Dálší kapoška..o něco délší...z pohledu Edwarda hlavně...;)...mno...
15.07.2009 (19:04) • Seiren • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1435×
http://www.youtube.com/watch?v=rsO2zIwTgD8&feature=related
,,Jaku?"Zašeptala jsem.Nic.,,Jaku?"Zopakovala jsem a zatřásla sním.Otevřel oči a usmál se na mě.Začal se smát mému vyděšenému a nechápavému výrazu.,,Co se stalo?"Zeptala jsem se ho a nevšímala si jeho smíchu.
,,Včera jsi usnula u ohně.Vzal jsem tě pak domů a vrátil jsem se zase k ohnu jenže za hodinu se ozvala teta že nejsi v pokoji našli jsme tě...No Bello ty musíš mít ale sny."Te´d se zatvářil vážně.
,,Kde jste mě našli?"Skousla jsem se do rtu.
,,Na útesu,Bello.Tedy kousek od něho."Zavrtěl hlavou.Já jsem se jen nadechla.Skvělí.
,,A co ty tu vlastně děláš?"Nazvedla jsem obočí a pohlédla na něho.Usmál se.
,,Neboj nic se nestalo ani jsem se tě nedotkl.Máti mě tu nechala aby jsem dal na tebe pozor,aby jsi opravdu neskočila."Posadil se na kraj postele.
,,To je tím že jsem si nevzala prášek na spaní."Zabrumlala jsem.
,,Co ten má stím společnýho?"Podíval se na mě.
,,Mno mě to tak připadá.Beru ho každý den protože rychleji usnu a nemusím přemýšlet tím ale taky nemám sny,vzpomínky z nehody,které se mi stále vraceli."Pokrčila jsem rameny.,,Když jsem byla u Cullenových tak tam jsem začala být náměsičná protože jsem byla pár dní ve spánku s únavou a tak jsem neměla prášek tím se my sny asi vrátili."Dálší pokrčení ramen a vstala jsem z postele.Zamířila jsem k oknu a otevřela jsem ho a dovnitř zavál čerství vzduch,tepla.Slunce mě oslnilo oči.Nadechla jsem se vzduchu.Opřela jsem si hlavu o lokty a pozorovala jsem tetu jak zalévá zahradu.
,,Kolik je hodin?"Zeptala jsem se ho a otočila.Neslyšela jsem ho že by si stoupl.Stál jen krok odemně.Byl vysoký musela jsem naklonit hlavu.Usmál se na mě.Bude půl druhé Růženko."Zasmál se mému překvapenému výrazu.Zamračila jsem se že mě urazil.Udělal krok ke mě.Stáhl mezi náma tu skulinu.Jednou rukou si mě k sobě přitáhl.Dal mi pusu do vlasů.
,,Sestřenko co pak jsi to mluvila ze spaní?"Zašeptal.Trochu jsem se od něho odtáhla.Nazvedla jsem obočí.Teď se neusmíval.Ve tváři měl vypsaný smutek,nechápavost tak jako já.
,,Nevím co jsem říkala?"Skousla jsem se znovu do rtu.Strašný zvyk.
,,Trvalo to celou hodinu.Křičela jsi a mluvila ze spaní.Mluvila jsi že je to tvoje vina a že chceš umřít.Pak jsi něco šeptala v tom smyslu že "Houpačka pláče."Zamračil se a pohlédl mi do očí.Vpíjela jsem se do nich.
,,Houpačka."Zašeptala jsem.Tam jsou mé vzpomínky a já jsem na ni zapomněla.Vybavila jsem si jen kousek ze svého snu.Strom,houpačka,která se houpala ve větru,když jsem se přiblížila ke stromu všimla jsem si krve.Nebyla to smůla.Byla to krev.Ten strom plakal ale nejen on.Kapky krve s vodou nebo se slzama stékala po lanech k zemi.
,,Belss?"Zašeptal.Dotk se svojí rukou mé tváři.Setřel mi slzy?Jistě moje oči...moje bolest se dala znovu na jevo.Zabořila jsem Jacobovy hlavu na jeho hruď.Smáčela jsem mu tričko od slz.Když jsem se uklidnila vděčně jsem se na něho usmála.Znovu mi dal pusu do vlasů.
,,Co na dnešek chystáš?"Zeptal se mě trošku povolil rty do úsměvu.
,,Chci být sama."Vyklouzla jsem z jeho obětí.A zamířila ke koupelně.Napustila jsem si vodu ve sprcháču.Posadila jsem se pod sprchu a nechala jsem dopadat vlažnou vodu na mé tělo.Moje mysl byla strašná.já sama jsem strašná.Já jsem ze sebe znechucená.jsem trapná,směšná.Já tohle nejsem já.Měla bysem něco zesebou udělat.Moje tělo nechtělo.Moje tělo chtělo zemřít,ale moje touha byla silnější.Chtěla jsem začít znovu žít.Mít stále pocit štěstí a né každý den mít jinou náladu a jiné myšlenky.Vylezla jsem z koupelny a oblékla jsem si modré šaty od Alice.Teta byla v zahradě Jacoba jsem neviděla.Napsala jsem jim dopis.Tedy vzkaz.
Šla jsem někoho navštívit za dvě hodiny se vrátím.Nemějte strach vrátím se.
"Možná."Dodala jsem vduchu.Vzala jsme si jablko na cestu a vydala jsem se navštívit svoji kamarádku houpačku.
Edward:
,,Alice,když nechce odvézt tak nechce."Procedil jsem skrz zuby,jenže kdo by se hádal s mojí malou sestrou,když ví kdo zvítězí?
,,Ale Ede,viděla jsem ji přicházet je to ona ta,která ti změní život."Udělala na mě svý psí oči.Jen jsem se ušklíbl.,,Jinak mi budeme dobří kamarádky."Vyplázla na mě jazyk.Zastavil jsem auto před dívkou,kterou jsem zatím vůbec neviděl.Alice vystoupila a domlouvala sní.Povolila se rozhodnutí nastoupila do auta.Pohlédl jsem na ni do zadu.Byla obyčejná ale nemohl jsem přečíst její mysl.Byla o něco bledčí než ostatní lidi tady kolem ve městě.Hnědé vlasy a oči ve stejné barvě.Zeptal jsem se ji kam ji mám odvézt.V rychlosti mi řekla cestu.Myslela si snad že si ji nezapamatuji?Kdo ví co se jí teď honilo hlavou.Zastavil jsem až u sirotčince.Alice se ji zeptala jestli zde bydlí.Jen ji odsekla a vystoupila.
,,Co je?"Zeptala se mě Alice.Jen jsem zavrtěl hlavou a jel domů.
Druhý den mě Alice přemlouvala aby sem vzal Bellu do škole,takže jsem musel souhlasit,protože trávit sní nákupy byl ten nejhorší sen.Vyzvedl jsem ji a odvezl do škole.Alice mi myšlenkama zdělila že bude mít narozeniny a že půjde domů.Viděl jsem v její mysli její plány.Nechal jsem to být a šel na hodinu.Zaslechl jsem jen jak se Alice domlouvá na doučování u nás doma.S povzdechem jsem odjel domů a šel jsem na lov.
Ta dívka mě stále pronásledovala v mysli.Musel jsem na ni myslet.Něco ji trápilo ale nechtěl jsem být vlezlí.Zjistil jsem že chodí do jednoho sadu na houpačku s kterou si mluvila.Jen jsem tiše v povzdálí sledoval nešťastnou dívku houpajíc na houpačce.
,,Něco ji musí trápit.vyhodila nás i tetu."Zaskuhrala Alice,když se vrátili z její nezdařené oslavy.Se nedivím její výzdoba ji opravdu musela naštvat.
,,Musím na to přijít co."Zašeptala.
,,Co kdyby jsi ji dala pokoj?Je tu nová a když nejeví zájem o přátelství jak zdůrazňovala tak ji nech."Poradil jsem ji raději.Byla až moc vlezlá.
,,Počkej uvidíme kdo tady je vlezlej."Zavrčela a zmizela ve svém pokoji.
Bohužel Alice si stále stála na svém.Měla vizu že se Bella nechce probudit.Proto jsme se rozhodli kní jet.Alice ji probudila a oblékla do nového oblečení.V její mysli jsem přečetl že má jizvy z autonehody a že na to přišla bez nucení nějakých otázek.Byl jsem jen pár metrů od jejího domu.Měl jsem touhu ji spatřit ale neudělal jsem to.Místo toho jsem šel do škole.
Přijeli,když byla přestávka.Alice byla na sebe pyšná.Jen Bella byla nesvá.Mik Newton ji obtěžoval otázkama kde sebrala jizvy.Odpálkovala ho tím že skákala z útesu.Jen jsem se usmál.Měli jsme spolu hodinu a to biologii.Musel jsem ji sledovat.Ta její vůně byla nesnesitelná.Moje ovládání bylo těžké ho uhlídat.Zapisoval jsem do papíru odpovědi.Stále jsem ale sledoval její tvář a poslouchal její rychlé tlukoucí srdce.Zazvonilo.Odešel jsem.Bella šla jako poslední.Čekal jsem na ni kousek od třídy.Jenže byl tam Mik.Znovu se ji snažil zbalit.A hlavně se ji ptal kdy půjde znovu skákat z útesu.Musel jsem zavrčet.Měl jsem co dělat aby jsem po něm neskočil.Bella ho odpálkovala a to dost nahlas.
Z jejích rtů vyšla slova,která nesměl nikdo tímhle způsobem se dovědět.
,,Jen protvoji informaci já jsem neskákala z útesů ale pokoušela jsem se vylézt z rozmláceného auta,které vybuchlo s mím otcem!"Zakřičla dost nahlas.Každý na ni začal zírat.jejich mysl byla lítostná ale i odporná.
"Chudák holka."
"Ta to nemá lechké a ty jizvy."
"Neslyšela o plastice?"
"Ta půjde jedonuše zbalit na nějakou tu..."Vypustil jsem jejich mysle.Vrazila do mě,když couvala.Když si uvědomila že tohle přehnala.Utekla ze škole.Šel jsem za ní.Myls spolužákua závistivích dívek jsem se pokoušel nevnímat.našel jsem ji u lavečky,kde seděla schoulená a brečela.Nabídl jsem ji odvoz.Odmítla.Neposlouchal jsem ji.Vzal jsem ji do náruče ke svému autu a odvezl k ní.domů.Dověděl jsem se od ní samotné co se stalo.Její otec zemřel při výbuchu to jsem vlastně už pochopil.Z fotek jsem taky zjistil že je podobná ke své matce a hlavně že má nevlastního otce a sestru.Její tělo v záři světla jasně rýsovalo její jizvy.Některé byli na pohled odporné ale některé nešli stěží vidět aspoň u člověka což nebylo u mě.Já jsem její jizvy viděl zřetelně ale taky jsem chápal tu její bolest.Odešel jsem domů a na lov.
,,Já jsem to říkala."Přitančila ke mě do pokoje Alice.
,,Co jsi říkala?"Zeptal jsem se ji bez zájmu.
,,No tak brácho říkala jsem že se ti líbí víc než mě."Pokřiveně se usmála a vypálkovala z místnosti.
V její mysli si zpívala neznámé písničky.Nechtěla mi říct co viděla.To jsem z ní nějak nemohl dostat.
Neřešil jsem to a poslouchal hudbu a přitom jsem myslel na ni.
Sledoval jsem ji každý den.Její směr mířil vždy k houpačce s kterou vždy hovořila.Jen ten den,kdy šla do škole po dnu kdy řekla slova,která určitě neměla být slyšena.Utekla ze škole.Jasper zní šílel celou cestu.Jeho moc byla na ni krátká.Utekla já jsem ji sledoval.Odběhla k sobě domů,jenže někdo tam byl.Slyšel jsem tři tlukoucí srdce.Zastvail jsem se kousek od domu.Ucítil jsem štíplavou vůni.Vlkodlaci.Přestal jsem dýchat.Bella odběhla z domu pryč ke své houpačce.Ta dívka se mi líbila toužil jsem po ni.Netoužil jsem ale po její krvy.Krev v tuhle chvíli nehrála žádnou roli.Chtěl jsem ji pomoct.Pomoct ze smutku a bolesti udělat ji ťastnou.Alice měla pravdu.Mám ji víc rád než ona.Schoulila se pod strom.Usnula.Chtěl jsem ji vzbudit ale přeběhl mě ten kluk z jejího domu.Došel kni a vzal ji do náruče.Mluvil na ni.Ona ho jen vnímala na půl ucha.Objala ho a on ji odnesl domů.Večer jsem byl uni.Měla horečky,mluvila ze spaní začala být i náměsičná.Její teta ji odvedla knám domů ke Carlislovi.Zkontroloval ji.Jeho diagnóza zněla zápal pli.Byla tu celý týden.Trávil jsem u ni celé noci.Její tvář,úsměv slzy ze snů.Cítil jsem její bolest.Pokoušel jsem se vnímat její bolest.Má touha aby byla šťastná se zvětšovala.Když se probudila nemohl jsem se uni pohybovat.Nechtěl jsem ji ublížit...Sledoval jsem ji jen v noci,když spala.Carlisle prohlásil že může jít domů.Jen já jsem byl smutný z toho že ji te´d neuvidím,když bude trávit čas s vlkama a tam kam my nesmíme.Smlouva mezi vlky a upíry.
Bella:
Přitančila jsem k plotu.Tichým hlasem jsem mluvila s houpačkou kde jsem nebyla velice dlouho musela jsem ji usjitit že se mi nic nestalo.Jistě jsem blázen.Ale že jsem se asi zamylovala.Houpala jsem se a zaposlouchala jsem se do ptačího zpěvu.Bylo mi skoro jasné že mě tu asi někdo sleduje.Zamnou něco zapraskalo.Otočila jsem se.Nic tam nebylo.Dál jsem se věnovala houpání a dumlání nad svým životem.Jistě můj život je teď oněco veselejší.Nevím jak dlouho jsem tu zde byla ale začalo se stmívat.Zaslechla jsem chůzi,když jsem se otočila byl tam Jacob.Zašklebila jsem se.Slezla jsem z houpačky a přistoupila jsem k němu.
,,Myslel jsem si to."Zašeptal.Obešla jsem ho a zamířila domů.Domů ke štěstí?Ani ne teď jsem byla rozhodnutá že tohle nechci.Pohlédla jsem k hopačce.Jeho lana byli protrhaná...Jistě můj čas nadešel.Zemřu tam kde jsem byla vždy šťastná a kde jsem se vždy snažila zapomenout na své bolestné myšlenky.
Autor: Seiren (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Plačící Houpačka(7)Vysvětlení:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!