No něco trošku o minulosti... zde
12.07.2009 (14:30) • Seiren • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1524×
Když,jsem se ráno probudila rozhlédla jsem se kolem sebe.Tohle nebylo místo kde jsem usnula tohle nebyl gauč ale moje postel.Možná"teta"nebo Alice napadlo mě hned.Vztekle jsem odhodila kapnu na zem.Vyplazila jsem se z postele a zašla do koupelny.Dala jsem si vlažnou sprchu, uklidňujicí voda proudicí po mém těle.Smila jsem ze sebe včerejší déšť a nečistotu z úklidu.Oblékla jsem si kraťase s modrobílou košilou s dlouhým rukávem.Můj oblíbený ohoz kvůli jizvám.Jistě jizvy.Nezmínila jsem se?Nebojte se brzo k tomu dojde.Vlasy jsem si nechala rozpuštěné aby mohly lépe uschnout.Pustila jsem si rádio v pokoji a pekně nahlas.Sešla jsem schody dolů do obyváku na stole byl lísteček.Vzala jsem ho do ruky a přečetla.
,,Omlouváme se,netušili jsme nic,takže se nezlob a odpusť nám.Doufám že ses vyspala dobře jinak taky doufáme že se uvidíme ve škole.
Alice."
Přečetla jsem si polohlasně dopis.
Stále si pamatuji svět
Očima dítěte
ty pomalě pocity
byly zakalené tím co teď vím
Kam odešlo moje srdce
nejsem připravena pro skutečný svět
chci se vrátit zpět
věřit ve vše a vůbec nic nevědět
nejsem připravena pro skutečný svět
chci se vrátit zpět
věřit ve vše a vůbec nic nevědět
Začala jsem si prozpěvovat píseň od Evanescence.Ano tak nějak jsem se cítila.Nejsem připravená dál žít pro skutečnost že znovu někoho ztratím.Moje přání bylo vrátit se do děckého světa.S povzdychem že tohle je tak nemožné jsem se usmála.
Pořád si pamatuji slunce
Pořád hřálo na má záda
teď je nějak chladnější
Pořád hřálo na má záda
teď je nějak chladnější
Nevím co já chci překonat?Samu sebe?Strach?Strach z čeho?Že ZASE NĚKOHO ZTRATÍM?Já už tohle nechci pocítit tu samotu.Samota je strašná věc ale jak ji mám překonat?A ským?
Kam odešlo moje srdce
Uvězněno v očích cizince
Chci se vrátit zpět
A všemu věřit
Kam odešlo moje srdce
Uvězněno v očích cizince
Chci se vrátit zpět
A všemu věřit
Moje srdce odešlo tam nahoru patří,mezi ně.Knim.Já chci být unich ale nejdemi to.Možná teď to bude tak jedonuché že se tam možná dostanu.
Kam odešlo moje srdce?
Nejsem připravena na opravdový svět
Chci se vrátit zpět
A všemu věřit
Kam?
Kam odešlo moje srdce?
Uvězněno v očích cizince
Chci se vrátit zpět
A všemu věřit
Nejsem připravena na opravdový svět
Chci se vrátit zpět
A všemu věřit
Kam?
Kam odešlo moje srdce?
Uvězněno v očích cizince
Chci se vrátit zpět
A všemu věřit
si pamatuji..
Nic nepřekonám,ten strach z tráty.Nikdy jsem v životě neměla přátelé jen rodinu,kterou teď nemám.Být s přátely nechci být.Mám strach jistě tohle je ten největší důvod.Strach ze samoty.
Uklidnila jsem se a začala jsem znovu uklízet.V kuchyni jsem změnila ubrus dala květinu do váze ze zahrady.Usmála jsem se.Místnosti byli dokonalé,útulné a hlavně nepřipomínalo mi to časy s otcem.Jen malá vzpomínka a bolest na srdci.zahnala jsem ji a začala jsem poskakovat v rytmu hudby.Smálala jsem se.Vím zachovala jsem se hnusně k Alici i k"tetě"ale já jsem prostě musela ale musela jsem se jim omluvit.Nechala jsem to plavat.Celý týden bylo překrásně svítilo slunce,pařilo.Na houpačku jsem nešla a ani do škole do té doby kdy uplynul týden a výkend,někdo zazvonil časně ráno a bylo Pondělí.Škola mě se nechtělo nikam jít,i když pršelo.
Zvonek nepřestal intenzivně zvonit.Vstala jsem a sešla schody do přízemí.Otevřela jsem dveře.Stála tam Alice.její jméno nevyslovila jsem ho.Vedle ni stála Rosalii a vzadu v aoutě seděli kluci,kromě toho s bronzovými vlasy.
,,Ahoj."Přitančila ke mě Alice.
,,Hmmm.."Zabručela jsem.,,Díky a omlouvám se.Není to vaše chyba."Omluvila jsem se jim.
,,To je Bells dobrý teď tě oblečeme a vyrazíme."Mluvila veselím,dětským hlasem.Vešla dovnitř,uchopila mě za loket a táhla mě k pokoji.Když mě vyslíkala i přes protesty spatřila moje jizvy.
,,Bell?"Zašeptala a zavrtěla hlavou.
,,No z aoutonehody a taky z pokusu o sebevraždu a pak pád z koně."Pokrčila jsem rameny.
Jedna jizva se táhla rozdvojeně k loktu a pak přes prso k pupíku.Dálší jizva z nehody se táhla z klíční kosti k prsu byla kratší a jediná která nebyla tak zářivě vyrazná.Dálší se mi táhla od pánve k zadečku a poslední na pravé noze přes celé lýtko.Ty jizvy byli bolestné z nehody u které otec zemřel a já jsem jen vypadla z jizvama a ze zlomeným zápěstím.Vzpomínky jsem raději zahnala za hlavu.Alice se na nic nevyptávala.Oblékla mě do sukně i přes protesty jinak by mě hrozili nákupy a to už raději pohledy děcek než tohle.I když venku pršelo bylo zataženo tak mě navlékla do trička s ramínkama.Nalíčila jemně.Jizvy byli zřetelné.Nechtěla jsem je vidět ale raději jsem mlčela.Rosali mi nachystala jídlo.Snědla jsem jídlo a vyjeli jsme do škole.
,,Co se ti to stalo?"zeptal se mě hned Emment,který mě spatřil.
,,Mohl bys mlčet?"Požádala jsem ho.Jen přikývl a ztichl.
Vystoupení z auta se dalo snést.Přestalo pršet ale stále nebylo vidu po slunci.Nadechla jsem se.Zima nebyla.Spíš bylo nesnesitelné dusno.Vešli jsme do škole kde zářili milióny zářivek.Tím mě osvětlilo a zvíraznilo moji bolest.Moje jizvy bolesti a utrpení.Sklopila jsem hlavu k zemi.Emment se začal smát nevnímala jsem ho.Alice mě objala kolem ramen doprovodila mě ke třídě kde jsem měla mít biologii.Zůstala jsem stát ve dveří jediné volné místo bylo úplně vzadu aspoň žádné zvědavé pohledy na mě nemusí tolik zírat.Procházela jsem kolem Mika a Angeli.
,,Och...To jsi skákala s útesů?"Zeptal se mě.Zamručeně jsem na něho pohlédla.
,,Jo no trochu adrealinu neuškodí měl by si to zkusit."Zabručela jsem a šla jsem si sednout.Do hodiny zbívali jen dvě minuty.Pak zazvonilo.Učitel zatím nepřišel ale přišel Cullen.Edward Cullen.Sedl si vedle mě.Asi jeho místo.Pokrčila jsem rameny a dál jsem zírala z okna a čekala na vyučovacího.Přišel s desetiminutovým zpožděním.Rozdal nám úkol,který jsme měli dělat ve dvojicích.Supr zrovna on.,,Chceš zapisovat?"Zaptal se mě.Pohlédla jsem na něho.Nevím proč ale zaujali mě jeho oči.Vpíjela jsem se do nich.Sklonila jsem hlavu a pokrčila rameny.,,Dobře..."Prohlásil a začal dělat práci.Vyplňovali jsme nějaké papíry ohledně látek,které bychom měli znát až ze základky.Udělala jsem polovinu papíru on zbytek.Moc jsme nemluvili.Učitel si vybral listy a zazvonilo.Zbalila jsem si věci.Edward už odešel.Já jsem se pomalím krokem loudala ze třídy jako poslední.
,,Takže,kdy hodláš znovu skákat z útesu?"Zeptal se mě povědomě protivný hlas vedle mě.Otočila jsem se od něho a šla k dálší třídě.,,Jsem si říkal že bychom mohli jít příště spolu."Trochu se zakoktal.Zastavila jsem se.
,,Miku dej mi sakra pokoj!Já nerandím a už vůbec ne s blbečkama jako jsi ty!"Začala jsem mluvit rozčileně.,,Jen protvoji informaci já jsem neskákala z útesů ale pokoušela jsem se vylézt z rozmláceného auta,které vybuchlo s mím otcem!"Zakřičela jsem.Pohlédl na mě vyjeveně a rudý jak rajče.Rozhlédla jsem se kolem sebe."A sakra."Pomyslela jsem si.Začala jsem couvat.Tohle bylo až moc nahlas.Do někoho jsem vrazila.Otočila jsem se stál tam Edward.Zavrtěla jsem hlavou.Vyběhla jsem ze škole.Nikdo na mě nevolal.Každý jen zíral a asi se vstřebávali z toho co jsem řekla.Vyběhla jsem na parkoviště.Sedla jsem si vedle lavičky,která byla pod stromy v malém parčíku dalo by se nazvat.Schoulila jsem se do klubíčka a nechala jsem proudit slzy.Slzy bolesti.
Slyšela jsem zazvonění na dálší hodinu.Nešla jsem stále jsem jen seděla vedle lavičky schoulená v bolesti,která mě svírala na hrudi.Zaslechla jsem kroky a uviděla stín před sebou.
,,Odvezu tě domů."Nabídl mi sametový,příjemný hlas.Pohlédla jsem na horu.Stál tam on.Zavrtěla jsem hlavou.Byla jsem mimo natož aby jsem vstala na třesoucí nohy.
,,Vemu tě."Naklonil se nademně a vzal mě do náruče.
,,Nemusíš...já."Začala jsem namítat.Skočil mi do řeči.
,,To je dobrý Bells."Zašeptal.Nesoucí mě ke svému autu.Pustil mě před dveře u spolujezdce.Držel mě kolem pasu.Otevřel dveře a já jsem vklouzla do sedačky.Zabouchl dveře a obešel je.Posadil se a vyjel...
Autor: Seiren (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Plačící houpačka(4)Jizvy Bolesti:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!