Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pevné pouto 2. kapitola

twilight-forks-shirt

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Pevné pouto 2. kapitolaAhojky. Tak jsem tu s novou kapitolou. Kde se to Bella ocitla? To si budete musit přečíst... Přeji pěkné čtení x))))

17.05.2010 (12:00) • barushQa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1162×

2. kapitola

Vyzvala jsem ho. „Dále.‘‘ Můj hlas zněl jako bych nemluvila několik let.

Dveře se pomalu otevřely a já jsem čekala, kdo to je, kdo to vstoupí sem do mého pokoje. Mého? Už si to tu přivlastňuji a to tu jsem sotva… Jak dlouho tady jsem? Vůbec si nepamatuji na to, jak jsem se sem dostala. Do pokoje vešla malá dívka. Vypadala jako elfka. Měla tmavě hnědé vlasy, které jí trčely do všech stran. Zavřela pomalu dveře, jako by se bála, aby mě nevyplašila. Měla ladnou chůzi. Celkově mi připadala jako z jiného světa.

„Ahoj, jak se cítíš?‘‘ Zeptala se mě. Její hlas zněl jako cinkání několik zvonečků, jako zvonkohra.

„No… ehm… docela dobře,‘‘ pokusila jsem se o úsměv.

„To jsem ráda. Nemáš hlad, a nebo na něco chuť?‘‘ Usmívala se na mě. Zakroutila jsem hlavou. Vypadalo to, jako by to dopředu věděla.

„Dobře, tak tady máš oblečení. Támhle za těmi dveřmi máš svou koupelnu. Je už částečně vybavená, ale budeme muset potom jít spolu nakupovat. Nemáš tu skoro nic. Až se převlečeš, tak na mě zavolej, udělám ti účes.‘‘ Vypadala, jakoby se na tento okamžik těšila celý život. Nechala jsem ji být a vzala si z postele připravené věci. Došla jsem do koupelny a nechala jí tam samotnou.

Pořádně jsem si prohlídla mou koupelnu. Byla velká. Byla v ní velká vana, do které by se vešlo několik lidí. Měla tak 2 x 2,5 metru. Po stranách bylo několik skříněk a poliček. Většina z nich byla zaplněná. Podívala jsem se na své oblečení (teda, pokud se to tak dalo nazývat) a málem jsem omdlela. Bylo to tmavě modré tílko s výstřihem do véčka. Bylo docela dlouhé. K tomu jsem si měla vzít černé legíny a balerínky téže barvy. A teď mi to došlo. To nebylo tílko, ale minišaty! Nechtěla jsem protestovat, a tak jsem si to na sebe vzala. Otevřela jsem dveře od koupelny. A ona se na mě podívala a hned se usmála. Došlo mi, že neznám její jméno.

„Sluší ti to. Ještě ti udělám něco s vlasy.‘‘ Vstala z postele a šla ke mně.

„A jak se vlastně jmenuješ?‘‘ zeptala jsem se jí, protože mě to zajímalo.

„Alice. A ty se jmenuješ Bella, že?‘‘ Mrkla na mě.

„Jak to víš?‘‘ Zaskočilo mě to.

„Vždyť jsi nový člen naší rodiny. Jsi teď má sestra. Měla bych logicky znát tvé jméno.‘‘ Opět se zasmála.

„Cože?‘‘ Nevěřila jsem svým uším!

„Za chvíli ti o všem řekneme. Teď ti musím udělat něco s vlasy. Potom ti přestavím další členy rodiny,‘‘ Tajemně se na mě podívala. To mě trochu zaskočilo, ale nechala jsem to jak to je. Celou tuhle situaci nechápu. Připadám si jako v nějakém snu. V koupelně jsem strávila asi půl hodiny. Musím uznat, že Alice je šikovná a také to, že mi to celkem slušelo. Vzala mě za ruku a táhla pryč z pokoje. Cítila jsem, jak mi začalo rychleji tlouct srdce.

„Neboj se Bello. My tě neukousnem,‘‘ usmála se na mě Alice. Slyšela jsem z přízemí smích. Alice něco nesrozumitelně zamumlala a smích rázem ustal. Cesta ze schodů mi připadala jako hodina. Sešla jsem poslední schod. Nacházely jsme se ve velice luxusně zařízeném obývacím pokoji. Došla jsem doprostřed místnosti a Alice mě následovala. Kolem protějších stěn byly pohovky. Na nich sedělo šest osob. Všichni se na mě upřeně dívali. Jeden takový hromotlouk, který mi připomínal Ramba vyskočil a vrhnul se na mě. Vzal mě do náručí a vyhazoval do vzduchu.

„Čau ségra, já jsem Emmett. Tvůj nejoblíbenější brácha,‘‘ se smíchem zařval. Připomínal mi malé dítě, i když vypadal tak na devatenáct nebo dvacet. Někdo ho okřiknul a on mě položil na zem.

„Ahoj Bello. Já jsme Carlisle, tvůj nový otec. Nemusíš mi říkat tati a ani mě tak brát. Je to jenom formalita. Tohle je Esme, tvá matka. A tohle jsou tvoji sourozenci. Emmet a Alice -  ty už znáš. Tohle je Rosalie, Jasper a Edward,‘‘ řekl diplomatickým tonem.

Trochu mě zaskočilo to, jak se nazval mým otcem, ale budu si na to muset zvyknout.

„Moc mě těší. Nevadilo by, kdybych vás oslovovala normálně jménem?‘‘ zeptala jsem se Carlisla a Esme.

 

Komentář potěší x))))))

Autor: barushQa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Pevné pouto 2. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře