Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Plačící Houpačka(14) Jen jedno Slovo

Šaty byli překrásné. Opravdu jsem Alici obdivovala že myslí na něco jiného aby Edward nezjistil jak nádherné šaty mi pořídila.

Zkouška šatů skončila. S úsměvem jsem odcházela z místnosti. Alice měla radost. Musela jít s Jasprem na lov přidala jsem se snima. Dala jsem si dvě pumy a plná jsem se vrátila domů.

Druhý den v pátek jsem šla s holkama ze škole na večírek. Na malou rozlučku. Cely den jsem se bavila. Našla jsem rodinu i přátelé. S pocitem štěstí jsem usínala a chystala jsem se ve snu na svůj den D.

,,Bello, stáváme." Vběhla mi do pokoje Alice, když už jsem zívala. Edward zde už nebyl.

,,Jsem vzhůru. "Zaskuhrala jsem.

,,Máme hodně práce takže jdeme."

,,Alice svatba začíná večer..ani ne večer. "Zasténala jsem,když mě táhla do obyváku.

,,Já vím ale já chci aby bylo všechno dokonalé."

,,Dobře no, takže kam to jdeme?"

,,Nejdříve na hřbitov pak si tě veme Jacob, chce ti něco ukázat.Až se vrátíš kolem paté hodiny půjdeme na věc." Jen jsem s povzdyhcem přikývla.

Oblékla mě do lehkých černých šatů na ramínka. Celá Cullenová rodina šla semnou na hřbitov. Mé matky i mého otce. Zastavili jsme u brány. S pocitem vrácení vzpomínek jsem se nadechla a váhavě jsem vstoupila na hřbitov. Otcův hrob ale i maminčin jsme našli pod kaštanem, kde stála lavička. Edward mě objímal a Jespr mi pomohl se trochu uvolnit se svým darem vděčně jsem ho objala. Na hrob jsem dala dvě bílé růže a zapálila jsem svíčky.

,, Často jsi tati říkal že život jde dál a já jsem na to zapomněla a díky svým přátelům, ktweré jsem poznala jsem si vzpomněla a teď už vím že to byla hloupost...Život jde dál..."Zašeptala jsem. Naposledy jsem se usmála na hrob a odcházeli jsme v tichosti domů.

Před domem stála motorka Jacoba stál na terase. S úsměvem jsem ho objala a pozvala dál. Do tří jsme hráli hry. Alice na nás byla naštvaná že se věnujeme něčemu jinému než bychom měli.

Ve tři jsme odešli s Jakem.

,,Kam jdeme?" Zeptala jsem se ze zvedavostí.

,,Zapomněla jsi někoho navštívit." Zašeptal. Podal mi helmu. Nasedla jsem za něho na motorku a odjeli jsme. K mé houpačce.

Zastavil u brány,vystoupili jsme. S pocitem návalu vrácení vzpomínek jsem se nadechla čerstvého vzduchu a vyšla jsem pomalím krokem ke svému...ke svým vzpomínkám.

Jacob zůstal stát u motorky,nechal mě osamotě a prostor. Houpačka byla stále stejná jen měla nová lana.

,,Promiň že jsem zde nebyla tak dlouho."Zašeptala jsem s dotekem na lanu. Vyhoupla jsem se na ni a začala jsem se houpat. Do rytmu ticha a do rytmu svých vzpomínek jsem se nechal ponořit. Pocit létání mi chyběl ale pocit někomu něco svěřit taky.

,,Budu se vdávat..."Zašeptala jsem.Zavřela jsem oči a při houpání jsem si vyavila otcův obličej ale i matčic.Jasně jsem je viděla před sebou.Oba dva se šťastným úsměvem na tváři. S pocitem jak už říkám štěstí jsem se za hodinu vracela k Jacobovy. S úsměvem mi dal helmu na hlavu a vyrazili jsme na přípravi.

Svatba se koná vla puh.Kolem osmé večer.Tři hodiny na přípravy.

Vše bylo hotové jen já jsem netušila jak to bude vypadat a jak budu vypadat já.

S návalem štěstí jsem byla dost rychle hotová. Přátelé se dole bavili a chystali se nastoupit do auta.

Carlisle se mi nabídl že mě odvede k oltáři. s úsměvem jsem přikývla.

Přípravy byli hotové a dokonalé. Hned,když jsme míjeli hranici jsem spatřila oltánek u moře a hlavně zářivé lampióny a zacházející slunce,které pronikavě vytvářelo rudou záři na obloze.

,,Bello,klid." Objal mě Jesper. Nejistě jsem přikývla.

,,Bello uklidni se..."Potřásla semnou Alice.Vystoupili jsme z auta. Na bílí kobereček jsem se nejistě postavila.Předemně družičky, které začali jít k oltáři. Zazněla i hudba na klavír kde seděla Rosalii.

Carlisle mi udělal rámě a já jsem s pomalou a ladnou chůzí procházela kolem sedících přátel a mé nové rodiny. Spatřila jsem i Edwarda. Cítila jsem že rudnu ale nevnímala jsem to. Vnímala jsem jen hudbu,sebe a Edwarda.

,,Hodně štěstí. "Popřál mi Carlisel, když mě předával Edwardovy.

Kněz začal s odáváním.

Vezmete si zde slečno..."Nevnímala jsem hlas.Nešlo to.Moje nervy hráli mocnou zbraň.

,,Ano."Zašeptala jsem.

,,Smíte políbit nevěstu."To už je konec?Zdálo s emi to věčnost ten jeho proslov.Stěží jsem ho poslouchala a já jsem řekla ano?Sakra propásla jsem svůj největší den.S úsměvem mě Edward políbil.Mělce a jen krátce.

Svatební den se pomalu blíží ke konci.Kytici chytila Angela že by s Mikem? Tancovali jsme a bavili se až do raních hodin.Nikomu se nechtělo jít domů. Hlavně ne mě.

Emment si dělal srandu že jsem prospala proslov. Zavrčela jsem na něho.Uraženě si povzdychl a já jsem mu vlepila pusu na tvář. Tanec s emmentem jsem prtančila hodinu.Hodinu mučení tance a s vtípky,které pořád pěkně na mě hrnul.

,,Musí me jít."Zašeptal Edward, při tanci o půl druhé ráno.Unavená jsem nebyla.necítila jsem únavu ale radost a nejistotu.Přikývla jsem.Vzal mě kolěm pasu a odcházeli jsme k autu.

Na cestu za štěstím. Na cestu za budoucností? Za cestou...na svatební cestu , která nás čeká.

Místo nevím ale ostrov Esme to není.