Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pochroumaná křídla lásky IV. Obavy

Další dívka byla brutálně zabita... Co s tím však udělají Cullenovi?
Čtverku věnujeme Obavám...



Dvě různé bytosti. Dvě různé povahy.
Jeden osud.

USA, Washington, květen 2010

Další vražda...
Proboha, to ten upír nemá krapet svědomí? Vždyť tohle... Dělalo se mi skoro až mdlo, když jsem si uvědomila, co se to vlastně děje...
Zabil dvě mladé, nevinné dívky. A možná je i... znásilnil.
Prokousnuté, rozdrásané hrdlo...
Žádná krev...
Zohavené tělo...
Panebože, vždyť tohle nikdy nemohla být lidská bytost!
„Co budeme dělat?" hlesla jsem roztřeseně. Nikdo mi však neodpovídal...
Proč se takové věci dějí? Vždyť byly tak mladé...
Mladé jako moje Bella...

„Já to asi nezvládnu, mami..." strachovala se Bella, tvář průsvitnější než kdy jindy. Dnes byl její velký den. Vlastně... Svůj velký den měla už před týdnem. Úspěšně složila maturitu, všechny předměty na jedničku. Carlisleovy geny...
Ovšem...
Zdálo se, že je pro Bellu daleko těžší úkol dojít si před zraky všech spolužáků a jejich rodin pro vyznamenání, než odpovědět na maturitní otázky, ze kterých se nejednomu studentovi forkské střední školy zpotilo čelo...
Několik schůdků a krátkých krůčků... Na tváři se mi znovu vyrýsoval široký úsměv. Jako už tolikrát. Díky mé krásné Belle...
„Ale nepovídej!" zasmála jsem se. „Vždyť je to jen chvilka... Přejdeš pódium, převezmeš od pana ředitele vyznamenání a bude to za tebou."
„Ale -"
„Vážně se nemusíš bát," usmála se Rosalie a stiskla Belle ruce v těch svých. Alice zatím poletovala okolo a upravovala jí její krásné kaštanové lokny.
„Jo," přisadila si Alice. „Jen mám strach, aby jí ten hňup O'Connor ještě nepřišlápl talár..." mračila se.
Bella vyděšeně vykulila oči a hlasitě polkla.
„Asi budu zvracet..." kníkla.
„Alice!" napomenul ji Carlisle. „Stačí, že už je takhle nervózní. Nemusíš ji ještě děsit..."
Připadalo mi, jako by značnou část z Belliny nervozity nesl i Carlisle... Nehledě na Jaspera... Ten si musel kvůli Belle odskočit na lov. Podle Emmetových slov mu "z těch nervů vyhládlo"...
„Prdel by byla, kdyby to Bella hodila říďovi za krk," zařehtal se nejstarší z bratrů. V tu chvíli si Bella rukou rychle překryla ústa a vyběhla k záchodu. Emmett udělal tiché "ups" a Carlisle se ještě víc načepýřil...

O hodinu později na slavnostním ceremoniálu k zakončení studia letošních maturantů už Emmett ani nekníkl... Byl pod přísným dohledem pyšně se dmoucího Carlislea a rozezlené Rose.
Byla jsem nesmírně hrdá na svoji malou... no, malou... Bella už byla zralá a rozumná osmnáctiletá dívka. Všechno zvládla na výbornou. Sice se tvářila trochu křečovitě, ale kdo by se netvářil? Měla mou tolik nenáviděnou lidskou nešikovnost. A ten talár byl tak dlouhý... Nikdo z nás se nemohl divit...
Přísahala bych, že v tu chvíli, kdy jsem ji tam viděla, jak do vzduchu vyhazuje svůj maturitní čepec, pálily mě v očích slzy štěstí... Jistě, je nesmrtelná a středních škol vystuduje ještě spoustu, ale... tahle byla první...
Když jsem vzhlédla a viděla Carlislea, jehož svalnatá paže mě objímala okolo ramen, jak se mu dojetím klepe brada, na tváři se mi usadil skutečně šťastný úsměv.
Naše dítě...

Ty jsi to, pro co žiju...
Ty jsi to, pro co dýchám...
Ty jsi to, co miluju...
Ty jsi to, co nikdy milovat nepřestanu...
Tak už se konečně usměj, dceruško!

„On..." Alice byla zmatená. „Nevidím jeho budoucnost!"
„To není možný!" protestoval Emmett. „To by přece musel být mrtvej! A jak by moh' být mrtvej, kdyžs ho před chvílí viděla vraždit?!"
„Já nevím, Emmette..."
„No tak se dívej pořádně!"
„Tak dost!" utnul je můj manžel. „Nehádejte se!"
„Ale Carlisle, já se přece snažím!"
„Já vím, Alice..." povzdechl si. „Prosím tě, Emmette, nebuď na svou sestru hrubý!" napomenul ho.
Všichni jsme byli nervózní. Tahle situace byla... více než vážná. Volturiovi se o vraždícím upírovi mohli dozvědět každým dnem. Každou hodinou.
Jediné řešení bylo...
V tu chvíli jsem si to uvědomila. Moje tělo zaplavil čirý děs.
Chaoticky jsem očima přejela po všech členech rodiny. Uvědomili si to. Stejně jako já.
„Zasáhneme," rozhodl Carlisle. Všichni jen svorně kývli.
„Ne. Ne! To nemůžete! Nesmíte!" rozkřikla jsem se. „On je nebezpečný! Moc nebezpečný!"
Můj muž smutně zavrtěl hlavou a přitáhl si mě k sobě.
„Musíme, Esmé..." vzdychl nešťastně. „Všichni moc dobře víme, co by se stalo, kdyby se o tom dozvěděla královská rodina..."
„Ale vy... Co když vám něco udělá? Nepřežila bych to. Nechci o vás přijít!" vzlykla jsem.
„O nikoho nepřijdeš, Esmé..." tišil mě.
Měla jsem strašný strach. Já jsem nebyla důležitá. Mě ať si klidně roztrhá na kousíčky a spálí. Ale moje rodina... to je to nejvíc, co mám. A kdyby jim ten grázl něco udělal... nadosmrti bych si to vyčítala.
„Ale... Co Bella? Nemůžeme ji tu jen tak nechat!" Moje holčička... Jen z poloviny upír. Tak něžná a tak... slabá. Kdyby na ni zaútočil upír, neměla by šanci.
„Zůstaneš s ní." Otevřela jsem ústa, hodlala jsem protestovat. Chtěla jsem jít s nimi, dohlédnout na své děti a muže. Ale tahle možnost se zdála být tou nejrozumnější...
Emmett by si takovou příležitost, jako je ničení upírů nenechal ujít. Jasper má zkušenosti z boje, kdyby náhodou upír nebyl sám. Bez Alicina vidění by se neobešli. Carlisle je rozumný, dá mi na ně pozor.
Jediný, kdo připadal v úvahu, že by zůstal u Belly, byla Rose. Jenže tu do boje hnaly osobní důvody. Sama si něco podobného zažila. Jen s tím rozdílem, že přežila...
„Dobře..." můj hlas zněl podivně ochrapělě. Prázdně. Snad strach o rodinu mi svazoval hrdlo a nedovoloval mluvit...

Během několika krátkých minut byli připraveni na lov. Lov upíra, který bezcitně zabíjí, ani se neohlíží...
Když jsem dávala svým dětem křížky na čelo a svého Carlislea bolestně líbala, celá jsem se třásla.
Jen co mi ve svých autech zmizeli z dohledu, ledová ruka strachu a obav mi sevřela nitro. Klid jsem našla až vedle mé spící holčičky, ke které jsem si přilehla a něžně ji vískala ve vlasech.

Bože, dej, ať se mi všichni vrátí živí a zdraví...

Ráda bych dnešní díl věnovala BlackStar.

Hvězdičko,  29. 11. jsi oslavila svoje krásné šestnácté narozeniny. :)

Ráda bych ti tedy popřála všechno nejlepší, štěstí a zdraví (protože bez toho je ouvej), plno elánu do života a pilný Múzy a krásný povídky, který ti budou přinášet jenom radost...

Máme tě rádi!

III. Další...

*

Povídky od Foxy

*

V. Hon na upíra

Autor: Foxy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pochroumaná křídla lásky IV. Obavy:

Kedy bude nova kapitola ???? Je to super !!!

pěkné

Přidat komentář:

Nick:

Text: