Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Please, let me live - 34. kapitola

12.07.2011 (09:30) • Lucka002 • FanFiction na pokračování • komentováno 28× • zobrazeno 2590×

„Jakeu?“ zavolala jsem do místnosti, protože jsem nějak nedokázala otevřít oči. Byla jsem unavená a ospalá, jako kdybych nespala celý rok, i když jsem v poslední době spala dlouho. „Tam v lese… Byli tam vlkodlaci, že?“ dokončila jsem svou hloupou myšlenku, odpověď jsem neslyšela, protože jsem přestala bojovat s očními víčky a nechala jsem je klesnout.

Nemohla jsem spát příliš dlouho, alespoň jsem si to myslela do chvíle, kdy jsem se pořádně rozkoukala. Můj pohled padl na Jacoba, který seděl ve zvláštně skrčené pozici na zemi a hlavu si opíral o sklo. Byl to tak roztomilý pohled, že jsem se musela zasmát, když jsem viděla jeho andělský výraz.

„Co tě tak pobavilo?“ Zaslechla jsem během několika vteřin ten nejkrásnější hlas na světě a otočila jsem hlavu na druhou stranu, abych tak mohla pohlédnout na Edwarda, který seděl na židli vedle mě. Jeho chladná dlaň svírala tu mou, což bylo velmi příjemné.

Po rukou mi běhala husí kůže, když jsem doputovala pohledem k jeho rtům. Představila jsem si, jak úžasné by bylo, kdybych ho nyní mohla políbit… Tolik jsem si ho přála sevřít v náručí a nikdy už nepustit ven. Úsměv na mých rtech poněkud pohasl, když jsem se střetla se zvláštním chladem v jeho karamelových očích.

„Já vlastně ani nevím,“ zalhala jsem, protože mi něco říkalo, že bych mu neměla říct pravdu. Alespoň ne teď, když se na mě takhle dívá. Stiskla jsem pevně dlaň své lásky a druhou rukou jsem si promnula oči, které jsem měla zalepené ospalky.

„Děje se něco, Edwarde?“ zašeptala jsem, abych neprobudila tvrdě spícího Jacoba, který sebou co chvíli pohnul. Asi tak tvrdě nespí…

„Ne, mělo by se dít?“ opáčil odtažitě. Tohle se mi nelíbilo ani trošku, copak jsem něco provedla, že se ke mně chová takhle? Zamračila jsem se a jemu to neušlo.

„Teď mi lžeš,“ obvinila jsem ho poněkud nevrle. „Udělala jsem ti něco?“

Edwardova tvář poněkud změkla, ale stále jsem mohla vidět tu skrytou zlobu. Vrhl krátký pohled po spícím Jakeovi a políbil mi dlaň, kterou svíral ve své. Kolečka v mé hlavě, která dosud šrotovala na plné obrátky, se zastavila. Něco zapadlo na svá místa a já jsem si uvědomila, co mohlo způsobit jeho rozčílení.

Jak mě to nemohlo napadnout? On tu celou dobu čekal, až se probudím, abychom mohli být spolu, třeba si i promluvit, ale já jsem se místo toho mohla zbláznit z přítomnosti Jacoba! Zajímala jsem se jen o to, abych věděla všechno o Charliem a nakonec ze mě vypadla ta největší hloupost na světě! Vlkodlaci, kde by se tady vzali?

Nejraději bych si nafackovala za to, že jsem svou dlaň natáhla k Jacobovi… Tím jsem musela Edwarda šíleně urazit, on měl být tím, kdo by mě držel za ruku, nikoliv Jacob, i když je to můj kamarád, tak tohle se ho netýkalo. I když také čekal na mé probuzení, tak jsem tu chvíli měla být s Edwardem. Kruci!

„Bello, nerozčiluj se, odpočívej,“ přikázal mi, když jsem se začala ošívat, a upíral ke mně váhu svého zlatavého pohledu. Síla jeho očí mě doslova přikovala k lehátku, nezmohla jsem se na jediné slovo protestu, nemohla jsem se odlepit od jeho překrásných očí. Dalo mi to práci, ale nakonec jsem si přeci jen v mysli přikázala, abych přestala podléhat jeho trumfům.

„Nechci odpočívat, je mi dobře,“ protestovala jsem. „Zlobíš se na mě kvůli Jakeovi, že?“ Svůj hlas jsem ztišila na minimum, aby to nemohlo probudit Jacoba, ale i tak jsem se bála, že by se mohl vzbudit ve chvíli, kdy vyslovím jeho jméno. Pro jistotu jsem po něm střelila pohledem, ale nezdálo se, že by ho něco z mých slov vyrušilo.

„Nezlobím se na tebe, ty za nic nemůžeš,“ ujistil mě, ale stejně jsem věděla své. Je to jen moc velký dobrák na to, aby přiznal, jak jsem pitomá! Nechce nahlas říct, jak moc mu neustále ubližuji, ale já to vím i bez toho.

„Já to na tobě poznám, Edwarde. Řekni mi, co se děje.“ Povzdechl si.

„Zlobím se na sebe, protože jsem dovolil, aby se ti tohle stalo. Dovolil jsem, aby ti tolik ublížili, aby tě zachránili vlci… Kdybych se nehnal za svou pomstou, nemuselo se ti nic z toho stát. Považ, kdybych tě nechal žít svůj vlastní život, nemusela bys teď být bez Renesmé, která se na tebe každý den ptá. Tvůj otec by nepátral po celém okolí, aby tě nalezl, copak je toho málo? Tohle mi nemůžeš nikdy odpustit.“ Nestačila jsem zírat, když domluvil. Nejprve jsem překvapením nemohla najít slova, má mysl zůstala ochromená pod tím přívalem sebekritiky a obviňování, ale potom se rozjela na plné obrátky. Jací vlci? Copak jsem snad měla pravdu?! To byla snad první věc, která mi přišla na mysl.

„Vlci?“ pípla jsem téměř neslyšně, jak jsem tajila dech. Edward se na mě nevěřícně podíval, snad si znovu vyčítal, že mi řekl něco, co neměl.

„Ty to nevíš? Včera jsi ale…“ zamumlal a potom jsem už jen viděla, jak se jeho ústa rychle pohybují, aniž by z nich vycházel jakýkoli zvuk, ale podle jeho výrazu jsem to odhadovala na nadávky.

„Měla jsem pravdu?“ dožadovala jsem se odpovědi, ale on mi ji zjevně nehodlal poskytnout. Na chvíli ke mně znovu vyslal svůj hypnotizující pohled, ale tentokrát jsem odolala, aniž bych se příliš pozastavovala nad jeho neskonale úžasnou tváří. Tu snad museli vytesat andělé, jelikož jiní umělci by to zcela jistě nesvedli tak dobře.

„Já nejsem ta osoba, která by ti o tom měla vyprávět,“ řekl nakonec a oči mu sjely k postavě, která klidně spala u okna. Zadívala jsem se do opálené tváře Jacoba a v hlavě mi znovu přeskakovala kolečka, jak jsem se snažila rozumně vyjít z této situace. Prudce jsem vypustila vzduch z plic.

„Edwarde, lhala bych, kdyby řekla, že nejsem zmatená – jsem zmatená. Ale… Přes to všechno si myslím, že se to mělo stát. Měla jsem se vrátit do Forks, abych tě tu znovu potkala, a i když jsem z toho nebyla nadšená, přála jsem si, abys mi dal pokoj, tak teď jsem nejšťastnější osoba pod sluncem, když tě můžu držet za ruku. A jestli ti můžu odpustit? Já ti ani nic nevyčítám, ale i kdyby ano, pak bych ti odpustila hned, protože jak jsi řekl ty sám, tak to zamilovaní blázni dělají,“ pronesla jsem s takovou jistotou v hlase, že jsem na sebe byla pyšná. Neušlo mi, jak se po mně podíval, v jeho pohledu byla tak velká něha, že se mi zlato v jeho očích zdálo přímo roztavené.

„Zamilovaní blázni?“ zašeptal a přiblížil se ke mně. Nepotřebovala jsem už mluvit, jen jsem se usmála a rukou, kterou jsem neměla spojenou s ním, jsem mu zajela do vlasů. Byl jen několik centimetrů od mého obličeje a na své tváři jsem mohla cítit jeho chladný dech, který se mísil s mým rozpáleným. Srdce mi v jeho přítomnosti tlouklo jako splašené a nebylo to tím, že bych se bála jako kdysi, naopak. Bála jsem se, když nebyl se mnou.

Jediná, hrůzu nahánějící věc byla, že by mě třeba vůbec nechtěl políbit. Co kdybych ho svou nepřístupností a zlobou, jež jsem mu věnovala, nakonec úplně odradila? Srdce mi na malý okamžik sevřel osten strachu, ale i přesto jsem se cítila jako ten nejšťastnější člověk pod sluncem, když jsem se na něj mohla dívat z takové blízkosti. Zdálo se mi, že k životu vůbec nepotřebuji kyslík, zcela bohatě mi stačila jeho přítomnost, tou mi dokázal vynahradit i to, že jsem tak dlouho byla odloučená od dcery. Jen doufám, že jí to budu moci brzy vynahradit já sama, že za ní budu smět přijít a se vší láskou, kterou k ní chovám v srdci, jí říci, jak moc ji miluji. Místo toho, abych to však nyní řekla Renesmé, musela jsem to říci Edwardovi.

„Miluji tě,“ zašeptala jsem vteřinu před tím, než se naše rty spojily, než jsme konečně byli jedno tělo a jedna duše. Nejprve jsme jen tak lehce ochutnávali rty toho druhého, zkoumali jsme, co se nám oběma líbí. Zdálo se mi to jako první polibek, nejen s ním, ale první polibek v životě. Tohle bylo skutečné, žádná náhražka lásky, citů a jiných emocí, které se spojují se vztahem.

V životě jsem nepocítila tak mohutnou extázi, příval tolika emocí, které by porazily nejednoho člověka. Teď jsem věděla, že i on mě miluje, nemusel mi to říci nyní, vyslovil se už několikrát, ale já jsem nebyla připravená na vztah. Musela jsem se vyrovnat s tím, jak moc mi ublížil kdysi, ale když už teď vidím, že tu je vedle mě, drží mě za ruku a jeho medový  hlas mi šeptá slůvka útěchy, je mi jasné, že všechno je tak, jak má být.

Snad bych se od něj ani neodtrhla, ale mé srdce už pomalu začínalo šílet z toho zběsilého rytmu, kterým pádilo posledních několik vteřin, či to snad byly minuty? Nebyla jsem si jistá, čas mi s Edwardem utíkal neuvěřitelným způsobem… Nakonec to však byl on, kdo náš polibek přerušil, i když jeho potřeba po kyslíku zcela jistě nebyla nutná. Přesto se však nadechoval stejně hluboce jako já.

„Asi tu překážím,“ zaznělo trpce z rohu místnosti, otočila jsem se za známým hlasem a setkala jsem se s zlostným výrazem v tváři mého kamaráda, v tváři, která ač se zdála rozhněvaná, byla zbrázděná bolestí.

„Jakeu,“ zašeptala jsem s pohledem upřeným na jeho mizející záda. Až teprve nyní jsem si všimla, že byl snad zase o něco větší, než jak jsem si ho pamatovala od posledně. Samovolně se mi do očí nahrnuly slzy, protože jsem věděla, že Jacob ke mně něco cítí. Vždy jsem však doufala, že jde jen o přehnanou fázi přátelství, ale teď? Copak musím všem jen ubližovat?

„Jacobe,“ zavolala jsem hlasitěji, ale nedočkala jsem se žádné odpovědi. Vlastně dočkala, pokud mi mělo být odpovědí hlasité prásknutí dveří, které se ozvalo po několika vteřinách. Chtěla jsem se zvednout, ale opět jsem zapomněla, že vedle sebe mám Edwarda, který mi v tom rázně zabránil.

„Tys to věděl? Musel jsi přece slyšet jeho myšlenky!“ štkala jsem, čímž byla romantická chvilka, kterou jsme měli před chvílí, nenávratně pryč. Prostě jsem nemohla pochopit, že to mohl udělat…

„Musel poznat, jak to cítíš, Bello. Nebylo to k němu fér, copak si vážně myslíš, že by tu byl jen tak, aniž by doufal, že tě odsud odvede?“ vrátil mi Edward mé naříkání. Proti jeho protestům jsem se odlepila z lůžka, na kterém jsem seděla a posadila jsem se, abych se mu tak mohla podívat zpříma do očí, které nyní byly potemnělé.

„Nebylo to fér?!“ vřískla jsem. „Tohle nebylo mnohem víc fér, Edwarde. Vždyť… On mi pomohl, je to můj kamarád, nezasloužil si, abych se k němu takhle zachovala,“ rozčilovala jsem se, dívala jsem se mu přitom do očí, ale nenašla jsem v nich žádnou známku jakékoli lítosti nad tím, co provedl.

„Kdybys slyšela, jak se vyjadřoval o Ness, nebránila bys ho,“ zamumlal skoro neslyšně, ale já jsem dokázala vyčíst z jeho úst, co řekl.

„Co řekl o Nessie?“ zmírnila jsem svůj vztek.

„Ani tak neřekl, jako si spíš myslel, ale to je jedno, zapomeň na to.“ Mávl nad tím rukou a nejspíš chtěl přenést řeč někam jinam. Povzdychla jsem si.

„Dáváš mi zabrat, Edwarde, nechci se hádat, ale i když tě miluji, tak bych ti nejradši nafackovala,“ zamračila jsem se. Můj vztek se ovšem rapidní rychlostí přenesl ve smích, když jsem spatřila Edwardův pobavený výraz. Nakonec z toho vznikl asi pěti minutový smích, kdy jsme se s Edwardem popadali za břicha, který přivábil dokonce i ten největší poklad.

Mezi dveřmi nakoukla hlavinka pokrytá bronzovými lokýnkami, které se vlnily až do půli zad. Dívala jsem se na svou holčičku, které se na tváři vykouzlil ten nejnádhernější úsměv, a rozpřáhla jsem ruce, aby mi mohla vběhnout do náruče. Než jsem se nadála, seděla u mě na posteli a už jsem ji drtila ve svém obětí. Tolik mi chyběla.

„Maminko moje,“ zašeptala, když jsem ji objímala a já jsem v tu chvíli měla oči jako dvě slaná moře. Pevně jsem ji k sobě tiskla, ač jsem cítila lehký tlak na hrudi, kterou jsem měla pravděpodobně převázanou nějakým obvazem. Ztěžka se mi dýchalo, když jsem seděla, ale nehodlala jsem se položit zpátky.

„Zlatíčko, odpusť, že jsem u tebe nebyla,“ omlouvala jsem se a dál jsem jí máčela dlouhé vlásky, ani její tvářička však nezůstala suchá. Líbala jsem ji na červená líčka, abych se tak neustále ujišťovala, že je tu se mnou, že jí nic nehrozí a je v naprostém pořádku.

Přitiskla jsem si ji na hruď a pevně jsem ji držela v náručí, jak jsem to dělala vždy, když měla nějaké zlé sny. Mohla jsem tak skrz slzami zamžené oči spatřit Edwarda, který nerozhodně postával několik centimetrů od nás.

„Pojď k nám, vždyť jsme rodina,“ vyzvala jsem ho s pohledem upřeným do jeho očí a sledovala jsem jeho váhavý krůček kupředu, ale jakmile jsem k němu natáhla ruku, přestal váhat. Rozpřáhl paže a pevně nás s Nessie držel v náručí, bylo to poprvé, co jsem skutečně cítila, že bychom mohli vytvořit krásnou rodinu, pokud by Nessie nevadilo, že jsem jí tak dlouho lhala.

Chvíli jsme se objímali a drželi v náručí, ale potom jsem si všimla i dalších členů rodiny, kteří vstoupili do místnosti. Opět jim vévodil Carlisle, který se svou lékařskou brašnou zamířil ke stolku. Nechtěla jsem se teď vzdát chvíle s Renesmé, ale zase jsem si říkala, že čím dříve budu zdravá, tím dříve budeme moci být spolu...

33. kapitola - Shrnutí - 35. kapitola

Jen do toho, pusťte se do mě... ;)

Jinak Vám chci ještě říci, že další kapitolu přidám ve čtvrtek a v sobotu. Říkala jsem si, že po té dlouhé čekací éře je čas na nějaký bonus. Snad se Vám kapitolka bude líbit, obsah tentokrát nevyzradím, protože přeci jen budete čekat jen dva dny, tak se nechte překvapit. :)



Autor: Lucka002 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Please, let me live - 34. kapitola: