Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Po zbytek věčnosti? - 2.část

03.10.2009 (14:30) • Terisekk • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1451×

Netrvalo dlouho a ladným pohybem přelezl parapet a skočil do místnosti. Pohltila mě vlna radosti, protože přišel, byla jsem šťastná. Zůstal nesměle stát u okna a čekal na to, co udělám. Položila jsem nohy na podlahu a přešla k němu.

,,Promiň, je mi to líto, neměla jsem takhle reagovat. Miluju tě.‘‘ zašeptala jsem k němu a dívala jsem se mu do očí. Na jeho tváři se vykouzlil nádherný úsměv. Prolomil vzdálenost mezi námi a přitáhl si mě k sobě. Chytla jsem ho okolo pasu, i když mě jeho chladná pokožka studila, neodtáhla jsem se o něj. Položil mi hlavu do vlasů.

Oddálil se ode mě aby si mohl přitáhnout moje rty k těm svým. Poddala jsem se jeho polibkům. Rychle se odtáhl a jen zašeptal: ,,Charlie.‘‘ a pak zmizel. Rozhlížela jsem se po místnosti. Charlie rozrazil dveře, díval se na mě, asi nečekal že ho přistihnu.

,,Dobrou noc Bells.‘‘ popřál mi.

,,Dobrou tati.‘‘ popřála jsem mu a dál kmitala očima po místnosti, asi si toho všiml, ale nic neřekl. Zaklapl za sebou dveře a odešel do svého pokoje. Kolem pasu mě objali studené paže. Opřela jsem se o jeho rameno. Políbil mě na krk a vzal mě do náručí, položil mě lehce na postel a lehl si vedle mě. Zabalil mě do deky a přitáhl si mě zpátky k sobě.

,,Sladké sny Bells.‘‘ zašeptal a políbil mě na čelo.

,,Nechci spát, nejsem unavená.‘‘ řekla jsem popravdě. Prospala jsem celé odpoledne, takže mám energie ažaž. Povzdychl si.

,,Opravdu, spala jsem celé odpoledne.‘‘ řekla jsem a opřela jsem se o loket abych mu viděla lépe do očí.

,,Dobře, co by jsi teda chtěla dělat.‘‘ zeptal se, ale pak se zdál nervózní asi si pak vzpomněl co bych mohla chtít, ale nechtěla jsem se sním znovu pohádat. Už tak dlouho jsem neviděla nikoho z jeho rodiny, od té doby co zabili Victorii a on je taky moc nevidí, pořád tráví čas semnou, jen občas si s nimi zajede na lov.

,,Možná by jsme mohli k vám, už dlouho jsem neviděla Esme i ostatní.‘‘ chtěla bych je vidět, chyběli mi všichni. Edward si hlasitě oddychl po mojí odpovědi.

,,Dobře, ale až Charlie usne.‘‘ odpověděl. To bylo samozřejmý, nepočítala jsem s tím dřív.

Edward věděl jak si zkrátíme čas. Zase mi rozhodil srdeční rytmus, ale to mi bylo jedno. Užívala jsem si líbání sním a nenechala jsem se vykolejit svým srdcem.

Když Charlie konečně usnul, mohly jsme se s Edwardem vydat ke Cullenům. Vysadil si mě na záda a ladně seskočil z okna a lehce dopadl. Rychlostí větru běžel k domu, kde bydleli. Už se mi nedělalo špatně z té rychlosti, už jsem si zvykla, nedělalo mi problémy se dívat po okolí. Přiběhli jsme k jejich domu, sundal mě na verandě ze svých zad. Chytl mě za ruku a vešli jsme spolu do domu.

Všichni se nějak bavily, u nich nikdy nevypadalo to, že se den blíží ke konci, nebylo ani proč, tady si nemusí hrát na lidi.

,,Ahoj Bello.‘‘ přiskočila ke mně Alice a pevně mě objala. Její náruč byla příjemná, sice ne tak jako Edwardova, ale s nimi jsem se cítila bezpečně.

,,Ahoj.‘‘ pozdravila jsem všechny v místnosti. Emmett poprvé odtrhnul oči od obrazovky. Jen se na mě podíval a zamával mi. Jasper seděl sním, jen se na mě podíval a usmál se. Esmé dělala něco v kuchyni. Carlisle si četl knihu, Rose si lakovala nehty.

Noc strávená u Cullenů byla příjemná. Škoda, že to uběhlo tak rychle. Okolo 5. ráno jsme se s Edwardem vrátili, chtěl být ještě chvilku semnou o samotě, než se vzbudí Charlie. Do pokoje jsme se vrátili neslyšně ani to nevyrušilo Charlieho pravidelné chápání.

Lehli jsme si do postele, Edward mě zabalil do deky a přitáhl k sobě. Objala jsem ho kolem pasu a zavřela oči. Nemohla jsem se soustředit na spánek, rozrušovali mě jeho doteky na mých zádech, ačkoliv příjemně.

Okolo deváté jsem vstala z postele. Bylo to super, nemusela jsem vstávat brzo ráno do školy, i když v září to zase začne. Po dlouhém přemlouváním jsem přistoupila na studium na vysoké s Edwardem. Pojedu na konci léta na Dartmouth, Edward nám pronajal malý byt poblíž školy abychom to neměli daleko.

Šla jsem do koupelny abych si mohla vyčistit zuby, pročesat vlasy a obléknout.

Vylezla jsem z koupelny a zamířila do kuchyně udělat si snídani, ale Edward mě přeběhl, musela jsem být v koupelně déle než jsem myslela. Edward byl už převlečený a chystal mi snídani. Otočil se na mě a naznačil abych si sedla ke stolu. Ihned jsem zareagovala, odtáhla jsem si židli od stolu s hlasitý vrzáním. Sedla si a čekala.

,,Dobrou chuť.‘‘ popřál mi Edward, když mi podával talíř s vajíčky, které uvařil. ,,Doufám, že ti to bude chutnat, vařím to poprvé.‘‘ řekl sladce. Na nic jsem nečekala, nemohla jsem se dočkat až ochutnám to co mi uvařil. Nabrala jsem vajíčka na vidličku a položila ji do úst. Lepší vajíčka jsem v životě nejedla, ne jen že, Edward nejlepší přítel jakého si každá holka přeje, ale on umí i báječně vařit.

,,Je to vynikající. Děkuji.‘‘ zašeptala jsem směrem k měnu, ale byla jsem si jistá, že to slyšel. Nabrala jsem si další kus, chutnalo to pořád výtečně. Dokonce lépe než od Esme, ale to jsem neřekla na hlas.

,,Co máš dneska v plánu?‘‘ zeptala jsem se ho zvědavě, když jsem dojedla a umyla nádobí.

,,Dnes bude bouřka, ostatní chtějí jít hrát baseball. Mohli by jsme jít taky, pokud by jsi chtěla.‘‘ nabídl mi. Nepřipadalo mi to jako špatný nápad, ráda trávím čas s Cullenovými.

,,Dobře, mám si vzít deštník?‘‘ zeptala jsem se ho. Viděla jsem mu na tváři jak zadržuje smích.

,,Myslím, že deštník nebude potřeba, ale bundu si vezmi.‘‘ řekl a naklonil se ke mně pro polibek.

Stála jsem na malé mýtině, nebyla mi zima, ale taky žádný teplo. Už se hrálo poslední kolo. Dívala jsem se na Edwarda směřujícího ke mně, když hra skončila. Objal mě kolem pasu, zabořila jsem si hlavu na jeho studenou hruď.

,,To není spravedlivý! My jsme měli vyhrát.‘‘ vztekal se Emmett. Kopal do všeho co se mu dostalo pod nohy. Byl jako malý dítě. Emmett se vztekle rozběhl ke stromu a praštil do něm, načež se vprostřed zlomil.

,,Emmette!‘‘ rozkřikla se rozzlobeně Esme na něj. Vyzařovala zní autorita. Emmett se na ní rozzlobeně podíval a vztekal se dál, ale trochu se zmírnil. Musela jsem se rozesmát, jinak to nešlo. Rosalie zakroutila hlavou a rozběhla se k němu, byla tam během vteřiny. Něco mu zašeptala, on se k ní sklonil a políbil jí na krk. Vzal jí za ruku a táhl jí do lesa.

,,Blázni.‘‘ uchechtl se Edward a pohladil mě po vlasech. Bylo mi jasný co se mezi nimi bude dít v tom lese. Povzdechla jsem si a dívala se na místo kde zmizeli. Chtěla jsem aby to taky bylo mezi námi s Edwardem, ale vím jak se k tomu staví, prostě dokud budu člověk nevyspí se semnou, ale upíra ze mě taky nechce udělat, ne dokud si ho nevezmu. Je to začarovaný kruh ze kterého není cesty zpět. Znovu jsem si povzdechla, Edward asi věděl nad čím přemýšlím, jen mě chytl kolem pasu a šli jsme spolu k autu.

Sedla jsem si na místo spolujezdce a připoutala se. Dívala jsem okna na míhající krajinu, která byla podél silnice. Chytl mě za ruku a pohrával si s mými prsty. Zanedlouho zastavil před naším domem. Charlie měl už auto na svém místě.

,,Uvidíme se večer.‘‘ Rozloučila jsem se s Edwardem a políbila ho na rozloučenou. Zase mi jeho polibek rozhodil srdeční tep. Usmál se na mě a souhlasně přikývl. Nebyl to jen tak obyčejní úsměv, něco na něm bylo jiného, něco co jsem nedokázala rozpoznat. Otevřela jsem dveře a vystoupila z auta. Šla jsem ke dveřím. Cítila jsem na zádech jeho pohledy.

Otevřela jsem dveře od domu a vešla. Svlékla jsem ze sebe bundu a vyzula si boty. Přešla jsem do obýváku, abych se přivítala s Charliem.

,,Ahoj tati. Jak to, že jsi tak brzy doma?‘‘ zeptala jsem se ho, opřená o futra dveří. Nebylo moc hodin něco okolo 3.

,,Ahoj Bells. Myslel jsem abys nebyla sama doma, když jsi se pohádala s Edwardem, ale ty jsi doma nebyla.‘‘ konstatoval s úsměvem, asi mu to nevadilo, nejspíš dávali nějaký důležitý zápas.

,,No, už jsme se s Edwardem usmířili a šla jsme s nimi hrát baseball. Je mi líto, že jsi tu byl kvůli mně sám.‘‘ omluvila jsem se. Neměl si kvůli mně dělat starosti, to nemusel. Půjdu nahoru a napíšu email Reneé, už jsem jí dlouho nenapsala. Musím mít od ní dost nepřečtených zpráv.

Vyšla jsem schody a šla do svého pokoje. Zapnula jsem svůj počítač a čekala až se načte. Vysvlékla jsem se z oblečení a oblékla jsem se do pohodlných tepláků a volného trička, znám Alicin názor na tohle oblečení, ale mě to bylo jedno, hlavně že mi je to pohodlné.

Měla jsem 3 dlouhé zprávy od Reneé, všechny jsem si je přečetla a napsala vyčerpávající odpověď. Když jsem konečně vypnula počítač s čistým svědomím zjistila jsem, že je půl 5. Měla bych jít nakrmit Charlieho.

Rozbalila jsem špagety a hodila je do vody. Vzala konzervu masa a vylila jí do misky a tu dala ohřát do mikrovlnky. Čekala jsem až se dovaří špagety.

Někdo zlehka zaklepal na dveře. Zvedla jsem se od stolu a mířila ke dveřím. Edward to nebude, měli jsme domluveno že přijde večer. Chytla jsem za kliku a otevřela dveře.

,,Ahoj Bello!‘‘ pozdravila mě nadšeně Alice. Nevěděla jsem co tady dělá, neměli jsme dohodnuto, že přijde.

,,Ahoj, pojď dál.‘‘ pozvala jsem jí. Ladně vklouzla do dveří a šla do kuchyně.

,,Dobrý den Charlie.‘‘ pozdravila ho. Vykouzlil na tváři úsměv a pozdravil jí na zpět. Nebylo pochyb, že má Alici opravdu rád.

,,Já jsem jen, přišla se vás zeptat.‘‘ začala Alice a mrkla na mě. ,,No, všichni odjely kempovat a mě nechali samotnou doma a tak jsem si myslela jestli by Bella mohla u nás přespat, udělaly by jsme si dámskou jízdu a zítra ráno by jsme jeli nakupovat třeba do Olympie.‘‘ pokračovala Alice. Oni odjeli na lov a nic mi neřekl?

,,Edward odjel taky? Proč mi nic neřekl?‘‘ zeptala jsem se Alice. Přeci by ho nezabilo říct tři slova: ,,Jedu na lov.‘‘ Ani za to mu nestojím?

,,Bello, bylo to narychlo, Emmett všechny přemluvil, ale mám ti vzkázat, že se na tebe těší a že tě miluje.‘‘ řekla mi a usmála se. Jen jsem přikývla a začala podávat večeři, která se mezitím uvařila. Charlie to odkýval, myslím si, že by Alici povolil všechno.

Byli jsme s Alicí nahoře a balili jsme věci k ní. Trochu mě nalíčila, asi pojedeme někam do klubu, když se tak snaží.

,,Tohle si vezmi na sebe. Počkám v autě.‘‘ hodila po mě hromádku oblečení, čapla mojí tašku a šla z pokoje pryč.

Navlíkla jsem se do spodního prádla, bylo odvážné a mělo rudou barvu. Nebylo podle mého vkusu, ale nechci se s Alicí hádat a navíc vím, že bych tu hádku prohrála. Přehodila jsem přes hlavu rudé šaty, opatrně abych nezničila účes vytvořený Alicí. Nasadila jsem si na nohy boty, byly to lodičky. Nevím co zamýšlí, ale doufám, že to bude stát za to, když už mě navlíká do podpatků. Hodila jsem pohled do zrcadla, které stálo vedle skříně. Musela jsem uznat, že mi to slušelo, no Alice má prostě cit pro módu.

Otevřela jsem dveře a namířila si to ke dveřím. Nejistě jsem se dívala na schody, bude asi lepší, když si sundám ty boty, pro svou bezpečnost.

,,Dobrou Charlie.‘‘ křikla jsem přes rameno ode dveří, nasadila si bundu a vyšla z domu k autu. Ke vší smůle venku poprchávalo. Rychle jsem doběhla k autu abych moc nezmokla.

,,Sluší ti to. Moc jsem nevěřila, že si vezmeš ty boty.‘‘ pochválila mě Alice a šťastně se na mě usmála.

,,Je to tvoje zásluha a co bych pro tebe neudělala a navíc nemám žádné jiné boty které aby se hodila k těmto šatům.‘‘ usmála jsem se na ní. Vypadala šťastně, že dosáhla svého. Nastartovala auto a odjeli jsme od našeho domu pryč. Vyjeli jsme z města a k mému překvapení jsme odbočili na cestu vedoucí k jejich domu. Podívala jsem se na Alici a ta vypadala v klidu, bylo to asi v plánu.

,,Já myslela, že si vyrazíme.‘‘ promluvila jsem k Alici. Překvapeně se na mě podívala. Nevím co sní je.

,,On ti to neřekl co má v plánu?‘‘ zeptala se nejistě. Vykulila jsem na ní překvapeně oči. Nechápala jsem její slova.

,,Můžeš mi to vysvětlit?‘‘ zeptala jsem se jí. Vypadala jako kdyby řekla to, co neměla. Nechtěla mi k tomu říct víc.

,,Uvidíš sama.‘‘ řekla potichu a zastavila před jejich domem. Vystoupila, na nic jsem nečekala a šla za ní. To mi teda musí vysvětlit. Chytla mě za ruku a šla semnou dovnitř. Rozhlídla jsem se kolem, ale vše bylo na svém místě, tak jak má být. Vzala mě do náruče a dřív než jsem mohla něco namítat mě položila na zem v patře.

,,Jdi do Edwardova pokoje.‘‘ zašeptala a objala mě. Než jsem se stačila vydat ze sebe hlásku stála jsem na chodbě sama. Zaposlouchala jsem se a slyšela potichu hrát hudbu, hned jsem poznala Debussyho. Opatrně jsem šla po chodbě a mířila ke dveřím, které bych našla i po slepu. Přišla jsem na konec chodby a zastavila se přede dveřmi. Nevěděla jsem co mám udělat, jestli zaklepat nebo rovnou vejít.

Prostě ty dveře otevřu. Klepaly se mi ruce nervozitou, ale zvládla jsem chytit za kliku a pomalu otevřela dveře. Naskytl se mi nevšední pohled. Musela jsem párkrát zamrkat, abych se přesvědčila, že se nevzbudím ze snu.

Předchozí // Další

Autor: Terisekk (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Po zbytek věčnosti? - 2.část: