Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Plameny vášně a zrady - prolog + 1. kapitola

19.01.2012 (15:15) • MsAndyCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 18× • zobrazeno 1477×

Nikdo:

Isabella se ladně protáhla do tmavé uličky. Tiše oddychovala, ačkoliv pro ni kyslík byl něco naprosto nepotřebného. Tiše jako myška se plížila blíže jednomu domu. Měla ho vyhlédnutý již velmi dlouho. Iritovala ji podobnost těchto lidí s jedním upírským klanem… A to byl také jediný důvod, proč se dneska opovažovala vylézt ze svého úkrytu. Na tváři si jí pohrával úšklebek, jak se tak pomalinku přibližovala k obrovskému domu. Skrčila se a elegantně proplula otevřeným oknem, které s hnusným zvukem prasklo a rozsypalo se na spoustu střepů. Chlapec, který doteď v klidu oddychoval v posteli, sebou začal neklidně šít a po chvíli i otevřel oči. Uviděl anděla… Jenže co když anděl nebyl anděl? Zamžoural rozespalýma očima a sledoval ten elegantní přelud před sebou.

„Vy… v-y jste anděl?“ vykoktal po chvíli ustrašeným hlasem. Na tváři se mu mísilo okouzlení se strachem. Co tu ta cizinka pohledává? A co dělá někdo takový v jeho pokoji? Kladl spousty otázek, ale přes zatažené hrdlo se neprorvalo nic. Isabella mu věnovala mlsný úsměv a tiše se přiblížila.

„Ano, za anděla bych se považovat dala… ale za anděla smrti… A teď klidně spi… Už tě nikdy nic bolet nebude… Ani si na mě nevzpomeneš…“ šeptala tak neskutečně svůdným hlasem, který lákal chudáka malého chlapce do jisté záhuby. Pousmál se a lehl si na postel. Isabellino chvilkové vyčkávání se nakonec vyplatilo a začalo se ozývat pravidelné dýchání. Již jí nic nestálo v cestě… Směle se sklonila nad tepajícím zdroji své obživy a vycenila nádherně bílé zuby. Přiložila je tiše k tepně a poslouchala, jak jí tepna zpívá…

Druhý den v novinách:

Neznámý útočník minulé noci vyvraždil rodinu Marphiových. Těla byla nalezena bez stop po zranění, ale ani v jednom nebyla ani kapka krve. Těla byla zohyzděna ohněm a poté hozena dolů z balkónu. Policisté se domnívají, že se jednalo o útok nějaké sekty. Není to ale první útok. Za posledních čtrnáct dní jde již o páté napadení. Buďte na pozoru!

Bella:

„Že tě stále baví,“ pousmál se Felix nad mojí zálibou v zabíjení. Věnovala jsem mu dost skeptický pohled.

„Prosím tě… Víš, jaká je to sranda je ubezpečit, že se jim nic nestane a pak je zabít… a ta krev…“ dodala jsem trochu masochisticky. Felix se na mě jenom kysele zaksichtil a dál se tomu nevěnoval. Pousmála jsem se a šla si sednout na gauč. Prohlížela jsem si veškeré noviny, ve kterých bylo něco o mých útocích zaznamenáno… No jo…

„Ale víš, že Volturiovým se to moc nelíbí…“ začal zase Felix. Zavrčela jsem a nechala to bez odezvy. Kdyby se mi chtělo, tak do hodiny je po celé té zatuchlé smradlavé rodině, a to Felix moc dobře ví. Pomalu jsem se protáhla jako kočka a potom se zahleděla na mého bratra. V klidu seděl a jedl lidské blafy. Aha… No, tak to dopadá, když je poloupír mimo. Pousmála jsem se a nechala vzplát tu jeho dobrotu. Okamžitě se probral a uskočil.

„Isabello, sakra kolikrát ti mám říkat, ať toho necháš?“ zaječel na mě. Nedalo mi to a vytvořila jsem okolo něho ohnivý kruh a šla se převléknout… Přece nebudu sedět celý den ve stejném oblečení a hlavně, když očekáváme návštěvu…

„Brácha? Hele… Nezapomněla jsem ti náhodou říct, že mají přijít Volturiovi, že ne?“ zeptala jsem se hlasem neviňátka a pak rychle zapadla za nejbližší dveře, aby po mně nestačil něco hodit… Nebudu si přece zbytečně ničit nábytek.

„Isabello Marie Swanová, okamžitě vylez z toho pokoje, než si tam pro tebe dojdu… a to bude bolet…“ ozvalo se za dveřmi. Kdyby opravdu chtěl, abych vylezla, tak ty dveře vykopne a nedělá scény jako malé děcko. No jo, ale je to poloupír bez špetky síly… Proboha, kdo mě to vychoval…

„Ticho tam… Musím se převléknout, čekáme návštěvu,“ sykla jsem důležitě a začala se upravovat před zrcadlem. Tak… Ještě trocha tohohle sajrajtu na hlavu a bude to super. Konečně hotovo a může se jít. Jak jsem již dle svého sedmého smyslu (neříkám šestého, jelikož to je oheň) odhadla, tak Volturiovi právě vyslýchají mého bratra. Tiše jsem se vypařila z pokoje a vyšla před dům.

Stála tam celá jejich garda a před nimi se v bolestné křeči svíjel můj bratr. Jane měla na tváři takový úsměv, že bych k ní nejradši přiskočila a vytrhala jí ty peroxidové vlasy. Zavrčela jsem a okamžitě rozprostřela okolo mého bratra ohnivý štít, který ho bránil před podobnými útoky. Janin, dosud neviditelný dar, najednou vzplál a zmizel stejně rychle, jako se objevil. Aro poděšeně vydechl a já mu věnovala pěkně kyselý úsměv a s ním jsem štít stáhla.

„Isabello, máme pro tebe s tvým bratrem nemilé zprávy,“ ozvalo se najednou odněkud zezadu. S ledovým klidem v očích jsem se podívala do tváře Marca, který právě posílal Aleca dozadu. Již jsem tušila, co se stane, tak jsem štít rozprostřela automaticky.

„Hmmm… A co já s tím?“ zeptala jsem se odměřeně a naprosto ironicky. Alec mi věnoval frustrovaný úsměv, jak se jeho dar odrazil od mého štítu, ale jeho zatím nepopálil… škoda…

„Isabello, měla by sis laskavě uvědomit…“ začal najednou Aro. Vyprskla jsem smíchy a podívala se do jejich naštvaných tváří.

„Co bych si měla uvědomit? Že mluvím s vrchností, kterou můžu během setiny sekundy zabít? Že jsem nás prozradila? Že mě zabijete? Prosím vás… Tohle si uvědomuju už pekelně dlouho,“ zasyčela jsem a porozhlédla se. Bratr se tiše krčil za mnou. I on byl pro Volturiovy nebezpečný, ale to oni zatím nevěděli… A asi se to nikdy nedozví…

„Isabello, jistě chápeš, z jakého důvodu jsme tu, tak to nebudu protahovat. Prostě a jednoduše. Buď půjdeš dobrovolně na smrt, nebo… nebo na převýchovu k vegetariánům…“ začal Aro zase mile. Vyprskla jsem smíchy a nestačila se divit. Fajn, takže on bude dávat ultimáta? Sakra, jsem svobodný tvor, tak ať dá Aro s tou svojí žabáckou gardou pokoj… Nebo jim vypálím zahrádku… a to doslova.

„Vy mi jako chcete dávat ultimáta? Jste padlí na hlavu… Tady jsem já, kdo může všechny zabít… ne vy…“ pronesla jsem s ledovým klidem a sledovala jejich nervozitu, která se mísila se vztekem… No jo, Bello, to jsi tomu zase dala, ale oni si začali, takže je to kdyžtak na nich.

„Isabello, ale musíš nás pochopit… Musíme udržet naši existenci mimo lidská vnímání,“ řekl znovu. Podívala jsem se na něj s odporem v obličeji a uvažovala. Na jazyku se mi střídalo tisíce nadávek na jejich účet, ale raději jsem nic nevypustila… Tak k vegetariánům říkáte? Budou oslabení zvířecí krví? Myslím, že to půjde hladce… pomalí jako šneci a určitě naprosto mimo… Fajn, tak když chcete vegetariána, tak ho máte mít.

„Dobrá… Možná by to šlo… Půjdu k těm vegetariánům, jak že se jmenují?“ zeptala jsem a sledovala jejich mimické svaly, jak se stahují do vítězného úšklebku. Jo tak takhle oni. Vrhla jsem po nich oslňující úsměv a s klidnou tváří jsem zapálila nejbližší trávu u nich. Oheň olizoval ničivými plameny stromy a všechno… Během chvilky se z malého táborového ohýnku stala pořádná katastrofa. Na tváři se mi rozlil onen zabijácký úsměv a oheň jsem jako mávnutím kouzelnou hůlkou odvolala…

„Cullenovi,“ ozval se vystrašený hlas Jane… Ok, tak Cullenovi říkáte? No jo… Další z těch poťouchlých rodin, která vycucává zvířátka… Ble… Otočila jsem se a šla si sbalit, jak mi bylo taktně doporučeno.

„Felixi, pojď sem na chvilku,“ zavolal mého bratra trochu přeslazeným hlasem Aro. Felix poslechl a já to dál nevnímala. Hodila jsem si pár svých každodenních věcí do tašky, a když se vrátila, tak jsem slyšela jenom křupání a bolestný křik. Tašku jsem okamžitě upustila a rozeběhla se. Tam, kde kdysi stával můj bratr, byla jen hromádka zbytků a krev. V tu chvíli by se u mě krve nedořezal, ale to asi nikdy. Zavrčela jsem a vrhla se na nejbližšího člena gardy. Ať to byl, kdo to byl, tak za chvilku byl ve stavu jako můj bratr. Hromádka rozcupovaných kusů. Nemohlo mě nic zastavit. S klidnou tváří jsem se nadechla a zavolala oheň, který ještě víc rozdrásal tu ránu ze ztráty stvořitele… Bolelo to, jako když ztratíte bratra, ale já se jim pomstím… Zbude z nich jen a jen prach…

Tak... Jak se líbí? Opravdu to není nic moc, ale komentáře mě určitě potěší... MsAndyCullen

Autor: MsAndyCullen, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Plameny vášně a zrady - prolog + 1. kapitola: