Ahoj! Takže je tu druhý díl mojí první povídky Polibek osudu! Je o tom, jak jde Bella s Esme na lov, ale něco nepříjemného se jim přihodí. XD Nevim, nevim, ale zdá se mi, že se tenhle dílek moc nepovedl.(K.O.M.E.N.T.Y moc prosím)
23.08.2009 (10:00) • CullenLily • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2991×
Bella (vzpomíná)
Esme bydlela hned u lesa, takže to na lov nebylo skutečně daleko... Les byl veliký a velice hustý už na první pohled. Na nic jsem nečekala, rozeběhla jsem se, chtěla jsem cítit tu volnost a nespoutanost, kterou běh přinášel. Cítila jsem, jak mi vítr čechral vlasy, byl to nádherně opojný pocit. O nohy se mi třela tráva, která byla pokryta malými diamanty v podobě dešťových kapek snášejících se z nebe.
Větve stromů se divoce prohýbaly pod silnými poryvy větrů, zvířata se schovávala, bála se bouřky, která nad lesem panovala... Bylo to zvláštní, asi jsem musela uběhnout pěkný kus cesty, protože když jsem se u našeho domu rozhlédla - ještě než jsme s Esme vyrazily na tenhle lov - bylo pěkné počasí, sice bylo zataženo, ale foukal teplý, příjemný větřík. Tady bylo chladno, mrazivo a déšť. Jako bez života...
Kdesi v dálce jsem slyšela Esme, běžela, ale ani zdaleka nebyla tak rychlá jako já. Zamyslela jsem se nad tím, nechápala jsem jak můžu být rychlejší než ona? Rychle jsem ale na tuhle otázku zapomněla, protože mě do nosu uhodila nádherná vůně. Byla krásně sladká, jako konvalinky s růží a do toho něco jako ananas? V krku mě pálilo už tak a když se k tomu přidala ještě tahle vůně, měla jsem pocit, že mám v krku tisíce ohňů. Rozběhla jsem se proto ještě rychleji, nevnímala jsem nic jiného než tu vůni, tak sladkou a nádhernou, ze které mě tak šíleně pálilo hrdlo, popoháněla mě jako motor, nutila běžet rychleji a rychleji, cítila jsem ji pořád blíž...
Když v tom jsem před sebou uviděla dva muže. Ten první měl v ruce košík, na sobě promoklou, kostkovanou červeno-černou pracovní košili a ošuntělé,světle modré rifle. Druhý mi připadal něčím zvláštní-nevím čím-že jsem si ho ani nestihla změřit.
Museli to být houbaři, kteří se zatoulali dál do lesa,podle mého úsudku. Byla jsem si téměř jistá, ano, ta vůně pocházela z těch dvou mužů. Měla jsem strašnou chuť k nim přijít, zabodnout své ostré zuby do jejich krků a tím uhasit pálení ve svém hořícím krku. Ani jsem nepřemýšlela a udělala jsem krok k té opojné vůni.
,,Bello, ne!'' ozvalo se za mnou. Esme, jasně.
,,Bello, ne, ne to neuděláš, ty to takhle nechceš, vzpomínáš?!'' řekla mi klidným, pomalým a vyrovnaným hlasem.
Zasekla jsem se, opravdu jsem to takhle nechtěla. Nechtěla jsem být ještě větší stvůrou než jsem teď. V duchu jsem se okřikla:
,Bello, k sakru, ty jim nic neuděláš, jsou to jen nevinní lidé, kteří se ocitli v nesprávnou dobu na nesprávném místě!'
Nevím jak jsem to udělala, ale to pálení v krku, jako mávnutím kouzelného proutku zmizelo. Radši jsem hned utíkala zpět domů, pro jistotu, kdyby se ta nesnesitelná bolest objevila znovu. Esme jsem slyšela za sebou, proto jsem na ni počkala před domem.Doběhla mě ale hodně rychle, že jsem se ani nad tím vším nestačila zamyslet.
,,Jaktože jsem o tolik rychlejší než ty a co to mělo v tom lese znamenat?!'' vyštěkla jsem na ni.
,,Promiň holčičko, já jsem udělala obrovskou chybu, měla jsem zkontrolovat jestli tu nejsou lidé, ale ty jsi to zvládla, sice tomu nerozumím, nechápu jak jsi to mohla dokázat, když jsi novorozená, přesto je to úžasné! Ovšem to samozřejmě vůbec neomlouvá mou chybu.''
,,Esme, jaktože jsem je v jednu chvíli cítila a v druhou už ne?''
,,Takže ty říkáš, že jsi je v jednu chvíli cítila a v druhou už ne?''
,,Ano, přesně takhle to bylo.''
,,Hmm, to je zvláštní... -'' brumlala si pro sebe a najednou se mě zeptala:
,,Stalo se něco mezi těmi dvoumi situacemi?'' ptala se a v očích jí hrálo nesčetně otazníků.
,,Noo... ne,'' vyhrkla jsem. ,,I když vlastně ano! Ano... řekla jsem si, že jim nic neudělám a bylo to pryč!'' zamyslela jsem se.
,,Asi jsi právě objevila svou schopnost, myslím, že funguje asi tak: když chceš, můžeš svou žízeň nějakým způsobem potlačit, asi. Nevím jak jinak to říct...'' Začala přemýšlet, ale to chvíli zavýskla:
,,To je ovšem úžasné! Ano, ano to je perfektní,'' brebentila pořád dokola.
,,Opravdu k nezaplacení tenhle dar, myslím, že s tímhle budeš moct chodit i bezpečně do školy...''
Uf,ježiši! Škola!
,,Počkat, Esme, jaktože jsem o tolik rychlejší než ty?'' problesklo mi hlavou a tak jsem se na to okamžitě zeptala.
,,Jsi novorozená, drahoušku, asi ještě rok budeš rychlejší a silnější, než já,'' odpověděla a usmála se.
,,Měly bychom teď jít na lov, ale tentokrát si tě budu pro jistotu hlídat, aby se nikomu nic nestalo a jen doufám, že ti moje přítomnost nebude vadit,'' řekla a obě jsme se zasmály a vyrazily na lov.
Autor: CullenLily (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Polibek osudu 2:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!