Jak se Bella vyrovná s následky znásilnění? Bude se Edwarda bát? Přestanou se navzájem milovat? Čtěte a dozvíte se víc. :D
25.09.2009 (10:30) • Elis • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2027×
http://www.youtube.com/watch?v=HLx9dudmIq4
Bellin pohled
Probudila jsem se v domě Cullenů. Venku bylo zataženo a slabě mrholilo. Ležela jsem na pohovce v obývacím pokoji, přikrytá hromadou dek. Na sobě jsem měla bílý komplet - legíny a triko s dlouhým rukávem. To mě určitě oblékla Alice, která mi seděla u nohou a velmi ostražitě mě pozorovala. Rozhlédla jsem se po pokoji a spatřila všechny ostatní členy rodiny. Naproti v křesle seděl Emmett s Rosalií na klíně. Vedle nich stáli Carlisle a Esme. Jasper se držel dál. Věděla jsem proč to tak je. On tu bolest prožíval se mnou. Nakonec mi pohled padl na Edwarda. Podívala jsem se mu do očí, ale ty neprozrazovaly to, co jsem čekala. Nebylo v nich ani stopy po znechucení. Spíš v nich bylo plno lásky a lítosti... Jako první promluvil Carlisle.
,,Bello, včera když jsme přijeli domů a ty jsi usnula, jsem tě vyšetřil. Myslel jsem, že to tak pro tebe bude lepší když u toho nebudeš muset být vzhůru. Z lékařského hlediska jsi naprosto vpořádku,'' nadechl se a pak pokračoval. ,,Ti...lidé se zabili při autohavárii, takže nemusíme nic nahlašovat na policii. Myslím si, že to tak pro tebe bude lepší...Víme všechno, co se včera stalo, Alice to viděla, hned jsme za tebou vyrazili, ale bohužel jsme to nestihli včas. Jen chceme, aby jsi věděla, že stojíme při tobě.''
,,Ano, je to tak zlatíčko,'' přidala se Esmé. ,,Jsi pro mne jako vlastní dcera, a věř mi, že se o tebe postaráme. Nedovolíme, aby ti někdo ublížil.''
,,Děkuju vám,'' zašeptala jsem. Mluvit nahlas mi nešlo. Když jsem se včera snažila vydat přes lepicí pásku alespoň nějaký zvuk, absolutně jsem si zničila hlasivky. Po tvářích se mi zničeho nic začaly kutálet slzy.
,,Ššš, Bello, to bude dobré, bude to vpořádku,'' snažila se mě ukidnit Rosalie. Zmateně jsem na ni pohlédla. Ona mě utěšovala? Rosalie? Nikdy mě neměla ráda tak proč zrovna teď ? Mírně se na mě usmála. S pochopením.
,,Nejspíš se divíš, jaký k tobě mám přístup, ale věř mi, že přesně vím co prožíváš. Uvidíš, že se to časem zlepší i když tomu teď nejspíš nevěříš. Všechno se urovná. Tak už neplač Bello.''
,,Snažil jsem se tě uklidnit Bello,''¨řekl Jasper. ,,Ale bohužel na tebe má síla nepůsobí. Bolest je nejspíš tak silná, že ostatní emoce nemají šanci dostat se na povrch. Jsi velmi statečná Bello.'' Všichni byli tak hodní, nezdálo se, že by mnou opovrhovali. I když jsem si připadala jak na nějaké recitační soutěži. Já byla porotce a oni soutěžící. Podle výrazu v mé tváři hodnotili, jak na tom jsou. Nejspíš neměli moc dobré skóre. Jako další na řadě byla Alice.
,,Víš, já ti můžu řict jen to, že vždycky budeš moje nejlepší kamarádka a já ti budu kdykoliv k dispozici.''
Jen jsem se na Alici usmála. To mluvilo za vše.
,,Já...no popravdě nemám co říct...snad jen, že když budeš potřebovat, tak jsem tu pro tebe. Třeba jako bodyguard.'' Řekl Emmett a mrkl na mě. Já jsem se jen pousmála. Chvíli jsem tam jen tak ležela a přemýšlela. Jak dokážu být s Edwardem, když místo něj uvidím jen osobu, která mi chce ublížit? Bude ještě někdy něco tak, jak to bylo dřív? S jistotou jsem však vědla, že rozhodně nesnesu, aby se mne Edward prozatím dotknul. A on to věděl také, už od včerejší noci. Po pár minutách úvah jsem opět usnula.
Edwardův pohled
Díval jsem se na ní jak spí. Mezi očima měla malou vrásku, nejspíš neměla moc pěkné sny a co chvíli sebou škubla. Hlavou se honily miliony otázek. Miluje mě pořád? Dokáže se s tím vypořádat nebo má zničený celý život? Byla to moje chyba? Byla by radši kdyby tu nemusela být? Pak mě něco napadlo.
,,Emmette?''
,,Ano?''
,,Pojď se mnou na chviličku ven prosím.''
,,Jistě,'' zvedl se a vyšel se mnou před dům. Esmé nás pozorovala ustraným výrazem. Došel jsem až k řece. Nechtěl jsem aby nás ostatní slyšeli. Hlavně ne Rosalie.
,,Jak...jak to probíhalo s Rosalií Emmette? Myslím ve vašem vztahu. U toho ostatního jsem byl, ale vašeho bližšího vztahu jsem se stranil. Nechtěl jsem poslouchat, však víš...Bránila se? Trpěla?''
,,Čekal jsem, že se na to zeptáš. No Rose měla už spoustu času na to se s tím vypořádat než mě našla, ale ze začátku když jsme se dali dohromady, jsme se například líbali a ona najendou řekla dost a já musel přestat. Ze začátku to bylo těžký, ale teď už je to vpořádku. Časem se to urovná.''
,,Myslíš, že to tak bude i s Bellou ? Mám poci, že je na tom strašně špatně, Rose ani na začáku takhle špatně nevypadala.''
,,Podle mě to má Bella težší, Rose byla hned potom proměněná, takže její emoce byly omezené a příliš zaujaté žízní. A když potom začala mít i jiné starosti, tak už to nebylo tak strašné. Myslím si, že by Bella potřebovala být pár týdnů sama. Teda ne sama, ale bez tebe. Potřebuje čas aby si mohla všechno srovnat.''
,,Taky mě napadlo, že bych jí měl dát čas, aby si to mohla promyslet. Doufám, že jí to pomůže. Odjedu na nějakou dobu, aby si nemyslela, že na ní tlačím. Řekni to prosím tě Esmé. Teď rovnou odjedu, aby mě nemohla přemlouvat. Vím, že to je narychlo, ale čím dřív tím líp. Postarejte se mi o Bellu prosím.''
,,Neboj se. Ohlídáme jí, než se vrátíš.''
Jen jsem kývnul hlavou a vydal se ke garáži. Musel jsem jednat rychle a Belle by prodlužování mého odjezdu moc nepomohlo a určitě by se tím tápila. A to jsem nechtěl. Vidě jsem Alici v mysli, že už viděla jak jsem se rozhodl, ale ostatním zatím nic neřekla. Byl jsem jí za to vděčný. Nepotřeboval jsem vidět Esméinu strápenou tvář. Nasedl jsem do volva a motor s tichým zavrčením naskočil. Rychle jsem šlápl na plyn a ve zpětném zrcátku jsem uviděl Carlislea jak se za mnou dívá. Přidal jsem rychlost a vyrazil směr Itálie...
Autor: Elis, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Plakat se má v dešti - 1.kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!