Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pod hladinou - 10. kapitola

03.04.2012 (16:00) • domcamerci • FanFiction na pokračování • komentováno 58× • zobrazeno 9460×

Strčila mě do auta, jako kdybych byl nějaká hračka. Ovšem, že nezáleží na tom, že jsem se tak v jejích rukách vážně cítil. Kovová část opěrky praskla a odpadla, když jsem do ní narazil hlavou – respektive Bella mi zvrátila hlavu dozadu, a tak jsem ji zlomil. Já věděl, že mám nechat Astona doma. Ale ani s Volvem jsem se nebyl připravený rozloučit. Sex – auto? Sex – auto? Obojí byla důležitá potřeba a můj rostoucí klín rozhodnul, že ta první teď vyhrála nad druhou.

Sedla si na mě obkročmo, a tak přirozeně, že ona snad přesně věděla, co dělá. Ačkoli jsem netušil, jak by to věděla. To mě trochu zchladilo.

„Bello, Bello, počkej,“ zavrčel jsem udýchaně a odtáhnul jí oběma rukama obličej od mé hrudi, kde s ním celou dobu čarovala.

„Co?“ zeptala se bez velkého zájmu, zatímco já došel k závěru, že pro lidské oči musí ta ledová modrá ve tmě svítit.

„Víš vůbec, co teď chceš dělat?“ formuloval jsem můj dotaz do celkem pitomého dotazu, ale nevěděl jsem, jak se na to zeptat jinak.

„Jistě, že vím,“ odvětila okamžitě a přikývla.

„A to jak?“ chtěl jsem vědět, protože ona nejspíš donedávna netušila, co je to sex a myslel jsem, že netuší ještě pořád.

„Z televize.“

„Jak - z televize?“

„No, z Hustlera,“ odpověděla, jako kdyby se nechumelilo. Moje mořská panna sleduje porno kanály. Úžasné. Jenže jí někdo musel říct heslo a mám pocit, že Esmé to nebyla.

Měl jsem dvě možnosti. První byla lákavá a tlak na poklopci tomu dopomáhal. Pomiluju se s ženou, kterou zbožňuju. Druhá byla o poznání méně vzrušující. Vysvětlit jí, že například já čekám sto let, abych potkal tu pravou. Je pravda, že jí je přes sedm set let, takže čeká déle… Možná bych jí neměl to utrpení prodlužovat. Ale stejně jsem v sobě našel kousek smyslu pro prazvláštní romantiku.

„Bello, máš mě ráda?“ chtěl jsem vědět. Další zvláštní otázka, ale nechtěl jsem, aby přišla o panenství jen proto, že se vrhne na prvního upíra, který projde kolem. Je vůbec panna?

„Ráda? Jak to poznám?“ odpověděla otázkou a dost zmateně. Pohladil jsem ji rukou po tváři a ona si ji tam svou rukou přidržela.

„No, myslím, že třeba když jsem s tebou, tak máš radost…“

„Když jsem s tebou, tak cítím chvění tady,“ přerušila mě vážně a položila si dlaň na podbřišek. Nestačil jsem zadržet samolibý úšklebek. Ale to neznamenalo lásku… Znamenalo to, že mě chtěla fyzicky. Vždycky jsem představoval, že u mě půjde fyzická láska ruku v ruce s tou pravou. Čas zkrotit svoje představy a nahradit je těmi reálnějšími.

„A taky tě pořád mám chuť objímat a sahat ti na zadek,“ pokračovala s vysvětlováním. Už jsem začínal ztrácet naději. „Ale když se mračíš, tak se mi to nelíbí a chtěla bych tě nějak rozveselit,“ dodala a prstem mi vyhladila vrásku mezi očima. „Podívej. Třeba teď máš zase nakrčené obočí,“ obvinila mě a ukazováky mi zvedla obočí do normální výšky. Vůbec ji netrápilo, že je kůže pod ním kamenná. Nevěděl jsem, kde je hranice její síly, ale budu to muset zjistit.

Bez váhání jsem se tvrdě otřel o její rty a čekal na nějakou bolestivou reakci, ale ona mi to s nadšením oplatila. Chytil jsem ji za zadek a sevřel ho v dlaních. Jen slastně zavrněla a já s ní. Dal jsem průchod svým potřebám vlastnit její tělo a prohmatával každý kousek její stříbrné pokožky. Ale stále jsem se kontroloval – nesvíral jsem ji tak, jak bych svíral upírku.

Volant se rozlomil, když jsem ji o něj prudce opřel.

„Volvo,“ zaplakal jsem a kontroloval škody. Ještě se s ním dalo otáčet. Bella mě nechápavě sledovala, když jsem ji odsunul stranou a zkoušel s ním manipulovat.

„Asi jsme to rozbili,“ konstatovala ledabyle.

„Asi určitě,“ odsekl jsem a povzdechl si.

„Mám západ,“ nahodila po chvíli.

„Nápad,“ zabrblal jsem.

„Pojď,“ přikázala a otevřela dveře.

„Ne! To auto není důležité… Koupím si nové.“ Carlisle by měl radost, že není jediný, co ztratil svoji plechovou lásku. Ignorovala mě a vytáhla mě za košili z auta. Netušil jsem, co má v plánu, ale těšil jsem se, protože to asi bude něco příjemného.

Táhla mě za ruku za sebou s nosem nahoru, jak ochutnávala vzduch kolem sebe.

„Zrychli, upíre!“ zasmála se a rozběhla se kupředu. Se smíchem se na mě otočila a vyplázla jazyk. Hned na to zakopla o vlastní nohy a letěla k zemi. Zachytil jsem ji centimetr od země a postavil ji zase do vzpřímené polohy.

„Kdo se směje teď?“ utrousil jsem a popadl ji do náruče. „Kam mám jít?“ Čekal jsem na rozkaz od, momentálně indisponované, dámy.

„K moři.“ Ztuhnul jsem. Chce mi uplavat. „Netvař se tak kysele a běž!“ nařídila.

„Tam tě nevezmu,“ řekl jsem okamžitě a pustil ji zase na zem.

„Jé,“ zahalekala a propletla prsty s mými. „Tak tě tam vezmu já!“ Začala mě brát do náruče a podtrhávat nohy. Protestoval jsem, no, chytila mě kolem pasu a nadzdvihla. Přes oči mi přešla červená, hustá mlha a zakalila mi tak zrak. Instinktivně jsem zalarmoval všechny obrané reakce a zavrčel. Nebyl jsem zvyklý, aby mě někdo zvedal ze země. Mí sourozenci už své obrané instinkty – co se týká jejich partnerů – umlčeli, ale já neměl nikoho, abych to na něm trénoval.

Kromě toho to bylo celkem směšné, aby mě – skoro dvoumetrového upíra – brala do náruče drobná, něžná – jak kdy – dívka – to taky jak kdy. Mému egu to moc nelichotilo. To já jsem tu ten, který ji chtěl, a měl stále nosit na rukou.

„Tohle už nedělej!“ upozornil jsem ji. Vážně přikývla.

„Tak ale pojď,“ zaprosila a natáhla ke mně ruku.

„Ne. Uplaveš mi,“ přiznal jsem svoji obavu.

„Kam bych plavala zase? Chci jen na pláž. Uvidíš, až vyjdeme z lesa,“ slíbila a já se rozhodl jí věřit. Možná slepě, ale vězeňského dozorce jí dělat nechci. To by tu pak určitě nezůstala.

Šel jsem neomylně za pachem slané vody a rámusem, který tvořily vlny, když narážely na pobřeží.

Bella šla, nevím za čím, ale přesně držela kurz. Pohledem jsem pořád brousil k jejímu výstřihu a zatínal pěst, jak jsem krotil prsty, kterého ho chtěly rozhalit.

Po pár minutách jsme se dostali z lesa na noční pláž. Najednou jsem cítil prudkou nenávist k té mase vody před námi, protože jsem se pořád domníval, že mi v nich chce Bella zmizet.

„Tak co tu má být?“ zeptal jsem se netrpělivě a přitáhl si ji blíž k tělu. Jsme nesmrtelní, ale já si začínal hluboce vážit každé vteřiny s ní.

„Počkej,“ šeptla a podívala se na nebe, kde byl jasně vidět zářivý kruh, jak se snažilo světlo měsíce dostat zpoza mraků. Nevěděl jsem, na co mám čekat, ale pokud nemá ploutev a nemizí pod hladinou, jsem celkem spokojen a čekám. A taky celkem nadržen, ale to zvládnu… To zvládnu.

„Počkej!“ zopakovala, když jsem jí začala zasypávat dekolt polibky. „Anebo radši ne,“ hlesla a svezla se se mnou k písečnému podkladu. Zavrtala se pod tlakem mého těla do písku a zkřížila kotníky na mých zádech. Pevně mě sevřela stehny a já mohl skapat do blaha, co mě pohltilo.

„Už vyšel,“ zašeptala a já zvednul hlavu. Měsíc zářil v celé své kráse, protože byl úplněk a házel tak podmanivé odlesky na všechno okolo.

„Proč si to chtěla takhle?“ zeptal jsem se a podíval se jí do modrých očí. Bylo těžké udržet pozornost, když jsem ji měl pod sebou, ale s trochou upířího úsilí jsem to zvládnul.

„Před lety jsem viděla na břehu muže a ženu… Byl úplněk, a to já většinou vyplavu nad hladinu, abych se na něj mohla dívat, protože je to krása. Ale tenkrát tam byli ti dva. Dívali se na sebe tak… tak žádostivě a oddaně. Byla to ta nejkrásnější věc, co jsem viděla. A pak se začali líbat a hladit se a já od té doby chtěla zažít to, co oni,“ vysvětlovala a tváře jí zmodraly. Ona vážně dovedla být tak něžná a sladká, až to bylo neuvěřitelné.

„A vážně to chceš zažít se mnou?“ zeptal jsem se tiše. Jestli řekne, že ne, tak přísahám, že něco rozbiju a domů půjdu bez kalhot, anebo si je budu přidržovat, protože to už nepřežijí.

„A vypadám, že snad ne?  Ty máš zase keců,“ poznamenala a najednou jsem ležel v písku já. Seděla mi na klíně a nejspíš se nevědomky rytmicky pohybovala, a tak se o něj otírala svým. Vibroval jsem jako o život a vrčel jsem na míle daleko, když mě kousala do krku. Čekal jsem, že mi třeba i kůži doopravdy těmi tesáky, co měla zřejmě i při vzrušení, prorazí, ale jen neškodně sklouzly po jejím povrchu. Vybičovala tak ale moji touhu na maximum, protože kousat upíra do krku… Co víc nás může vzrušit?

„Teď už si můj partner, viď?“ chtěla vědět a rozepínala mi poklopec.

„Asi ano,“ připustil jsem paralyzovaně a nechal ji, aby mi stáhla kalhoty i s trenkami.

„Páni,“ vydechla a zbožně zírala na moje mužství. Moc dlouhá pauza! Jeden upír tu potřebuje zchladit! Nejradši bych si ji vzal svojí normální rychlostí, ale nechtěl jsem to zkazit. Ona není upír.

„Bello…,“ začal jsem, když už to bylo nesnesitelné. Umlčela mě, když ho chytila do ruky a fascinovaně sledovala, jak její ruka klouže po jeho délce. No, já to taky fascinovaně sledoval… za zavřenými víčky. Mohl jsem se nechat uspokojit její rukou, jenže touha po tom být v ní to převážila a já ji přetočil zpátky pod sebe.

„Já jsem tak rád, že nosíš jen šaty,“ zašeptal jsem jí do prsou, které jsem si konečně mohl polaskat, když už si to představuji od prvního setkání. Zasténala, a to byla ta nejdokonalejší hudba pro moje uši.

„A jsem tak rád, že nenosíš spodní prádlo…“ Vklouznul jsem jí rukou mezi stehna a ona se prohnula v zádech, a tak mi vyšla pánví vstříc. Nikdy jsem to nedělal, ale stejně mi připadalo, že vím, co stlačit, a co pohladit. A ona mi svými reakcemi dokazovala, že mám pravdu. V hlavě mi zněly samolibé myšlenky, když vydechla moje jméno.

Druhou rukou jsem jí roztrhnul šaty a strhnul je z ní.

„V čem půjdu zpátky?“ zeptala se a nejspíš to mělo znít nahněvaně, ale kapal z toho jen chtíč a momentální vyvedení z míry.

„Jako kdyby ti to vadilo,“ odbyl jsem ji a roztáhnul jí stehna od sebe. Už jsem nechtěl jen ochutnávat – chtěl jsem to celé. Buket byl skvělý, ale teď přišla na řadu celá láhev, a to jen pro mě. Bylo mi jedno, co bude, ale já ji chtěl navždy jen pro sebe. Budu bojovat o její přízeň a lásku, ať se jí to líbí nebo ne.

Vniknul jsem do ní a už věděl, co přesně znamená ráj. Přinutil jsem se počkat, abych viděl její reakci. Čekal jsem bolestivě stažený obličej a taky jsem si všimnul, že jsem do ní vklouznul bez sebemenšího odporu. Ani jsem necítil žádnou… tu krystalicky modrou tekutinu, co jí koluje tělem. Mořské panny zřejmě mají vážně jinou anatomii.

„Edwarde,“ zasténala netrpělivě a vyčítavě a přitáhla si mě za zadek až nadoraz. Sklonil jsem se k jejím rtům a vplaval jí jazykem do úst. Jednou rukou jsem si přidržoval její hebké stehno u svého boku, a tak mohl udávat hloubku našeho spojení a druhou vsunul pod její záda. V prostorné mysli jsem taky stačil uvažovat nad tím, za jak dlouho se unaví, protože tímhle chci strávit hezkou řádku dní. O tohle jsem se připravoval sto let? O to nejsladší místo na světě, co může nabídnout jen žena?

Jezdil jsem jí dlaní po zádech, zatímco mi trhala kousek po kousku košili a tričko. No, jsem zvědavý, v čem půjdeme domů oba. Já mám aspoň kalhoty, takže si pískám. Ale nedovolím nikomu, aby z mé krásky zahlédl jen kousíček nahé pokožky, zejména v oblasti hrudníku a dolní části těla.

Zrychlil jsem a v těle cítil to úžasné napětí, co expandovalo a zaplňovalo každý skrytý kout mého kamenného těla. Jako kdyby ty mrtvé svaly ožily, když se jimi proháněla šílená křeč, co dokázal způsobit jen upíří orgasmus. Zavrátil jsem hlavu a hluboce zavrčel. Rozvibroval jsem se tak, že Bella se pode mnou slastně zavrtěla a její vnitřní svaly se stáhly kolem mě. To mě naprosto dorazilo.

Sledoval jsem tu řetězovou reakci, když vybuchla a zakřičela moje jméno. Prsty se jí zkroutily a bezmocně se zmítala pod mým tělem, ve kterém teprve doznívala moje vlastní exploze.

Zlíbal jsem jí ještě celý obličej, a pak si lehnul vedle ní do písku. Schoulila se mi na hrudi a hladila mi břicho.

„Tak to bylo lepší, než jsem si to představovala,“ zašeptala a prsa mi ovál její dech.

„To mi povídej,“ odvětil jsem a ona se na mě podívala. Prohrábla mi vlasy a usmála se. Doufám, že se na mě takhle už bude smát pořád a ty svoje kyselé, otrávené ksichty zahodila při tom, když jsem ji připravil o panenství.

„Zničila si moji košili a tričko,“ hlesl jsem a zahlédl šedivou hromádku.

„A ty moje šaty,“ odvětila.

„To vím, ale tu košili jsem ti chtěl dát jako náhradu, víš.“

„No, tak půjdeme nazí,“ shrnula to bez obalu.

„To si nemyslím,“ nesouhlasil jsem.

„Jé, tak jdi do lesa a někoho tam ober o oblečení,“ navrhnula. Ta mě vážně neustále postrkuje k trestným činům. Pak se zase otočila k moři a mně nahlodával nepříjemný pocit.

„Chtěla bys tam zpátky?“ zeptal jsem a přemýšlel, jestli chci vůbec slyšet odpověď.

„Teď ne,“ odpověděla po trýznivé pauze. Teď ne…

Nevěděla, že já udělám všechno proto, aby jednou řekla: Už nikdy.

Děvčata, upřímně děkuju za hlasy a komentáře, které mi pořád věnujete. :)

A využiji PH k tomu, abych poděkovala i za první místo WTF?, protože povídka už skončila. Děkuju moc. :)

Autor: domcamerci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pod hladinou - 10. kapitola: