Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pár minut lásky - 7. kapitola

26.01.2011 (07:45) • NessieBellaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1358×

Lehla jsem si na zem do mechu, ležela jsem tam asi tři hodiny, než jsem se uklidnila a mohla se vrátit do hradu…

Teď rozhodně nemůžu být sama, rozhodla jsem se, že si jen tak sednu ve velké síni na trůn. Marcus seděl v tom svém, kolem sebe plno bojovníků.

„Ahoj, Bells, kde je Edward?“ ptal se mě Marcus.

„Odešel,“ řekla jsem.

„Jsem na tvojí straně,“ řekl Marcus. Super, kdyby se něco stalo, Marcus se postaví za mě.

„Díky,“ řekla jsem a sedla si na tátův trůn.

„Líbí se ti ta výzdoba?“ ptal se mě Marcus. Výzoby jsem si ani nevšímala, i když musela být po celém hradě. Výzdoba byla opravdu kásná, bílé stuhy, všude malé žárovičky, květiny, prostě všechno, co ke svatbě patří.

„Jo, je hezká,“ řekla jsem. Marcus už asi neměl co na srdci, jen jsme tak spolu seděli v tichu, ani jeden z nás neměl potřebu o něčem mluvit. Možná ví, jak se teď cítím.

„Pane! Chytli jsme uprchlíka!“ Do mísnosti vletěl Santiago a křičel, okamžitě ve mně hrklo.

„Koho že jste to chytli?“ ptal se Marcus.

„Přece Cullena, toho, s kterým se tahala slečna Isabella!“ vyvsětlil.

„Jak to o mně mluvíš! Jak se opovažuješ! S nikým jsem se netahala,“ vykřikla jsem. Santiago jen pokrčil rameny, že by věděl, co jsme s Edwardem prováděli?

„Santiago! Okamžitě se omluv,“ řekl Marcus.

„Omlouvám se,“ řekl Santiago, velice neupřímně.

„Kde máte toho Cullena?“ ptal se Marcus.

„Heath a Kayl se ho snaží přivést, ale on je velmi silný, ale pochybuji, že by utekl,“ zasmál se Santiago.

„Co jste to za bojovníky, že nedokážete přivést jednoho uprchlíka?!“

„Hned tady budou,“ řekl Santiago. Och, můj bože! Co s ním teď bude? Marcus přece říkal, že je na mojí straně. Třeba nechá Edwarda zase zmizet a přikáže, aby ho nikdo nepronásledoval. Uslyšela jsem hluk, ach ne! Už jsou tady. Do místnosti nejdřív vběhl Kayl a za ním Heath s Edwardem. Heath Edwarda držel za paže, Edward se všemožně cukal, no, nebylo mu to nic platné!

„Pusť ho,“ řekla jsem směrem k Heathovi. Heath pohlédl na Marcuse a ten kývl. Heath velmi neochotně Edwarda pustil. Edward měl oblečení úplně špinavé a taky rozthané, představila jsem si, jak se s nimi pral, ale jich bylo víc, a proto neměl šanci.

„Edwarde!“ vyhrkla jsem a rychle přešla k němu.

„Pane, dejte nám pokyn a zabijeme Cullena hned,“ řekl Santiago. Kdybych měla moc jako Jane, už by se tady válel v bolesti.

„Ne!“ zařvala jsem.

„Bells, řekl jsem, že jsem na tvé straně, rozhodně nebudu vynášet rozsudky, počkáme na Ara,“ rozhodl Marcus.

„Ale táta se nemusí dozvědět o tom, že Edward utekl, ne?“ ptala jsem se.

„No dobře, Bells, já mu to neřekenu, a nikdo z bojovníků taky ne,“ řekl Marcus k bojovníkům. Všichni kývli.

„Bello, vezmi Edwarda k sobě a dej mu čisté oblečení,“ nařidli mi Marcus. Poslechla jsem velmi ráda. Vzala jsem Edwarda za ruku a šla jsem s ním do pokoje. Dala jsem mu čisté oblečení a čekala, až se převleče.

„Nebudeme o tom mluvit,“ řekla jsem. Edward kývl na souhlas.

„Převleču se, jo? V lese jsem ležela na zemi,“ řekla jsem. Edward zase jen kývl. Pokrčila jsem rameny a stáhla si tričko, modřina na břiše stále nezmizela.

„Říkala jsi, že zmizne,“ připomněl mi Edward.

„Taky že zmizne,“ kývla jsem. Vzala jsem si ze skříně jedno z mých nových triček a k tomu rifle.

„Neměli jsme s tím ani začínat,“ zahuhlal.

„Edwarde, říkám ti, že zmizne, už je menší, tak mě přece poslouchej,“ řekla jsem.

„Fajn, věřím ti,“ řekl. Ve skříni jsem narazila na krabičku s řetízkem a přívěškem B. Písmenko E jsem sice nekoupila, ale to nevadí.

„Je sice holčičí, ale aspoň mě budeš mít u sebe,“ řekla jsem a podala Edwardovi krabičku s řetízkem.

„Nevadí, že je holčíčí, mně se líbí,“ řekl Edward.

„Počkej chvíli,“ řekl a někam odběhl. Byl zpátky ve vteřině, měl ten svůj poťouchlý výraz. Plný očekávání mi podal krabičku, podobnou jako jsem mu dala já. Otevřela jsem ji, byl v ní řetízek s přívěškem E, ten, co jsem nechtěla koupit.

„Jane,“ špitl. Jane nejspíš koupila tento přívěšek, když jsem se nedívala nebo tak. Dala ho Edwardovi, aby mi ho dal. Ale kdyby ho dneska nepřivedli zpátky, nedal by mi ho. Nechala jsem Edwarda, aby mi ho připl na krk, on si zase nechal připnout ten můj.

„Nechtěl jsem, abychom to měli tak těžké, aby nám nic nepřípomínalo toho druhého, ale když už jsi mi dala ten svůj, řekl jsem si, že ti ho dám,“ vyvsětlil.

„Ohleduplné,“ řekla jsem. Edward se usmál, teď už nemáme co ztratit, už jednou utekl a chytli ho, podruhé se mu to už nepovede. Můžeme si dělat, co chceme. A taky že jsme dělali… Líbali jsme se, mazlili se. Dneska jsme si prožili peklo, když jsme se málem odloučili na hodně dlouhou dobu…

Prohlížela jsem si svoje tělo. No uznávám, Edward je trošku divoký. Modřiny se mi objevily na rukou a taky na stehně. Ta na hrudi a břiše skoro vybledla. Pár polštářů to taky odneslo.

„Udělali jsme to zase,“ zašeptal.

„Jo,“ usmála jsem se a políbila ho. Začali jsme se líbat vášnivěji… Edward mi dokonale zamotal hlavu. Škoda, že si nemůžu vzít jeho.

„Bells! Robin přijel!“ Do pokoje vtrhl Alec, když nás uviděl, zase vycouval zpátky. To znamená, že táta už je zpátky, no super. Jo a vážně jsem si měla dát na dveře cedulku: Klepejte, prosím! Nikdy nevíte, co zrovna dělám!

Rychle jsme se s Edwardem oblékli, tentokrát naše šaty dopadly o něco lépe.

„Alecu!“ zavolala jsem na něj.

„No, Bells. Jen jsem ti chtěl říct, že Robin už je tady, omlouvám se, jestli jsem vás vyrušil,“ vykoktal Alec.

„Jo, vyrušil,“ zašklebila jsem se.

„Musíš jít poznat Robina, tvůj otec si to přeje,“ řekl Alec, kdyby mohl, byl by určitě červený jako rak. Povzdychla jsem si, Edward rozhodně nepůjde se mnou poznat mého nastávajícího.

Autor: NessieBellaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pár minut lásky - 7. kapitola: