Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Polibek života? Ne smrti! - 5. kapitola

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Polibek života? Ne smrti! - 5. kapitolaOmlouvám se za takovou mezeru mezi vydáním 4. a 5. kapitoly. Mám toho teď moc, ale doufám, že se vám bude líbit.
Edward řekne něco, co všechny ohromí. Co se stane později na lovu? Nastanou opět nějaké komplikace? Co provede Emmett?

08.12.2010 (20:00) • Cullengirlka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1303×

5. kapitola

„Tu, do které jsem se zamiloval,“ odpověděl jsem a podíval se mu do očí. Sledoval mě a jeho myšlenky byly zmatené. Nikdo nechápal, co se stalo. Co jsem to řekl. Jak jsem se mohl zamilovat do lidské dívky. Vstal jsem a vydal se ke dveřím.

„Kam to jdeš?!“ Naštvaně mi stoupl do cesty. Pousmál jsem se na něj.

„Na lov,“ řekl jsem a podíval se mu do očí. Proběhl v nich záblesk smutku. Nevěděl jsem proč.

„Myslel jsem, že se zabíjením lidí chceš přestat,“ uhnul mi. Za sebou jsem slyšel vzlyk.

„Taky jo, jdu do lesa. Můžete jít, prosím, někdo se mnou?“ usmál jsem se na něj znovu a prošel dveřmi. Vydal se za mnou. Pomalu jsem šel hlouběji do lesa. Carlisle šel po mé pravici a po mé levici šel Emmett. Nebo jak se to jmenoval.

„Budu potřebovat pomoc,“ zašeptal jsem směrem k nim.

„Neboj se. Pokud ucítíme lidskou krev, budeme tě držet.“ Zavrtěl jsem hlavou. Takovou pomoc nepotřebuji.

„S tím pomoct nepotřebuji. Lidské krvi umím odolat.“ Přitiskl jsem k sobě víčka a zastavil se. Znovu jsem otevřel oči a oni stáli naproti mně.

„Tak... s čím?“ zeptal se mě a přistoupil blíže.

„Když… když ochutnám zvířecí krev, zkolabuju. Budu se tu svíjet bolestí. Mé tělo ji už nedokáže vstřebat. Naposledy jsem to zkusil před pár dny. Deset dní jsem trpěl,“ zašeptal jsem tiše a vydal se dále.

„To jsem netušil. Když jsi mi říkal, že nejde přestat, myslel jsem si, že tě lidská krev natolik láká. Netušil jsem… něco takového.“ Carlisle se mi podíval do očí a bylo vidět, že lituje, že mi nevěřil. Kývl jsem na něj, aby poznal, že to nevadí.

„Jdeme? Čím dříve, tím lépe. Dokud jsem ještě oslabený.“

Nadechl jsem se a vydal se po stopě medvěda. Pomalu jsem se k němu zezadu blížil. Nevšiml si mě. Skočil jsem mu po krku a sál. Na to, jak byl obrovský, jsem ho vypil rychle. Byl stejně nechutný jako ostatní zvěř. Odstrčil jsem ho a vstal. Usmál jsem se. Asi jsem to už překonal. Šel jsem k nim.

„No, brácha, já myslel, že se něco stane,“ řekl zklamaně Emmett.

Zasmál jsem se, ale najednou se mi zatočila hlava a podlomila kolena. Začal jsem těžce oddechovat a spadl jsem na zem úplně. Ležel jsem tam neschopný pohybu. Na to se něco změnilo. Mohl jsem se hýbat. Bohužel to znamenalo bolest. Zakřičel jsem a chytil se za hlavu. Nedalo se to vydržet. Nedokázal jsem nic vnímat. Byl jsem tak snad hodinu, či den, nebo snad rok? Nevnímal jsem to. Byla to jen ta bolest. Bylo to horší než přeměna. Křičel jsem. To jediné vím. A pak… bolest ustala.

Otevřel jsem oči a posadil se. Byl jsem v nějaké světlé prostorné místnosti. Naproti mně byly knihy a obrazy. Podle toho, kolik jich tu bylo, jsem usuzoval, že to bude Carlisleova pracovna.

Pomalu jsem vstal. Pořád se mi podlamovala kolena, tak jsem se přidržoval stolu, který byl opodál. Chytal jsem se všeho, co bylo v okolí, až jsem nakonec slezl schody.

„Edwarde! Jsme rády, že jsi v pořádku!“ vletěla mi okolo krku Rose s Esmé. Pousmál jsem se a pustil je.

„To já taky. Jak dlouho jsem byl mimo?“ zeptal jsem se přímo. Nechtěl jsem, aby mě oblbovali. Podíval jsem se na Emmetta, který se nervózně ošíval. Rty se mu stáhly do podivného úšklebku a podíval se mi do očí.

„Byl jsi mimo dva týdny,“ zašeptal. Klesl jsem na kolena. Ne, to nemůže být pravda. To je déle než posledně!

„To ne… To se přece… Musí…“ nevěděl jsem, co říct. Nemohlo to být tak dlouho.

„Je mi to líto, Edwarde. Budeme se pokoušet dál. Nic nám sice nezaručí kladný výsledek, ale my ti věříme. Ty to zvládneš,“ říkal mi slova útěchy. Aniž by si to ovšem uvědomoval, do srdce mi zabodával dýku a každým slovem ji tlačil hlouběji. Co když je opět zklamu? Co když to nezvládnu? Nechci o ně opět přijít. Je to moje jediná rodina. Nechci jim opět ublížit.

„Nezvládnu to…“ zašeptal jsem zničeně. „Bolí to. Strašně moc to bolí.“ Nedokázal jsem se jim podívat do očí. Přiklekla ke mně Rose. Hlavu mi vzala do dlaní a chápavě se na mě podívala.

„Vím, že se to teď zdá zbytečné. Nestojí ti to za tu bolest. Ale to ti za ni nestojí ani ta dívka?“ Podívala se mi hluboko do očí a já ucukl. Je to zvláštní. Nevím ani, kdo to je, a už na ni nedokážu přestat myslet. Na její nádherné plné rudé rty. Kaštanově hnědé dlouhé vlasy. Hluboké, svobodné a nádherné oči. Zčervenalé tváře od větru. Byla nádherná.

„Stojí,“ zaskřehotal jsem a znovu vzhlédl.

Emmett se usmíval na všechny strany. Najednou se ke mně rozběhl a chtěl mě popadnout. Bohužel (pro něj) jsem si jeho myšlenky přečetl dříve, než to udělal, a rychle mu uhnul z cesty. Vpálil to plnou rychlostí do schodů, kde po něm zůstal obrys jeho těla. Ostatní se začali smát. Mně začaly cukat koutky tehdy, když jsem se na něj podíval. Byl od prachu a nějaké kousky dřeva mu zůstaly na oblečení. Hrozivě se na mě podíval a já už to nevydržel. Začal jsem se smát. Všichni jsme se smáli a já byl po dlouhé době šťastný. Emmett na nás jen cosi zamumlal a vydal se nahoru.

Když jsme se všichni uklidnili a usedli do obývacího pokoje, přišel za námi také. Už nebyl uražený, ale pořád se zle tvářil. Nevydržel jsem to a opět se zasmál.

„Moc se nesměj. Já ti to jednou oplatím,“ zadíval se na mě, ale i jemu už začínaly cukat koutky. Po chvíli se také rozesmál.

„To chci vidět jak. A měl bys dát do pořádku ty schody. Vím, jak je na to Esmé citlivá,“ podíval jsem se na něj a jemu v očích proběhl strach. Nedivím se. Kdo se jí nebojí, když jí něco zničí, je blázen. Pousmál jsem se a měl jsem pocit, že takhle dlouho jsem se neusmíval už několik let.

„Půjdu se osprchovat,“ mávl jsem na ně a vydal se nahoru. Tenhle dům jsem znal nazpaměť. Když jsem s nimi ještě bydlel, tohle byl můj první domov. Otevřel jsem první dveře napravo a trefil jsem se. Pamatoval jsem si to dokonale. Ne, že by upír mohl zapomenout. Vlezl jsem si do sprchy a nechal se unášet. Už dlouho jsem nebyl ve vodě. Pokud nepočítám to jezírko. Jezírko! Náhle jsem si vzpomněl na malý medailonek, co jsem našel na dně. Vypnul jsem vodu a obmotal kolem sebe ručník. Vydal jsem se k hromádce oblečení, kterou jsem tam zanechal, a sáhnul do kapsy. Prohledal jsem všechny, ale nebyl tam. Byl pryč!

 

Prosím, zanechte nějaké komentáře. Ať kritiku či pochvalu. Přijmu obojí.

Poděkování: Denisce (mé kamarádce a nejpraštěnější osobě na světě), Dorianně (skvělé osůbce, bez které by tahle kapitola nevyšla) a Leonce (za podporu).

Autor: Cullengirlka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Polibek života? Ne smrti! - 5. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře