Přidávám další kapitolu. Omlouvám se, že až takto pozdě, ale musela jsem si vyřídit pár věcí.
27.01.2010 (19:15) • Darkhope • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2696×
3. kapitola
Moc jsem chtěla zapadnout, ale prostě to nešlo. A navíc moje spolubydlící všude rozhlašovala, že jsem divná, řežu se a podobně. Moje obranná barikáda se ještě rozrostla a já jsem s nikým nekomunikovala.
Čas od času sem někdo přijel a adoptoval si nějaké dítě. Já tu však stále zůstávala. Každý den probíhal stejně.
Vstala jsem, šla na snídani, přes týden do školy. O víkendu jsem chodila do zahrady. Byl tu klid a nikdo sem v zimě nechodil.
Pak byl oběd. Vůbec mi tu nechutnalo. Ty sajrajty, co to vařili, byly děsivé i od pohledu. Můj pokoj se měnil stejně jako já. Moje nálada byla den ode dne horší a z pokoje postupně mizely obrázky, které tu zbyly.
Se spolubydlící jsme se jen hádaly. Jediná s kým jsem se bavila a vylévala si srdce, byla kočka, která se často zdržovala venku na lavičce, kde jsem sedávala.
Občas jsem jí nosila mléko od snídaně. Mimo ostatní jsem trávila veškerý čas a do pokoje jsem chodila až na večerku. Tety, které nás tu hlídaly, veškeré pokusy o komunikaci se mnou vzdaly už po pár dnech.
Jak plynuly dny, a kalendář se otáčel ve stejných intervalech, já jsem stárla. Mé postavení tu zůstávalo stejné. Nezáleželo na tom, kolik dětí přišlo a odešlo.
Ale přišel zlom… vše co se ve mně za tu dobu, co tu jsem nahromadilo, chtělo ven a já tomu nijak nebránila. Neměla jsem chuť ani sílu tomu bránit. Začala jsem křičet jako šílená, nehty jsem zarývala do zdi.
Slzy mi tekly po tvářích a já se neubránila hlasitým vzlykům. Když jsem přestala křičet, schoulila jsem se do rohu pokoje a brečela. Než přiběhl někdo, kdo mě odtáhl na samotku, byla jsem v klidu.
Zavřeli mne v malé místnosti. Vypadalo to tu děsivě. Znovu jsem začala křičet.
DarkHope
„Sakra, může mi konečně někdo vysvětlit co tu dělám? Kdo vlastně jsem?“ křičela z plných plic a marně doufala, že se najde někdo, kdo by jí odpověděl na tolik důležité otázky.
Ostatní ji oslovovali jménem, které jí nic neříkalo. Nelíbilo se jí. Doufala, že si brzy vzpomene na svou minulost. Co když má někde rodinu, která ji hledá a trápí se ze ztráty milované dcery?
Bella věděla, že je něco v nepořádku. Ona si žila svůj, na který si z nějakého důvodu nepamatuje. Tím důvodem byla ona osoba, která ji odvezla na druhý konec planety.
Ano ona má rodinu, ale její členové pomalu ztrácí naději, že se jim podaří najít dceru, která byla pro ně světlem v prací nabitém životě.
Bella netuší, že ani ne před pár měsíci si žila šťastný život a nikdo ji nedržel v malé místnosti, které pracovníci dětského domova říkali pokoj. Bella to však brala jen jako místo, kde se může vyplakat, aniž by na ni ostatní děti zíraly jako na blázna. Tady krom zahrady.
Ani v pokoji nenalézala Bella klid pokaždé. Ten minulý sdílela se spolubydlící. Ovšem teď jí byla pokojem a domovem tato místnost.
S nikým se nebavila a když se někdo začal bavit s ní, po chvíli ho neúmyslně odradila svou skeptičností. Po dvou týdnech to přestali i ti nejvytrvalejší zkoušet a nechali ji ve svém trápení samotnou.
Bella
Byla jsem na samotce. Na místě, kam nikdo nechtěl, ale mě to vyhovovalo. Byla jsem tu sama, byl tu klid a mohla jsem tu v klidu plakat, aniž by se mi někdo vysmíval.
Na můj křik nikdo nereagoval, tak jsem to vzdala. Sedla jsem si na postel, přitáhla si nohy k sobě a opřela se o studenou zeď.
Něco bylo jinak. Něco ve mně se změnilo. Možná jsem stihla dospět, možná jsem si odmítala připustit, že už si nevzpomenu na svůj život.
Snažila jsem se spokojit s tím, co mám a nikomu jsem nedělala problémy. Čas plynul rychle, hodiny se měnily v dny, dny v týdny a týdny v měsíce.
Než se cokoliv změnilo, bylo mi 14. Děti, které tu byly, když jsem přišla, odešly do rodin, nebo v 18. Zbyla tu jen hrstka těch, co si nikdo neadoptoval.
Mezi nimi i já. Už jsem nedoufala. Ani nevím, jestli bych chtěla do rodiny, která není moje. Nevím, jaké by to bylo, znovu měnit prostředí.
Nebyla jsem šťastná, ale to tady asi nikdo. Většina se jen přetvařovala, jiní byli uzavření do sebe, ostatní zase nadávali na vše, co se hnulo.
Nepočítala jsem dny, které jsem tu, ale počítala jsem dny, které jsem chtěla ukončit svůj život. Bylo to jedenkrát v měsíci, kdy na mě všechno dolehlo a já to chtěla jednoduše skončit.
Ale na to jsem se smrti moc bála, než abych to udělala doopravdy.
Alice
Co to bylo? Edward a zamilovaný? Tomu se mi nechce věřit. Vždyť za těch sto let co tu chodí, se snad neotočil za jedinou sukní.
Hmmm… tak to bych tomu mohla pomoct. Musím zjistit, kdo je ta dívka. Podle toho, co jsem viděla, má na Edwarda dobrý vliv.
Smál se… to on už moc často nedělá. Ani Emmett si s ním neví rady. Ať udělá cokoli, Edward ho odbije. A To se opravdu snaží.
Tančil valčík s medvědem, promenádoval se po domě v tangách, baletil, krasobruslil, zkoušel, jestli umí létat a trénoval rozštěp. Nic s ním nehnulo. A to bylo vážně z čeho na výběr.
Vůbec nevím, proč se nikdy po nějaké dívce neporozhlédl. S jeho vzhledem jich má na každém prstě, kolik chce. Vím, nejde jen o vzhled, ale tak sakra čte myšlenky. To se nenašla žádná, která by ho měla ráda a on ji?
Snad to tato záhadná dívka prolomí. Ale musím ji najít. Na Edwarda se spolehnout nemohu.
Asi by se to neměl ani dozvědět. Nevím, jak by reagoval, kdyby zjistil, že se mu montuju do budoucnosti… jako už tolikrát.
Budu se muset na tu dívku soustředit. Snad se mi podaří vyvolat nějakou vizi, která by mi mé hledání usnadnila. Jméno a momentální poloha by byla ideální, bohužel to tak nefunguje.
Autor: Darkhope (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Pohřešovaná 3. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!