Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pan asistent a já - 28. kapitola

05.12.2011 (17:00) • Inoma • FanFiction na pokračování • komentováno 58× • zobrazeno 8165×

Jessica:

Ach jo, proč mi to ta Bella jenom dělá? Nejdřív zmizí uprostřed noci. Pak, když se jí pokusím zavolat na mobil, abych se ujistila, že je v pořádku, zjistím, že si telefon nechala doma. Potom, z ničeho nic uprostřed dne, si to za mnou naštráduje v tom super modelu od Cavalleniho a Van Graase s tím, abych jí půjčila dvacku. A to není nic oproti tomu, co mi řekla. Spala jsem u Edwarda. Kdy se to proboha stalo?! Vždyť ještě včera se spolu vůbec nebavili a pokud vím, tak se měl Cullen ženit.

Jen doufám, že na mě moje kamarádka nehrála nějakou habaďuru a celé to její teskné období nebylo jen divadlo pro Tanyu a ostatní. Vlastně, když nad tím tak uvažuji, tak by to bylo docela logické. Cullen podváděl svou snoubenku s Bellou. Ta, aby ho neprozradila, zahrála jejich rozchod, protože potřebovala mít jistotu, že už je nikdo nebude z ničeho podezírat, i když se budou i nadále tajně scházet. A vlastně jediní lidé, kteří mohli mít nějaké podezření jsme byly já (i když já to věděla stoprocentně, že jsou spolu) a Tanya.

Takže tak nějak to asi mohlo být. I když… Nevěřím, že by to Bella tak dokonale zahrála. Ona neumí lhát. Vlastně ani neumí nic předstírat. Jo, to je tak, když se někdo narodí jako dcera policajta – pravda a nic než pravda.

Jenomže tím vším mi teď Bella nasadila brouka do hlavy. A proto se ani nedokážu pořádně soustředit na Hansenovou a její přednášku o státovědě. Chjo…

Po skončení mého hodinového mučení a teoretizování, jak to mohlo všechno být, jsem konečně mohla opustit posluchárnu. Nešla jsem rovnou na oběd. Za prvé proto, protože tam teď bude dlouhá fronta a za druhé proto, protože jsem zahlídla Jenny Foxovou a Melindu Bryceovou, jak si to míří na záchodky. Přísahám bohu, že ty dvě jsou ještě horší drbny, než byly Lauren a Heidi na střední. Ale co je mnohem zajímavější, je to, že pokaždé, když tyhle dvě něco „rozebírají“, tak se to po čase prokáže jako pravda pravdoucí. Bůhví, jak se k těm informacím dostávají.

Ale to mi bylo momentálně jedno, nutně jsem potřebovala jakýkoliv drb, jen abych se rozptýlila a nemyslela na ten milostný trojúhelník B – E – T.

„… odešla z osobních důvodů.“ To bylo to první, co jsem zaslechla. Stály u umyvadel a spravovaly si make-up. Jakmile mě spatřily ve dveřích, zarazily se. Ale já kolem nich prošla ke kabinkám. Šustila jsem sakem, aby si myslely, že vykonávám potřebu a u toho je poslouchala.

„Z osobních důvodů?“ odfrkla si Melinda. „Jediný osobní důvod, který by mohla mít, je ten, že zrušil zasnoubení.“ Vytáhla jsem z kabelky láhev s vodou a odšroubovala ji. Tohle vypadalo dost zajímavě. Že by další nepovedená romance na naší škole?

„Ty si vážně myslíš, že zrušil zasnoubení? Proč by to dělal?“ zeptala se Jenny. No, já bych měla několik teorií…

„To nevím,“ odpověděla Melinda. „Třeba si našel milenku? Nebo ona milence,“ teoretizovala dál. Já nalila vodu do záchodové mísy. Typická reakce – zrušit zasnoubení, protože si najdu někoho jiného, kdo-

„A do prdele,“ ujelo mi. Milenec, milenka, snoubenci… Tohle je až moc povědomé. Zašroubovala jsem flašku a vhodila ji do kabelky. Spláchla jsem a vyšla ze dveří.

„Můžu vědět, o kom jste se bavily?“ zeptala jsem se na rovinu. Vážně jsem neměla náladu ani čas na nějaké kamarádíčkování. Vzájemně se na sebe podívaly a mlčely.

„Ale no tak. Stejně se to za pár dní provalí,“ prohlásila jsem a hodila po nich vyzývavým očkem. Buď se chytnou, nebo mě pošlou někam. Opět se na sebe beze slov podívaly a Melinda pohodila rameny. Vyhrála jsem.

„O Edwardu Cullenovi a Tanye Denaliové,“ zašeptala Jenny s vážným výrazem. Popošla jsem k nim. Jestli chtějí „předávat informace“ tímto stylem, fajn. Pustila jsem vodu a zatímco jsem pokládala své otázky, umývala jsem si ruce. Ty dvě by mě byly schopné za tři minuty pomluvit, že jsem špindíra, když po použití WC nedodržím hygienu.

„A jak jste přišly na to, že se rozešli?“ To, že byli snoubenci, se po škole rozneslo hned ten den, kdy Tanya nastoupila.

„Podle… hm, našeho zdroje… se Tanya ze školy odhlásila. Jako důvod uvedla osobní problémy. Navíc Edward dnes přijel do školy sám bez ní. A vypadal docela spokojeně, takže si myslím, že má milenku a Tanyi se prostě zbavil,“ povyprávěla mi Melinda.

„A kdo je podle vás ta milenka?“ Podívaly se na sebe a pohodily rameny. Nevěděly to. Naštěstí.

„Nevíme. Ale musí chodit sem do školy, protože poslední dva týdny tu Edward strávil spoustu času.“

„A na to jste přišly jak?“ Byla jsem překvapená. Jsou lepší, než jsem si myslela. Jenny se začervenala.

„Už nějakou dobu ho sleduji,“ pípla nesměle. „A taky znám jeho program… No a prostě posledních čtrnáct dní byl ve škole až do noci,“ dodala a klopila oči k zemi. Že by měla Bella další konkurenci?

„Aha,“ odpověděla jsem a ruce si utřela do jednorázového ručníku. Přehodila jsem si kabelku a chtěla odejít, když mě Melinda zastavila.

„Jo a tohle by tě mohlo zajímat,“ prohlásila jistým hlasem. Otočila jsem se k ní a vyčkávala. Takhle se na ně musí – zřejmě jsem neprojevila moc nadšení poté, co mi to všechno pěkně povykládaly.

„Tanya to pěkně zavařila Swanové.“ Tak teď jsem vyvalila oči. To znamená, že ty dvě mají podezření...

„V tom projektu,“ dodala Jenny. Uf, ještěže tak.

„Jak jí to zavařila?“

„No, včera jsem zaslechla Heigla, jak říkal Bergmanovi, že Tanya slíbila, že se staví k Isabelle, aby jí předala nějaké papíry a k tomu jí řekla o té schůzce s radníma. No, ale Swanová se na tu schůzku dneska nedostavila…“

„Jo, to je pravda,“ přikyvovala Jenny. „Heigl ráno vypadal, že z toho zkolabuje.“

„A pak zavolala Tanya, že končí. Takže se včera asi musela pohádat s Edwardem, a proto zapomněla tvojí kamarádce vůbec něco říct,“ dopověděla Melinda a tvářila se velmi vážně.

Já nemohla nijak reagovat, protože se rozlítly dveře a dovnitř vstoupila nějaká tříčlenná skupinka holek. Naštěstí ty dvě nečekaly na mou reakci a prolítly kolem mě ven.

xxx

Jediným štěstím bylo, že ty dvě gossipky ani nenapadlo, že by tou Edwardovou milenkou mohla být Bella. Jinak vážně nevím, co bych si musela vymyslet, abych ji z toho vysekala. No, díky bohu tato situace nenastala.

Cesta domů byla docela klidná. Náš mrňousek už totiž o sobě dává vědět. Teda, já ho cítím, ale Mike si bude muset ještě nějakou dobu počkat. Nikdy bych nevěřila, že mě těhotenství takhle změní. Je fakt, že v prvním trimestru jsem byla na zabití, ale teď už mi je líp a hlavně začíná to být na mně vidět. Dalo by se říct, že prožívám krásné období. Teda pokud nepočítám nejistou budoucnost… Ale mám Mika a naše miminko, takže to určitě všechno zvládneme. Holt budu muset oželit značkové oblečení a volnočasové aktivity. Ale co, stejně na ně nebudu mít čas.

K bytu jsem už docela spěchala. Chtěla jsem se na chvilku natáhnout a odpočinout si. Jenomže koho to nevidím přede dveřmi.

„Bello?“ Stála ke mně zády a čelem se opírala o zamknuté dveře. Ona snad spala, nebo fakt nevím, proč sebou tak trhla.

„Jess,“ vydechla úlevně. „Tys mě ale vyděsila.“ Povytáhla jsem obočí.

„Kdybys tady nespala, nikdo by tě neděsil,“ nedala jsem se a odemknula. „Mimochodem, kde máš klíče?“

„Vevnitř,“ kývla hlavou směrem  do bytu. A jo, to mi něco připomíná.

„Slíbilas mi vysvětlení,“ připomněla jsem jí a šla dovnitř.

„Jo… no–“

„Tak spusť,“ zakřičela jsem ze své ložnice. Potřebovala jsem se převléknout. Ty kalhoty mi už jsou fakt těsný. Jenomže Bella mlčela. Myslela jsem si, že chtěla počkat, až za ní přijdu, aby nemusela řvát. Ale když jsem se vrátila do chodby, Bella tam stála jako socha a koukala na ten flek čerstvé omítky, kterou včera nechala opravit.

„Bello?“ Byla jsem zmatená, vypadala, jako když sní za bílého dne. Nereagovala na mě.

„Bello?“ zopakovala jsem a přešla k ní. Jenže ono pořád nic. Opatrně jsem k ní vztáhla ruku a chytila ji za rameno.

„Aaa…“ hystericky vykřikla a odskočila ode mě až ke dveřím. Tohle rozhodně nebylo normální.

„Ježíš, Jess, přestaň chodit jako duch.“ Cože? Vždyť to ona byla v jakýmsi transu, ne já.

„Bello, je ti dobře?“ Zřejmě jsem ji zmátla.

„Jo... jo, jsem v pohodě,“ přikývla rozhozeně. Jak jsem řekla – Bella neumí lhát.

„Nelži mi.“ Povzdechla si a rezignovala.

„Není mi dobře,“ zašeptala a prošla kolem mě do svého pokoje, který se teď spíš podobal skladu.

„Tak si lehni,“ doporučila jsem jí a šla za ní.

„Ne, Jess. Musím se přestěhovat,“ oznámila mi a vzala si do ruky mobil. Chvilku do něj něco ťukala a pak si ho strčila do kapsy.

„Stěhování počká. Vylež se,“ přemlouvala jsem ji. Vážně nevypadala dobře. „Nebo jsi jenom unavená?“ Laškovně jsem zahýbala obočím a doufala, že ji tak rozesměji. Jenže Bella jen protočila oči.

„Nespali jsme spolu,“ odsekla a něco hledala v kabelce.

„Tak co jste celou noc dělali?“ netaktně jsem vyzvídala.

„Mluvili,“ řekla prostě a vylovila svoje klíčky od auta.

„O Tanye?“ Zase sebou škubla a narovnala se. Dívala se na mě… se strachem? Chvilku byla zticha a pak špitla.

„Taky.“ Pak si vzala jednu kartonovou krabici a šla pryč.

„Počkej,“ křikla jsem za ní a běžela za ní do chodby. „Má to něco společného s tím, proč odešla ze školy?“ Ta otázka jí vadila, ale po chvilce přikývla.

„Jo. Oni se… rozešli,“ řekla mi to, co už jsem věděla.

„A ty ses s ní neviděla, že ne?“ ověřovala jsem si neoficiální informace od Melindy a Jenny. Jenže Bella se opět zasekla.

„Nebo jste spolu mluvily?“ Proč jí je tak proti srsti o tom se mnou mluvit. Vždycky jsme si říkaly úplně všechno.

„Tanya se dozvěděla o mně a Edwardovi.“

„Cože? Jak? Kdy? A… “

„Jess, já vážně spěchám,“ odbyla mě. „Jestli to chceš slyšet, tak vezmi nějaké krabice a pomoz mi je odnést do auta. Ty u dveří jsou docela lehký.“ Nečekala na mou reakci a odešla.

xxx

„Takže tě hodila přes palubu,“ konstatovala jsem, když jsme se po půl hodině opíraly o její náklaďáček a povídaly si o noci strávené s Edwardem. Tanya je fakt mrcha. Copak neví, že osobní a profesionální život se mají přísně oddělovat?! Vždyť takhle, když jí neřekla o té schůzce, mohla celej projekt, a tím i všechny, kdo na něm pracovali, poslat ke dnu.

„Jo. Vypadá to tak,“ Bella si povzdechla a sledovala okolí. Loučila se, to jsem poznala. Už měla všechny své věci naložené na korbě a zřejmě hledala nějaká slova, kterými by se rozloučila.

„A máš někoho na to místo finančního manažera?“ Zakroutila hlavou a vstala.

„Nemám, Jess.“ Zato já mám!

„Jaký jsou požadavky?“ Pohodila rameny a smutně se na mě usmála.

„Jen aby měl statut studenta a rozuměl účetnictví. Proč?“ Ta jiskra naděje v jejích očích byla nepřehlédnutelná.

„Adam, ten kluk, co teď chodí s Mikem na squash místo mě, studuje finanční management a minule se ptal Mika na ten projekt. Jestli chceš, tak mu zavolám a zeptám se ho, jestli by do toho nechtěl jít,“ navrhla jsem a sledovala, jak se její výraz postupně rozjasňuje.

„To jako fakt?“ vydala ze sebe radostně. Přikývla jsem a ona udělala něco, co bych od ní nikdy nečekala. Skočila mi kolem krku a pevně mě objala.

„Díky, Jess,“ šeptla mi do ucha přitiskla si mě k sobě ještě těsněji. Taky jsem ji objala a podržela u sebe. Od toho jsou přece kamarádi, chtěla jsem říct, ale ta slova se mi zadrhla v krku. Nevím, co se stalo, ale v tu chvíli, kdy jsem věděla, že se vlastně loučíme, jsem si asi uvědomila podstatu přátelství. Kamarád – přítel - je člověk, který vám pomůže ve chvílích, kdy to s vámi jde z kopce. Který vás podrží, když se řítíte do propasti a který utlumí váš pád, když dopadnete na dno. A já teď někoho takového nechávám jít.

To objetí už nebylo o radosti. My jsme se právě loučily. A to definitivně. Naše cesty se po sedmnácti letech rozdělí a už nebude možnost vrátit se zpátky. Už žádné večery strávené u flašky vína. Už žádné popichování kvůli Mikeovi a nekoupenému mléku. Už žádná společná ranní káva, ani bouchání na dveře od koupelny, abych si pohnula, jinak že nestihne školu. Prostě najednou je to všechno minulostí…

„Mám tě ráda,“ řekla tichým polohlasem a odtáhla se ode mě. Nebyla jsem jediná, kdo měl na krajíčku.

„Taky tě mám ráda,“ popotáhla jsem a utřela si slzu, která mi přetekla.

„Tak já pojedu,“ pověděla a popošla pár kroků.

„Buď opatrná,“ odpověděla jsem a usmála se na ni. Taky se usmála a nastoupila.

Pak byla najednou pryč.

Moc děkuji za komentíky u posledního dílu. Tenhle jsem si prostě nemohla odpustit... No a příště už to bude o Belle a Edwardovi. A taky se ukáže jeden náš starý známý. :-)

Autor: Inoma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pan asistent a já - 28. kapitola: