Poloviční otisk. Legenda, které nikdo nevěří, se pomalu dohmatává na povrch. Leah a Bella jsou příkladem toho, že poloviční otisk možný je a existuje. Co vlastně je poloviční otisk? Jak probíhá a co vše s sebou přináší? Jak se líší od toho normálního? Chcete-li vědět více, čtěte.
12.07.2011 (21:00) • Bella130 • FanFiction na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 2150×
Poloviční otisk - 1. kapitola
Motto:
Osud nás vede a skrývá v nočním úsvitu měsíce...
(Pohled Leah)
Minulost...
Stála jsem na krajnici silnice, v noci s kufrem v ruce. Rukama jsem si objímala celé tělo. Byla jsem celá promrzlá, můj vlastní chladný dech mě mrazil po celém těle. Trčela jsem tu jen proto, že mé blbé auto dofakčilo. Spálil se mi motor. Nechápu, jak se z mého milovaného nového mercedeska mohla stát během pár dní „troska“ - byl to dárek od mého otce a bratra Setha - oba na něho poctivě šetřili. Doufám, že na něho mají záruku. Fajn, nemůžu to brát doslovně, je to jen motor. Proč já dneska musím mít takovou smůlu? Trčím tu nejméně půl dne a nikde ani noha. Pokoušela jsem se volat odtahovku, jenže samozřejmě žádný signál. A nejsem mechanik. Jaká škoda. Rozzuřeně jsem pěstí praštila do kapoty. Moje nervy byly na padrť.
Zvedl se ostrý vítr a značně více se ochladilo. Štípal mě v očích prach - zanesl mi ho tam ten protivný vítr. Černá mračna plující po obloze se mi vysmívala. Hlavně nezačni pršet! Jako by už tak nebyla kosa. Měla jsem jen na sobě tenký, černý svetřík, který tělesné teplo moc neudržoval. Já chci být doma!
Chystala jsem se na několik dní jet do Forks za svým bratránkem Samuelem. Kdybych věděla, jak moc se mi tam otočí život na ruby, nikdy bych se do Forks nevydala. Ještě k faktu, že tam budu jednou bydlet. No, ne přímo ve Forks na pláži jménem La Push. Já bydlela v centru města Seattlu. Žila jsem obyčejný život v jednom z činžáků se svým otcem a bratrem Sethem. Chodila na normální, místní střední školu. Vše změnila jedna blbá autonehoda, které jsem se stala bohužel svědkem.
Samuela jsem vídala jen zřídkakdy. V dětství jsme spolu často hrávali - běhali spolu po lesích, skákali v kalužích a smáli se a smáli. Zkrátka jako každé malé děti. Bylo nám tehdy pět let. Pak už jsme se vídat přestali. Každý šel jiným směrem. Já do Seattlu. On na Aljašku za svým strýcem - s rodiči v té době vůbec nevycházel. Jen ho ponižovali. Víc toho bohužel nevím. Až po třinácti letech se mi nečekaně ozval a řekl, že se přistěhoval do Forks natrvalo a jestli bych ho nechtěla navštívit. Já samozřejmě souhlasila. Proč taky po tolika letech nenavštívit milovaného bratránka?
Všechno se seběhlo velice rychle. Naproti mě vyjelo černé auto a narazilo do stromu - jako černá šmouha se vyřítila v plné čáře a rozmáčkla se. Čas se zastavil. Viděla jsem jen ty hnědé oči. V rozbitém oknu auta. Dva drahokamy na nebi. Vše kolem přestalo existovat. Já nebyla v šoku ani vyděšena. Fascinovaná, okouzlená, nevím, jak to specifikovat - mé tělo ovšem zasáhlo hřejivé teplo. Z omamného oparu mě vyrušilo srdcervoucí zavytí. Vlk? Tady v okolí? Ne, vycházelo z auta. Jak by mohlo? Kde by se tam vzal? Ledaže by… - ne, na to se mi nechtělo ani pomyslet. To by nebylo možné.
Až teprve jsem si konečně plně uvědomila, že před několika minutami se tady asi zabil člověk (vlk?). Chtěla jsem zavolat záchranku. Dát tomu dotyčnému první pomoc, vytáhnout ho ze sutin auta.
Udělalo se mi ovšem nevolno. Omdlela jsem. Skončila v bezvědomí. V šílených bolestech hlavy a lapena tou největší snůškou viny. Mohla jsem zachránit život. Nedokázala jsem to. Nával viny mě sžíral i v nevědomí. Tohle si budu vyčítat do konce svého života.
Do dneška se z toho nemůžu vzpamatovat.
Autonehoda. Nevolnost dostavující se z ničeho nic. Ty tmavě hnědé oči. Příjemné, omamující teplo proudící celým mým tělem. Zavytí vlka. Nevědomost. Díky tomuto všemu jsem zjistila, že se do mě on či ona z poloviny otiskl. Legenda je pravdivá, a pomalu a jistě si to žene na povrch. Můj život už nikdy nebude stejný. A tohle je teprve začátek.
Ti, co jste došli ke konci, gratuluju. Podle vás děj bude asi zmatený, moc neřekne a je o ničem. A asi se také ptáte, jak to, že Leah ví o polovičním otisku. V další kapitole bude vše vysvětleno. Tedy pokud budete o ni stát. Přijmám kritiku s otevřenou náručí. Tak jen se do mě pusťte. :)
P.S. Pokud admini naleznou chyby a já je přehlédla, opravdu moc se za ně omlouvám. A předem velice děkuju za opravu.
Autor: Bella130 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Poloviční otisk - 1. kapitola:
Zajímavý jsem zvědavá na další díl,, doufám že budede brzo!! :D
Velmi zajímavé tahle kapitola byla poněkud zamotaná a moc jsem to nepochopila, ale jestli se to v dalším díle vysvětlí tak si ji určitě přečtu
Zajímavé, moc se těším na další...
Zajímavé a určitě si počkám na vysvětlení
zaujímave. som zvedava na pokracko.
super nápad, teším sa na pokračko
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!