Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Popelka - 11. kapitola

22.06.2010 (09:00) • Midnight • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2531×

Popelka - 11. kapitola

„Pořád si nejsem jistá, jestli je to dobrý nápad," poznamenala Alice.

„No tak, klid, sama si viděla, že se vrátím živá," odbyla jsem ji a sedla si na svoji zbrusu novou motorku. Byla jsem z ní nadšená, ten stroj mě až nesnesitelně přitahoval. Nikdy jsem neměla potřebu sedat na něco takového, ale v tom obchodě mě naprosto uchvátila.

Za mě si sedl Jasper (I přes protesty Edwarda, který řekl, že bych měla jet s někým spolehlivým, na to se Jasper urazil, a tak jsem si vybrala Jaspera, aby se ti dva usmířili, jenže se Edward naštval na mě). Alice mi narazila na hlavu helmu a já pomalu startovala. Na poprvé se mi to sice nepovedlo, ale na podruhé jsem se už rozjela. Neujela jsem ale moc daleko a spadli jsme. Tedy já spadla. Jasper samozřejmě upíří rychlostí rychle chytl motorku, ale ruce na mě mu už nezbyly. Válela jsem se v blátě a všichni se začali smát. Všichni, kromě Edwarda, ten naštvaně koukal z Jaspera na mě. Vážně jsem ho nechápala, byl tak náladový. A ještě že tam nebyla Barbara, naštěstí byla na týden ve Volteře. Asi jí chyběl druh stravy, který Cullenovi neprovozují.

„Teda Bells, ty si nemehlo," začal se smát Emmett. Dokonce i jeho manželka se usmívala.

Ledová královna roztála.

„Ha ha," řekla jsem ironicky a cítila jak mi rudnou tváře. „Tak znovu."

Tentokrát jsem nespadla a dokonce jsem (s Jasperovou pomocí) dokázala jet docela daleko od vily. Když jsem sesedla, skočila jsem nadšeně do nejbližší náruče. Byla jsem tak nadšená z jízdy, z toho pocitu, že mi bylo jedno, kdo to je. Až když jsem se odtáhla, došlo mi, co jsem udělala. Náruč, do které jsem padla, nebyla ani Alicina, Jasperova, Carlisleova, Esmeina, ale samozřejmě to musel být Edward. Ale vypadalo to, že mu to ani nevadí. Dokonce se přestal mračit. Opět jsem se začervenala a šla raději do sprchy.

Konečně jsem měla čas přemýšlet. Jacob je úžasný, milý, nádherný a prostě dokonalý. Ale Edward je Edward. Nejenže je taky dokonalý, ale navíc mě k němu něco od prvního okamžiku přitahovalo.

„Bello!" ozvala se Alice. „No tak, vylez už konečně!" Abych řekla pravdu, schovávala jsem se. Alice čekala, až konečně dostanu rozum a vylezu. Ale já nemohla, ne potom co se stalo.

Vylezla jsem ze sprchy a potom šla dolů za ostatními. Ale jediný, kdo se mnou zůstal v domě, byl Edward a Barbara. Normálně bych šla dolů a nevšímala si jich, ale zarazila jsem se. Ti dva se hádali.

„No tak, nehraj, že tady o nic nejde!" ječela Barbara.

„Já nic nehraju! A ty to moc dobře víš!"

„No tak! Nejsem pitomá! A víš co, tak si můžeš třeba políbit prdel a užít si to s ní! Já jedu domů!"

Páni, tak to jsem nečekala. Barbara třískla dveřmi, nasedla do jednoho z aut a se skřípotem pneumatik odjela. Sešla jsem dolů, kde stál naštvaný Edward.

„Jsi v pořádku?" zeptala jsem se něžně.

Otočil se na mě a já se lekla, nevypadal jako ten něžný, usměvavý Edward, jako obvykle. Když si všiml mého výrazu, ten jeho se zklidnil. Sedl si na gauč a složil hlavu do dlaní.

„Omlouvám se."

„Nemáš se za co omlouvat, no radši tě nechám," řekla jsem a chtěla odejít. Edward mě ale zastavil:

„Ne, prosím, neodcházej."

Sedla jsem si vedle něj, ale ani jeden jsme nemluvili. Nakonec ale přece jen promluvil.

„Barbara je pryč."

„Já vím, moc mě to mrzí."

„Mě ale ne," řekl a upřel na mě své dokonalé oči. „Vlastně jsem rád." V tu chvíli se začal sklánět stále blíž ke mně. Pořád se mi díval do očí a já byla dokonale zhypnotizovaná. Nechtěla jsem uhnout, chtěla jsem ho. Měla jsem myslet na Jacoba, ale já nemohla.

Edward chvíli váhal, ale potom ho ovládla touha. Nakonec jsem zavřela oči a jeho rty se přitiskly na ty mé. V tu chvíli jsem nevnímala nic jiného. Všechna krev se mi nalila do rtů. Prsty jsem zapletla do jeho vlasů a přitiskla se k němu. Byl opatrný, ale po chvíli se uvolnil. Byl to pocit, který zažijete jen s jedním člověkem na světě. Ale pak jsem si konečně vzpomněla na Jacoba a rychle se od Edwarda odtrhla.

Jediné, na co jsem se pak zmohla, bylo utéct a zamknout se do koupelny. Za chvíli Edward zaklepal na dveře.

„No tak Bello, vylez. Já moc se omlouvám, neměl jsem to dělat."

„Ty za nic nemůžeš," začala jsem vzlykat.

„Prosím, nebřeč," řekl zoufale Edward. Já už však neměla sílu nic říct. Edward ještě chvíli něco říkal, ale nakonec odešel. Po chvíli přišla Alice a začala mě přemlouvat ona. Nakonec, až jsem se uklidnila, vylezla jsem z koupelny a padla jsem do náruče Jacobovi.

„Kde se tady…“ nenechal mě domluvit, místo toho mě pořádně objal a vzal do náruče. Položil na postel a sedl si ke mně.

„Klid Bells," začal mě uklidňovat, ale já začal být zoufalá. Je tak úžasný, já mu udělám něco takového a on mě začne utěšovat. „Asi si zapomněla, ale dnes jsme měli jet na ten koncert."

„Měli?" řekla jsem zmateně.

„Copak si myslíš, že někam pojedeme, když ti je takhle?"

Zavrtala jsem se mu do náruče, zatímco Jake mě hladil po vlasech. Pak jsem se mu podívala do očí a stalo se něco, co nám změnilo život.

Autor: Midnight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Popelka - 11. kapitola: