Další kapoška už se pomalu chystám na něco co se bude dít;)...jen strpení...;)
13.07.2009 (14:30) • Seiren • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1391×
http://www.youtube.com/watch?v=RUMSIARN4mk&feature=related
,,Jak víš že nejsem už v děcáku?"Zeptala jsem se ho,když jel jinou cestou než jel semnou minule.
,,Od Alice."
,,Aha..."Zašeptala jsem.,,Mohl bys ji říct že ji děkuju.Jinak asi si všimla že ji neoslovuju jménem ale ono to nejde,takže ji když tak vyřiď že ji budu říkat skřítek."Řekla jsem trošku skousavě.
,,Dobře ale proč?"Zeptal se mě.Pohlédl na mě,když spatřil můj výraz rychle dodal,,Promiň nemusíš o tom mluvit."
,,To je dobrý...Moje matka se jmenovala stejně je to těžké i když je to dlouhá doba...Jenže vzpomínky jsou teď bolestnější kvůli otci.Vyvázla jsem jen s jizvama a můj otec ....Jako by to byl horor...Jako bychom natáčeli na nějaký horor.Auto vybuchlo a s ním i otec."Zašeptala jsem poslední slova.Opřela jsem si hlavu o okno a pozorovala jsem cestu.Po mé tváři si vytvářeli novou cestu nové slzy.Slzy vzpomínek.Zavřela jsem nachvíli oči.Uměla jsem velice dobře vybavit ten výbuch.Neměla jsem sny,kvůli práškům na spaním,které jsem brala.Musela jsem je začít brát mé sny byli až moc živé.Za nějakou dobu jsme byli na místě.Zastavil u příjezdu k domu.Vystoupil,otevřel mi dveře.Vystoupila jsem.S jeho pomocí že mě přidržoval jsem došla k domu.Odemkla jsem si dveře a pozvala ho dál.
,,Nepřemýšlela jsem o plastice."Usmála jsem se na něho,když jsem rozvítila světlo a záře obklopila moje tělo.
,,Nemám peníze a nechci."Zavrtěla jsem hlavou.,,Jsou to vzpomínky,ikdyž bolestné a to moc."Pokrčila jsem rameny.Opláchla jsem si tvář v kuchyni.
,,Vidím že jsi po matce."Zašeptal.Přistoupila jsem k němu ke krbu.Prohlížel si fotografie.
,,Jistě,vlasy,oči ale povahově po otci."Přikývla jsem.
,,Tohle je kdo?"Ukázal na fotku kde jsem byla s Philem a jeho dcera.
,,Nevlastní otec a moje nevlastní sestra.Po smrti matky jsem šla k otci."Znovu jsem pokrčila rameny.,,Promiň za ten dnešek budeme mít asi problém ve škole."Skousla jsem se do rtu.
,,Alici jsem řekl že se ti udělalo nevolno.Omluvila tě z hodin o mě se neboj."Pokřiveně se na mě usmál.Přikývla jsem.
,,Tak jak zvládáš Francoužštinu?"Mrkl na mě.
,,No jdeto už nemusím být u skřítka."Povzdychla jsem si úlevou.Usmál se na mě.
,,Raději už půjdu zvládneš to?"Přikývla jsem.
,,Dobře tak zítra ve škole."Usmál se na mě andělským úsměvem.Zamával mi a odešel.
Odešel a moje držení smutku prokupklo v pláč.Nejen v pláč ale i v nářku,vzteku.Nechápu samu sebe ale měla jsem vztek.Na Mika na to že teď všichni vědí co se stalo.Posadila jsem se před krb.Schoulená v klubíčku houpajíc sem a tam jako na houpačce.Houpačka.V rychlostí jsem popadla klíčky a dala jsem se do běhu.Do rychlého běhu že mě to samu překvapilo.Vběhla jsem ke schroucenému plotu.Udýchaně jsem se zastavila a lapala po dechu.Poklusem jsem doběhla k místu.K místu štěstí?
,,Ahoj."Zašeptala jsem k stromu.
,,Promiň že jsem tu nebyla."Začala jsem se omlouvat.Trpění samomluvou ze stromem?Jsem blázen.
,,Nic se mi nestalo jen jsem musela uklidit v domě."Vysvětlila jsem mu svoji nepřítomnost.
,,Dneska se celá škola dověděla co se mi stalo."Zasténala jsem do větru.,,Mik to je takový chlapec,který se mě snaží sbalit ale nevede se mu to.Vyjela jsem po něm křikem a tak se dozvěděli že můj otec vybuchl v autě a já jsem přežila jen s jizvama."Zašeptala jsem mu svůj den.Svoje pocity,svoje životní dění.
Zasmála jsem se při představě jak se na mě Mik díval.Studně a hlavně červený jak rajče.Více jsem přidávala na rychlosti své houpačky.Pozorovala jsem větve stromů pohybující se ve větru.Nebe mračející se stále,dusno.Usměvajíc jsem se houpala a blbla na houpačce.Začala být tma.Rozhodla jsem se vydat se domů.
Udělala jsem si večeři.Bylo půl deváté.Zbalila jsem si věci nahoru a šla jsem se učit.Zabavit zbytečný čas.Usnula jsem v učebnicích.Trápili mě ale sny.Zapomněla jsem na prášek důvod mých hrůz.
,,Tati pospěš si."Naléhala jsem na něho.Venku začala bouřka a my jsme spěchali do kina.Slíbil mi kino a já jsem se těšila jako malá holka.Neprotestoval,když spatřil déšť.Miloval ho jako já.Vyjeli jsme.Nikdo nic netušíc.Zpívajíc tu píseň,kterou jsem zapomněla.Ta píseň té hrůzy.
,,Ne!"Zakřičela jsem.Cítila jsem jen bolest v zápěstí.Auto se několikrát obrátilo.Zůstalo na střeše.Zůstala jsem v bezvědomí ale probudila jsem se.Podívala jsem se na otce.Moje poslední vzpomínka.Tvář v kaluži krvy.Ruka jeho ruka byla zlomená spatřila jsem jeho kost.Vyplazila jsem se z auta jenže já jsem netušila kde jsme.Když jsem vylezla...auto začalo padat pak se ozvala rána.Rána výbuchu a rána mého srdce.
Vyletěla jsem do sedu.Byla jsem celá zpocená.Učebnice mi spadli na zem.Lekla jsem se té rány.
Vylezla jsem z postele a doplazila jsem se ke koupelně.Vzala jsem krabičku s práškama.Nasypala jsem si dva na dlaň a zapila vodou.Znovu jsem vlezla do postele a znovu jsem se dalo do bezesného spánku.
,,Bello?No tak Bello stávej.Sakra kolik sis toho vzala?!"Ten hlas mi nic neříkal.Moje oči se nechtěli otevřít.Jen jsem zaskuhrala a přitáhla přes hlavu deku.,,Bello!"Zakřičel ten hlas.na chvíli bylo ticho.Pak znovu jsem zaslechla kroky.Někdo mě polil vodou a to ledovou.Voda mě probudila.Posadila jsem se na postel a pohlédla do Aliciné tváře.,,Vypadni sakra!"Zaskuhrala jsem.,,Jak ses sem dostalas?"Zeptala jsem se ji.Vzala jsem si od ni ručník a utřela jsem si obličej a vlasy.,,Dveřmi Bello."Odpověděla s úsměvem na rtech.,,Zkoušela jsem najít klíče našla jsem je.Starý trik v tomto městě."Ušklíbla se.,,Jeli jsme protebe jenže ty jsi neotevírala no a tak mě napadlo že nechceš jít do škole tak jsem myslela že bychom mohli nejít do škole a šli bychom na nákupy."Pokrčila rameny.,,Jenže ty místo toho tu spíš v koupělně jsem našla rozipanou krabičku prášků,takže jsem na to přišla že jsi toho trochu přehnala."Znovu se ušklíbla.
,,Usnula jsem nad učením a zapomněla jsem si vzít prášek měla jsem noční můru tak jsem si vzala jen dva,skřítku."Zabručela jsem a vstala z postele.Zamířila jsem si to do koupelny.
,,Noční můra?Prášky?"Brumlala si pod nos.Vlezla jsem do sprchy a nechala jsem vlažnou vodu proudit po mém těle.Vylezla jsem a oblékla věci po doma.Tentokrát tepláky a košile.Vylezla jsem z koupelny.Doufajíc že Skřítek vypadl jsem se zmílila.Seděla na posteli a čekala na mě.Vedle ni ležela taška do škole a k tomu i oblečení.
,,Ehm?"Ukázala jsem nechápavě na věci vedle ni.
,,Je teprve půl deváte což školu ještě stihneme.Edward na nás čeká dole a tady máš oblečení.
Jsou to džíny a košile."Usmála se na mě.
,,Já dneska nemůžu jít."Zavrtěla jsem hlavou.
,,Isabello budeš muset volali jsme tetě,která je dole a čeká až se uráčíš dojít dolů na snídani."Popadla mě za ruku a táhla do koupelny.Oblékla mě,učesala a trochu nalíčila.Spokojeně se usmála a táhla mě dolů.Teta stála u dveří v kuchyni.
,,Vyděsila jsi mě."Zašeptala.Podala mi snídani,kterou jsem snědla a vyběhla se skřítkem k autu.Kde ale seděl Jaspr a ne Edward.
,,Musel jít."Pokrčila rameny Alice.
,,Já tohle nezvládnu nemůžu jít až zítra?"Skousla jsem se do rtu.
,,Ne.Je to čerstvé takže raději dneska pak by si mysleli že jsi srab a podobně a to ty nejsi."Supr slova.Dojeli jsme ke škole byla přestávka.Skvělí pomyslela jsem si.Vystoupila jsem z auta.
,,Tohle já...",,Žádné ty,jsme stebou."Usmála se na mě.Vzala mě kolem ruky a vyšli jsme do škole.Připadala jsem si tu jako bych byla všude známá holka,která přežila.
,,Ta nehoda...ten výbuch za ten můžu já."Zašeptala jsem cestou broudící se mezi lidi ke třídě.Alice na mě jen pohlédla a táhla mě dál.Jenže ty pohledy těch lidí.Přikaždém pohybu se zastavili aby si něco mezi sebou řekli.Sklopila jsem hlavu a šla dál.Došli jsme ke třídě kde jsem teď měla mít výtvarku s Mikem,který už seděl na místě.,,Zvládneš to."Pobídla mě a vytratila se ke své třídě.Váhavě jsem stála ve dveřích.Otočila jsem se a vyběhla ze škole.Tentokrát jsem běžela rovnou domů.Poslední co jsem spatřila byla Alicin úšklebek ve dveřích.
Autor: Seiren (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Plačicí houpačka(5)Vzpomínky:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!