Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Po smrti? Zapomeň! - 12. kapitola

03.02.2011 (09:30) • Kimberly • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1697×

Kapitola dvanáctá

Líbánky

Vila byla nádherná nejen zvenčí, ale i vevnitř vypadala, jakoby ji stvořili andělé.

Vysoké stropy, klenuté oblouky, vypadalo to tak staromódně, ale přitom vše bylo vybaveno luxusně a ležérně. (hala, kuchyně, obývací pokoj, manželská ložnice, koupelna, jídelna)

Z domu jsem byla totálně unešená, mám ráda italský design, Esme mě má dobře prokouknutou.

„Líbí?“ Poskočila jsem, jak jsem se lekla.

„Je to nádherné!“ Objala jsem ho. Mé rty drtit vlastními. Natlačil mě na stěnu a začal rty přejíždět po mém krku.

„Víš, od čeho je svatební noc?“ Zavrtěl hlavou v souhlasu.

„Je to noc, nyní je den a já mám hlad.“ Odstrčila jsem ho. Zavrčel. Prošla jsem kolem něho do kuchyně, kde jsem si z lednice vytáhla jogurt.

Sedla jsem si k barovým židličkám a nechala jsem ho, aby vychladnul. Vždy chtěl více, ale proč ho nepotrápit?

Když jsem dojedla, šla jsem se podívat, kde se Edward poděl. Jediné, co zde zůstalo, byl nějaký papír na stole v obýváku. Vzala jsem ho do ruky a začala jsem číst.

Jedu si na lov lásko, vrátím se za necelé dvě hodinky.

S láskou

Edward ♥

Chce hrát tvrdě? Prosím, jen ať okusí mojí sílu, chlapeček, ještě bude prosit.

Přeměnila jsem se v anděla. Mám radši svou normální podobu, protože mě doopravdy nebaví stále se přetvařovat a měnit se v člověka.

Rozhodla jsme se, že si vybalím věci a otevřu si Emmettův soukromý předsvatební dar. Jak mě mohlo překvapit, co jsme našla uvnitř nádheře lesklého papíru. Jen co jsem strhla ten lesklý papír, jsem začala litovat, poté mě však něco napadlo. Posunula jsem však svůj plán na pár minut do pozadí, a začala jsem vybalovat a systematicky věci ukládat do prostorných skříní našich šaten.

Jakmile jsem byla s vybalováním hotová, sešla jsem dolů do kuchyně, kde jsem předtím nechala Emmettův maličký dáreček, ale když jsem ho chtěla sebrat, povšimla jsem si ledničky a došlo mi, jaký mám hlad.

„Ještě mám čas!“ prupovídkovala jsem si cestou k lednici. Otevřela jsem ji a hned jsem si všimla jahod, čokolády a šlehačky. S tím by se dalo něco udělat. Plán se mi začínal hezky rýsovat. Nakonec jsem si vzala jen rohlík a k tomu pořádný kus salámu.

Bylo něco okolo deváté, když jsem uslyšela zastavovat před domem auto. Byla jsem perfektně nachystaná na svůj plán. Ležela jsem v posteli jen v kraťoulinké noční košilce a na nočním stolku mi ležela Emmova sadička autoerotických nástrojů.

Kroky jsem neslyšela, neslyšela jsem ani, že by šel po schodech. Najednou jsem však cítila jeho chladné objetí. Začal mě líbat na krk.

„Edwarde, nech toho!“ Zarazil se a točil si mě čelem k sobě.

„Co svatební noc?“ Snažila jsme se udržet tvrdou tvář a nevyprsknout smíchy.

„Já už si vystačila sama, když jsi tu taky dlouho nebyl.“ Otočila jsem se zpět ke stěně a poslouchala jsem, co udělá. Odešel. Neřešila jsem to a ponořila jsem se do říše snů.

„Bello!“ Ne, dneska ne! Klela jsem v myšlenkách.

„Bože?“ Uklonila jsme se muži, sedícímu na zlatém trůně.

„Jsem potěšen, že jsi za mnou přišla, dítko.“ Ironicky jsem se usmála.

„To ty mi lezeš do snů,“ zkonstatovala jsem suše. „Ale co. Co potřebuješ?“

„Nelezu ti do snů. Tys mě k sobě zavolala. Takže, copak tě trápí?“ Povzdechla jsem si.

„Stále mi něco připadá jiné, jakoby celé tohle bylo jen v mé hlavě, myslím, že je to špatně.“ Usmál se, vypadal tak lidsky, když se na mě takto díval.

„Dítě, nikdy to nebude správné, vždy to bude špatné. On zabíjí, ty jsi andělem. Neměla bys s ním být.“ Tohle jsem nechtěla slyšet, tohle jsem nechtěla vědět, i když v hloubi duše jsem to věděla moc dobře.

„Mám ho nechat jít, že?“ Smutně se na mě usmál, bylo vidět, že mu na mně záleží.

„Je to jen na tobě, dítě, vždy se vše točilo kolem tebe, všechna pozornost, kterou jsi nechtěla, všechna moc, kterou máš. Jsi středem všeho dění, jen ty rozhodneš, jak tenhle příběh skončí.“ Objala jsem ho.

„Děkuji ti.“ Usmál se a zmizel.

Posadila jsem se na posteli, v které jsem byla sama. Ze spodního patra se linula nádherná, smyslů zbavující vůně. Rychle jsem vstala a vydala jsem se jí po stopě. Na kuchyňské lince ležel karamelový dort.

„Bože!“ Utíkala jsem se posadit a čekala jsem, kdy se objeví. Když se neobjevil ani po deseti minutách, přišlo mi to divné.

„Edwarde?“ Najednou stál přede mnou. Na sobě nic neměl. Sjela jsem ho pohledem od hlavy až k patě a potom jsem se mu zahleděla do očí.

„To je pro tebe.“ Usmála jsem se na něj a něžně jsem ho políbila na rty. Poté jsme se otočila zpět k lince a pustila se do karamelového dortíku.

Byl skvělý. Edward mě sledoval při každém mém soustu. Neoblékl se, tím mě přivedl na velmi dobrý nápad.  Dojedla jsem a hned, jakmile jsem odložila lžičku, talířek byl pryč. Neřešila jsem to a šla jsem ven, přímo k bazénu. Chvíli jsem se dívala do jeho vody a potom jsem špičkou jemně zkusila, jaká je voda.

Byla příjemná, chladící, když tady na ostrově již v devět ráno svítí slunce jako na Sahaře a teplota je něco okolo čtyřiceti stupňů.

Neváhala jsem ani vteřinku. Ucítila jsem na svých zádech jeho pohled, bylo to jako volání o pomoc, byla jsem žhavá a potřebovala jsem zchladit. Vysvlékla jsem ze sebe vše, co jsem měla, a nahá jsem skočila šipku do bazénu.

Jakmile jsem vykoukla zpod vodní hladiny, zaregistrovala jsem jeho šokovaný pohled. Nevinně jsem se usmála a vylezla jsem z vody. Chtěla jsem si znova skočit, ale něčí paže se obmotaly kolem mého těla a rychlostí zvuku mě odnášely pryč od bazénu. Ocitla jsem se na měkkém místě. Postel.  Líbal mě na rty, na krk do dekoltu, nebránila jsem se, neměla jsem proč, konečně jsem věděla, že je to správné, tedy moje část mozku, která po něm toužila, si to myslela, ta druhá pro jistotu držela klapačku.

Ten den jsme zůstali v posteli, jako několik následujících dnů. Zažila jsem extázi na takové úrovni, že se to ani slovy popsat nedalo.

Po pár dnech přišel čas odjezdu, z ostrova se mi nechtělo, ale stýskalo se mi po mé rodině, navíc teď, když je vše, jak má, a celý můj život má konečně smysl a cenu, nehodlám žít bez milovaných osob.

Kapitolka je kratší, já vím, ale doopravdy mě více nenapadlo co psát, chtěla jsem, aby tato kapitolka byla oddechová, před vším tím zlým a špatným, co nás čeká v další, závěrečné části této povídky...

Prosím o komentáře.

Předchozí

Další

Autor: Kimberly (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Po smrti? Zapomeň! - 12. kapitola: