Přidávám další kapitolku, snad se vám bude líbit.
18.03.2010 (20:00) • Darkhope • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2137×
11. kapitola
Bella
Ovšem to nebylo všechno. Krátké topy a tričky tvořily velkou část, stejně tak šortky, sukně a spodní prádlo.
Ona je vážně maniak. Je vidět, že v tom musí mít zkušenosti, jelikož i to málo, co mi zkoušela, mi padlo jako ulité. Nechápu, jak tohle dělá.
Jen co mne Alice pustila ze svých spárů, šla jsem za Emmettem, abych mu mohla poděkovat. Jsem mu opravdu vděčná. Kdybych musela držet s Alice tempo, už bych asi nestála na svých nohou.
Šla jsem rovnou o obýváku, jelikož jsem z něj slyšela bouřlivé fandění. Bylo jasné, že to je Emmett. Došla jsem za ním a posadila se vedle něj.
„Děkuju.“
„Za co prosím tě?“
„Díky té ortéze jsem nemusela trajdat po krámech a mohla jsem jít s Edwardem do kina.“
„Na co jste šli?“
„Na Dobu ledovou, bylo to super, líbilo se ti to.“
„Fakra.“
„Co se děje?“
„Na to jsem se chystal jít, ale nikdo se mnou nechtěl. A teď, když odmítnu jít na ty hrozný nákupy, jdeš ty i Ed. To je k naštvání.“
„Ty jsi chtěl jít na Dobu ledovou? Já myslela, že to je spíš pro děti.“
„To, že je to pro děti, neznamená, že se mi to nebude líbit. Já mám rád animáky, hlavně ta veverka v Době ledový je fakt hustá. Takovej ořech bych taky chtěl mít.“
„Kolik ti vlastně je?“
„Osmnáct.“
„Páni, nevypadáš na to. Řekla bych, že je ti přes dvacet.“
„Ts, teď jsi zranila mé ego. Myslíš, že každý, kdo je starší než ty, je stařík?“
„Ne, to ne, ale… to je jedno.“
Zvedla jsem se a šla do kuchyně. Doufala jsem, že tam najdu Esmé, protože jsem měla docela hlad. Povedlo se. Esmé stála u sporáku a míchala něco v hrnci. Podle vůně to bylo nějaké maso a rýže.
„Máš hlad?“ ptala se Esmé, když si mne všimla.
„Jako vlk,“ odpověděla jsem a zaposlouchala se do jejího líbezného smíchu, který se rozléhal kuchyní.
Všichni byli dokonalí. Možná až moc…
Najedla jsem se a musela jsem uznat, že to bylo opravdu výborné. Nechápu, proč nad tím ostatní doslova ohrnují nos. Hlavně Emmett.
Přemýšlela jsem nad tím, jaké to bude ve škole. Nikoho tam neznám. A navíc ostatní tam nebudou. Já musím na základku, kdežto u nich bych se nedivila, kdyby už byli na vysoké, alespoň část z nich.
Jaké to bude mezi cizími lidmi? Bude to jako v domově? Přijmou mne mezi sebe? Budu zvládat učivo? Otázky… těmi teď byla má hlava doslova přeplněná.
Už se mi čas, který mi zbývá, do prvního školního dne krátí. Rozhodla jsem se, že se půjdu odreagovat na houpací lavičku u lesa.
Zalezla jsem do šatny a hledala něco teplejšího, abych nezmrzla. Dalo to docela práci, ale nakonec jsem objevila mikinu a vestu.
Pracně jsem se pomocí jedné ruky oblékla a obula. Do zahrady jsem šla zadními dveřmi. Cestou jsem ještě vzala pár papírů a tužku. Měla jsem chuť něco kreslit, ale nevěděla jsem co, tak jsem vzala papírů víc.
Přešla jsem zahradu a posadila se na lavičku. Přitáhla jsem si kolena k sobě a položila se na ně papíry. Jen co jsem se rozhlédla kolem, měla jsem jasno, co budu kreslit.
Při pohledu na zahradu jsem už začala přemýšlet, co udělat dominantou. Vybrala jsem kamennou studnu. Určila jsem si zlatý střed a začala jsem.
Každý tah tužky jsem si promyslela a bylo to vidět. Můj svět na papíře byl podobný tomu skutečnému, ale na papíře byly vidět mé city. Někde v kresbě jsem byla zobrazena já, nebo alespoň má duše.
Ani jsem si neuvědomila, že se setmělo. Posbírala jsem si věci a šla k domu. Měla jsem zvláštní pocit, že něco není v pořádku, že se něco stane.
Jasper
Poctivě jsem sledoval Belliny nálady a odhadoval, jak bude reagovat. Vymýšlel jsem strategii, jak jí to povědět. Že jí blbec to chtěl říct sám.
Bál jsem se, že něco pokazím a pak se to bude vyčítat mně. Je přeci jen o dost mladší než my, ale co… snad to dopadne dobře.
Počkat, kde vlastně je? Už pár hodin jsem ji neviděl. Zaposlouchal jsem se do zvuků okolí. Slyšel jsem její pravidelný tlukot srdce venku na houpačce.
Netrvalo to dlouho a přišla dovnitř. V ruce držela nějaké papíry. Podle všeho na jednom z nich byla nakreslena naše zahrada. Nebyla to přesná kopie. Něco bylo navíc, něco tam nebylo vůbec, ale podstata zůstala. Má talent.
Bella
V obýváku jsem viděla jen Jespera. Když se mne všiml, usmál se na mne, ale hned se zase věnoval něčemu jinému. Šla jsem do svého pokoje a převlékla se do věcí na doma.
Nikde jsem nikoho jiného než Jaspera neviděla, ale neřešila jsem to. Nevěděla jsem co dělat, tak jsem šla do obýváku za Jazzem.
Autor: Darkhope (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Pohřešovaná 11. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!