Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Popelka - 1 a 2. Kapitola - Edwardův pohled

Bella duo


Popelka - 1 a 2. Kapitola - Edwardův pohledTak je tu poprvé Edwardův pohled... doufám že se bude líbit...

 1 a 2. Kapitola

Edward

Seděl jsem na své oblíbené louce a přemýšlel. Měl jsem dojem, že se stane něco, co mi změní celý život. Otázka byla, jestli pozitivně, nebo spíš záporně. Celý můj život byl jen prokletí, měl jsem umřít. Ale nepovedlo se a tak jsem teď na doživotní pouti svým osamělým životem.

 „Nebudeš navždy sám, Edwarde," ozval se vedle mě hlas Alice. Musel jsem se pekelně soustředit na své myšlenky, když jsem neslyšel její myšlenky.

 „Co tím myslíš?"

 „Vím, na co myslíš, ale taky vím, že jednou přijde dívka, která ve tvém srdci zažehne plamen lásky." Té větě jsem se musel zasmát. Alice musela sledovat nějakou romantiku. Ale přesto jsem doufal, že je to pravda, že se jednou objeví.

...

 „Volturiovi nás zvou na zásnubní ples," řekla jednoho rána Alice. Všichni jsme se zatvářili "nadšeně", ale odmítnout Volturiovi se nedá.

 „Ach jo," vzdychla Alice. Tolik se chtěla dozvědět, jaký ten večírek bude, ale nic neviděla. Nikdo nevěděl, jestli je to špatné znamení, ale pak jsme si vzpomněli na nejsilnější členky Arovy gardy.

 Isabellina pověst byla hrozná. Na světě nebyl nikdo, kdo by se jí nebál. I naše rodina z ní měla strach. Nikdy jsme ji sice neviděli, ale to, co se o ní říkalo, naprosto stačilo. Nikdy se jí její protivník ani nedotkl, nedostal šanci. Svým štítem je k sobě nepustila a pak je pozabíjela, jako kdyby o nic nešlo. Moje představa o ní byla: nějaká obrovská ženská, bez kousku lítosti v těle.

 Cesta do Volttery byla poklidná, lidé ani netušili, že by s nimi mohli být v letadle upíři. Na letišti čekalo pronajaté auto. Tím jsme dojeli až do hradu a začali se chystat na ples.

 Ples začal velmi nudně. Pár dívek se snažilo zatančit si se mnou, ale já neměl zájem. Všichni, kromě naší rodiny, pili lidskou krev a navíc ty jejich myšlenky. Nebavilo mě je poslouchat, jen samé nudné a pořád ty stejné myšlenky.

 Celý sál byl plný, ale najednou se otevřely dveře a dovnitř vešel anděl. Najednou v místnosti nebyl nikdo jiný než ona. Tmavě modré šaty, zářivé hnědé vlasy a ty nejkrásnější, i když rudé, oči na celém světě. Její pohled nebyl sebevědomý, jako všech ostatních upírek v místnosti, ona se tvářila plaše, jakoby se bála. S hlavou sklopenou dolů došla do rohu sálu a rozhlédla se. Podívala se přímo do mých očí, pak mě sjela pohledem od hlavy až k patě a já si připadal jako nahý. Snažil jsem se zaslechnout její myšlenky, ale bylo ticho. To se mi nikdy nestalo, vždy jsem slyšel každého, ale její mysl mlčela. Musel jsem o ní zjistit víc. Něco mě k ní neuvěřitelně táhlo.

 Odlepil jsem se od stěny a šel přímo k ní. Ani nepostřehla, že k ní jdu, opět měla sklopenou hlavu.

 „Smím prosit?" zeptal jsem se nejnormálnějším hlasem, co jsem uměl. Ona zvedla hlavu, a když si všimla kdo se ptá, jen pokývala hlavou. Opatrně jsem ji chytl za ruku, aby mohla ucuknout, ale to ona neudělala. Vedl jsem ji na parket. Mezi námi to doslova jiskřilo, tam, kde jsme se dotýkali kůží, ta moje vařila.

Chytil jsem ji za pas a v tu chvíli jiskření přešlo do celého těla. Doufal jsem, že to cítí i ona. A vypadalo to, že ano. Musel jsem se na ni dívat, byla vážně tak dokonalá. Ano je pravda, že přes masku jsem nemohl poznat, jak doopravdy vypadá, byla dokonale chráněná, ale snažil jsem se prozkoumat každý kousek jejího těla.

 „Kdo jsi?" musel jsem se zeptat. Hlavou naznačila na zbytek sálu a já si poprvé od doby, co jsem ji uviděl, uvědomil, že tu nejsme sami. Musela něco tajit a já ji chtěl pomoci, proto jsem jen řekl: „rozumím." Vypadalo to, že se soustředí na něco jiného, ale já se zabýval jen jí.

 „Já jsem Edward," představil jsem se. Ukázala mi na oči a pak na své. Byla tak roztomilá. „Živím se jen zvířecí krví, proto mám takové oči." Sklopila hlavu, jako by byla zrůda, ale jak by někdo jako ona mohl dělat něco špatného. Poprvé v životě jsem neodsuzoval pití lidské krve. To bych musel odsoudit i ji a to rozhodně nikdy neudělám. Sklonil jsem se k ní a pošeptal jí: „Nechtěla by ses projít?" Okamžitě souhlasila, což mě potěšilo, ani nezaváhala.

 Sledoval jsem ji do lesa, kde se zastavila u kmenu povaleného stromu, kde si sedla. Sedl jsem si co nejblíže k ní, ale zase ne moc k ní. „Smím ti sundat masku?" Potřeboval jsem, aby si ji sundala, musel jsem vědět kdo to je.

 Otočila se ode mě a začala si ji sundávat. Když byla dole, už se chtěla otočit, když se najednou dala na útěk.

 

 

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Popelka - 1 a 2. Kapitola - Edwardův pohled:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!