Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pár minut lásky - 12. kapitola

Ed


Pár minut lásky -  12. kapitolaBella se probouzí po přeměně. Konečně se setká se svým synem, tak jako ostatní i ona je uchvácená jeho krásou a intelektem... Přináším i pohled Robina, jak vidí Anthonyho on? A jaký dar má Anthony? Má něco navíc?

Pohled Robina…

„Dost,“ řekl kdosi. Vyhrabal jsem se na nohy, hodil jsem po Arovi pohrdající škleb a odešel jsem.

„Robe!“ vyjekla Renata.

„Co?! Stalo se něco Bells?!“

„Ne to ne! Anthony má dar!“ řekla radostně. Pomalu jsem si vzal usmívajícího se Anthonyho do náruče.

„Tak copak jsi zdědil?“ ptal jsem se Anthonyho. Pyšně se usmál, natáhl svoji miniaturní ručičku a přiložil mi ji na krk. Škubl jsem sebou. Anthony mi ukázal Bellu, jak leží a je celá od krve, ve tváři jsem jí viděl mírný úsměv, měla radost, že má konečně své dítě, ale taky se jí obličej křivil bolestí.

„Maminka se brzy probudí,“ ujišťoval jsem ho.

„Očividně zdědil obrácený dar po otci,“ řekl Felix. Jo, Bella bude mít radost. Já jsem ji měl podstatně menší. Bella miluje Edwarda a Anthonyho, já miluji Bellu a Anthonyho, má mi vadit, že je Anthony po otci? Teď jsem přece jeho otec já! Rád bych Bellu vzal odsud pryč, jenže Aro je mocný a chce za ni náhradu, jenže kde vzít štít?

„Jde sem Jane,“ zasyčel Felix. Přešel jsem s Anthonym do rohu pokoje, Renata a Felix se postavili přede mě.

„Smím dál?!“ ozvalo se za dveřmi.

„Jestli si mě zase přišla mučit, tak to zase můžeš odejít,“ zavrčel jsem. Jane nečekala na vyzvání a vstoupila do pokoje.

„Chci se ti omluvit, nechtěla jsem tě mučit. Přece znáte Ara! Felixi, Renato! Přece jste zažili jeho nadvládu. Kdo ho neposlechne, může umřít, nebo by zabil Aleca! Já… chtěla jsem přijít už dříve, jenže Aro mi to zakázal, řekl, že když budu s vámi, zabije mě i Aleca, že nás nepotřebuje. Věděla jsem, že lže, ale i tak jsem se neodvážila přijít.“

 

Pohled Belly…

Otevřela jsem oči. V krku jsem měla nepříjemné pálení. Rozhlédla jsem se kolem sebe a viděla jen Robina. Kde je Anthony?  Připadala jsem si jinak, už nejsem poloupír, jsem upírka. Cítila jsem se tak nějak líp, volněji, nebyla jsem unavená, zato mě v krku pálila žízeň.

„Ahoj,“ řekl Robin.

„Ahoj,“ řekla jsem.

„Asi máš hlad,“ hádal.

„Jo, potřebuji krev,“ řekla jsem.

„Chceš jít lovit?“ ptal se mě.

„Chci vidět Anthonyho,“ řekla jsem.

„Bell, mohla bys mu ublížit. Nejdřív pojď na lov,“ nabádal mě Rob.

„A kde je?“

„Neboj se, je v bezpečí,“ ujistil mě.

„Až přijdeme z lovu, ukážeš mi ho?“ ptala jsem se.

„Až přijdeme z lovu, tak to zkusíme. Bells on voní trošku víc jako upír, myslím, že by to šlo, ale nejdřív ten lov,“ usmál se. Pomalu jsem se zvedla ze stolu. Byla jsem už oblečená, nejspíš mě oblékla Renata. Naproti mně bylo velké zrcadlo, přešla jsem k němu, abych se podívala na svůj vzhled. Byla jsem jiná, měla jsem červené oči. Vlasy jsem měla delší, a už jsem nevypadala jako dítě, těhotenství mi hodně vzalo, teď vypadám na sedmnáct, osmnáct.

„Jdeme?“ ptal se mě Rob. Kývla jsem. Otevřel velké okno a vyskočil z něj. Tohle už znám, tohle není nové. Nebála jsem se vyskočit. Ani moje rychlost mě nezaskočila.

„Ty jsi přešel na zvířata?“ ptala jsem se Robina, když ulovil menšího jelínka. Já jsem si ulovila vůdce stáda, i když jsem nikdy nelovila, s Edwardem jsem byla na lovu jedinkrát, teď mi to přišlo jako běžná věc a chycení velkého samce nebyl problém.

„Jo,“ zamumlal. Když jsem byla nasycená, vypila jsem tři jeleny, Rob jen dva. No co, jsem upírka, potřebuji se nasytit, než uvidím svého synáčka.

„Pojď Bells, vezmu tě za Anthonym,“ usmál se Rob. U hradu jsem byla snad ještě rychleji než předtím u lesa, tolik jsem se na Anthonyho těšila. Zase jsme se ocitla uprostřed pokoje, kde jsem ležela a přijala přeměnu.

„Kde je?“ ptala jsem se.

„Renata a Felix jsou s ním u tebe v pokoji,“ řekl Felix. Těšila jsem se, ale taky jsem se bála. Nevím, jak bude vonět. Nechala jsem jít Robina před sebou, aby zasáhl, kdyby se něco stalo.

„Jsme tady,“ zavolal Robin, snad aby se Felix připravil mě zpacifikovat. Vešla jsem do pokoje. Renata stála na druhém konci a držela malý uzlíček. Slyšela jsem jeho srdce, jeho dech. Cítila jsem jeho úžasnou vůni. Nevoněl jako člověk, vážně voněl víc jako upír.

„Pojď sem, Renato,“ řekl Felix. Renata váhala.

„Budu dávat pozor,“ řekl Felix. Renata velmi neochotně přešla ke mně. Pak jsem spatřila jeho tvář, andělskou tvář. Tvář Edwarda. Bronzové vlásky, Edwardovi rysy. Edwardův úsměv. Anthony je prostě celý Edward. Natáhla jsem ruce po Anthonym, on udělal totéž. Renata stále váhala, Anthony vydal zvuk trhající moje uši. On zaplakal. Renata mi ho konečně podala. Felix i Robin stáli hned vedle mě, připraveni mě zpacifikovat. Přitiskla jsem Anthonyho k sobě. Celé těhotenství jsem se těšila, až ho budu držet v náručí a teď ho mám. Anthony ke mně natáhl ruku, sklonila jsem k němu hlavu a on mi sáhl na tvář. Viděla jsem sebe, škubla jsem sebou.

„Co je? Co ti ukázal?“ ptal se Felix.

„Ukázal? No, viděla jsem sebe, byl to určitě porod,“ řekla jsem.

„Neboj se, on ti chce jen ukázat, co si pamatuje,“ řekl Felix. Anthony se ke mně zase natáhl. Tentokrát jsem neucukla, a čekala, co mi ukáže. Zase já, ležela jsem na stole, oči semknuté. Pak se obraz změnil, ukázal mi Janin obličej.

„Jane, ona ho držela?“ zasyčela jsem.

„Ona je s námi, chce se ti omluvit,“ vysvětlil Robin.

„To mě nezajímá, neměli jste ji dovolit ho chovat,“ odsekla jsem. Pak jsem se zase sklonila nad Anthonym.  Pak mi ukázal něco, co mě totálně šokovalo. Ukázal mi Edwarda.

„On se potkal s Edwardem?“ ptala jsem se.

„Ne,“ řekli všichni tři najednou.

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Pár minut lásky - 12. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!