Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pohřešovaná 7. kapitola

Jacob!

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Pohřešovaná 7. kapitolaTak je tu další kapitola, snad se bude líbit.

18.02.2010 (11:15) • Darkhope • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2162×

7. kapitola

Bella

„Dobře, takže Bello, co bys chtěla dělat?“ ptala se Alice.

„Já nevím, v domově jsem si vlastně jen četla, nevím, co se dá dělat,“ řekla jsem nesměle.

Emmett si trochu odfrkl, ale hned se ujal slova. V očích mu poskakovali malí ďáblíci a rty se mu roztáhly do úsměvu.

„Je tu jeden pokoj, který ti Edward neukázal. Bude se ti tam líbit. A zabavíš se.“

Edward se tvářil tak nějak zaraženě, Esmé měla doširoka vykulené oči a já nevěděla, co si mám myslet. Emmett se zvedl a já šla za ním do patra. Jeho pokojem jsme prošli do jiného. Byl obrovský.

Vypadalo to tu jako kombinace střelnice, počítačového ráje a casina. Střelnice byla za sklem, každý počítač a herní konzole měla své místo a pokerový s kulečníkovým stolem byly v tmavém koutě s koženými pohovkami a křesly.

Moc mi nedocházelo, co bych tu dělala já, dokud mne Emmett nevtáhl do střelnice a nedal mi do ruky brokovnici na uši klapky a na oči střelecké brýle. Dívala jsem se na něj jako na blázna, ale zdálo se, že to myslí vážně. A taky, že ano. Začal mi vysvětlovat co a jak. Jednou mi to ukázal a už to nechal na mně.

Podle jeho instrukcí jsem nabila, zamířila na terč s podobiznou Jiřího Paroubka a zmáčkla kohoutek. Nečekala jsem to, co se stalo. Zbraň vystřelila s ohlušující ránou a síla výstřelu způsobila zpětný ráz. Neměla jsem sílu, abych dokázala udržet nezapřenou brokovnici, takže jsem dostala opravdu velkou ránu do ramene.

Neubránila jsem se bolestnému výkřiku. Emmett byl hned u mě. Vzal mi z rukou zbraň a položil ji na stůl. Vrátil se ke mně a vedl za Carlisleem. Rameno bolelo jako čert. Měla jsem na sobě tílko, takže byla vidět velká červenající skvrna.

Emmett mi ještě šeptl omluvu a pak mě postrčil do Carlisleovy pracovny. Seděl za stolem a před hlavou měl noviny. Zdálo se, že si mě nevšiml.

„Já, omlouvám se, že ruším, ale…“ kníkla jsem a Carlisle odložil noviny. Usmál se, ale úsměv mu ztvrdl, když spatřil mé rameno. Bylo teď už pořádně rudé a při každém pohybu se bolest v něm zvětšovala.

„Sedni si, dojdu si pro tašku a pak tě raději vezmu na rentgen.“

Poslechla jsem ho a sedla si. Slyšela jsem, jak hubuje Emmettovi. To to pěkně začíná. Jsem tu jeden den a už jedu do nemocnice. Tomu se říká klika.

Carlisle byl zpátky asi za pět minut. V ruce měl černou brašnu a v druhé ruce držel klíče.

„Dám ti injekci s lokálním anestetikem, nebude to potom už bolet,“ řekl mi a vytáhl z brašny injekci a lahvičku. Nechtěla jsem to vidět, tak jsem odvrátila hlavu.

Cítila jsem na rameni jemný dotyk vlhké vaty a v nose jsem cítila štiplavý puch dezinfekce. Následovala chvilka ticha a ticho následovala bolest. Velká bolest. Propíchnutí kůže nebylo tak hrozné, ale tlak, který způsobila tekutina tlačící se do zraněného ramene, působil palčivou bolest. Z očí mi vytrysklo pár slz. Rychle jsem je setřela hřbetem ruky.

Naštěstí to začalo působit rychle a bolest ustala. Rozhlížela jsem se po Carlisleho pracovně, zatímco on mi rameno stáhl obinadlem. Skoro jsem to necítila, takže to bylo v pohodě.

Carlisle mě odvezl do nemocnice. Nejdříve mne vedl do své kanceláře, kde vypsal žádanku a poté mne doprovodil na rentgen. Chvíli jsme museli čekat, takže mi zatím odmotal obvaz. Všimla jsem se, že má ledové ruce, ale jelikož venku není zrovna nejtepleji, neřešila jsem to.

No co taky v březnu čekat. Sníh už sice není, ale teploty nestoupnou výš, než nad 10 stupňů. Jen co Carlisle odmotal obinadlo, přišla na mě řada. Podle instrukcí jsem si odložila a následně jsem si lehla na studený rentgenový stůl.

Zadržet dech, nehýbat se. To nebylo těžké. Snímky byly téměř ihned hotové a já znovu šla s Carlisleem do jeho kanceláře. Snímky si dal na podsvícenou tabuli a chvíli je usilovně zkoumal.

„Je to nalomené. Já toho kluka jednou uškrtím,“ mumlal si a já si nebyla jista, zda mluví pro sebe nebo ke mně.

„Takže sádra?“ ptala jsem se. Sádru jsem nechtěla, je to hrozně nepraktické.

„Myslím, že bude stačit ortéza. Budu tě mít na očích, takže mám jistotu, že jí budeš nosit.“

„Děkuju.“ Co jiného na to říct?

Odešel do vedlejší místnosti a přinesl ortézu. Přiložil ji k ramenu a chvíli si hrál se suchými zipy, aby plnila svůj účel.

„Jak dlouho to budu mít?“

„Uvidíme, jak rychle se to bude hojit, ale vidím to na maximálně tři týdny. Není to velké, takže to sroste rychle.“

Pomohl mi zapnout mikinu a bundu a mohlo se jet znovu domů. Domů… na to bych si dokázala zvyknout. Projeli jsme celým městem a pokračovali jsme stále za město. Sledovala jsem cestu, protože když jsem jela s Alice, spala jsem.

Carlisle najednou zpomalil. Zabočil na lesní cestu, kterou jsem vůbec neviděla. Že by jim šlo o soukromí? Lesem jsme jeli jen pár minut. Jen co jsme zatavili, užasla jsem. Při pohledu na dům, ve kterém už asi bydlím mi klesla brada. Viděla jsem ho jen zevnitř a pak ze zahrady. Páni to je ale bejvák.

„Můžeme?“

„Jo, jasně… omlouvám se.“

„V pořádku, já reagoval stejně, když mi Esmé ukázala tento dům.“

Edward

Já ho zabiju, uškrtím, spálím a zase zabiju. Bells je tu první den a on už jí zlomí rameno. Jak si vůbec představuje, že ji bude učit střílet z brokovnice. Ani jí neřekl, že když si pažbu nezapře, ublíží si.

Moc dobře jsem věděl, proč jí ten pokoj neukazovat. Kdyby to alespoň plánoval a Alice to viděla, ale on si to musí usmyslet na poslední chvíli. Mám debilního bratra, který se nějakým nedopatřením stal jediným upírem na světě, který asi nemá mozek, nebo je tak malý, že je nefunkční.

Můj mozek byl v okamžiku, kdy si Emmett přehrával to, co se stalo v jednom kole. Chtěl jsem udělat několik věcí. Zabít ho, zjistit jak se daří Bells a pak taky znovu ho zabít.

Carlisle s Bells přijeli až za dvě hodiny. Carlisle mě už v myšlenkách informoval, že má nakřápnuté rameno. Oddechl jsem si, že to není zlomené úplně.

Esmé už zase něco kuchtila v kuchyni. Emmett se snažil držet od Belly co nejdál a Rose mu v tom velice ráda pomáhala. Alice a Jazz koukali na televizi.

Bell vešla s Carlisleem a rozhlédla se po domě. Nevím, jestli něco hledala, nebo to bylo jen ze zvyku. Po chvíli usilovné dřiny se jí povedlo vysoukat se z bundy a pověsit ji na věšák.

Divné, asi zase ne nic nemyslí. Už odpoledne na nic nemyslela, vlastně nikdy v mé přítomnosti ještě na nic nemyslela.

Autor: Darkhope (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Pohřešovaná 7. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře