Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Polibek života? Ne smrti! - 7. kapitola

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Polibek života? Ne smrti! - 7. kapitolaEdward bude mít rozhovor s Alice a zažije zajímavou věc s jistou technickou vymožeností. Jakou?

04.07.2011 (07:45) • Cullengirlka • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1503×

7. kapitola

„Dobře,“ zamručel jsem. Usmál se ještě víc, poplácal mě po zádech a odešel také. Zvedl jsem koutek úst na náznak úsměvu a přešel k oknu. Potřeboval bych se už konečně trochu provětrat. Už jsem se chystal vyskočit, když jsem zaslechl myšlenky, které mě zarazili.

‚Edwarde, a ještě něco. Příští týden půjdeš do školy.‘

 

Ztuhl jsem a vypadl z okna. Tvrdě jsem dopadl na zem a zevnitř se ozval šílený smích a rána. Podle myšlenek to byl Emmett. No jo, ten aby se taky něčemu nesmál. Zvedl jsem se a otřepal si hlínu z oblečení. Rychle jsem se rozběhl do lesa, než mohla zasáhnout Alice. Běžel jsem pár minut, když jsem narazil na malý palouček. Bylo tu pár pařezů a hodně mechu. Na nebi zářil obrovský úplňkový měsíc. Posadil jsem se na blízký spadlý strom a přemýšlel. Mé myšlenky zamířili zase k té krásce. Nedokázal jsem ji prostě vypustit z hlavy.

 

Za mnou se ozvalo prasknutí větvičky. Otočil jsem se, ale nic tam nebylo. Asi se mi to jenom zdálo, i když to bylo velice nepravděpodobné. Znovu jsem se zadíval na měsíc a vypnul nepotřebné smysly. Před sebou jsem měl její tvář. Bylo to zvláštní. Viděl jsem ji pouze jednou. Jak se asi má? Má přítele? Při této představě mě podivně píchlo u srdce.

Znovu praskla větvička. Rychle jsem se otočil a vyskočil do obranné pózy. Z hrudi se mi vydralo zavrčení. Nic jsem tam neviděl. Co to k sakru je? Žádné myšlenky jsem neslyšel. Začalo mě to děsit. Nevěděl jsem, jestli jsem dostatečně silný na případný boj. Raději jsem tedy utekl pryč. Připadal jsem si jako srab, ale bylo to nutné. Běžel jsem zpátky k domu. Byl už celý zahalen do tmy. Však mým upířím očím to nijak nevadilo. Bylo to snad ještě příjemnější než ve dne.

Oknem jsem skočil do pokoje. Na mé posteli seděla Alice. Už mi to tu vážně připadá jak v průchoďáku. Pořád mi sem někdo leze. Už jsem chtěl něco říct, když mě zarazil její obličej. Tvářila se ustaraně a vyděšeně. Očima těkala po místnosti, až se zastavila na mě. Její myšlenky byli zmatené.

„Co se stalo?“ Chtěl jsem jít k ní, ale předběhla mě. Chytila mě za ruku a vyskočila z okna. Ladně jsme přistáli a rozběhli se do lesa. Jen tak hluboko, aby nás ostatní neslyšeli. Sedla si vedle mně na spadlý strom.

„Já… Já nevím co se děje. Tvoje budoucnost je podivná. Jednu chvíli tě vidím s úsměvem, v druhé jsi na zhroucení a prosíš o smrt. Pak se mi prostě vypneš. Hrozně to skáče. Prostě to nechápu. Ještě nikdy se mi něco takového nestalo. Nevím, co mám dělat, co si o tom mám myslet,“ mluvila strašně rychle. Chytil jsem ji za ramena a podíval se jí do očí. Pomalu se uklidňovala. V hlavě mi začala přehrávat její vize.

Seděl jsem u stolu a vedle mě někdo byl. Smál jsem se, když mi někdo skočil do náruče. Najednou jsem klečel uprostřed lesa a v náručí jsem někoho svíral. Vzlykal jsem bez slz a prosil o smrt. Kolem mě byla celá rodina a všichni se tvářili zarmouceně. A pak byla tma. Skrze ní pronikalo pár obrazů, kdy jsem byl s rodinou.

Vykulil jsem oči a podíval se k zemi. Co to sakra znamená?

„Od kdy máš ty vize?“ Pohlédl jsem jí do očí a ona ucukla.

„Vlastně, už je mám skoro rok.“ Cože?

„Cože? To si děláš srandu, ne? Proč si mi to neřekla dříve?“ Hlas jsem postupně zvyšoval, až jsem téměř křičel. Přikrčila se a nervózně si skousla ret.

„Klid. Řekla bych ti to. Jenže před rokem jsem tě ještě ani neznala. A když si se vrátil, byli jiné starosti. Navíc, poslední tři měsíce jsem to neviděla. Zase až dnes. Nevím, co to znamená.“ Potlačil jsem zavrčení. Měla pravdu. A to mě štvalo. No jo, jsem hold občas trochu sobecký.

„Dobře. Myslím, že to nebudeme tolik řešit. Nejhorší období už mám přeci za sebou, ne?“ řekl jsem a přinutil jsem se k úsměvu, jenže z toho vyšel škleb. Lehce a ostýchavě přikývla.

„Jen mě děsí, jak to hapruje.“ Zvedla se a já ji prostě musel zadržet.

„Ehm, Alice. Vím, že se to teď asi nehodí, ale od kdy říkáš hapruje?“ Uchechtl jsem se. Podívala se na mě - zprvu nechápavě, a pak se zasmála taky.

„Ani nevím. Asi mi ta škola plná nadržených teenagerů leze na mozek.“ Pořád se smála a rozběhla se zpátky k domu. Usmál jsem se a vydal se též. Na záda mi dopadaly první a asi také poslední sluneční paprsky dnešního dne. Otočil jsem se a užíval si ten pomíjivý pocit. Jenže na to mi něco zabzučelo v kapse. Vytáhl jsem tu… věc, co vypadala jako divnější krabička, a začal ji prozkoumávat. Na plastové destičce blikalo jméno Alice. Sledoval jsem to se zaujetím. Pod tím byli nějaké cuplíky a na nich obrázky. Nahoře bylo zelené a červené sluchátko. Klikl jsem na to nalevo.

„Edwarde, co ti tak dlouho trvalo?“ ozvalo se z krabičky. Lekl jsem se a upustil tu… věc na zem. Ono to sežralo Alice? Je pravda, že je malá, ale až tak moc snad ne.

„Sakra, Edwarde! Mám tam pro tebe dojít, nebo co bude?“ slyšel jsem vrčení. Třeba tam s ní je nějaký pes.

„Alice? Jak tě z tama mám dostat?“ vyděšeně jsem křičel. Co když se jí něco stane?

„Cože? O čem to zase meleš? Pojď domů! Hned!“ Její křik mě vyděsil, až jsem poskočil. Jenže jsem nešikovně dopadl a tu krabičku rozšlápl. Věc ztichla a rozpadla se. Rychle jsem se vydal domů. To mi ještě tak scházelo. Kdo teď poví Jasperovi, že je jeho žena minimalizovaná a už jí asi nikdy neuvidí? Pošlu za ním Emmetta, ten to zvládne. Chudák Al. Bude se mi po ní stýskat.

Autor: Cullengirlka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Polibek života? Ne smrti! - 7. kapitola:

 1
1. Hanča
04.07.2011 [8:08]

Super kapča, honem další dílek!!
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře