Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pláž - 1. kapitola

22.06.2013 (16:30) • Terezka71, Break • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1973×

Tereza

Seděla jsem na pláži a koukala na vlny. Zrovna pršelo. Byla jsem myšlenkami jinde. Byla jsem už tak promočená, že slzy nešly rozeznat od kapek vody. Zrovna jsem se pohádala doma. Emmett byl vcelku super, ale někdy dokázal člověka dost vyhodit z normálních kolejí. Přestala jsem to dusit a začala brečet. Zabořila jsem si obličej do dlaní. Ucítila jsem, že mě někdo teplý objal a začal mě hladit po vlasech. Přitulila jsem se.

„Ale zlato… Kdo to byl tentokrát?“ Byl to Embry.

„Emmett,“ hlesla jsem a dál brečela.

„Co ti provedl?“ Zahříval mě.

„Začal se do mě navážet a pak jsme se pohádali.“

„Už zase? Zlato, nesmíš před ním pořád utíkat.“

„Ty s ním nežiješ.“

„Když už se hádáte, tak nesmíš začít brečet. Jednu mu vraž a je to. I za tu ruku by to stálo.“

„Embry! Volal doktor! Má jít domů! U hranic ji vyzvedne Emmett!“ zavolal od lesa Seth.

„Ne…“ hlesla jsem. Povzdechl si.

„Pojď, zlato. A pamatuj, co jsem ti řekl.“ Vzal mě do náruče a odnesl k hranicím. Emmett už tam čekal.

„Embry, nedej mě.“

„Neboj, lásko.“ Dal mi pusu do vlasů. Pousmála jsem se.

„Pusť ji, pse.“ Emmett neměl dobrou náladu.

„Emmette, mlč.“ Sklouzla jsem na zem a Embryho políbila. „ Díky,zlato.“ Usmál se a políbil mě.

„Fajn, to stačí. Terezo, jde se domů. Hned.“ Emmett vážně neměl náladu.

„Nech mě být. Já si dojdu,“ zaprskala jsem na něj. „ A kdyby něco, přespím u Ema.“

„Nepřipadá v úvahu. Polez domů, nebo uvidíš.“

„Jo, leda tvoje záda. Dej mi svátek.“ Přitulila jsem se k Emovi a on mě objal.

„Terezo, pohni. Hned. Carlisle zuří.“

„To může. Neměl posílat tebe.“

„Co proti mně máš?“

„To jsi tak blbej! Jdi se kopnout. Domu dojdu,“ poslala jsem ho do háje. Nachomýtl se tam Jazz.

„Terí, pojď domů.“ Povzdechla jsem si. Jazz mi rozumněl. Koukla jsem na Ema.

„Běž.“ Políbil mě a šoupl za hranici. Hned mě čapl Emmett.

„Jdi do háje!“ Jazz mě vyprostil, sundal si bundu a zamračil se na Emmetta.

„Nech ji být, Emmette.“ Em zmizel. Jazz mě objal.

„Pojď, zlato, jdeme domů.“ Vzal mě do náručí a odnesl do vilky. Carlisle zuřil. A to doslova. Lítal po obýváku jako tajfun. Jazz mě odnesl rovnou do pokoje a cestou zklidnil taťku. Položil mě do postele a sundal mi boty.

„Vždyť si promoklá na kost. Ty jsi koza…“ Drkotaly mi zuby, tak jsem mu neodpověděla. Vysvléknul mě do spodního prádla a šoupl pod sprchu. Pustil teplou vodu a nechal si nahřát ruce. Vymydlil mě a zabalil do osušky. Uložil do postele, zastlal a svlékl, aby mě prádlo nestudilo.

„Díky…“ zakoktala jsem.

„Hlavně lež. Přinesu ti čaj. A taťku.“

„Ne, taťku ne…“

„Neboj, nic ti neudělá. Je v klidu. Jen Emmett zuří.“ Zasténala jsem a zahrabala se až po uši.

„Neboj, nepustím ho sem.“

„Najde si cestu…“ zašeptala jsem.

„To nenajde. Jdu ti pro ten čaj.“ Dal mi pusu a zmizel. Přitáhla jsem si peřinu ještě těsněji, zavřela oči a snažila se ovládnout třes. Po chvilce se rozletěly dveře. Trhla jsem sebou, myslela jsem si, že je to Emmett. Zahrabala jsem se ještě víc.

„Promiň…“ omluvila jsem se rovnou.

„ Za co?“ Terka. Moje sestřička.

„Tobě za nic.“ Uhnula jsem peřinou a koukala na ni. „ Kde je načuřenej bratříček?“

„V obýváku,“ řekla a ve stejnou dobu se ozval Emmett zezdola: „Já tě slyšim!“

Přikrčila jsem se.

„Au…“ V tu chvíli se objevil Jazz s čajem a kapkami. „NE! Já nechci!“ zaprotestovala jsem.

„Musíš, nebo budeš nemocná.“

„To radši budu nemocná. Tenhle hnus pít nebudu.“

„Ale no tak, sestři…“

„Ne.“ Zase jsem se zahrabala.

„Teri…“

„Ne.“ Jazz odhodil peřinu.

„Nechovej se jako malá.“ Stáhla jsem si ji zpátky.

„Nevětrej!“ Sestra se zasmála. „A hoďte mi šaty. Je mi zima.“ Další smích. A pak mi přistálo pod peřinou oblečení. Oblékla jsem se a vyhrabala na povrch. Tam už čekal Jazz s kapkami. Zacpal mi nos a donutil mě je spolknout. „Fuj! Seš hnusnej!“ Začala jsem prskat.

„Lehnout a spát. Mám pocit, že přijde jeden pes, aby tě zahříval.“

„Není to pes. Je to vlk.“ Praštila jsem ho. „A pochybuju, že ho Emm pustí.“

„Emmettovi to může být fuk.“ Zněl naštvaně. Vzala jsem ho za ruku.

„Co se děje?“

„Nic, naštval mě.“ Terka si vlezla ke mně pod deku. Lehla jsem jí na břicho.

„Proč?“

„Utekla jsi kvůli němu.“ Zatáhla jsem ho k nám a lehla na břicho jemu. Začal mě hladit po vlasech.

„Má jen blbou náladu. Ona ho toho Rose zbaví.“

„O tom nepochybuju.“ Zaculil se.

„Mám vás ráda.“ Terku jsem vzala za ruku a Jazze pohladila po lýtku.

„My tebe taky.“ Terka mi ruku stiskla a Jazz mi dal pusu do vlasů. „Ne, ne… nebudeme smutní. Máš nás a nechci, abys byla smutná.“ Jazz si mě přitáhl těsněji.

„Nejsem smutná.“ Zabořila jsem mu obličej do ramene.

„To vidím. Zlato…“ Hladil mě po vlasech, Terka po ruce.

„Jsem v pořádku. To jen… to je jedno.“

„Co se stalo?“

„Ale nic. Jen mě vykolejil Emmett.“

„Je mrtvej.“ Terka se vyřítila z pokoje s bojovým pokřikej na rtech: „Emmette, zdrhej, pokud nechceš přijít o něco, co je drahé!“ Musela jsem se usmát. Jazz se otřásal smíchy. Zavřela jsem oči. Konečně se mě zhostil klid. Přitulila jsem se k bráškovi a usnula.

Tereza

Nemohla jsem se koukat na to, jak Emmett sestřičku trápí. Vyjela jsem na něj tak hnusně, že museli zavolat Jaspera, aby mě uklidnil. Vystřídal se s Rozcuchem a já si dokázala představit, jak moc bude sestřička nadšená, až se probudí a bude se tulit k Edwardovi. Jasper mě uklidnil a vyvedl ven.

„Klid, klid.“

„Klid! Emmett mi trápí sestru.“

„Já vím. Uklidni se. Vyřídím si to s ním sám. Ani já nejásám.“

„Jaspere! Nech mě ho zlikvidovat! Já mu dám po držce a bude zase fakčit normálně.“

„Rozumím hněvu ve tvých slovech, ale tvým slovům nikoliv.“

„Nevytahuj na mě Othella. Nech mě dát pár ran Emmettovi a budu v pohodě.“

„Ne, leda si zlomíš ruku.“

„I za tu bolest to bude stát.“ 

„To nebude.“ Zase mě zklidnil. „Běž si lehnout, přijdu za tebou. Buď já, nebo Carlisle.“

„Dobře. Snaž se přijít ty.“

„Budu se snažit,“ přikývl a odvedl mě zpátky.

Rovnou jsem vyšla schody do patra a šla do sprchy. Po téměř hodinové sprše jsem si navlíkla pyžamo a šla do pokoje. Na posteli už ležel natažený Jasper. Usmála jsem se, vlezla si k němu, zahrabala se do peřiny a přitulila se k němu. Usnula jsem téměř hned. Vzbudil mě až on.

„Sluníčko, vstávat. Přijdeš pozdě do školy.“ Pohladil mě po tváři. Měl studené ruce, zachvěla jsem se.

„Musím?“

„Musíš. Tak šup. Do sprchy, na snídani a pojedeme.“

„Tak jo.“ Protáhla jsem se a vylezla z postele. Vyhrabala jsem se do sprchy. Když jsem se vrátila, Jazz byl pryč a na posteli leželo oblečení. Alice. Předběžně jsem se koukla na tričko s výstřihem a krátkou sukýnku. Vedle byla kopička s upnutými kalhotami a tričkem s menším výstřihem. Alice věděla, že sukni si nevyberu, ale zkusit to musela. Navlíkla jsem se do kalhot a trička a sešla dolů na snídani. Terka tam nebyla.

„Kde je Terka?“ zeptala jsem se Esme. Mamky.

„V posteli. Nevypadá nejlépe. Je u ní Carlisle.“ Vypadala… nešťastně. Vystřelila jsem z kuchyně k Terce do pokoje. Před pokojem jsem zpomalila a civilizovaně vešla. Terka byla bledá a třásla se.

„Teri…“ Sedla jsem si k ní. „Co se stalo?“

„Nastydla jsem. Dělají, jako bych měla umřít,“ zachraptěla, pousmála se, vzala papírový kapesníček, vysmrkala se a hodila ho k ostatním na podlahu. „ Jo, asi umřu.“

„Neumřeš. Já tě nenechám!“ Chtěla jsem ji obejmout, ale zarazila mě.

„Ne! Chytíš to taky.“ Couvla jsem.

„Ach jo. Musím do školy, ale ráda bych zůstala s tebou.“

„Jen běž. Já to tu přežiju.“ Někdo zaklepal a pak vešel Jazz. Sedl si k nám.

„Jak je ti, ségra?“

„Na umření. Ale věřím tatínkovi, že mě z toho dostane.“ Zase se pousmála.

„To víš, že dostane. Musíme jet, ale budu na tebe myslet.“ Dal jí pusu.

„Dobře. Jeďte a buďte opatrní.“ Objala mě. Objetí jsem jí oplatila.

„Tak jedeme.“ Zvedla jsem se a i s Jasperem, Rose, Alice, Edwardem a Emmetem – na kterého jsem byla pořád načuřená – odjela do školy. 

Autor: Terezka71, Break , v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pláž - 1. kapitola :