Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Parsky Naděje...(12)...Victorie(past)

11.06.2009 (15:30) • Seiren • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2741×

http://www.youtube.com/watch?v=EoomfOZ2elw&feature=related

Alice:

,,Alice?"Hles vedle mě známí hlas.Byl to Jasper.Byla jsme v tranzu.Viděla jsem.Teď jsme viděla všechno zřetelně.,,Alice co vidíš?"Naléhal.Vzal mě za ramena a třásl semnou.Probudila jsem se s tranzu.Pohlédla jsem na naši rodinu.,,Bella čeká děti."Zašeptala jsem v šoku.,,Jsou s Edwardem na své louce je tam Victorie."Oznámila jsem všem.Pohlédla jsem na ně.Všichni vyjekaně na mě pohlédli.Carlisle prohlásil že by měli jít na pomoc.,,Ne."Zadržela jsem ho.,,Já jen vidím louku a Victorii a hlavně Belliny holčičky.Nerozumím tomu.Bella je těhotná?"Zeptala jsem se ho.,,Nic jsem nevěděl.Ptala se mě jen na slzy,které vyléčili Setha."Odpověděl.,,Proč nemůže jít?"Zeptal se.,,Není sama,musíme zvolat smečku vlků...",,Dobře tak jdeme."Vpadl mi do řeči Emment.Celý natěšený jako obvykle.,,Jsou tam novorození."Zašeptala jsem.Všichni zavrčeli,kromě Esme.,,Dobře,takže já a Jesper půjdeme pro vlky.Ty Alice s Emmentem půjdete napřed.Snažte se ukrýt Bellu.Esme ty obvoláš známé,potřebujeme pomoct."Rozhodl rychle Carlisle.Všichni jsme přikývli a vyrazili.

Bella:

Moje srdce.Samozřejmě že se dalo znovu do útěku.Ale tohle byl jiný tlukot srdce.Tlukot strachu.Teď jsem opravdu nechtěla zemřít.Nechtěla.Chtěla jsme žít.Vždyť jsem se sem vrátila jen kvůli dětem.Slyšela jsem Edwardovo vrčení,syčení.Ani jsem mu nezáviděla,spíš jsem mu nepřála to co mohl od ni nechutného slyšet.Štítil mě se svým tělem.Byla jsem za ním.Stále jsem měla vykulené oči.Cítila jsem jak vykuleně ale hlavně vystrašeně zírám na ni.

Můj svět kde jsem stála se začal semnou točit a třást.Že by zemětřesení?Ptala jsem se sama sebe.Edward udělal semnou krok do zadu,když se Victorie blížila k nám.Teď jsem polka.V krku mě stále bolelo z vody ale taky z uzlu,který se mi dral.Jen jsme zavrtěla hlavou,abych zahnala myšlenky na smrt.Nebyla to země,která se pohybovala byla jsem to já.Sama jsem se silně třásla strachy.Silně nahlas jsem vydechovala.

Nejsem vždycky taková
Jen to na mě občas přichází
Děsivá slabost
Ve mě, v mé krvi
Zachraň mě, zachraň mě, zachraň mě přede mnou
Než zase zraním někoho dalšího

,,Konečně jsem vás našla."Řekla mezi temné stromy.Edward hlasitěji zavrčel.,,Konečně se můžu pomstít."Nadechla se.,,divím se že jsi z ni neuděl příšeru.Kdybych tušila že jsi ji opustil mohla by být dávno jinde.Ach co bych já za to dala."Povzdychla si.Pohlédla na mě s úsměvem na tváři.Skousla jsem se do rtu.,,Neboj se vůbec se tě nedotkne."Zašeptal ke mě.Jen jsem na něho pohlédla.Věřila jsem mu.Musela jsem mu věřit.Stále jsou doufala že nás Alice viděla.

Dominový skok začne, když se dotkneme
Temnota se blíží
Už to přichází, přej mi štěstí
Je po všem, je po všem, je po všem ve vteřině
Nemůžu si vzpomenout
Co jsem teď udělala?

Najednou se všchno seběhlo rychle.Velice rychle.Někdo mě stáhl.Byli to ledové ruce.Nebyl to nikdo z Cullenových.Vykřikla jsem bolestí.Jeho stisk byl silný.Neviděla jsem mu do tváře.Slyšela jsme jen jeho smích a Victorin.Táhl mě dál do lesu.Snažila jsem se dostat s jeho sevření ale nešlo to.Jeho ruce byli ocelové.Odtáhl mě jen pár kroků od Edwarda.Držel mě kolem pasu.Naklonil moji hlavu tak,aby měl u mého krku svoje ostré zuby.Byla jsem víc než vystrašená.Jeho stisk byl silný.Moje srdce opravdu chtělo jít ven.Tlučelo tak rychle že by ho zaslechlo i malí mravenec,někde vedle nás.Můj dech byl stále hlasitější.A Moje vzlyky se drali ven z úst.Z mích očí jsem cítila slzy,přes které jsem neviděla.

Caelisle....

,,Jacobe!"Zvolal jsem na hranici jeho jméno.Přiběhl v lidské podobě.

,,Co je?"Zeptal se ostražitě.

,,Jde o Victorii a o Bellu."Začal jsem pomalu.,,Jsou na mítině v lese.Je tam s Edwardem,ale nepřišla sama.Alice nevidí kdo to je.Potřebujeme pomoct."Dokončil jsem.Jacob nejdříve zakroutil hlavou.

,,Jasně...pijavice potřebují pomoct."Zasyčel.

,,Jaku..tady nejde jen o Bellu ale o lidi kolem nás."Zašeptal jsem s povzdychem.

,,Ne nejde..."Zavrčel...,,Kluci máme práci!"Zakřičel.Neviděli jsme nikoho ale slyšeli jak zavili a běželi po pachu.

,,Díky."Poděkoval jsem mu.

,,Jasně..no..takže jdeme."Rozhodl a přeměnil se.A Dali jsme se do běhu.

Alice:

,,Ne.."Zašeptala jsem.Zastavila jsme uprostřed lesa,byli jsme jen pár metrů od místa.Viděla jsem Bellu jak ji někdo drží a chce ji zakousnotu.

,,Alice."Sykl podrážděně Emment.

,,Přijdeme pozdě."zašeptala jsem.Rychle jsem se vzpamatovala a dali jsme se znovu do běhu.

Když jsme doběhli byl všude zmatek.

Bella:

Nic jsem neviděla přes slzy ale slyšela jsem vzdálené vití vlků.Nejen je ale slyšela jsem Edwarda a Victorii jak bojují?Znělo to tak.Jejich těla zněla jak ozvěna dvou kamenů.Upír,který mě držel udělal pár kroků do zadu.Ucítila jsem jeho jazyk na svém krku.Po zádech se mi udělal husí kůže odporem.Nevím co se dělo byla jsem za stromama,takže jsem teď opravdu nic neviděla.Ale ozvala se ohlašující rána.Spatřila jsem stromy,které začali potupně padat od našeho směru.

Zkusila jsem zamrkat a zaostřit před sebe.Upír mě stále držel hlavu na stranu.Ze stínu stromů vyšla Victorie.,,Ne."Zašeptala jsem.Jen se usmála a byla u mě.Upír,který mě držel i kolem pasu mě spustil.Hlavu držící na stranu a za ruce mi drtil.Cítila jsem že mi brze asi zlomí zápěstí na ruce,tím nátlakem jak jsem se snažila dostat se z jeho sevření.Victorie mi sevřela obličej do svých ledových dlaní.Držela mě blízko svého obličeje že jsem cítila její výdech.

,,Skvělá vůně."pronesla do ticha.S prstama mi přejela po obličeji.Utřela mi slzy,které nonstop stékali.Pak spustila jednu ruku,kterou mi přejela přes krk až ke klíční kosti.Usmála se .Znovu mi natočila hlavu na stranu.Byla připravená ale já ne na smrt.

Běž, běž, rychleji, do široka
Víc, víc, znič to "znič to" rozesmutni to
Tanči, tanči, vezmi mě nad
zářící mračna

Jacob:

Proč po nás chtějí pomoct?Proč zrovna já mám pomáhat jim?Rozhodla se že bude trávit čas s ním.Vrátila se k němu.Mé srdce bolelo.Bolel ten pocit ztráty.Běžel jsem co mi nohy jen stačili.Vyhýbal jsem se stromům.Klíčkoval mezi ně jak spalšená srnka před svoji smrtí.Utíkal jsem co jsem mohl ze svého těla vidat.Cítil jsem upíry.Nejen z Cullenoví rodiny.Byli neznámí.Cítil jsem i Victorii a Bellinu vůni.Byli jsme docel ablízko.Moc blízko.Utíkal jsem co jsem mohl.Moje nohy se pomalu ani nedotýkali země.Vznášel jsem se svojí rychlostí.,,My berem okliku.Jaku ti bež zachránit Bellu."Zaslechl jsem Samovi rozkazy.,,Jasně."Otráveně jsem zavrčel.

Bil jsem velice blízko pachu Victorie.Její vůni jsem mohl poznat už i z hor.Vyběhl jsem za spadené stromy,které jsem jedním velkým skokem přeskočil.Co jsem spatřilmi Vyrazilo dech.Přidal jsem do běhu.Skočil jsem po Victorii,která měla jen pár centrimetrů své zuby od Belly.Skolil jsme ji na zem a začal jsem s ní bojovat.Byl to boj nenávisti.Roztrhal jsem ji na kuse.Někde v dáli jsem spatřil oheň.Vzal jsem její kuse do huby a přenášel k ohni.Na místě byl i zbytek smečky,který se přidal.Pomohl mi spálit kuse ženy.

Oh, bolí mě hlava
Proboha...

To všechno kvůli papírům
V televizi
Mávající jazyky

Umělcův dojem vypadá přesně jako já
Jen....lépe
Nevyčítej mi, neubližuj mě, nemůžu pomoct tomu čím jsem "jsem čím jsem"
Pán ví, že jsem to zkoušela

Bellla:

Na smrt jsem nebyla připravena teď ne ani na proměnu.Znovu se všechno rychle seběhlo že jsem zalapala po dechu.Někdo Victorii strhl na zem.Zavávrovala jsem a upadla na mítinu.Pohlédla jsem směrem od kud se vydával vrčiví souboj dvou bájních tvorů.Byl to Jacob.Jen malá představa že by se mu něco stalo mi trhalo srdce.Milovala jsem ho musela jsme to přiznat ale ne tolik jako Edwarda.Ublížil mi a já mu vždy odputím.Tak to dělají přátelé.Vstala jsem a couvala do zadu.Až jsem došla ke stromu snesla jsem se na zem.Slyšela jsem jen vrčení syčení.Cítila jsem oheň.Konec?Pomyslela jsem si hned,když jsem spatřila kouř a oheň.

Mílila jsem se.Ze stromů přiběhli dálší upíři.Byli asi novorození.Vystrašeně jsem na ně zírala neschopna ze sebe vidat hlásku natož se nadechnout.Moje srdce se dalo znovu do plašného běhu tak jako můj dech.Tohle neskončí.Ještě ne.Zavřela jsem oči.Čekala jsem na smrt.Objímala jsem své břicho.,,Miluju vás."zašeptala jsem a čekala až si mě někdo vezme a já zemřu.

Běž, běž, rychleji, do široka
Víc, víc, znič to
Tanči, tanči, vezmi mě nad
zářící mračna

Viděla jsem stín před sebou.Mezi stromy se snažilo proklouznout slunce.Zavřela jsem víc oči.Více si objala břicho.Stále opakujíc"Miluju vás"Pak nastalo ticho.Jen nastala jedna ohlašující rána.Vrčení,výtí a bolestné zaknučení.Otevřela jsem oči.Stojící upír předemnou byl pryč.Byl na kusy.Jen o podál ležel v trávě Paul?Byl zranění.Knučel bolestí.Po noze se mu rýsovala krev z otevřené rány.Upadl do trávy.Bolestně kvíjel.Pochopila jsem to.Začal se třást a chvěl se bolestí.Kousl ho.Moje nohy se třásli strachem.nemohla jsem vstát proto jsem k němu došla po kolenou jako batole.Tváře od slz.Bolest v krku od vzlyků a bolest.Znovu ta strašná bolest v srdci.

,,Paule..."zaskřehotala jsem.Naklonila jsem se nad jeho ránou a moje slzy stékali po mé tváři na jeho ránu.Zavřela jsem oči a nechala jsme stékat bolestné slzy na jeho ránu.Stále se vzpínal a knučel.Musela jsem si zacpat uši rukama.Vrčení v dáli sílilo.Nevěděla jsem co se děje.Kde je Edward.Kde je Jacob.Jen jsem klečela nad Paulem a čekala jsem jestli moje slzy vyléčí i upíří jed.

Edward:        

Bojoval jsem s Victorií.Měla větší silu než já.Odhodila mě přes stromy.Nevím kolik jsem jich zlámal přes svůj pád.Ale vím že moje tělo s epotřeovalo zotait.Slyšel jsem myšlenky vlků,upírů.nechutné myšlenky Victorie ale i Jacoba,který v duchu mi nadával za to kde se flákám.Ležel jsem pod spadlím stromem.Moje tělo chtělo jen chvilku odpočinku.Když už bylo po všem jak jsem zjistil vstal jsem.Uslyšel jsem myšlenky Paula.Kousl ho upír.Varoval ostatní.Bolest byla nesnesitelná cítil jsem sním.Pak jsem slyšel jak v duchu děkuje Belle.Zašeptal všem že Bella se snaží uzdravit ránu slzama.

,,Slzy?"Ptal jsem se sám sebe polohlasně.Utíkal jsem směrem od kud se rynula její vůně.Spatřil jsem ji nad Paulovím tělem jak pláče.její slzy stékali po tváři.Přistoupil jsem blíž a spatřil jsem to co jsem zaslechl.Opravdu brečela její slzy léčili.Při dopadu každé kapky zmizela rána.Jako kyselina.

 Bella:

Otevřala jsem oči.Usmála jsem se.usela jsem se začít smát.Byl to smích radosti?Zachránila jsem Paula,před přeměnou.Vzhlédla jsem nad sebe.Začal padat déšť.Spatřila jsem Edwarda,který mě vzal do náruče.Objal mě a já jsem se k němu silně přitiskla.Nasála jsem jeho známou vůni do hrudi.

Stáli jsme uprostřed mítini.Déšť stékající po naši kůži.Zaslechla jsem vítězné výkřiky.Vítězné vytí vlků.Pohlédla jsem na Paula,který se začínal probouzet.Vstal.Nemotorně zavároval.Pohlédl na mě a přistoupil k nám.,,Děkuje ti."Zašeptal mi Edward do ucha.Jen jsem se usmála.Pustila jsem Edwarda a přistoupila k Paulovi.Vzala jsem jeho důvěrnou hlavu do svých třesoucích ruk.Políbila jsem ho na čelo.,,Vždy jste pro mě rodina.A taky budete."Zašeptala jsem mu.Přikývl a odběhl ke své smečce.

Běž, běž, rychleji, do široka
Víc, víc, znič to
Tanči, tanči, vezmi mě nad
zářící mračna

,,Je tohle konec?"Zeptala jsem se polohlasně.Edward mě objal kolem pasu a přitiskl si mě k sobě.,,Myslím že ano.Určitě je konec a teprve začíná nový začátek."Šeptal mi do ucha.Pohlédla jsem nad sebe.Na mračné mraky.Přestalo pršet.Přes spadané stromy jsem spatřila duhu a přes stromy,které vytvářeli hranici naší louky od hlubokého lesa jsem spatřila slunečné paprsky.Dotkla jsem se svého břicha a zasmála jsem se.

,,Myslím že děti jsou taky rádi."Zašeptala jsem do ptačího zpěvu,který se ozval nad našema hlavama.Z lesa k nám přistoupila celá rodina.,,Myslím že..."chtěla jsem říct něco důležitého místo toho jsem vzala Edwardovou ruku na své břicho.,,Ach.."Vzdychl.Já jsem se jen usmála.,,Ozývají se."oznámil své rodině.Všichni se usmívali.Teď jsem v bezpečí i moje děti.

 V dálce zavyl vlk.Jeho vití bylo bolestné ale i lítostné.

 ,,Jacob o tom ví."zašeptla Alice.,,Chtěl si tě pojistit.Netušil že by jsi pak měla něco s Edwardem.Teď Bello začíná těžké období pro tebe a tvé děti.Bohužel nevidím co bude dál.Vaše budoucnost je stále nerozhodná.Nezapomínej Bello že Jacob je...",,Dost!"Skočil ji do řeči Edward.Tiše zavrčel.,,Vím že jedno z dětí je jeho."věděla jsem co chtěla říct.,,Teď se nechci zabívat co bude za několik měsíců.Já se chci teď zabívat přítomností."Ujasnila jsem ji,aby moji budoucnost neprohlížela.,,Mmmm..."zabručela jsem s trochou bolestí.Kop dítěte byl silný ale jen krátký.Zakručelo mi taky v břiše všichni se zasmáli.Edward mě vzal do náruče odvedl mě do kuchyně kde mi Esme přichystala jídlo.s chutí jsem se pustila do vajíček.Později mě Edward uložil do postele a broukal mi moji ukolébavku.

Běž, běž, rychleji, do široka
Víc, víc, znič to
Tanči, tanči, vezmi mě nad
zářící mračna

Autor: Seiren (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Parsky Naděje...(12)...Victorie(past):