Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pod hladinou - 20. kapitola

03.05.2012 (08:30) • domcamerci • FanFiction na pokračování • komentováno 59× • zobrazeno 7362×

Bella

Utíkala jsem z toho domu, který jsem začínala považovat za svůj pravý domov, protože tam mi dali lásku, které se mi v moři nedostávalo.

Cítila jsem neskutečnou bolest a před očima pořád měla Edwarda. Milovala jsem ho víc než oceán. Víc než svůj vlastní život, ale nemohla jsem mu to říct. Představa toho, že ho už nikdy neuvidím, způsobila, že se mi začaly podlamovat kolena.

„Možná máš přece jenom kousek rozumu,“ řekl Orca chladně a začal mě zvedat ze země, na kterou jsem se zhroutila. I Edward někdy mluvil s odstupem a hlasem takovým, že by ohodil zeď jinovatkou, jenže jeho zlaté oči ho vždycky prozradily a hřály mě.

„Nesahej na mě, ty hajzle!“ zavrčela jsem anglicky, protože ty nadávky byly lepší než ty naše.

„Co je hajzl?“ zeptal se Kron - jeho první levoboček. Ještě tupější než on.

„To je Orca,“ řekla jsem a kopla toho debila do nohy. Zlostně zasyčel a chytil mě pod krkem.

„Marino, uklidni se nebo dostojím svému slibu,“ varoval mě a já se přestala vzpírat. Táhl mě za loket ke břehu, kde se všichni začali svlékat. I já to udělala a vstoupila do moře. Navždycky jsem opouštěla pevninu a Edwarda. Ohlédla jsem se na dům, kde se ještě svítilo. Vždycky bylo rozsvíceno jen kvůli mně, protože oni viděli ve tmě stejně jako přes den.

Pak jsem skočila šipku do moře a opustila to, co jsem milovala nejvíc.

„Marino, nemůžu uvěřit tomu, že jsi byla tak hloupá a začala sis s upírem,“ mumlal Orca vedle mě, když jsme plavali k nim… K rodičům a těm, co mi v životě žádný krásný cit neprojevili.

„Nemůžu uvěřit, že v oceánu existuje taková hloupá škeble, jako jsi ty.“ Chtěla jsem na něj vykřičet, že je to debil, kretén a hajzl, ale byli jsme pod hladinou, a tak jsem anglicky mluvit nemohla a v našich jazycích ty skvělé nadávky neexistují.

Brzo jsme byli v hloubkách Pacifiku, kam žádný člověk nemohl. Svět tu byl úplně jiný a dobře skrytý. A mě tak nikdo nenajde. Bohužel.

Už z dálky jsem viděla palác a já se začínala připravovat na to, co mě čeká.

Po cestě se všichni připlouvali podívat, jak se jejich opovrženíhodná princezna vrací. Nejradši bych je všechny poslala do hajzlu a nezapomněla přitom vztyčit prostředníček.

Otevřeli nám dveře a já se tak mohla podívat do tváře otci a matce. Jediné, co ve mně vyvolávali, byl čistý strach.

Otec ke mně připlaval a změřil si mě krystalicky modrým pohledem. Nehodlala jsem uhnout. Jeho oči neměly takovou sílu jako ty nádherné upíří, které vás zhypnotizovaly.

Pak natáhnul svoji obrovskou ruku – větší, než co měl Edward nebo Emmett – a jednu mi vrazil.

„Nech toho!“ zařval Hektor, který se zjevil u mého pravého boku. Postavil se přede mě a já tak ztratila výhled. Tak bych mu chtěla vidět do obličeje. Chápala jsem už totiž, co to znamená, když ti někdo chybí.

Nevěděla jsem, jak se Hektor tváří, ale viděla jsem, jak otec couvá. Hektor se tak konečně otočil a já se usmála. Můj jediný světlý bod na tomhle ztemnělém místě, které mi kdysi připadalo nádherné.

Vrhla jsem se na něj a silně ho objala. Slyšela jsem, jak všichni ohromeně vydechli.

„Co to děláš?“ zeptal se Hektor zmateně a nevěděl, jak reagovat.

„Objímám tě,“ vysvětlila jsem automaticky a pustila ho. Orca mezitím práskal všechno, co zjistil na pevnině. Milionkrát padlo slovo upír.

Cítila jsem na sobě ty odsuzující pohledy všech kolem.

„Mořská panna, co se zamilovala do upíra?“ zeptal se můj otec a začal se smát.

„Zamilovala? Jak ty můžeš vědět, co je to láska?“ vyprskla jsem na něj, protože to posvátné slovo vůbec neměl vypouštět ze svých úst.

„Upíři jsou děsivé, noční stvůry bez slitování a svědomí! Už nikdy ho nespatříš!“ přísahal a já zavrčela.

„Ty jsi stvůra bez slitování a svědomí!“ opáčila jsem drze a všichni zkameněli.

„Bello, uklidni se,“ zamumlal Hektor a zase se postavil přede mě. Chytila jsem ho za ruku a vykukovala za jeho paží.

„Jsi moje dcera, ale nemůžu se na tebe ani podívat. Pošpinilas celý náš rod s upírem! Modlím se, aby si tě i po tomhle Orca chtěl vzít,“ dodal a podíval se na toho idiota, který patolízalsky přikývnul a uklonil se. „A teď mi jdi z očí,“ přikázal a naznačil líně rukou, ať vypadnu. Hektor se taky uklonil, za což bych mu nejradši jednu vrazila, a táhl mě do mého pokoje.

„Proč ses vrátila? Tví upíři tě neochránili?“ zeptal se a já zírala na zdi a podlahy vydlážděné perlami. Chyběly mi ty bílé, šedivé a věčně proražené, protože si odnášely upíří spory.

„Orca mi vyhrožoval. Řekl, že tě nechá zabít,“ vysvětlila jsem a on se na mě nevěřícně podíval.

„To nemůže. V moři něco tak odporného, jako je vražda, neexistuje…“

„Ale existuje tu něco tak odporného jako Orca. Já tu slizkou škebli znám!“ zakřičela jsem a Hektor mi přiložil ukazovák na ústa a zakroutil hlavou. V mém pokoji za námi zavřel dveře a já se rozhlédla. Vůbec mi to tu nepřipadalo jako moje. Chtěla jsem měkkou a velkou postel, knihy, televizi a hlavně jsem chtěla Edwarda.

„Zítra je naplánovaná svatba,“ oznámil.

„Cože?“

„A pak s ním máš jít zplodit na pevninu novou generaci.“ Fuj! Tomu nikdy nohy neroztáhnu!

„Nikdy!“ přecedila jsem zhnuseně. Hektor mě, k mému překvapení a bolesti, nezačal utěšovat a říkat, jak všechno bude dobré.

„Musíš, Bello. Je to tvá povinnost,“ prohlásil a já vykulila oči. Láska a sex není povinnost.

„Myslela jsem, že při mně budeš stát,“ zašeptala jsem a cítila v očích slzy.

„Otec má pravdu, Bello. Pošpinila si náš rod. Teď si poneseš následky.“ To bolelo víc, jak ta facka. Stříbrné slzy se rozplývaly ve vodě a tvořily tak šedivé obláčky.

„Máš zákaz vycházení z tohohle pokoje, dokud se nestaneš Orcovou manželkou. Je mi to líto, Bello, ale musí to tak být.“ Vytřeštěně jsem na něj zírala a připadalo mi, že ho vůbec neznám. Pak vycouval z pokoje a zase zavřel dveře.

„Edwarde,“ zaplakala jsem a skrčila se u zdi. Chci zpátky domů.

Edward

„Přestaň!“ zavrčel Jasper a tahali mě s Jasperem z vody.

„Musím ji najít!“ syčel jsem a snažil se jim vytrhnout.

„Edwarde, prosím, nech toho,“ křičela Esmé a zapřela se mi do hrudi. „Vím, že to bolí, ale Bella chtěla odejít,“ řekla a já poslechnul. Nechal jsem se vytáhnout z moře a položit zády na písek. Pořád jsem brečel a poprvé byl rád, že mi netečou slzy. Esmé si ke mně sedla a položila si moji hlavu do klína. Hladila mě v mokrých vlasech a šeptala utěšující slova. Nepomáhalo to. Jasper se taky málem rozvzlykal, když cítil drtivou sílu mojí bolesti.

„Musím ji najít,“ zašeptal jsem znova a Esmé zakroutila hlavou.

„Miláčku, oceán je jiný svět. Můžeš hledat stovky let…“

„To je mi jedno. Budu hledat klidně tisíc let. Lepší, než věčnost bez ní.“

„Edwarde, ty bys ji ale nikdy nenutil udělat to, co ona nechce. V tom je, synu, tvé prokletí a zároveň tvoje štěstí. Ty jsi tak nesobecký a milující,“ vysvětlovala a já kroutil hlavou jako v transu. Jenže měla pravdu. Nebudu Bellu nutit žít se mnou na pevnině, když je šťastná v moři.

„Edwarde, bude to těžké, ale máš nás – svoji rodinu,“ řekl Carlisle a poplácal mě po rameni.

Podíval jsem se na oceán a z hloubi svého mrtvého srdce ho nenáviděl a proklínal. Dal mi to nejlepší v mé existenci, a pak mi to sprostě a bez slitování sebral.

„Chceš tam jít a najít ji. Já vím,“ začal Jasper. „Ale ona by tě taky nikdy na pevnině nenašla. Tam nejsme ti nejrychlejší a nejděsivější,“ dodal a ukázal na rozbouřenou hladinu.

„To bude dobré. To bude dobré,“ opakovala Esmé a políbila mi čelo. Držel jsem ji za předloktí a podíval se na všechny své sourozence a otce. Všichni na mě v mysli křičeli, že už se nedám znovu dohromady, že už viděli následky ztracené, upíří lásky a báli se toho, jak se teď budu chovat, a jestli vzteky nezačnu masakrovat město.

„Odejdu,“ zamumlal jsem, protože jsem jim svojí bolestí nechtěl ztěžovat život.

„Na to zapomeň,“ řekl Emmett. „Zůstaneš se svojí rodinou. Zvládneme to spolu,“ uzavřel to a já stisknul víčka. Co bych za to dal, abych aspoň na chvíli mohl usnout a dostat se tak do světa, kde nikoho nic netrápí.

Autor: domcamerci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pod hladinou - 20. kapitola: