Edward a Bella. Poloupíři a ještě ke všemu piráti. Edward má rodinu, která ho podporuje, a skvělé zázemí. Bella nemá nic, a přesto mu dokáže celkem obstojně konkurovat. Jenže on má ty nejlepší prostředky k tomu, aby ji dokázal zlikvidovat. A co když zatouží po tom nejcennějším, co Bella má? Po svobodě? A bude požadovat tu nejvyšší cenu? Manželství! Najdou si k sobě cestu, nebo ho Bella pošle do háje hned na začátku? Vždycky je nějaká cesta zpátky, ale není nad to si pořádně zavařit.
15.01.2012 (15:00) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 23× • zobrazeno 5017×
Prolog
„Kapitáne, piráti,“ oznámil mi Joseph a ukázal na širé moře, kde se v dálce rýsoval obrys lodi s černou vlajkou, která byla pověšená na půl žerdi. Vytáhla jsem dalekohled a zaměřila se na místo, kam ukazoval. Byli ještě daleko a navíc to vypadalo, že si nás nevšimli, protože posádka se na nějakou převratnou akci nechystala. Nechtěla jsem ale nic podceňovat. Naše ztráty z minulé bitvy byly velké a další jsme si rozhodně nemohli dovolit.
„Připravte se,“ zavelela jsem a znovu se dalekohledem zaměřila na nepřátelskou loď. Chvilku jsem sledovala dění, když se u kormidla objevil jejich ctěný kapitán.
„No to snad ne,“ zasyčela jsem, když jsem si všimla jména lodi. Samotná Cullenova upírská flotila. Respektive jedna loď z jejich téměř nepotopitelné flotily se právě řítila na nás.
Rodina Cullenů byla velmi zámožná a známá nejen ve světě pirátů. Jak mi řekl otec, všichni byli upíři, tedy kromě Edwarda, ten byl poloupír jako já. Neptejte se mě, kde jsem k tomu přišla, nic nevím. Měla jsem jenom otce, který mi nikdy nevysvětlil, kde mě sebral, nebo kde si mě udělal. A já do toho ani nešťourala. Neměla jsem zájem. Tahle nevědomost mi úplně vyhovovala.
„Nabijte děla,“ křikla jsem a sama otočila loď tak, abychom pluli k nim. Znovu jsem zamířila dalekohledem a uviděla jednoho z Cullenů, jak mi mává. A jako na potvoru to nebyl nikdo jiný, než ten, kterého jsem přímo nesnášela. Musela jsem zatnout pěsti, abych do něčeho nepraštila. Tak tohle si za klobouk nedá, chlapeček. Tentokrát už mu tu lodičku pošlu ke dnu a doufám, že on i jeho posádka půjde s ní.
Byla jsem nervózní. Přecházela jsem tam a zpátky po můstku a pořád sledovala přibližující se loď. Měla jsem hrozný vztek a za každou cenu jsem chtěla vyhrát a potopit je.
„Palte!“ zakřičela jsem, když se naše lodě ocitly vedle sebe a začaly se ozývat velké rány. Děla pálila, co nejrychleji mohla, a ani já nestála opodál. Svojí pistolí jsem střílela, co mi náboje stačily, ale jich byla prostě převaha.
Skoro všichni piráti z jejich lodi přeskákali k nám a začali nemilosrdně vraždit a brát všechny naše zásoby jídla, rumu a hlavně naši kořist. Snažila jsem se zneškodnit jich co nejvíce, ale brzy mi došly náboje. Nepozorovaně jsem seběhla do svojí kajuty v podpalubí, kde už ale byla voda a sahala mi po kotníky.
„To ne,“ zasténala jsem. Moc dobře jsem věděla, co to znamená. Jdeme ke dnu.
„Á, kapitán Swanová, jak úchvatná kořist,“ ozval se za mnou hlas, následován cvaknutím pistole.
„Zase tak rychle se nevzdávám, nemysli si.“ Snažila jsem se, abych v hlase neměla znát jakékoli znepokojení.
„Jsem si jistý, že se ti bude u mě na lodi líbit. K zajatkyním se chováme většinou dobře.“ V jeho hlase jsem slyšela posměch.
„Nejsem tvoje zajatkyně,“ prskla jsem, ale než jsem stihla nějak zareagovat, obě ruce jsem měla za zády stáhnuté provazem.
„Když nebudeš klást odpor, nic se ti nestane,“ zašeptal mi do ucha a vedl mě z kajuty na palubu.
Všude byla spousta mrtvých těl a většina mrtvých byla moje posádka. Všechno bylo v háji. Otec ve mě vkládal velkou důvěru. Když umíral, nechal mi loď a všechnu posádku a doufal, že budu v jeho živnosti pokračovat. A já to takhle podělala. Nechala jsem se tak pitomě zajmout, ještě ke všemu od nepřátelských pirátů. Vždycky proti sobě s Cullenovými válčili, ale já tomu teď nasadila korunu. Teď mě mají jen pro sebe a rozhodně jsem nevěřila, že se ke mně budou chovat slušně. Budou si ze mě dělat akorát srandu.
„Mám ji. Přivažte ji ke stěžni a hlídejte. Všichni víme, čeho je schopná,“ dával rozkazy ten, který mě spoutal. Jejich kapitán. „A nechte ji, ať věnuje poslední pohled své lodi.“ Natočil mě tak, abych viděla, jak se moje pirátská loď potápí. A s ní zmizelo úplně všechno.
Jak on poručil, přivázali mě ke stěžni. Z posledních sil jsem se jim snažila vytrhnout, ale jich bylo víc a byli silnější.
A tak začal můj příběh na palubě nepřátelské pirátské lodi.
Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Piráti! Prolog:
Pani!! zni to fakt dobre!! Tesim se na dalsi kapitolu :D
Veľmi sa mi páči ten nápad, som veľmi zvedavá ako to bude pokračovat, tak piš prosííím rychlo další dielik
Vyzerá to na fakt dobrú poviedku a pevne verím, že budeš pokračovať. Fakt super, piráti sú fajn Som zvedavá na pokračovanie
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!