Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Peklo nebo chvíle štěstí? Obojí! 3. kapitola

22.11.2011 (09:30) • Kirsten • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1214×

...Ten by stál za hřích. Co to tady plácám?! Jak stál za hřích? To teda ne, nic takovýho. Budu dělat, jakože mě to vůbec nenapadlo. Ale... Ne! Nebudu na něj myslet, nebudu na něj koukat, nebudu si ho všímat. Ano, přesně to udělám.

Tento můj vnitří rozhovor proběhl během dvou vteřin, takže si naštěstí nikdo ničeho nevšiml. Rychle jsem se snažila přijít na to, o čem Aro hovoří s Carlislem.

„To je skvělý nápad, rádi se k vám přidáme, že Isabello?“ řekl Aro a já neměla tušení, o čem mluví. Nedala jsem to na sobě však znát a falešně jsem se usmála.

„Samozřejmě,“ odvětila jsem a Aro byl spokojený s mou odpovědí. Ještě bych měla zjistit, co jsem mu odkývala, ale na to budu mít čas potom. Teď jsem se soustředila na něco jiného. Na jejich dary. Překvapilo mě, že jsem jich ucítila hned několik najednou.

Tak to jsem nečekala. Nejenže jsou největší pohromadě žijící seskupení upírů, jaké jsem kdy viděla, teda kromě Volturiových, samozřejmě. Také jsou to všichni vegetariáni, žijí a pracují mezi lidmi. A aby toho nebylo málo, jsou velmi talentovaná skupina. Jak jsem poznala, Jasper umí ovládat emoce, Alice vidí do budoucnosti a Edward čte myšlenky. Velmi užitečné vlastnosti. Odolávala jsem pokušení převzít je od nich, ale nakonec jsem nad sebou vyhrála.

„Tak se tedy uvidíme zítra,“ loučil se Carlisle a mně až teď docvaklo, že jsem byla trošku mimo. Cullenovi se otočili a postupně vycházeli ze salónu. Vrhla jsem poslední pohled na Edwardovo pozadí, mimochodem vážně pěkné, a otočila se na Ara.

„Na čem jste se domluvili? A co tady mám jako dělat?“

„Zítra večer jdeme společně s Cullenovými na ples. Odsouhlasilas to, pamatuješ? A dělej si co chceš, já si jdu dát pořádnou večeři,“ řekl a zlověstně se usmál.

„Jak to budeme vlastně dělat s krví?“ zeptala jsem se, jelikož jsem o tom nic nevěděla.

„Máme nějaké zásoby dárcovské krve z nemocnice. Není sice čerstvá, ale lepší než nic.“

„Ale já nechci pít lidskou!“ namítla jsem naštvaně.

„V tom případě si musíš nějak poradit,“ ušklíbl se Aro a odešel. Ostatní ho hned následovali. Hm, super, a co teď? Nejen že asi budu muset pít lidskou krev a kvůli tomu si cpát do očí kontaktní čočky, ale taky nemám nejmenší ponětí, co tady dělat.

Nejprve jsem se rozhodla jít do pokoje a převléknout se z těch šatů. Když jsem se převlékla do pohodlnějších džínů, trika a bot, vydala jsem se na prozkoumání celé lodi. Musím uznat, že tady toho bylo docela dost. Narazila jsem na vnitřní bazén, vířivky, saunu, masáže, na kosmetiku, kadeřnictví, několik heren, barů a restaurací. Taky tam byl venkovní bazén, na palubě, ale teď tam nikdo nebyl. Bylo už docela pozdě, ale já jsem dostala hroznou chuť na koupel. Tak jsem se vrátila zpátky do pokoje, hodila na sebe plavky a už jsem si to mířila k bazénu.

Když už jsem byla skoro tam, narazila jsem na Alici s Jasperem a Edwardem.

„Ahoj,“ pozdravila jsem je slušně a snažila se ignorovat Edwardovo svlékání pohledem. Měl úplně černé oči a lačně si mě prohlížel. Nedokázala jsem říct, jestli je mi to příjemné nebo ne.

„Ahoj, Isabello.“

„Jen Bella,“ opravila jsem pohotově a mírně se usmála.

„Jdeš si zaplavat?“

„Jasně. Přidáte se?“ zeptala jsem se vesele.

„Ne, díky, my musíme jít,“ vymluvil se Jasper a už táhl Alici pryč. Ach jo. Proč se se mnou nechtějí normálně bavit? Protože patřím k Volturiovým a navíc jsem asi nejmocnější upír na světě. Super.

„Já se klidně přidám,“ ozval se Edward a upoutal tak na sebe mou pozornost. Zapomněla jsem, že je tady.

„Ty se mě neštítíš?“ ušklíbla jsem se a najednou naštvaná sama na sebe, že jsem se vůbec někdy dala k Volturiovým, jsem se rychlým krokem vydala k bazénu.

„Ne. Oni se tě neštítí, jen z tebe mají respekt a navíc se nechtějí zaplétat s někým, kdou slouží Arovi,“ vysvětloval mi a běžel za mnou.

„Já nikomu nesloužím, a už vůbec ne Arovi!“ sykla jsem naštvaně a skočila jsem výstavní šipku do bazénu. Pod vodou jsem přeplavala celý bazén a vynořila jsem se až na druhém konci. Všimla jsem si, že Edward zůstal stát tam, kde jsem skočila. Opět jsem se ponořila a doplavala zpátky k němu.

„Co tady ještě děláš?!“ obořila jsem se na něj naštvaně a vylezla jsem z bazénu.

„Pozoruju tě,“ přiznal a měl pravdu. Vyloženě na mě visel očima.

„Tak si běž pozorovat někoho jinýho. Nechcete se přece zaplétat s někým kdo slouží Arovi!“ zařvala jsem na něj a ještě jsem lehce zavrčela. On se na mě ale pořád díval. Stoupla jsem si před něj a zamávala mu rukou před obličejem.

„To si mě neslyšel?!“ zavrčela jsem. Nevím, porč jem byla tak vytočená. On ještě chvilku koukal a pak udělal něco, co jsem absolutně nečekala. Pevně mě chytril kolem pasu a přisál se na mé rty. Překvapením jsem ztuhla, ale když se jeho jazyk dobýval do mých úst, pootevřela jsem je a začala mu polibek oplácet. Vážně nevím, co se mi stalo, proč jsem se s ním líbala, ale líbal vážně, vážně skvěle. Víc než skvěle. Byl to snad ten nejlepší polibek, co jsem kdy zažila a že jich už pár bylo.

Po chvíli, když mi začalo docházet, co tady vlastně dělám, jsem ho od sebe odstrčila. Bohužel jsem to nějak přehnala s tou sílou a shodila jsem ho do bazénu. Nečekal to a zahučel až na dno. Nejdřív jsem na něj chtěla řvát, jak se opovažuje mě tady líbat, mimochodem skvěle líbat, ale místo toho jsem se začala na plno smát.

„Je tu něco k smíchu?!“ zavrčel naštvaně a vylezl z bazénu. Já jsem se však pořád smála. On už nic neřekl a bez dalšího pohledu odešel. Oouu, tak teď se asi naštval. No aby se nezbláznil. A naštvaná bych měla být já, to on mě tady líbal, ne já jeho. I když, pak jsem mu to opětovala, ale on si začal. Takže za to může on.

Uklidnila jsem se a ještě jsem si pořádně a v klidu zaplavala.

Pak jsem se vrátila do pokoje, kde jsem až do rána koukala na televizi.

Ráno jsem zaťukala na Sam.

„Ahoj, potřebuješ něco?“ zeptala se mě.

„Nejdeš někam? Asi se tady ukoušu nudou. Celou noc jsem koukala na televizi,“ řekla jsem a doufala v kladnou odpověď.

„No, víš... My jsme právě...“ začala nervózně a já hned pochopila.

„Jasně, nebudu rušit,“ zasmála jsem se a odešla. Na nikoho jinýho jsem neměla náladu. Tak jsem se vrátila do pokoje a nakonec jsem se začetla do nové knížky, kterou jsem si koupila, když jsme byly ve městě.

„Bello! Za hodinu jdeme na ten ples, tak se koukej připravit!“ křikla na mě Sam. Co? To jsem pročetla skoro celej den? Hm, asi jo. Zvedla jsem se, rychle se vysprchovala a pak se začala připravovat. Zapletla jsem si vlasy do jednoduchého copu, nalíčila se a pak jsem na sebe navlékla šaty s botama a byla jsem připravená.

„Isabello, odcházíme,“ řekl Aro a já jen prokroutila očima. Vyšla jsem z pokoje a připojila se k nim.

Společně jsme došli do sálu, kde bylo plno. V rohu jsem si všimla Cullenových. Ostatní je taky postřehli, jelikož jsme k nim už mířili. Jako první jsem pohledem vyhledala Edwarda. V obleku mu to vážně slušelo. Když se na mě podíval, vypadal pořád naštvaně. Mírně jsem se uchechtla, ale rychle jsem nahodila neutrální výraz.

„Páni, Bello, hezký šaty,“ pochválila mi Alice, která měla na sobě nádherné šaty. Kam jsem se na ni hrabala.

„Díky, máš taky krásný,“ opětovala jsem jí kompliment a ona se zasmála. Pak začala drmolit a hovor se naplno rozjel. Nevím, kdy jsem naposledy takhle mluvila. Ale musím říct, že jsem si to užívala. Do hovoru se potom zapojili i Esme, Emmett, Rosalie, Sam a Damian. Carlisle o něčem mluvil s Arem, Demetrim a Felixem, Edward a Jasper debatovali mezi sebou. Alec a Jane jen tak seděli a koukali.

„Zatancuješ si se mnou, Bello?“ zeptal se mě najednou Emmett a já jak jinak než souhlasila. Emmetta jsem si za ten večer vážně oblíbila. Stejně jako ostatní Cullenovi. I když Jasper je poněkud odtažitý a s Edwardem jsem po včerejším incidentu nemluvila, takže o něm pořádně nic nevím, jen že vážně užasně líbá. Ne, stop, Bello, přestaň na to myslet, tancuješ s Emmettem!

Docela se mi to dařilo, ale objekt mých myšlenek se sám připomněl.

„Smím prosit?“ zeptal se, když jsem s Emmem dotancovala.

„Samozřejmě,“ řekla jsem a pustila Emmetta. Edward si mě pěvně přitiskl na své tělo a já cítila, jak se mu pod košilí rýsuje pevná a svalnatá hruď. Začali jsme tancovat a já ani nevnímala, co dělám. Tiskla jsem se k němu a užívala jsem si jeho blízkost. Jeho temně černé oči vypovídaly o tom, že se mu to taky velmi líbí. Jeho ruka se nenápadně přesunula blíž mému pozadí. Vůbec mi to nevadilo, naopak, bylo mi to příjemé a chtěla jsem, aby ji přesunul ještě níž. Najednou se sklonil k mému uchu a jemně ho políbil. Jak mě ovál jeho sladký dech, málem se mi podlomily kolena. A to jsem prosím upír.

„Nechceš se vypařit?“ šeptl mi do něj a zkousl ušní lalůček. Měla jsem zatemněnou mysl, byla jsem mimo, jak omámená, takže není divu, že jsem mu na to kývla.

Autor: Kirsten (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Peklo nebo chvíle štěstí? Obojí! 3. kapitola: