Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Playboy - Kapitola 16. Tříhlavá saň

29.05.2012 (18:00) • Barchetta • FanFiction na pokračování • komentováno 15× • zobrazeno 2986×

Playboy - Kapitola 16. Tříhlavá saň

Den nakonec, díky aktivní práci, utekl jako voda z prasklé dělohy a my – účastníci Bannerova vojenského tábora pro náctileté, jak si teď přezdíváme, se konečně můžeme usadit v relativním poklidu k táboráku, který jsme si během dne nachystali.

Napíchnout Mikea, strůjce našeho neštěstí, na klacek namísto špekáčků nebo jej přivázat ke kůlu a mučit dle starých indiánských praktik, nám Banner k velkému rozčarování osazenstva nedovolil. A ačkoliv nešťastný Mike kňučel omluvy jako štěně, kolem táboráku se nakonec i tak rozezněl ďábelský šepot na zosnování plánu daleko zákeřnějšího. Po zaznění výrazu „pomalu z něj odsát všechnu krev“ jsem přestala poslouchat, Jasper – ten zvrhlík - kupodivu zbystřil. Nesnáším krev, takže pokud to fakt zrealizují, snad se nebudu muset koukat. Fuj. Problematiku Mikeova potrestání samozřejmě řešili všichni kromě Edwarda, kterého obecně jakákoliv běžná, obyčejná a vůbec tyhle klasicky společenská témata vůbec nezajímala. Zíral na mě mlčky a povýšeně přes táborák s nafouklými tvářemi a tvářil se děsně znechuceně. Viděl mě šťourat se v tom nose nebo co…?

„Co je, Chosé?“ mrknu na toho trumbelína smířlivě, abych to zahrála do autu, ale spíš jsem tím rozkopala vosí hnízdo. Musím říct, že kdysi se mi to už stalo a nerada bych si to zopakovala. Moje děsivé představy jsou umocněny Edwardovým žlutočerným pruhovaným trikem. Bodací osten, díky bohu, i po důkladném zkoumání marně hledám.

„Hmpt!“ odfrkne si Edward a k demonstrativně zvednutému nosu hodí ta slečinka namistrovaná ještě nožku přes nožku. Kanadská noc tě nemine, princezno! Poskládám v hlavě další ze svých geniálních myšlenek a téměř se mi sama otvírá řasenka v kapse. A taky si vzpomenu na svoji babičku, protože měla doma strašně protivnýho krocana, kterýmu je teď Edward neskutečně podobnej.

Jsem si jistá, že vymýšlení všech možných přirovnání by mě zabavilo minimálně na celý večer, nicméně výkvěty mých skvostných myšlenkových pochodů přerušila tisíc první hádka Jazze s Jess, která vypukla hned poté, co si Banner kamsi musel odskočit. Zdálo se, jakkoliv to zní jako bláznivá pohádka, že Jessica po cestě na hrad svého prince narazila na léta-se-skrývající tříhlavou saň jménem „osobní hrdost“.

„Kašlu na tebe, Jaspere Whitlocku! Rozumíš? Než bych se tahala věčnost s takovým ořechem vylouskaným, to raději budu koexistovat se svým odrazem v zrcadle!“ hulákala Jessica. „Jestli teda ještě nějakej mám, to si musíme teprve ujasnit!“ dodala trochu zvláštním šeptem a spikleneckým mrknutím směrem k Jazzovi, ačkoliv na vzteku jí to neubralo.

„Odraz v zrcadle ti bohužel pro všechny sice nezmizel a nezmizí, ale i tak… Nemůžeš se se mnou rozejít!“ protestoval kupodivu vehementně Jazz.

„Ne?“ odpověděla s nadějí v hlase Jessica a chvíli se snad i zdálo, že Jess roztálo máslo na hlavě, ona zmíněná saň hrdosti pod Jazzovým mečem naposled zařvala, a kočár se rozjel znovu směrem k Jasperovu království.

„Ne,“ odvětil v klidu Jasper, aby posléze dodal, „nikdy jsme spolu nechodili. Sama dobře víš, že jsem to dělal všechno jen proto, že jsem musel!“

Jasper sice nejprve Jessičin blesk uzemnil, nicméně po hrobovém tichu z Jessiny strany se role obrátily, Jasper vyděšeně polknul a v očekávání bolesti se zoufale přikrčil před svojí běsnící královnou. To by bylo, aby si dvorní šašek dovoloval.

Jessica sice dle očekávání na chvíli zrudla jako rak, až se mi v hlavě vyrojily recepty na mořské plody, ale pak se stalo cosi zvláštního. Cosi, co nikdo, a nejméně pak Jasper, nečekal.

Jessica se uklidnila.

Přišla přímo k Jazzovi a vyrovnaným hlasem hlásí: „Už nemusíš, Jaspere… Protože já tě skutečně nechci, tímhle už mi ublížit nemůžeš. A co víc, ani nepotřebuju, Carlisle říkal od začátku, že jsem v jistém ohledu naprosto v pohodě.“

A bylo ticho, Jessica si sedla a Jasper chvíli lapal po dechu. Když mu došlo, že je po všem, stačilo nakonec jedno pročísnutí vlasů příručním hřebínkem, aby se jeho ego vrátilo zpět do starých kolejí: „Díky bože, věděl jsem, že svým způsobem jsme pořád kámoši!“ spráskl Jazz ruce směrem k nebi a začal vehementně sdělovat Emmovi, jak je rád, že má klid.

Jazz a Jessica se rozešli.

A kupodivu… nikdo se nesmál. Možná proto, že Jessica byla v očích okolí vítěz, možná proto, že vlastně nikdo - včetně mě - netušil, o čem se ti dva, do háje, polovinu toho rozhovoru vlastně bavili.

Tak či tak, bylo zkrátka po všem, Jess rozklepaně seděla vedle mě a já místo prosté lidské soudržnosti najednou vařila ze slov guláš kvality pejska s kočičkou. Ne tak vydatný jako v matice z čísel, když mám něco spočítat, ale pocit to byl podobný.

„Jessico… ehm, jako jsi fakt dost… dost… hustá.“ Vyprodukovala jsem asi po minutě ticha to nejlepší, co mě na povzbuzenou po bolestivém a ponižujícím rozchodu napadlo.

„Hustá?“ koukla na mě zmateně Jess. „No,“ pokračovala jsem, „tak jako třeba… Třeba tvaroh je hustej, ale vlastně jinak, no. Chápeš mě, ne?“

Nechápala.

Jsem si jistá, že se svým vysokým UV, teda IQ, bych určitě časem přišla na něco lepšího, čím bych to nahradila, nicméně moji počínající roli Jessičina psychosociálního kouče přerušil Banner svým návratem.

„Hop, hop, hop! Přesně za dvě minuty začíná dnešní noční bojová hra,“ prohlásí tak nadšeně, že neslyšet, co říká, člověk by hned myslel, že snad budou znova vysílat pobřežní hlídku.

„To je teda bomba, co děcka?“ rozplývá se v mých očích stoprocentně vedoucí teroristické organizace pan Banner.

Bomba, jen co je pravda. Jessica se rozbrečí, Edward na mě vyplázne posměšně jazyk, jelikož mé orientační a další v lese potřebné schopnosti zná a já… Já raději hledám nejbližší strom, na kterým by se dalo oběsit. To je zas večer.

Shrnutí povídek - Barchetta 

Autor: Barchetta (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Playboy - Kapitola 16. Tříhlavá saň: