Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pohřešovaná 14. kapitola

13.04.2010 (08:30) • Darkhope • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3143×

14. kapitola

Bella

Nejspíš si to uvědomil až po tom, co jsem se zabydlela a začala brát Cullenovy jako svou rodinu, kterou miluji. Opravdu se mi dostali pod kůži. Každý z nich svým způsobem. I když Alice mi občas leze na nervy. Hlavně tím, jak často jezdí na nákupy… se mnou.

Nikdo jiný tak často nejezdí, ale mne se neptá. I přes mé protesty mne prostě hodí do auta a jede do obchodního centra. Vzdálenost neřeší. S jejím stylem jízdy ujedeme i přes 200 kilometrů za hodinu.

Někdy bych jí přála, aby jí zastavili policajti, ale to se nestane… Ten její dar…

Někdy jsem vděčná za to, že jsem člověk a musím spát. Alespoň někdy mám pokoj od reality. Už jsem si zvykla, že ostatní nespí, takže si spánek patřičně vychutnávám, a když nemusím do školy, vstávám až k obědu.

Ale zpět k dnešku. Je mi 17, takže mi Alice uspořádala oslavu. Bojím se toho, protože mi zakázala se do něčeho zapojovat. Vše tajila.

Dvě hodiny před začátkem oslavy přišla ke mně do pokoje a začala s přípravami. Nejdříve mne vykopala do sprchy a pak začala s účesem. Vysušila mi vlasy a pak je lehce zvlnila.

Na temeni mi vytvořila složitý drdol ležérního vzhledu. Pak mi začala vytvářet líčení. Stihla zakrýt zrcadlo, takže jsem výsledek neviděla.

Pak mi ukázala šaty.

Byly by krásné, ale ne na mne. Já nikdy nebyla na Aliciny sexy modýlky. Využívala toho, že jsem měla v celku dobrou postavu a oblékala mne do tohohle.

Ale když jsem viděla boty, začala jsem panikařit. Alice moc dobře ví, jak jsem na tom s rovnováhou a klidně mi dá tohle.

V tom neudělám ani krok. Zbláznila se. Nevím, jak je to u upíra možné, ale ona se musela zbláznit. Jak si může myslet, že si tohle vezmu na nohy?

Když Alice viděla můj nedůvěřivý pohled na to boty, prostě mi je upírskou rychlostí nasadila a i se mnou běžela do obýváku. Ostatní už tam byli… i Edward. Stál tam a nepřítomně sledoval dění za oknem. Měl na sobě tmavě jeansy a Fialovou košili. Emm měl světle modrou košili, Jazz zelenou, Rose měla pekelně krátké šaty barvy blankytu a Alice měla zelené.

Denalijští byli také oblečení na oslavu. Tanya měla červené šaty, Irina měla kraťásky a tílko a Kate měla minisukni se žlutým topem.

Alice si zatleskala a zavelela k odchodu. Bylo mi divné, že dospělí nejdou… bála jsem se o to víc. Tanya se hned za dveřmi vrhla na Edwarda. Ten ji nenápadně odstrčil a přidal do kroku. Všichni už čekali u aut, jen já se usilovně snažila nespadnout na těch jehlách. Alice to nevydržela a prostě mne odnesla k autu.

Když naše auto zatočilo do ulice ve městě, bylo mi jasné, kam míříme. Alice mi naplánovala oslavu v klubu. Zářivě se usmívala a byla na sebe pyšná.

Odtáhla nás do klubu, kde bylo ticho a tma… to se jim to jde ze schodů, když mají super zrak. Já jsem neviděla vůbec nic. Mé nohy byly nejisté a každý krok nebezpečný. Pevně jsem se držela zábradlí a pomalu šla dál. Za mnou se každou chvíli ozvalo odfrknutí nad mou rychlostí. Tuším, že to byla Tanya.

A pak přišlo to, co přijít muselo. Špatně jsem našlápla a padala. Kolenem jsem už tvrdě dopadla na schody a pak mne zachytily dvě silné paže. Podle hlasu, který na mne promluvil, to byl Edward. Koleno docela bolelo, ale co bylo horší… tekla mi krev.

Kolem mě se začalo rozléhat děsivé vrčení.  Alice se snažila Jazze uklidnit, ale nešlo to. Slyšela jsem, jak se vrčení vzdaluje. Nic jsem neslyšela, tak jsem se vydala nahoru. Na oslavu jsem stejně neměla náladu a koleno mne pálilo.

Nikdo tu nebyl. Když jsem vyšla do ulice, nikoho jsem neviděla. Šla jsem se porozhlédnout okolo, ale nikde nikdo nebyl. Zašla jsem za roh, ale tam také nikdo nebyl. Vyndala jsem si z psaníčka mobil a vytočila Alicino číslo.

Nikdo to zezačátku nebral, ale pak se ozval Edwardův hlas. Chtěla jsem se zeptat, kde jsou, ale místo toho jsem vydala jen přidušený výkřik, jak mne něčí studené ruce odnášely pryč.

Leknutím jsem upustila telefon, který se o chodník rozbil. Když mne ta osoba postavila na zem, pohlédla jsem mu do obličeje. Byl to obrovský chlapák. Upír. Jeho karmínové oči mne propalovaly a žhnuly nenávistí.

Za ním se objevily další dvě postavy. Jedna malá jako Alice a ta druhá přibližně jako Edward. Všichni měli na sobě dlouhé pláště.

„Já jsem Felix, To je Jane a Demetri, toho jsi už potkala… je to asi tak pět let myslím,“ řekl ten obr. Všechno mi to do sebe začalo zapadat. To byli oni. Oni mne připravili o mou původní rodinu a teď to dělají zase.

Cítila jsem, jak se mi slzy tlačí do očí. Znovu přicházím o to, co miluji. Podívala jsem se do strany a viděla Edwarda. Běžel k nám, ale ta malá si ho všimla a on se sunul na zem v bolestech.

Všechno kolem mne bylo jako ze špatného filmu. Ten veliký – Felix mne nesl pryč, Jane a Demetri ještě čekali. Edward se svíjel na silnici. Kapky deště se snášely k zemi. Vytvářeli korunky, když dopadly a rozstříkly se do okolí.

Snažila jsem se dostat z jeho sevření, ale marně. Asi jsem ho naštvala, protože mne hodil na strom. Cítila jsem ostrou bolest, cítila jsem, jak mi stéká krev po zádech a hlavě. A pak nic. Všude byla tma, mír, klid a pohoda. Nic mne nebolelo, o ničem jsem nevěděla.

Autor: Darkhope (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pohřešovaná 14. kapitola: