí andělé nepláčou - 5. kapitola - Ples: