Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Peklo nebo chvíle štěstí? Obojí! 4. kapitola

01.12.2011 (15:30) • Kirsten • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1170×

4. kapitola

Edward mě hned pustil a držel mě jen za ruku. Obratně se začal proplétat mezi tančícími páry a vedl mě pryč ze sálu. Bylo mi jedno kam, v hlavě jsem měla úplně vygumováno.

Najednou Edward zastavil a otočil se na mě. Jeho oči byly černé jako noc a já na tom určitě nebyla jinak. Přitiskl se na mě celým jeho tělem a já se opřela o nějaké dveře. Edward mě začal vášnivě líbat a já nemohla jinak, než mu polibky oplácet. Aniž bych něco postřehla, Edward otevřel ty dveře, o které jsem se opírala a, někam mě vedl. Zřejmě to bylo jejich apartmá. Teď jsem však neměla čas rozhlížet se, měla jsem na práci mnohem důležitější věci.

Ucítila jsem pod sebou něco měkkého. Poznala jsem, že jde o postel. Edward si na mě nalehl a nepřestával mě líbat.

Aniž bych rozpojila náš polibek, přetočila jsem se na něj. Začala jsem mu rozepínat košili, ale nakonec jsem ji jednoduše roztrhla. On mě stejným způsobem zbavil šatů a spodního prádla. Rychle jsem mu sundala kalhoty a než jsem se nadála, naše těla splynula v jedno.

„Asi bych měla jít,“ řekla jsem potichu, když jsme nad ránem leželi v posteli po hodně vášnivé noci. Nevěděla jsem, jak se mám chovat. Měla jsem smíšené pocity. Na jednu stranu jsem si říkala, že jsem tohle už párkrát zažila a nikdy mi to nevadilo. Ale dneska mi to přišlo jiný. Cítila jsem se... Trapně. Ano, trapně a navíc jako nějaká štětka. Vůbec ho neznám a hned se s ním vyspím, několikrát za sebou.

„Asi,“ odvětil Edward a já si připadala vážně skvěle. Posadila jsem se a začala jsem hledat svoje oblečení, ale objevila jsem jen cáry látky. Lepší to být vážně nemůže.

„Nemám co na sebe.“

„Cože?“ zeptal se nechápavě a taky si sedl. Prokroutila jsem očima.

„Zničil si mi šaty, nemám žádné oblečení,“ vysvětlila jsem.

„Aha. Počkej tady, něco ti přinesu od Alice,“ řekl a někam zmizel. Během vteřinky byl zpátky a v ruce nesl nějaké šaty. Hodil je po mně a já si je hned oblékla. Zvedla jsem se k odchodu, ale nevěděla jsem, co říct.

„Tak já jdu. Jo a mám u tebe ty šaty. Ty se mi líbily,“ řekla jsem a vypařila jsem se jako pára nad hrncem. Rychle jsem prolítla apartmánem, nechtěla jsem se potkat s žádným z Cullenů. Naštěstí tam nikdo nebyl.

Potulovala jsem se po palubě lodi a nevnímala jsem okolí. Co jsem to, proboha, udělala? Jak jsem mu mohla jen tak podlehnout? No, to se ti vážně povedlo, Bello. Ale co se dá dělat, stalo se a už to nejde vzít zpět. A když si to tak uvědomuju, tak bych to ani zpět vzít nechtěla. Nic tak krásného jsem ještě nikdy nezažila. Edward byl vášnivý, ale něžný zároveň. A navíc to vypadá, že je to i fajn kluk a já jsem si to takhle pokazila!

Nejvíc mě asi ale tížilo to, že jsem nevěděla, jak se mám k Edwardovi chovat, až ho potkám. Změnilo se mezi námi něco? Nebo je vše při starém? A ví to někdo? Někdo určitě ano, ale kdo? Někdo z Cullenových? Nejspíš Alice by mohla, ale nikdo jiný mě nenapadá. A co třeba Aro? Tomu nikdy nic neunikne. I když, je mi vlastně úplně jedno, jestli to ví, nebo ne.

Po nějaké době jsem se vydala do pokoje. Rozhodla jsem se tam zašít a jen tak odtamtud nevyjít. Ale mé plány byly bohužel překaženy ještě dřív, než jsem dostala do pokoje.

„Bello! Tady jsi! Kde ses toulala?“ ozvala se za mnou Samantha.

„Ahoj,“ řekla jsem jen a nevěděla, co jiného říct. Ví, kde jsem byla a hraje to, nebo to vážně neví? Těžko říct.

„Tak kde jsi byla?“ vyzvídala.

„Ale, tak různě. Co potřebuješ?“ vymluvila jsem se a hned jsem odvedla řeč jinam. Ještě by začala víc vyzvídat.

„Nic nepotřebuju, jen jsem ti chtěla navrhnout odpoledne na kosmetice a v sauně,“ řekla a já se nad tím zamyslela. Mohla bych zapomenout na Cullena a vše s ním spojené, navíc v sauně jsem nebyla hodně dlouho.

„Dobře, jen se dojdu převlíknout,“ rozhodla jsem nakonec a Sam byla s mým návrhem viditelně spokojená.

Po cestě jsme potkaly Esmé, Carlislea, Rosalie, Emmetta a Edwarda. Nenápadně jsem ho pozorovala a snažila jsem se z jeho výrazu vyčíst, jak je na tom on, protože já byla vážně zmatená.

„Dobré odpoledne,“ pozdravila slušně Sam a hned mě táhla dál. Stihla jsem zaregistrovat jen Edwardův znuděný, otrávený a i trošku opovržlivý výraz, který směroval ke mně. Tak to mě zasáhlo. Přímo do srdce. Ucítila jsem ostrou bolest v místě, kde se nachází mé mrtvé srdce. Ani nevím, proč mě tak vzalo, že jsem ho znudila, dokonce otrávila. Nesmím si to tak brát, vždyť se nic nestalo. Budu dělat, že se mezi náma nic neudálo a budu ho ignorovat. Ale stejně to od něj bylo hnusný. Je to jen obyčejný parchant, co mě využil, svedl a odkopl.

Jak jsem si slíbila, tak jsem se snažila dělat. Strávila jsem poměrně příjemné odpoledne se Samanthou, ale stejně jsem v mysli pořád ubíhala k událostem z noci.

„Tak zatím, Bello,“ rozloučila se se mnou Samantha a vklouzla do jejího pokoje za Damianem. Taky bych chtěla, aby na mě někdo takhle čekal. Aby mě někdo miloval. Podaří se mi to? Potkám někdy někoho? Svou spřízněnou duši? Někoho, koho bude nadevše milovat, budu za něj ochotná položit život, stejně tak, jako on za mě. Jestli se mi to někdy poštěstí, tak kdy? A kdo to bude? Třeba někdo z gardy? No, to asi ne. Ale třeba Edward? Mohl by to být Edward? Bello, na co to myslíš! Samozřejmě, že ne. S Cullenem to nic neznamenalo a mezi námi nic není a nikdy nebude! Tečka, už o tom nebudu přemýlet! Nakázala jsem si to a pustila jsem televizi.

Tupě jsem zírala na obrazovku, ani nevím, co dávali. Jen jsem seděla a zírala. Ani jsem nad ničím nepřemýšlela. Jen jsem seděla a seděla a seděla. Párkrát jsem zaslechla, jak mě někdo shání, ale neřešila jsem to. Dotyčný to po chvíli vzdal a já měla zase klid.

„Bello! Kruciná,l co je s tebou?!“ uslyšela jsem rozlobený hlas, ale nějak jsem ho nedokázala identifikovat.

„Bello?“ vydechla Samantha a já se na ni otočila.

„Stalo se ti něco?“ zeptala se mě a ve vteřině byla u mě.

„Ne, jsem v pohodě,“ řekla jsem, ale byla to lež jako věž.

„Kdybys byla v pohodě, tak tady nejseš zalezlá jako krtek a komunikuješ,“ řekla a já si povzdechla.

„Nepůjdeme se projít?“ navrhla jsem, jelikož se mi to nechtělo vysvětlovat tady, ostatní by to slyšeli, a to jsem vážně neměla zapotřebí. Sam přikývla, spokojená, že spolupracuju.

„Převlíkni se,“ přikázala mi a já poslechla. Uvědomila jsem si, že na sobě mám pořád šaty od Alice, co mi dal Edward. Rychle jsem na sebe hodila kalhoty a tričko, k tomu boty a vyrazily jsme.

Když jsme došly na horní palubu, kde nikdo nebyl, jelikož byla noc, vše jsem jí řekla. Nejdříve o tom polibku, o plesu a co následovalo.

„Cože?! Ty ses vyspala s Edwardem?!“ vykřikla a já přikývla.

„Páni,“ vydechla.

„Páni? To mi řekneš?“ Nějak jsem to nechápala.

„Slyšela jsem, že s nikým nechodí, strašně dlouho je sám. Nikdy s nikým pořádně nebyl. A to je dost zvláštní, jelikož on si může vybírat. Jemu padne ke kolenům každá holka. Ale on si žádnou nevybral. A najednou se s tebou líbá a chvíli na to s tebou hned spí. Prostě, je to zvláštní,“ vysvětlovala a já otevřela pusu úžasem. Je to pravda?

„Asi se mu líbíš,“ řekla a mrkla na mě. Líbím? To asi těžko. To by se na mě tak hnusně nekoukal a vůbec, choval by se jinak. Možná se mu tak akorát líbí moje tělo, ale to je celé.

„To určitě ne, Sam. Kdyby o mě měl zájem, choval by se jinak,“ řekla jsem a byla jsem si tím naprosto jistá. I když, představa, že by o mě Edward stál... Ne, na to nebudu myslet, je to hloupost.

„Aby ses nedivila,“ zamumlala a já vykulila oči.

„Myslíš, že...,“ nedořekla jsem, ale ona pochopila.

„A jak tak na to koukám, tobě taky není lhostejný.“

„Vůbez mě nezajímá,“ řekla jsem přesvědčeně. Ona se jen usmála, nic neřekla, objala mě a odešla. Nechala mě tam samotnou, jen s mými myšlenkami.

Do pokoje jsem se vrátila až k ránu, když se na palubu začali trousit lidi. Plácla jsem sebou na postel a chtěla jsem si číst, ale nějak jsem se nesoustředila. Tak jsem se tedy zvedla a vešla do obývacího pokoje, či co to je. Nikdo tam nebyl. Sedla jsem si za klavír a začala jsem hrát, co mě napadlo. U toho jsem přemýšlela.

„Ahoj, Bello! To je moc hezké!“ ozvalo se za mnou a já sebou cukla. Lekla jsem se a přestala hrát. Panebože, co to se mnou je? Jak se může upír leknout?!

Autor: Kirsten (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Peklo nebo chvíle štěstí? Obojí! 4. kapitola: