Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pohřešovaná 2. kapitola

3.Ivjur - La Push

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Pohřešovaná 2. kapitolaJe tu 2. kapitola Pohřešované. Co se stane Bells v temné uličce? A jak to dopadne? to se dozvíte, když si přečtete tento dílek. Prosím o komentáře:)

24.01.2010 (21:30) • Darkhope • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2470×

HUDBA

 

 

 

2. kapitola

Bella

Vzpoměla jsem si na svojí MP4 a hned jsem si ji zapnula. Hrála mi právě píseň Dreamer od Ozzyho, když tu náhle jsem měla pocit, že mne někdo sleduje. Nomohla jsem se toho pocitu zbavit.

Každý krok, který jsem udělala, jako by se to přibližovalo. Rozhlížela jsem se všude kolem sebe, ale nikde nikdo nebyl. Tedy nikdo podezřelý. Na druhém chodníku šla nějaká paní s kočárkem.

Myslela jsem, že je ten pocit způsoben tím, že jdu domů poprvé sama. Neřešila jsem to a přidala do kroku v naději, že budu doma o to dříve. Bohužel to na náledí moc nešlo.

Už jsem byla za polovinou cesty a ulice osiřela. Byla jsem tam jen já a potiché fičení větříku, který foukal. Chtěla jsem už být doma, trochu mě to ticho děsilo.

Pocit, že jsem sledována pořád sílil, ale když jsem se chtěla ohlédnout, něco mě srazilo k zemi a já cítila tupou bolest v hlavě. Tenký potůček krve jsem cítila na své tváři a temná postava, co se mi blížila k tělu byla děsivá. Netušila jsem co se bude dít. Mým tělem začaly otřásat vzlyky.

Další a další rány do hlavy byly to poslední, co jsem cítila a věděla jsem o světě. Pak už bylo všude temno a bolest.

Darkhope

Bella šla temnou zasněženou ulicí a tušila, že jí někdo sleduje, bohužel nebylo to nic platné. Osoba, která Bellu sledovala věděla moc dobře co dělá a taky proč.

Po několika dobře mířených ranách do hlavy upadla Bells do hlubokého bezvědomí. Tmavá osoba ji naložila do černé dodávky a ujížděla pryč.

Na liduprázdné silnici zbyla jen malá louže krve. I ta se po pár minutách ztratila. Padající sníh jí překryl a smazal tím všechny stopy po Bells.

Ulice už spala, až na pár světel vycházejících z oken postraních domů. Nikdo nevěděl, že malá Bells zmizela. Nikdo ji nehledá.

Bella žije v temnotě, je zavřená v kufru dodávky a nevzpomíná si si na nic ze svého života. Neví jak dlouho jízda dodávkou trvá ani jak dlouho trvat bude. Jediné co ví je to, že tohle není její život.

Když dodávka zastavuje, Bell se naskytne pohled na postavu, která jí přikládá k obličeji kapesník. Bella znovu upadá do temnoty a nemůže se nijak bránit. Provazy a bolest hlavy jí v tom účinně brání.

Bella

Probudila jsem se na tvrdé posteli v místnosti, která měla bílé stěny. Pokoj byl celkem holý. Postel, stůl se židlí a televize. Sakra… já jsem v nemocnici.

Jak jsem se tady vzala? A Co jsem dělala, že tu jsem? Vypadá to… podle bolesti na hlavě, že to bude něco s ní.

Do pokoje vešla nějaká mladá žena a spustila proud otázek.

„Ahoj… já jsem Maryssa a jak se jmenuješ ty srdíčko?“ měla velmi milý hlas, ale když jsem pochoplila podstatu otázky, zarazila jsem se…

„Kdo jsem… dobrá otázka.“ Řekla jsem trochu vyplašeně.

„Ty si nevzpomínáš?“ řekla mírně starostlivým tónem, který stále působil mile, ale byla v něm slyšet starost.

Zakroutila jsem záporně hlavou.

„Dojdu pro pana doktora… musí tě vyšetřit.“ Otočila se a odcházela ze dveří.

Dívala jsem se za ní a čekala, až se dveře znovu pohnou. Netrvalo to dlouho a do místnosti vcházel muž okolo 35 s tou sestřičkou, co tu teď byla.

Díval se na mě s podezřívavým pohledem, ale nakonec se uvolnil a začal mi prohlížet hlavu. Pokládal mi otázky typu? Jméno, bydliště, rodina… ale já si nemohla na nic vzpomenout.

Sdělil mi, že je to nejspíš šokem a paměť se mi za pár dní vrátí. Já v to doufala také, protože tenhle pocit byl skličující.

O něčem si se sestrou povídali a pak odešel. Sestra u mne zůstala a do kapačky mi přidala nějakou látku z injekce. Cítila jsem náhlou únavu a malátnost. Nerozuměla jsem jejím slovům.

Byla jsem na to už moc unavená. Netrvalo to déle než pár minut a já se ocitla v temnotě spánku.

Probudila jsem se až po několika hodinách. Hned mně hnali na různá vyšetření a páčili ze mě, kdo jsem. Bylo hrozné nevědět kdo jsem.

Nikdo mi nevěřil. Nikdo se mno nemluvil normálně. Jednali se mnou jako z dítětem.

Uplynulo pár týdnů a já jsem se ocitla v domově pro mládež. Bylo to tu hrozné. Strčili mě do pokoje s nějakou holkou, která byla hrozně otravná. Pořád mi prohledávala věci a chtěla si vše půjčovat.

Nic, kromě řetízku a pár kousků oblečení, jsem neměla, ale to jí v tom nebránilo. Byla schopná udělat cokoliv, ale já se bránila.

Chodila jsem tu do školy, která probíhala v prostorách domova. Učivo jsem zvládala levou zadní. Vše jsem už uměla, ale nevybavuji si to.

Podle ostatních jsem v Seattlu, ale nemůžu si vybavi nic ze života tady. Přišlo mi, že sem nepatřím.

Ani jméno, kterým mě oslovovali mi prišlo divné… Sue. Nesedělo ke mně a trvalo dlouho, než jsem na něj začala slyšet.

Každý večer jsem měla podivný sen o temné ulici. Nikdo na ní nebyl, ale já jsem někoho cítila… víte jak to myslím.

Ten sen se opakoval každou noc, ale když se mělo něco stát, probudila jsem se. Snažila jsem se znovu usnout, ale nikdy už to nešlo.

Věděla jsem, že o něco jde, ale nemohla jsem přijít na to, co. Pokaždá, než jsem usnula jsem začala brečet. Bylo to z několika důvodů, protože toho na mě bylo prostě moc.

Ten stereotyp mě ničil. Každý mi vtloukal do hlavy, že jsem někdo jiný. Nikdo se nezajímal o to, jak se cítím. Ani já nevěděla, co vlastně jsem zač. Několik dětí si ze mě utahovalo, jiní mne ignorovali, nějaké se se mnou bavili, ale já si vytvořila okolo sebe bariéry, takže jsem nikoho nechtěla přijmout. Když jsem slyšela hudbu, jako by to ze mne spadlo a já se cítila zase svobodně. Bohužel to nikdy netrvalo dlouho. Pár taktů a bylo to pryč. Mé břemeno zas ničilo má bedra a já jsem sestupovala na dno… pomalu, ale jistě. Divný pocit z lidí v černém oblečení se ode mne nevzdálil ani na moment a strach z chodby vedoucí do pokoje mě často děsil.

Moc jsem chtěla zapadnout, ale prostě to nešlo. A navíc moje spolubydlící…

 

 

Ahoj, moc prosím o komenty, vždy mi moc pomáhají při psaní...

Děkuji

 

 

shrnutí

Autor: Darkhope (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Pohřešovaná 2. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře