Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pod hladinou - 16. kapitola

25.04.2012 (07:30) • domcamerci • FanFiction na pokračování • komentováno 60× • zobrazeno 7644×

Bella byla úžasná. Můj malý, věčně nechápající zázrak. Měnila se mi před očima, když se ještě pořád adaptovala na souš a lidstvo. Nevím, kdy se to přesně stalo, ale začala chápat oblečení a neřvala na každého. Vzít ji do školy byl vlastně ten nejlepší nápad, protože se těžko naučí chápat tenhle svět, když žije s upíry. To je vlastně nemožné. Až když se začala stýkat s lidmi a pozorovala jejich přirozené chování a napodobovala je, chovala se celkem nenápadně. I když měla stále problém s lidskými dívkami, protože dodržovala svůj slib o hlídání si teritoria. Já si zase hlídal svoje území a podle toho taky vypadaly naše vztahy se spolužáky.

A taky přišel čas, kdy jsem se rozhodnul, že Belle řeknu, co k ní cítím, protože jsem nad tím pořád přemýšlel. Rozhodně to nebude doma, protože asistenci mých sourozenců k tomu nepotřebuji.

Háček byl v tom, že ani jeden z nás nejedl a žádná restaurace pro nadpřirozené bytosti, kde podávají pro každého individuální menu, neexistuje, tudíž jsem musel něco vytvořit sám. Ale to bylo to nejmenší.

„Bello, já tě miluju,“ řekl jsem a zděsil se, když jsem viděl svůj pohřební výraz v zrcadle. Plácnul jsem se do čela, jako kdyby to mělo pomoct.

„To je zbytečné,“ šeptla Alice s Jasperem ve dveřích.

„Vás jsem tu potřeboval,“ utrousil jsem suše a posadil se do křesla s tím, že budu předstírat, že si čtu. V duchu jsem se však stále zabýval mým vyznáním. Je to poprvé a díky mému zamrzlému stavu taky naposled. Takže i když Bella nic extra nepotřebuje - jak ji znám, protože moc nerozumí tomu, proč se někdo snaží něco udělat lepší, na premiéře si dám záležet.

„Tak co plánuješ? Nevidím,“ dodala znechuceně Alice a posadila se s Jasperem na pohovku.

„To bude něco geniálního,“ přemýšlel Jasper a zachechtal se. Vtipné.

„Nic geniálního. Jen večeře,“ zchladil jsem ho, protože jeho myšlenky neměly daleko do velkolepých ohňostrojů.

„Večeře? Ty si přitáhneš pumu a ona bude mít bazének?“

„Ne. Teda, ne přesně takhle.“

„Hm. Co si z toho mám vybrat?“

„Do toho ti nic není,“ odbyl jsem ho, protože jsem byl nervózní. Oba dva jako na nějaký tajný povel začali vzpomínat na chvíli, kdy si poprvé řekli, že se milují. To jsem ale vidět nemusel. Doprovázely to totiž další věci, co mi nějak nepomáhaly.

„Nechcete se jít proběhnout jako ostatní. Něco pojíst?“ navrhnul jsem s nadějí.

„Ani ne,“ šeptla Alice a podle Jaspera se nádherně, roztomile zazubila.

„Pořád ještě myslíš na to, co sis přečetl v té knize?“ zeptal se Jasper po chvíli, co ochutnal moji zkroušenou náladu, protože mi to v jednom koutu mysli stávkovalo a nehodlalo se pohnout z místa. Neodpovídal jsem a jen se mračil do desky stolu.

„Edwarde, přece tomu nevěříš. Podívej se na nás a na ty pitomé mýty,“ chlácholila mě Alice.

„Všechno nejsou mýty. Studení, bledí a mrtví. To sedí i na nás,“ mumlal jsem si pod nos.

„I kdyby, tak je to jen otázka času. Kdo by se do tebe nezamiloval? Myslím tu část ženského osazenstva, která není navždy zadaná,“ dodala a mrkla na Jaspera.

„Hm,“ zamručel jsem, no, pořád věřil těm tištěným slovům.

„Bože, už se těším, až tohle budete mít za sebou,“ zamumlal Jasper, když ho ovála další čerstvá vichřice.

„To mi povídej.“

„Edwarde!“ řekla Bella a hlas se jí vzrušeně třásl. Mohl jsem hádat nějakou katastrofu zase… Vstal jsem od stolu a seběhl dolů, kde si Bella prohlížela svatební fotky Emmetta a Rose. Tyhle byly z osmdesátých let a já se zasmál nad šaty Rose a ohozem Emmetta.

„Tak takhle vypadá svatba na souši?“ zeptala se Bella a zatřepala mi před obličejem tou fotkou.

„Vlastně máme i video. Nechali ho předělat na dvd,“ řekl jsem a Belle zasvítily oči. Beze slova jsem to vytáhnul ze štosů, co máme pečlivě seřazené pod televizí ve složce Svatby. Vložil jsem to do přehrávače a chtěl se rychle vytratit.

„Kam jdeš?“ vypískla Bella a já se zastavil uprostřed kroku.

„Pryč?“

„Ne. Budeš se koukat se mnou,“ rozhodla a já zakroutil zděšeně hlavou. Proboha, jen to ne.

„Bello, já ty jejich svatby musel i absolvovat. A brzy mě to čeká určitě znovu. Nechci se na to ještě dívat na videu dobrovolně,“ vykrucoval jsem se a Belle zmodraly oči. Propíchla mě jimi, no, já ji napodobil. Nahrbil jsem se do lovecké pozice a i moje duhovky změnily barvu.

„Tohle nedáš,“ řekla a přivřela oči.

„Myslíš?“ broukl jsem a ona zavrčela. Když jsem zavrčel já, rozléhalo se to na celý dům.

A takhle probíhá výměna názorů mezi mýtickými bytostmi.

„Když se mnou nebudeš koukat, nebude sex!“ pohrozila a já se studeně zasmál té směšné výhružce.

„Zkus něco, co ti uvěřím,“ poškleboval jsem se a zase narovnal. Rozzuřilo ji to ještě víc a chtěla po mně skočit. Ladně jsem uhnul a smál se jí dál. Založila si ruce na prsou a podívala se na mě zpod svých dlouhých řas.

„Prosím,“ zapředla a já ztuhnul.

„Ty jsi řekla prosím?“ zeptal jsem se. Člověk se poprvé dostal do vesmíru, opice prvně použily nástroje a Bella řekla upřímně prosím.

„No, to se přece říká. Kouzelné slovíčko,“ vysvětlila. Tomu pohledu se nedalo odolat. Posadila se na pohovku a já jí položil hlavu do klína, aby mi mohla pročesávat vlasy. Spustil jsem play a přál si aspoň na chvíli přijít o sluch a zrak.

Šedivý obraz naskočil a já spatřil sebe, jak zamračeně stojím vedle Emmetta, co šaškuje u oltáře a naznačuje pozici zezadu. Vtom přiběhla Esmé a vrazila mu pohlavek.

„To je idiot,“ poznamenala Bella. A to nikdy žádnou jejich svatbu neviděla naživo. Obraz se trochu pohnul a za mnou stál ještě zamračenější Jasper. I on ty svatby nesnášel. No, jeho nebyly o nic lepší.

Scenérie se změnila a do zahrady vkráčela Rose, zavěšená na Carlisleovi, který se tvářil jako pyšný otec, co vede svoji dceru k oltáři úplně poprvé.

„Páni,“ vzdychla Bella a já k ní zvednul oči. Ale do tváře jsem jí neviděl. Brada se jí zvláštně třásla. Když Emmett a Rose odříkali svou nejnovější přísahu, na tvář mi dopadlo něco mokrého. Setřel jsem to prsty a na bříškách mi zůstala stříbrná tekutina podobná našemu jedu, jen ne tak hustá. Potom mě zaplavil doslova vodopád, když Bella dojatě plakala. Netušil jsem, že ji to tak vezme.

„To bylo tak perfektní. Krásnější, než tucet perel,“ zaplakala a já ji pohladil po koleni. „Edwarde, vezmi si mě,“ vybafla naprosto najednou a nečekaně a já vylétnul do sedu.

„Co, prosím?“ optal jsem se, jako kdybych mohl špatně slyšet.

„Vezmi si mě,“ zopakovala a já třeštil oči. Za prvé – tohle je špatně, protože já měl klečet jednou na koleni a žádat ji o ruku a za druhé – vždyť moje láska je jednostranná.

„Ne, ne, ne!“ vrčel jsem a třel si kořen nosu. „Takhle je to celé špatně! Takhle to nemá být,“ mumlal jsem chaoticky a rychle, takže Bella ani nestihla nic namítnout. „Já tě měl vzít dneska na večeři a tam jsem ti měl něco říct a tohle se mělo stát až za čas, kdy mi řekneš to, co já řeknu tobě. A taky… To je jedno,“ uzavřel jsem to, no, nemohla to slyšet a vnímat, protože jsem to všechno odříkal na upíří frekvenci.

„Já chci taky svatbu. Je to tak krásné,“ namítla a já měl co dělat, abych nevypěnil, protože mi zkazila celé mé vyznání žádostí o mou ruku. Ještě, že tu není můj otec, aby se třeba oficiálně nezeptala i jeho…

„Bello, manželství je posvátný svazek, který nemůžeš uzavřít jen proto, že se ti líbí obřad, který mu předchází,“ vysvětlil jsem a ona si povzdechla.

„Vůbec nejsi spontánní. Všechno nemusí mít pořád pravidla,“ vyčetla mi. Spontánní upír. Až nějakého uvidím, vyfotím si ho.

„Ale zrovna tohle musí. Upíří manželství je něco nedotknutelného a posvátného.“

„Ale já nejsem upír.“

„Stačil jsem si všimnout… Bello, teď to vypusť z hlavy. Pojď se mnou dneska na večeři,“ navrhnul jsem a ona si uraženě odfrkla.

„Večeře jsou pro mořské panny něco posvátného a nedotknutelného. Nemůžu jít,“ oznámila a napodobovala můj tón. Zvedla bradu a odvrátila pohled.

„Hezký pokus, ale protože všechno nemusí mít pořád pravidla, tak tě tam klidně odtáhnu,“ slíbil jsem a ona vyplázla jazyk. „Jak chceš,“ ukončil jsem to a chtěl se převléknout, ale když jsem byl v polovině schodů, obrátil jsem se zpátky a přibouchl dveře, co Bella otevřela, aby mi utekla.

„Zkus utéct upírovi,“ zasyčel jsem a ona znovu vyplázla jazyk. „Jako malá,“ odbyl jsem ji a ona do mě strčila. Sklony k násilí měla zřejmě vrozené. Ani jsem se nehnul, no, tak to zkusila znova. Podcenil jsem ji a už jsem letěl do zdi.

„Jeden upír zrovna skončil hubou na podlaze,“ zašvitořila a zatleskala si. Sesbíral jsem se ze země a rozhodl se, že jí zchladím vodu v žilách svým vyznáním. Podtrhl jsem jí nohy a přehodil si ji přes rameno. Kopala mi nohama do břicha a vzadu mě mlátila do kříže pěstmi. Jak milé a úžasné stvoření.

Posadil jsem ji na židli, kde na mě pořád prskala jako kočka. Přešel jsem k lednici a vytáhnul dva shakery s mořskou vodou a krví. Vzal jsem dvě sklenky na šampaňské a položil jednu před Bellu, která si mě pořád navztekaně měřila. Nalil jsem jí vodu do poloviny skleničky, a pak se posadil naproti ní, kde jsem rituál zopakoval. Jen moje sklo bylo barevnější.

„Dobrou chuť,“ popřál jsem jí příkře a měřil si ji.

„Nemáš zač,“ odsekla.

„Máš říct, že mi taky přeješ dobrou chuť, Bello.“

„Dobrou chuť, Bello.“ Zavrčel jsem a ona pokrčila rameny. Upila ze své sklenky, a pak se natáhla pro slámku. S vražedným výrazem tam vysypala polovinu jejího obsahu, a pak se podívala na hladinu vody. Oči jí postupně modraly, když se hladina rozvířila a rozestoupila ke stěnám skla. Pak ji nechala zase se slít a promíchat.

„Nevěděl jsem, že tohle umíš,“ zašeptal jsem, protože mi tu právě předvedla Mojžíšovský kousek.

„Hmmm,“ protáhla a oba naráz jsme si usrkli ze svého. Taky jsme to ve stejnou chvíli položili na stůl a u toho od sebe neodtrhli oči, jako kdybychom snad čekali útok ze strany toho druhého. Takhle jsem to neplánoval. Měli jsme jít ven v dobré náladě a na romantické místo. Jenže tady by mi naše potrava stejně zmrzla, vzhledem k mínus čtyřiceti stupňům. A ani jeden z nás by ji rozhodně nezahřál.

„Jak ti to jde ve škole?“ zeptal jsem se ledabyle.

„Fajn. A tobě?“

„Taky… Bello, já tě miluju.“

Autor: domcamerci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pod hladinou - 16. kapitola: