Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pár minut lásky - 17. kapitola


Pár minut lásky -  17. kapitolaPřináším závěrečnou kapitolu Pár minut lásky... Jak to dopadne? Odstěhuje se Bells s Robinem do Rumunska? Co jí Robin navrhne? A co Anthony? Jak se k tomu postaví?

„Bells, vím, na co myslíš. Chci ti říct, že chci, abys byla šťastná, a ať už se rozhodneš jakkoli, budu šťastný i já,“ usmál se Rob. Nikdy jsem Robovi neslibovala lásku, jen vděčnost. Jsem mu za všechno vděčná, mám ho ráda, ale Edwarda miluji. Nevnímala jsem cestu, prostě jsem běžela za skupinou upírů.


 

„Jsme tady,“ řekla Ellie. Přede mnou byl známý hrad, byla jsem tady naposled snad před padesáti lety.

„Vaše ložnice jsou v západním křídle,“ řekla Ellie. Věděla jsem, kde to je. Já jsem měla s Robinem ložnici společnou, ale měla jsem i svoji vlastní. Robinovi rodiče ví, jak to mezi námi je, ví všechno… a to doslova. Anthony má svou ložnici hned vedle nás.

„Anthony! Bells! Pojďte za mnou,“ volal nás Rob.

„Anthony? Chceš, aby tvoje matka byla šťastná?“ ptal se Rob.

„Jasně,“ kývl Anthony.

„Udělal bys cokoliv?“ ptal se Rob.

„Jo.“

„Takže byl bys teď ochoten se sbalit a jet s tvou matkou za tvým pravým otcem?“

„Ale co ty? Ty bys jel s námi?“ ptal se ho Anthony.

„Ne, já bych zůstal tady,“ řekl Rob.

„Ale ty musíš jet s námi, jsi můj táta,“ naléhal Anthony.

„Nejsem. Tvůj táta se jmenuje Edward,“ usmál se Rob.

„Ale to tys mě viděl vyrůstat, to tys tady byl pro mě. Vždycky, když jsem tě potřeboval,“ řekl Atnhony. Docela mě to bolelo, Anthony jet nechce, já bez něj neodejdu, já vím, že je to pro něj těžké. Edwarda nikdy neviděl a Rob se o něj staral sto let. Musím ho chápat.

„Ano, já vím, ale tvoje máma byla nešťastná celých sto let, chceš, aby to pokračovalo?“ ptal se ho Rob.

„Nechci, ale…“

„Tak vidíš…“

„Dost. Jestli Anthony jet nechce, nemusí, nebudu dělat něco proti jeho vůli, zůstaneme tady,“ řekla jsem.

„Ne, mami. Já s tebou pojedu, ale tátu budu často navštěvovat,“ navrhl Anthony.

„To je dobrý nápad,“ souhlasil Rob.

„Co třeba střídavá péče? Měsíc u mámy a měsíc u táty?“ navrhl Anthony. Zdálo se to příliš jednoduché, aby to byla pravda. Je to možné, že už za nedlouho uvidím Edwarda?

„Skvělé! Co myslíš, Bells? Souhlasíš s tím?“ ptal se mě Rob.

„Robine, nechci ti ale ubližovat,“ namítla jsem.

„Neubližuješ mi, v gardě jsem zahlédl pár nových upírek,“ usmál se šibalsky.

„Vážně? Takže můžu jet?“ ptala jsem se.

„Samozřejmě,“ kývl.

„Děkuji,“ usmála jsem se.

„Počkej ještě! Malá kosmetická úprava,“ usmál se. Vzal mi ruku do svých dlaní, z prsteníčků mi stáhl snubní prsten. U sebe udělal totéž.

„Jsme oba volní,“ usmál se na mě.

„Děkuji za všechno,“ usmála jsem se.

„Za málo.“

„Anthony? Tento měsíc zůstaneš tady, já všechno Cullenovým vysvětlím, za měsíc si pro tebe přijedu,“ řekla jsem.

„Dobře, mami, mám tě rád, za měsíc tady. Teď už utíkej, nebo se tě Edward nedočká,“ zasmál se. Radostí jsem ho políbila na čelo. Objala jsem Robina a vyšla z pokoje. Utíkala jsem lesem, tentokrát jsem se s letenkou neobtěžovala, když budu plavat, budu tam rychleji.

Potkala jsem pár trajektů a bylo mi to jedno. Vyhlídka Edwardovi náruče mě hnala kupředu. Utíkala jsem lesem a cestou ulovila pár pum a jelínků. Šaty jsem měla zničené a bylo mi to jedno. Konečně jsem byla ve forkském lese. Musela jsem si dávat pozor na ten odporný psí zápach. Hledala jsem dům v lese, zhruba na tom místě, kde stál minule. Našla jsem ho, byl jinde, ale byl tam. Vypadal jinak, byl prostě přizpůsoben tomuhle století.

„Bello! To jsem rád, že tě vidím!“ volal na mě Emmett, zrovna vyšel z lesa, když mě zahlídl. Byla jsem tak ráda, že ho vidím, rozběhla jsem se k němu a objala ho.

„Hele, Bells, já jsem Emmett, co ti v té Volteře udělali? Ty mě nepoznáváš?“ ptal se mě.

„Jasně, že poznávám! Jsem nesmírně ráda, že tě vidím!“ usmála jsem se.

„Já tě taky rád vidím, ale víš co? Vím o někom, kdo tě uvidí ještě radši a ty jeho myslím taky,“ usmál se. Z domu vylezl Edward, stál na zápraží a díval se na mě, asi nemohl uvěřit svým očím.

„Bello,“ vydechl.

„Jsem to já,“ usmála jsem se. Jedním skokem byl u mě. Objal mě.

„Myslel jsem, že tě nikdy neuvidím,“ řekl. Měl zavřené oči a ve tváří bolestný výraz.

„Jo, ale jsem tady. Miluji tě,“ řekla jsem a políbila ho. Emmett se taktně vytratil.

„Kolik máme času?“ ptal se mě.

„Třeba věčnost,“ usmála jsem se, zvedla jsem svoji ruku, aby Edward viděl, že už nemám prstýnek.

„Robin je mrtvý?!“ vyjekl Edward.

„Ne, stará se o Anthonyho,“ usmála jsem se.

„Kdo je Anthony?“ nechápal.

„Tvůj syn, ale o něm ti budu vyprávět později, za měsíc ho sám uvidíš. Teď pojď ke mně, neviděli jsme se století,“ usmála jsem se. Přitáhla jsem si Edwarda k sobě a políbila ho, konečně můžu být šťastná, mám Edwarda a nepřišla jsem ani o Anthonyho. Můžu mít lepší život? Ne, nemůžu. Edward se na mě usmál, pak jsme se chytli za ruce a společně utekli do lesa, no co, sto let je dlouhá doba… Po boku mé skutečné lásky budu konečně šťastná. Edward mě zavedl na loučku plnou květin. Usmáli jsme se na sebe, oba víme, co bude následovat… Všechno si vynahradíme…




Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Pár minut lásky - 17. kapitola:

 1
1. Belluska12
12.07.2011 [13:54]

Já nemám slov!!!!!ůžasný.jen tak dál Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!