Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Polibek osudu 30 - Epilog

20.12.2009 (21:45) • CullenLily • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3074×

Epilog

Bella

Hudba

,,Nádech a výdech... Nádech a výdech... Takhle se to správně Bello!'' snažila se mě uklidnit Alice. Dnes se mám vdávat. S Edwardem plyne čas jako voda a já si pomalu ani neuvědomuji, že jsme spolu už dva roky. Vše teď je, jak má být. Esme si Carlislea vzala před půl rokem. První mě ale poprosil, jestli si ji smí vzít. Bylo to od něj opravdu pěkné gesto. Svatba byla nádherná, konala se ve Španělsku. Byla spojená se svatební cestou, na které se nás však novomanželé nazbavili. Zvlašť né Emmetta. Ten chtěl být jako obvykle ve středu dění a nelíbilo se mu, když se pozornost točila okolo někoho jiného.

S Rose nás spojit také Emmett. Jadnou si hrál se žvýkačkou a hodil ji po Jasperovi. Ten ale uhnul a žvýkačka přistála Rosalii ve vlasech. Když to zjistila, vypadlo to, že Emmett nepřežije další dvě minuty. Naštěstí už jsem v té době měla svou novou schopnost zamrazení a tak jsem tuto proceduru udělala u Rose a žvýkačku jí z vlasů dostala.

Alice je poslední rok jako ve svém živlu. Dnes je to totiž právě rok od toho, kdy Carlisle požádal Esme o ruku a já se v dnešní den vdávám. Sňatek mi Edward nabídl ve Španělsku.

,Pěkně nám to vyšlo...' pomyslela jsem si. Já se vdávám v den Esmin zásnub a Esme se vdávala zase v den těch mých.

,,Bellooo, tohle mi nedělej! Zase jsem to rozmazala!'' vyrušila mě z přemýšlení Alice svým lamentováním.

,,Co jsem zase udělala?''

,,Mrkáš!'' obvinila mne.

,,Nemrkám!'' odporovala jsem.

,,Ale jojo, mrkáš!''

,,No tak mrkám, no...'' pokčila jsem rameny.

,,Bello! Necukej!'' dirigovala zase Rose.

,,Ježišmarja! To je ještě horší, než jsem čekala...'' stěžovala jsem si.

,,Ale zlatíčko, vždyť ony to chtějí jen pro tvé dobro,'' obhajovala je Esme, která seděla už připravená za námi a s úsměvem sledovala, jak mě Alice s Rosalií obletují.

,,Ani ty se mě nezastaneš...'' zakroutila jsem hlavou.

,,Už zase?!'' zasyčela Rosalie, která se starala o můj účes.

,,Ale Bello, tak to přece není...''

,,Vždyť já vím, mami. Já jsem jen strašně nervózní. Co když zakopnu? Nebo spadnu na schodech! A nebo-''

,,Klid, Bello...'' chlácholila mě Alice.

,,Jasper mi na tebe dá pozor.''

,,Asi bude muset,'' řekla jsem skepticky.

Jasper měl za úkol dovést mě k oltáři. Carlisle totiž zastával funkci kněze a Emmettovi jsem zase tak nevěřila. Ten by mi tu nohu ještě schválně podkopl. Jasper byl dobrá volba a Emmetovi jsem to vymahrodila. Je můj svědek. Rosalie pro změnu svědčí Edwardovi. Alice je naše družička. Chudák Jasper jí samozřejmě dělá partnera a tak si od Emmetta vysloužil nelichodivou přezdívku. Jak jinak, než: Družička.

Do pokoje vtrhl Emmett.

,,Čau holky, nazdar nevěsto!'' zahulákal. Skočil vedle Esme na pohovku a ta se div nerozpadla. Hlavu položil mamce do klína a spustil:

,,Ženy, já se těším! Můj nejmladší bráška se bude ženit...'' zasnil se. Jen jsem zabrumlala:

,,Ale Edward je starší než ty...''

,,Hele kušuj, Bell! Teď přijde moje dojemná řeč...

Pamatuju si ještě, jak byl Edward nevinný...'' začal vážně. Všechny jsme protočily očima.

,,Byl to nevinný hoch... Pamatuju ještě když byl nejstarší panic na světě. O to jsi ho ale připravila ty!'' hodil na mě přísný pohled a u toho ke mně vymrštil prst. Radši jsem nad tím zakroutila hlavou.

,,Býval vždy čistý jako lilie, nechal si ode mě všechno líbit, všechno mi toleroval a kolikrát za mě i lepil průšvihy, ale pak... Pak jsi přišla ty! Teď ho bráníš a já proti němu nemůžu říct ani slovíčko, stejně jako po každým z této rodiny. Ty jo, Bell, já ti řeknu, ty seš hotová čarodějnice!'' zasmál se. Vyskočil znovu na nohy, došel až ke mně a se slovy:

,,Ale i přes to všechno tě mám nehorázně rád!'' mě líbnul na tvář.

Rosalie nad tím znovu zakývala hlavou, zato Alice vypadala, že bude soptit.

,,Emmette Cullene! To byl pracně vyrobenej make – up! Já tě zabiju!'' zařvala a snad všechno v místnosti nadskočilo.

,,Klídek, maličká!'' řekl to jako Ivan z Mrazíka. Pak rázně otevřel dveře a zvolal:

,,Už si jdu pro tebe, Družičko!'' všechny nás tím dokonale uvolnil a mi jsme se rozesmály na celé kolo. Poté se holky zvovu daly do práce a já si pustila mysl na špacír.

,,Hotovo!'' slyšela jsem nadšeně vyjeknout Alici. Pár chvil na to se to opakovalo u Rosalie.

,,Teď šaty!'' řekly naráz.

Vzpomněla jsem si na ten boj v obchodě, když jsme šaty vybírali. Holky nejprve nosily samé odvážné, barevné kousky, ale já jsem to rázně odmítla. Nakonec se musely chtě nechtě vybraz z bílých. Zbyly patery. Mezi těmi jsem volila já a pomáhal mi Jasper. Jak to řekla Rose: ,Prostě potřebujeme oko chlapa.' Nakonec z toho vylezly sice obyčejné, ale překrásné bílé, korzetové šaty. Dlouhou vlečku, kterou měly, jsem donutila Alici zkrátit.

,,Budeš nádherná nevěsta, Bell...'' prohodila Rose, když mne oblékaly.

,,Zrcadlo Al!'' Ten skřítek nebyl za kusem nábytku takového rozměru ani vidět.

Přede mnou se najednou ukázala překrásná osoba. Vypadala téměř jako anděl. Vedle ní stály mé sestry a matka. Uvědomila jsem si, že to můžu být jedině já.

,,To jsem já, že ano?'' zeptala jsem se pro jistotu.

,,Že váháš!'' zašvitořila Al.

,,Vypadáš nádherně...'' vydechla Esme.

Měla jsem navlněné vlasy. Horní polovina byla sepnutá do jemného culíku, zbytek vlasů byl volně spuštěn po zádech. Lehké líčení podtrhovalo moje oči. Rty byly přetřené leskem v meruňkové barvě. Oční stíny ladily s mou bílo- žlutou svatební kytkou. Ta pocházela z mojí a Edwardovi louky.

,,Děkuju vám!'' řekla jsem dojatě.

,,Nemáš zač, Bells! Máme tě rády!'' téměř zazpíval můj malý trpaslík a líbl mě na tvář. Zajímavé... Emmettovi za to předtím nadávala.

,,Vyjde ti to, Bello. Mám tě ráda, sestřičko!'' objala mě a společně s Al vypluly z místnosti. Dívala jsem za za nimi jako za stínem.

,,Tak moje dceruška se zdává...'' prohodila Esme.

,,Už nebudeš jenom moje,'' smutně se usmála.

,,Taky to pro mě bylo svým způsobem těžké když jsem tě vdávala Carlisleovi. A taky tehdy na tom místě jsem si slíbila, že jestli tě jedinkrát zklame, tak ho uškrtím jako hada. Ale o tom radši pšššt,'' usmála jsem se. Esme mě chytla za ruce a pravila:

,,Bellinko moje drahá, chci jen abys věděla, že toho pro mě opravdu moc znamenáš. Byla jsi první bytost, se kterou jsem po 150 let svého bytí denno denně bavila, smála se, povídala si. Jsi moje dcera a to je víc než jsem si myslela, že dostanu. Žij svou pohádku se šťastnou věčností a pamatuj si, že já, Carlisle, Jasper, Emmett, Alice, Rosalie a Edward tady pro tebe vždy budeme. Miluju tě, Belli.''

,,Taky tě miluju, maminko,'' řekla jsem a objala ji. Vyrušil nás Jasper.

,,Promiňte, ale už je čas jít,'' řekl s omluvným úsměvem.

,,To je v pořádku.'' Esme se na mě napasledy usmála a vytratila se z místnosti.

,,A je to tady,'' řekla jsem s mírným zděšením v hlase. Vůči Alici a Jasperovi už jsem své štíty ztáhla a tam mě hned obklopila vlna klidu.

,,Ty to zvládneš, uvidíš,'' usmál se.

,,Jo, to říkají všichni. Ale ono se určitě něco stane! Já spadnu na schodech, už to vidím!'' hlas mi poskočil o oktávu víš.

,,Jenom klid, Bello, já tě v pořádku dovedu k Edwardovi.''

Nabídl mi rámě a já se do něj zavěsila.

,,Můžeme,'' zašeptal. Dveře se otevřely a mě se naskytl pohled na dlouhé, zradné schody, které vedly do překrásně nazdobeného obývacího pokoje. U klavíru seděla Rosalie a začínala hrát první tóny mé ukolébavky, kterou pro mě složil můj anděl. Toho za pár minut pojmu za svého manžela.

Jasper a já jsme udělali několik kroků vztříc schodům. Když jsem je spatřila, hlasitě jsem polkla a křečovitě mu sevřela ruku.

První schod a druhý. Pak třetí a čtvrtý. Nakonec pátý, šestý, sedmý a polovinu jsem měla za sebou. Jsper mi colou dobu tiskl ruku, abych se uklidnila. Poslední dva schody si na mě ale připravily nástrahu. Škobrta jsem o ně a u toho se zamotala do šatů. Padala jsem k zemi, ale Jazz mě naštěstí stihl chytit. Všichni okolo úlevně vydechli a já jsem jen špitla:

,,Díky!''

Prošli jsme obývákem a dál po červeném koberci až na zahradu. Vše bylo vyzdobeno bílými, žlutými, oranžovými a rudými růžemi. Alice si na svatbě dala opravdu záležet. Téměř mi spadla brada, když jsem na konci uličky spatřila Edwarda. Jestli jsem předtím říkala, že je jako anděl tak jsem se mýlila. Vypadal doslova jako Bůh. Měl přesně padnoucí černý oblek, v klopy bíložlutou květinu. Stejnou z jaké jsem měla i já svou svatební kytici. Když mě spatřil, po tváři se mu rozjel můj oblíbený pokřivený úsměv.

,,Hej pssst Bell...'' sykl Jasper. Neochotně jsem přesunula pohled z mého milovaného na Jazze.

,,Víš, co máš říct?'' Okamžitě jsem zpanikařila.

,,A do háje! Já nemám nic připravenýho! Co mám říct?''

,,Ano, přeci!'' uchichtl se a společně jsme zastavili. Pustil mou ruku a přešel k Edwardovi.

,,Buď s ní šťastný,'' řekl a bratrsky ho objal. Pak ho jen poplácal po rameni a odešel k Alici.

,,Jsi nádherná!'' naklonil se ke mně a pošeptal. Pak vložil mou ruku do té jeho. Carlisle začal svůj projev.

,,Sešli jsme se tu, abychom spojili dva životy...'' začal, ale dál už jsem nevnímala. Vzpomínala jsem na to, když jsem poprvé uviděla Rose, Alici, Jazze, Emmetta a Edwarda v jídelně. Jak mě Edward zachránil a náš rozhovor posléze. Na to, jak jsem Edwarda zachránila a pár dní nato mi řekl, že mě miluje.

,,Ty, Isabello Marie Swanová Wayneová, bereš si zde přítomného Edwarda Anthonyho Masena Cullena? Budeš ho milovat a ctít dokonce své věčnosti?'' říkal Carlisle vážným hlasem. Krátce jsem pohledla Edwardovi do jeho medových očí.

,,Ano!'' zasmála jsem se. Slyšela jsem, jak Emmett za mnou hlasitě vydechl a následně si utřel čelo. Tiše k Jasperovi šeptal.

,,Už sem se bál, žes jí to neřekl, brácha! By mě z toho jinak normálně kleplo...'' Jen jsem nad tím protočila očima.

,,A ty, Edwarde Anthony Masene Cullene, bereš si zde přítomnou Isabellu Marii Swanovou Wayneovou? Budeš ji milovat a ctít do konce své věčnosti?'' optal se.

,,Celý svůj život a celou svou věčnost. Miluji tě, Bello! Ano!'' usmál se. To už Emmett nevydržel a sjel na židličku. Ta pod ním ale gřachla a on skončil na zemi. Esme po něm hodila přísný pohled a Edward jen protočil panenkami.

,,Prohlašuji Vás tedy za muže a ženu. Můžeš políbit nevěstu,'' spiklenecky na něj mrkl.

Edwardova ruka se dotkla mé tváře. S úsměvem na rtech jsem se na něj otočila a pohlédla mu do tváře, která se přibližovala k té mé.

,,Miluji tě,'' řekla jsem a spojila naše rty. V tu chvíli se okolo nás rozezněl potlesk.

A tak začala nová etapa mého nekončného života. Života s Edwardem a mou rodinou. Ke štěstí nic víc nepotřebuju. Jsem zamilovaná a šťastná. Už nikdy nebudu sama!

K O N E C